III.ÚS 3019/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3019/17 ze dne 12. 12. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti obchodní korporace Simply You Pharmaceuticals a. s., sídlem Roháčova 188/37, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, sídlem Wellnerova 1322/3c, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2017 č. j. 23 Cdo 5910/2016-325, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a 1) Les Laboratoires Servier, sídlem 50 rue Carbot, 92284 Suresnes Cedex, Francouzská republika, a 2) SWISS PHARMACEUTICAL INVESTMENT LLC, sídlem Charles Mathias 942, Salem, Windermere Drive NW, Oregon, Spojené státy americké, týká se organizační složky SWISS PHARMACEUTICAL INVESTMENT LLC, sídlem Kubelíkova 1224/42, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva na soudní ochranu a rovnost účastníků řízení podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z textu ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádaného spisu sp. zn. 59 Cm 9/2014 Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") se podává, že tento soud rozsudkem ze dne 24. 6. 2015 č. j. 59 Cm 9/2014-162 na základě žaloby vedlejší účastnice 1) uložil stěžovatelce a vedlejší účastnici 2) povinnost zdržet se ve výroku specifikovaných jednání. Městský soud konstatoval, že stěžovatelka a vedlejší účastnice 2) se dopouštějí nekalosoutěžního jednání, když propagují určité doplňky stravy způsobem, z něhož mohou spotřebitelé nabýt dojmu, že tyto doplňky stravy mají léčivý účinek. Městský soud nepřisvědčil stěžovatelčině námitce litispendence, neboť dospěl k závěru, že v jiném řízení, na které stěžovatelka poukazovala, je sice dána totožnost účastníků, předmět řízení je však odlišný. 3. K odvolání stěžovatelky a vedlejší účastnice 2) Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 27. 7. 2016 č. j. 3 Cmo 247/2015-270 potvrdil rozsudek městského soudu a rozhodl o nákladech řízení. 4. Proti rozsudku městského soudu podaly jak stěžovatelka, tak vedlejší účastnice 2) dovolání. Stěžovatelka v dovolání (založené ve spise vedeném městským soudem na listech č. 290-294) předložila Nejvyššímu soudu k řešení pět právních otázek: 1) Je soud povinen v odůvodnění rozhodnutí ve věci samé vymezit jednotlivé námitky účastníků a jejich důvody a argumentačně se vypořádat s námitkami účastníků řízení? 2) Postačí k závěru o existenci soutěžního vztahu na českém trhu, není-li soutěžitel přímo účasten na trhu, resp. dodává-li pouze ze zahraničí konkurenční výrobky jiné společnosti se sídlem v ČR? Je v soutěžním vztahu vůči výrobci doplňků stravy, který je současně uvádí a distribuuje na trh v ČR, zahraniční společnost, která dodává léčiva, jejichž není výrobcem, společnosti, která má sídlo v ČR? 3) Je soud povinen vymezit předpisy hmotného práva, na nichž své rozhodnutí založil? 4) Je v rozporu s dobrými mravy soutěže, pokud jsou u doplňků stravy deklarovány léčebné účinky, pokud mají stejné složení jako léčiva užívaná na stejné zdravotní problémy, které jsou deklarovány? 5) Lze za tutéž věc ve smyslu ust. § 83 odst. 1 o. s. ř. považovat žalobní návrh obsahující rozšíření původních nároků? 5. V dalším textu dovolání jednotlivé, výše citované, právní otázky rozvedla a u každé z nich vymezila, proč považuje dovolání pro řešení dané otázky za přípustné. V případě prvních tří otázek stěžovatelka namítala, že vrchní soud se při svém rozhodnutí odchýlil od ustálené, stěžovatelkou konkrétně specifikované, rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. V případě čtvrté otázky stěžovatelka uvedla, že tato otázka dosud nebyla dovolacím soudem řešena. V případě páté otázky poukázala stěžovatelka na rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož je totožnost nároku dána tehdy, vyplývá-li nárok nebo stav vymezený žalobním petitem ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn. Otázku, zda šlo o stejný nárok též tehdy, nebyly-li uplatněné petity doslovně shodné, podle stěžovatelky dovolací soud ve své judikatuře dosud neřešil. 6. O dovoláních stěžovatelky a vedlejší účastnice 2) bylo rozhodnuto napadeným usnesením Nejvyššího soudu tak, že byla obě odmítnuta. Pro řešení výše citované otázky ad 2) nebylo dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť se vrchní soud při jejím posuzování neodchýlil od judikatury dovolacího soudu. Na otázce ad 4) napadené rozhodnutí nezáviselo. 7. Ohledně ostatních otázek Nejvyšší soud dodal, že dovolatelé uplatňují nezpůsobilý dovolací důvod, snaží-li se zpochybnit skutkový stav, na němž vrchní soud založil své právní hodnocení. K námitkám stran obsahu odůvodnění rozsudku, obsahu protokolu z jednání či překážky věci zahájené, vytýkají dovolatelé vrchnímu soudu různá procesní pochybení, avšak těmito vadami řízení se může Nejvyšší soud zabývat pouze, je-li dovolání přípustné. 8. Souběžně s dovoláním podaly stěžovatelka a vedlejší účastnice 2) žaloby pro zmatečnost proti rozsudku městského soudu a rozsudku vrchního soudu. Městský soud svým usnesením ze dne 10. 1. 2017 č. j. 59 Cm 9/2014-339 řízení o těchto žalobách přerušil do pravomocného rozhodnutí o dovoláních stěžovatelky a vedlejší účastnice 2). II. Argumentace stěžovatelky 9. Nejvyššímu soudu stěžovatelka vytýká, že její dovolání odmítl, ač je měl meritorně projednat. Nejvyšší soud podle stěžovatelky nesprávně vyložil § 242 odst. 3 občanského soudního řádu, který se týká pouze vad zmatečnosti, nikoliv dalších procesních pochybení, která stěžovatelka v dovolání namítala (zejména nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí), tyto měl tedy Nejvyšší soud posoudit samostatně. Pokud pak jde o námitku litispendence, tuto lze sice považovat za vadu zmatečnosti, jde však o tak zásadní pochybení soudů, že je třeba ji podrobit přezkumu z pohledu ústavních principů. 10. Stěžovatelka má za to, že nevyhověním námitce litispendence bylo porušeno jak právo na spravedlivý proces, tak zejména právo na zákonného soudce, když ačkoliv obě soudkyně, tj. rozhodující ve věci 15 Cm a 59 Cm, byly určeny dle rozvrhu práce, žalobce měl fakticky možnost si zvolit, která z nich bude o daném nároku rozhodovat, a fakticky tak byla způsobena nerovnost účastníků řízení v tom, že stěžovatelce taková volba nesvědčila a ani svědčit nemohla. 11. Pokud jde o procesní námitky, dodává stěžovatelka, že rozsudek vrchního soudu postrádal vlastní úvahy soudu a omezil se pouze na zopakování závěrů městského soudu spolu s konstatováním, že dané záležitosti soud posoudil správně. Stěžovatelka odkazovala v dovolání na četnou judikaturu Ústavního soudu, přičemž je přesvědčena, že namítané vady jsou způsobilým dovolacím důvodem, když přípustnost dovolání není omezena pouze na hmotněprávní otázky. 12. Stěžovatelka současně nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu o nepřípustnosti ostatních (hmotněprávních) námitek obsažených v dovolání, když právě s nimi souvisí procesní námitky, že se soudy nevypořádaly s námitkami stěžovatelky o neexistenci soutěžního vztahu. 13. Stěžovatelka rovněž vytýká Nejvyššímu soudu zásadní pochybení v řešení otázky rozporu jednání stěžovatelky s dobrými mravy v soutěži. Výrobky vedlejší účastnice 1) i výrobky stěžovatelky obsahovaly stejné účinné látky - hesperidin a diomisin ve stejném poměru. Užití daných látek bylo v doplňcích stravy přípustné. Stěžovatelce, jako výrobci doplňků stravy, přitom bylo soudem zapovězeno jakkoliv poukazovat na účinky daných látek, a je nucena o účincích svého výrobku pomlčet. Soudy přitom ani dostatečně rozpor s dobrými mravy neodůvodnily, Nejvyšší soud uvedl, že rozpor s dobrými mravy viděl odvolací soud pouze v tom, že je u veřejnosti vyvoláván dojem, že doplňky stravy mají léčebné účinky. To přitom není zcela zapovězeno, neboť dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1924/2006 lze v souvislosti s potravinami, tedy i doplňky stravy v určitých případech, tj. zejména je-li to vědecky zdůvodnitelné a srozumitelné spotřebiteli, uvádět tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím, a to i tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že spotřeba určité kategorie potravin, potraviny nebo některé z jejích složek významně snižuje riziko vzniku určitého lidského onemocnění. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 14. Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednán