III.ÚS 3026/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3026/16 ze dne 18. 11. 2016 N 216/83 SbNU 409 Usnesení o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu nelze doručovat náhradním způsobem prostřednictvím fikce doručení; ústavně konformní výklad § 64 odst. 5 trestního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka - ze dne 18. listopadu 2016 sp. zn. III. ÚS 3026/16 ve věci ústavní stížnosti P. L., zastoupeného Mgr. Tomášem Biemem, advokátem, se sídlem V Holešovičkách 94/41, 182 00 Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016 č. j. 11 To 357/2016-177, Nt 408/2016, jímž nebylo stěžovateli povoleno navrácení lhůty k podání stížnosti, a proti usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 1. 6. 2016 č. j. 1 T 245/2014-63, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovatel neosvědčil ve zkušební době, a byl nařízen výkon trestu odnětí svobody, spojené s návrhem na zrušení části § 64 odst. 4 a 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. I. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016 č. j. 11 To 357/2016-177, Nt 408/2016 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016 č. j. 11 To 357/2016-177, Nt 408/2016 se ruší. III. Okresnímu soudu Praha-východ se zakazuje pokračovat v porušování základního práva stěžovatele na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, spočívajícím v nařízení výkonu trestu odnětí svobody, jenž byl stěžovateli uložen trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 11. 2014 č. j. 1 T 245/2014-46, přeměněným nepravomocným usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 1. 6. 2016 č. j. 1 T 245/2014-63, a přikazuje se mu, aby bezprostředně po doručení tohoto nálezu nařízení výkonu trestu odnětí svobody z uvedeného nepravomocného usnesení odvolal. IV. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. V. Návrh na zrušení ustanovení § 64 odst. 4 a 6 trestního řádu se odmítá. Odůvodnění I. Rekapitulace dosavadního průběhu řízení Stěžovatel se ve včas podané ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, a to pro porušení jeho ústavně zaručeného základního práva podle čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojených příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Okresního soudu Praha-východ (dále také jen "usnesení okresního soudu") bylo rozhodnuto, že se stěžovatel neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení, a byl nařízen výkon trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl stěžovatel zařazen do věznice s dozorem. Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze (dále také jen "usnesení krajského soudu") nebylo stěžovateli ve smyslu § 61 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, povoleno navrácení lhůty k podání stížnosti proti usnesení okresního soudu. V žádosti o navrácení lhůty stěžovatel uvedl, že usnesení okresního soudu neobdržel do osobní dispozice zákonným způsobem podle § 64 trestního řádu a neměl možnost se s ním seznámit. Stěžovatel tvrdil, že v období od 13. 6. 2016 do 27. 6. 2016 byl tak silně pracovně zaneprázdněn, že si nemohl usnesení okresního soudu na poště vyzvednout a objektivně na něj mohl reagovat až ode dne 8. 7. 2016, kdy toto usnesení získal poté, co přišel nahlédnout do spisu. Krajský soud v napadeném usnesení dospěl k závěru, že doručení písemnosti proběhlo řádně, neboť v daném případě nastala fikce doručení ve smyslu § 64 odst. 2 a 4 trestního řádu. Krajský soud uvedený závěr odůvodnil tím, že k veřejnému zasedání, kde mělo být rozhodnuto o tom, zda se odsouzený (stěžovatel) ve zkušební době osvědčil, převzal stěžovatel dne 3. 5. 2016 v místě svého bydliště řádně vyrozumění. Na tu samou adresu mu pak následně bylo doručováno i usnesení okresního soudu, přičemž však poštovní doručovatel stěžovatele v místě bydliště nezastihl, a zanechal mu proto výzvu, s tím, že zásilka byla připravena k vyzvednutí od 13. 6. 2016, odsouzený si ji však nevyzvedl a neseznámil se s jejím obsahem. Krajský soud k tomu uvedl, že trestní řád takový postup umožňuje; odsouzený se v místě, kam mu bylo doručováno, zdržuje, o tom, že mu byla zásilka uložena, byl vyrozuměn, přičemž předcházející vyrozumění o veřejném zasedání na témže místě bez problémů převzal. Pokud jde o podmínky pro navrácení lhůty k podání stížnosti proti usnesení okresního soudu, krajský soud dospěl k závěru, že podmínky pro navrácení lhůty splněny nejsou, přičemž důvodem pro navrácení lhůty nemůže být běžné pracovní vytížení člověka, který je zaměstnán. II. Argumentace stěžovatele Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že řízení v posuzované věci nikdy neblokoval a doručování vydaných rozhodnutí se nevyhýbal. Naopak, jakmile se prostřednictvím výzvy k nástupu do výkonu trestu dozvěděl o tom, že mu usnesení okresního soudu bylo doručováno, začal ihned konat. Vůči stěžovateli však byl při doručování usnesení okresního soudu uplatněn institut fikce doručení ve spojení s § 64 odst. 6 trestního řádu, podle kterého se písemnost doručovaná do vlastních rukou poté, co nebyl její adresát zastižen a tato písemnost nebyla vyzvednuta adresátem ani do deseti dnů od jejího uložení, vrací odesílateli, vyloučil-li odesílatel vhození písemnosti do schránky. Přitom podle stěžovatele vyloučení vhození písemnosti do schránky má být, s ohledem na materiální pojetí právního institutu doručování i právní institut fikce doručení, výjimečné a nemělo být uplatněno v jeho případě, neboť z předchozího doručení vyrozumění o veřejném zasedání bylo odesílajícímu okresnímu soudu známo, že stěžovatel písemnosti přijímá. V této souvislosti stěžovatel dále namítá, že z obálky jemu doručované písemnosti nelze zjistit, že by šlo o usnesení v trestní věci, neboť byl zvolen typ obálky, na němž je uvedeno, že sice je vyloučeno vhození do schránky, ale podle § 45 odst. 5 o. s. ř. Stěžovateli tak nemohlo být zřejmé, bez seznámení se s obsahem písemnosti, že jde o usnesení v předmětné trestněprávní věci. V důsledku uvážení soudu ohledně volby typu obálky tímto byly vytvořeny předpoklady, aby byl stěžovatel uveden v omyl. Stěžovatel dále upozorňuje na to, že z dané obálky také plyne, že písemnost byla odeslána zpět okresnímu soudu již dne 24. 6. 2016, tedy o den dříve, než uplynula lhůta k uložení písemnosti, čímž byly porušeny právní náležitosti požadované zákonem, tedy znemožněno stěžovateli získat předmětnou písemnost v zákonné lhůtě do sféry své dispozice. Uvedenými nedostatky doručování ve spojení s postupem vylučujícím vhození písemnosti do schránky podle § 64 odst. 4 a 6 trestního řádu došlo podle stěžovatele k faktické nemožnosti, aby se jakkoliv seznámil s usnesením okresního soudu. K tomu stěžovatel uvádí, že v jeho případě nastaly jedinečné okolnosti, tj. extrémní pracovní vytížení stěžovatele v období od 13. 6. 2016 do 27. 6. 2016, kdy mimo víkendy vykonával práci ve směně začínající v 7:00 hod. a končící v 19:00 hod., přičemž úřední doba příslušné pobočky doručovatele je pouze v době, kdy byl stěžovatel v zaměstnání. Stěžovatel proto tvrdí, že ze shora uvedených důvodů objektivně nemohl být schopen převzít uložené usnesení okresního soudu, natož získat dokonce povědomí o tom, že mu měla být doručena jakákoliv písemnost. Naopak v případě, že by byla lhůta pro uložení dodržena, spolu se správnou volbou obálky a s běžným postupem podle § 64 trestního řádu, kdy by mu písemnost byla následně vhozena do poštovní schránky, byla by stěžovateli lhůta pro podání stížnosti proti usnesení okresního soudu zachována. Stěžovatel společně s ústavní stížností podal v záhlaví uvedený návrh na zrušení části trestního řádu. Současně stěžovatel požaduje odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a přednostní projednání své ústavní stížnosti. III. Vyjádření účastníků řízení Ústavní soud vyzval Okresní soud Praha-východ a Krajský soud v Praze jako účastníky řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. Krajský soud v Praze ve svém vyjádření uvedl, že pokud jde o stěžovatelovo zmeškání lhůty k podání stížnosti, zcela odkazuje na odůvodnění svého usnesení, které je ústavní stížností napadeno. K žádosti o navrácení lhůty ze strany stěžovatele krajský soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k dané problematice (sp. zn. 6 Tdo 332/2011, sp. zn. 8 Tdo 1127/2013, sp. zn. 3 Tdo 932/2002 a sp. zn. 6 Tdo 854/2011). Krajský soud je přesvědčen, že ze znění, smyslu a účelu zákonného ustanovení § 61 odst. 1 trestního řádu, jakož z