III.ÚS 327/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 327/22 ze dne 13. 12. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti a) Bohumila Voleského a b) Ing. Jiřího Bodenlose, obou zastoupených Mgr. Karolinou Kovácsovou, advokátkou, sídlem Václavská 2073/20, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2021 č j. 22 Cdo 1248/2021-930 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. září 2020 č. j. 30 Co 32/2020-865, spojené s návrhem na zrušení § 30 odst. 11 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve slovu "jednorázové", za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a dobrovolného svazku obcí 1) Vodohospodářské sdružení Kolín, sídlem Havelcova 70, Kolín, a obchodní společnosti 2) Energie AG Kolín a.s. (dříve VODOS s.r.o.), sídlem Orebitská 885, Kolín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 2. 2022, se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejich základních práv zaručených v čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně podali návrh na zrušení § 30 odst. 11 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vodní zákon"), ve slovu "jednorázové". II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. V řízení před obecnými soudy bylo zjištěno, že stěžovatelé jsou rovnými podílovými spoluvlastníky několika pozemků, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště K., pro k. ú. a obec K. Tyto pozemky nabyla do svého vlastnictví Jarmila Kordová v roce 1999 při novém projednání dědictví po Jarmile Bayerové. Po smrti Jarmily Kordové v roce 2006 se jejich vlastníkem stali stěžovatel a) a Marie Bodenlosová, právní předchůdkyně stěžovatele b). 3. Rozhodnutím Okresního národního výboru v K., odboru vodního a lesního hospodářství ze dne 5. 11. 1984 č. j. vod-o/603/84 bylo na uvedených pozemcích stěžovatelů zřízeno ochranné pásmo vodního zdroje I. a II. stupně vnitřní a vnější. Jak vyplývá ze stanoviska Městského úřadu K., odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen "vodoprávní úřad") ze dne 16. 7. 2008, takto vymezené pásmo ochrany vodního zdroje "Prameniště Tři Dvory" ani poté nedoznalo relevantních změn. Pásmo I. stupně pro studny SP1 a SP2 včetně deseti vrtaných násoskových studní v rozsahu 61,5 ha bylo zřízeno na pozemcích č. st. X1 a č. X2, X3, X4, X5, X6, X7, X8 a X9, a to k ochraně vodního zdroje využívaného vedlejším účastníkem 1), který je na základě rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 5. 11. 2010 č. j. OZPZ 17800/2010 osobou oprávněnou k odběru vody z vodního zdroje T. pro potřeby skupinového vodovodu K. [provozovatelem vodovodu je vedlejší účastnice 2), která vodohospodářský majetek vedlejšího účastníka 1) užívá na základě pachtovní smlouvy]. Pozemky jsou oplocené, nepřístupné a není na nich možné vykonávat žádnou komerční ani soukromou aktivitu [vyjma vodohospodářského využití vedlejším účastníkem 1)]. Vstup na pozemky je zakázán. Pásmo II. stupně vnitřní v rozsahu přibližně 253 ha zahrnuje ornou půdu i menší vodní plochy, malé plochy lesa a trvalé travní porosty (pozemky č. X10 a X11), a pásmo II. stupně vnější tvoří přibližně 750 ha. Tyto pozemky přímo přiléhají k území prameniště, jsou vně oplocení a v terénu jsou označené cedulí. Lze na ně přistupovat a procházet se na nich, není však možné je využívat zemědělsky či rekreačně. K deklaratornímu zápisu ochranných pásem vodního zdroje do katastru nemovitostí došlo v roce 2008 k návrhu vedlejšího účastníka 1), tento zápis ale zcela neodpovídá tomu, jak jsou tato ochranná pásma konstituována rozhodnutím vodoprávního úřadu. 4. Stěžovatel a) a Marie Bodenlosová [po její smrti v roce 2016 pokračovalo řízení s jejím synem, stěžovatelem b)] se žalobou domáhali po vedlejším účastníkovi 1) zaplacení částky v celkové výši 4 599 800 Kč, z níž částka 3 538 300 Kč měla představovat náhradu za omezení jejich vlastnického práva k výše uvedeným pozemkům a částka 1 061 500 Kč náhradu za dva roky užívání těchto pozemků před podáním žaloby. Okresní soud v Kolíně (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 27. 6. 2019 č. j. 15 C 313/2013-630 žalobě zčásti vyhověl a vedlejšímu účastníkovi 1) uložil povinnost zaplatit stěžovatelům částku 3 538 000 Kč (výrok I.). Žalobu zamítl co do částky 1 061 500 Kč (výrok II.). Vedlejším účastníkům 1) a 2) byla uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně stěžovateli a) na náhradě nákladů tohoto řízení částku 462 525,50 Kč (výrok III.) a stěžovateli b) částku 255 605,60 Kč (výrok IV.). Rovněž bylo rozhodnuto o povinnosti vedlejších účastníků společně a nerozdílně zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kolíně částku 48 110 Kč (výrok V.), stěžovatelé jí zase měli společně a nerozdílně zaplatit částku 14 371 Kč (výrok VI.). 5. Okresní soud shledal, že stěžovatelé mají nárok vůči vedlejšímu účastníkovi 1) na jednorázovou náhradu podle § 30 odst. 11 vodního zákona. Za oprávněný považoval požadavek na zaplacení částky 3 538 300 Kč, který představuje přibližně pětinu tržní ceny pozemků stanovené znaleckým posudkem. Při určení výše náhrady zohlednil konkrétní okolnosti věci, včetně délky trvání omezení, jeho intenzity, rozsahu, účelu, vlivu na cenu a reálnou obchodovatelnost pozemků, postojů účastníků apod. Nárok stěžovatelů na vydání bezdůvodného obohacení měl být naopak vyloučen, a to právě zvláštní úpravou náhrady podle § 30 odst. 11 vodního zákona. Pokud jde o námitku promlčení, kterou vedlejší účastník 1) uplatnil po téměř šesti letech trvání sporu, podle okresního soudu počíná obecná promlčecí doba podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník z roku 1964"), u nároku na uvedenou náhradu běžet až od okamžiku, kdy omezení zanikne. Nárok stěžovatelů proto nebyl promlčen. Právo mohlo být navíc vykonáno až v okamžiku, kdy se vlastník dozvěděl (mohl dozvědět), kdo je osobou oprávněnou k odběru vody, která je povinna k náhradě. Vedlejší účastník 1) přitom popíral, že je takovouto osobou, a stěžovatelům se až v průběhu řízení podařilo získat rozhodnutí vodoprávního úřadu, z něhož vyplynulo, že nárok byl uplatněn vůči správnému subjektu. Námitka promlčení by musela být i jinak posouzena jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy, resp. za zneužití práva. Vedlejší účastník 1) si byl od počátku vědom bezprávního stavu, jejž vědomě přehlížel. 6. K odvolání stěžovatelů i vedlejších účastníků Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 23. 9. 2020 č. j. 30 Co 32/2020-865 změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I. tak, že žalobu v části týkající se zaplacení částky 3 538 300 Kč zamítl (výrok I.). Ve výroku II. rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok II.). Vedlejším účastníkům nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem (výrok III.) a uložil jim povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kolíně společně a nerozdílně částku 57 800 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Stěžovatelům byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 1) částku 376 02 Kč (výrok V.) a vedlejšímu účastníkovi 2) částku 340 265 Kč jako náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok VI.). 7. Krajský soud přisvědčil závěru okresního soudu o vyloučení souběhu nároku na náhradu za omezení vlastnického práva k pozemkům ochranným pásmem vodního zdroje a na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání těchto pozemků bez smluvního základu. Poukázal na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2009 sp. zn. 30 Cdo 3786/2007, že tato náhrada zřetelně supluje případný nárok na vydání bezdůvodného obohacení (ústavní stížnost proti tomuto rozsudku byla usnesením ze dne 3. 12. 2009 sp. zn. II. ÚS 2995/09 odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost; všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). 8. U nároku na náhradu podle § 30 odst. 11 vodního zákona krajský soud ale odlišně posoudil otázku promlčení. Upozornil, že u jednorázové náhrady je promlčecí doba obecná tříletá a její počátek není vázán na skutečnost, kdy se oprávněná osoba dozvěděla o tom, že její vlastnické právo je omezeno a kdo je povinen poskytnout za takové omezení náhradu. Tím spíše není vázán na okamžik, kdy se tato osoba dozvěděla o tom, že jí takový nárok ze zákona vzniká, kdy o náhradě začala s povinnou osobou jednat, nebo kdy bylo rozhodnuto o povolení k odběru vody současnému odběrateli. Promlčecí doba běží od okamžiku, kdy k omezení vlastnického práva došlo (případně od účinnosti právní úpravy, která takovou náhradu upravuje, bylo-li vlastnické právo ochranným pá