III.ÚS 3432/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3432/15 ze dne 8. 8. 2017 N 140/86 SbNU 399 K povinnosti odvolacího soudu zopakovat provedené důkazy ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř.; zásada ústnosti a bezprostřednosti v soudním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka - ze dne 8. srpna 2017 sp. zn. III. ÚS 3432/15 ve věci ústavní stížnosti A. P. Capital, s. r. o., se sídlem Třanovského 320/9, Praha 17 - Řepy, zastoupené Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem, se sídlem Nádražní 58/110, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2015 č. j. 33 Cdo 2889/2015-419 o odmítnutí stěžovatelčina dovolání a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2015 č. j. 69 Co 486/2014-310 ve znění opravného usnesení ze dne 3. února 2015 č. j. 69 Co 486/2014-316, jímž byl částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně vydaný v řízení o žalobě vedlejšího účastníka řízení o peněžité plnění představující přiměřenou slevu z ceny nemovitosti, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Ing. Petra Baudyše, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Lhotským, advokátem, se sídlem Opletalova 1284/37, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, spojené s návrhem na zrušení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2015 č. j. 69 Co 486/2014-310 ve znění opravného usnesení ze dne 3. února 2015 č. j. 69 Co 486/2014-316 bylo v části výroku II, kterou byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. července 2014 č. j. 33 C 270/2010-279 ohledně částky 148 813,90 Kč s příslušenstvím, porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2015 č. j. 33 Cdo 2889/2015-419 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2015 č. j. 69 Co 486/2014-310 ve znění opravného usnesení ze dne 3. února 2015 č. j. 69 Co 486/2014-316 se v části výroku II, kterou byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. července 2014 č. j. 33 C 270/2010-279 ohledně částky 148 813,90 Kč s příslušenstvím, ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení shora označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdila, že obecné soudy jimi porušily její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrh na zrušení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty druhé občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."). 3. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu sp. zn. 33 C 270/2010 vedeného Obvodním soudem pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") se podává, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 31. 7. 2014 č. j. 33 C 270/2010-279 bylo k žalobě vedlejšího účastníka uloženo stěžovatelce jako žalované zaplatit částku 256 255,39 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 237 320,60 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II), stěžovatelce bylo uloženo nahradit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 139 872 Kč (výrok III), Znaleckému ústavu Českého vysokého učení technického v Praze - Kloknerův ústav byla přiznána odměna ve výši 56 212 Kč (výrok IV) a vedlejšímu účastníkovi, resp. stěžovatelce, bylo uloženo zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 27 038 Kč, resp. 29 174 Kč (výroky V a VI). Obvodní soud dospěl k závěru, že vedlejšímu účastníkovi vzniklo právo na přiměřenou slevu z ceny nemovitosti (§ 622 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), kterou koupil od stěžovatelky, a to ve výši nákladů na odstranění zjištěných vad, konkrétně mělo jít o vady fasády projevující se prasklinami a vlhnutím stěn, jakož i vady podlahy. Výši slevy přitom nestanovil na základě nákladů nutných k odstranění celého fasádního systému a jeho kompletní předělání s tím, že postačí méně nákladné řešení, kdy na stávající fasádní systém bude umístěn systém nový. I z tohoto důvodu pak zčásti žalobě vyhověl a zčásti ji zamítl. 4. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ve znění opravného usnesení byl k odvolání obou účastníků rozsudek obvodního soudu ve výroku I potvrzen. Pokud jde o příslušenství, byl částečně změněn tak, že se žaloba v tomto bodě (úroky z prodlení za dobu od 16. 9. 2011 do 21. 9. 2011) zamítá (výrok I). Ve výroku II byl rozsudek obvodního soudu změněn tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 148 813,90 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 71 623,71 Kč s příslušenstvím byl rozsudek obvodního soudu potvrzen a co do částky 16 865 Kč s příslušenstvím byl zrušen a věc byla vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí, stejně tak tomu bylo v případě výroků o náhradě nákladů řízení III, V a VI (výrok II) a konečně ve výroku IV o znalečném byl rozsudek obvodního soudu potvrzen (výrok III). Městský soud na rozdíl od obvodního soudu vyšel z toho, že je nezbytné odstranit stávající fasádní systém a nahradit jej novým, a proto přiznal vedlejšímu účastníkovi právo na zaplacení částky 148 813,90 Kč s příslušenstvím. 5. Proti tomuto rozsudku brojila stěžovatelka dovoláním, které však Nejvyšší soud shora označeným usnesením podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť dospěl k závěru, že není podle § 237 o. s. ř. přípustné. II. Argumentace stěžovatelky 6. V ústavní stížnosti stěžovatelka vytkla městskému soudu porušení zásady přímosti a ústnosti soudního jednání, ke kterému mělo dojít tak, že na rozdíl od obvodního soudu městský soud neprováděl žádné důkazy, nicméně se zásadně odchýlil od skutkových zjištění obvodního soudu a dospěl k závěru, že nebude postačovat nanesení nové svrchní vrstvy fasády, ale že je třeba odstranit celý původní fasádní systém a zhotovit nový, a na základě toho ještě zvýšil slevu z ceny díla, kterou vedlejšímu účastníkovi přiznal obvodní soud. Tím podle stěžovatelky suploval roli soudního znalce, a to za situace, kdy znalecký ústav, resp. zpracovatel znaleckého posudku Ing. Ivo Šimůnek, CSc., změnil své dřívější názory a potvrdil, že není třeba celý fasádní systém odstraňovat. Navíc byla tato změna na straně městského soudu překvapivá, neboť z průběhu odvolacího řízení tato možnost vůbec nevyplynula. Dle stěžovatelky jde o ústavně nepřípustnou libovůli, jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, dle které, hodlá-li se odvolací soud odchýlit od skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, musí sám provést dokazování v takovém rozsahu, aby si opatřil pro své rozhodnutí rovnocenný podklad. Přitom otázka určení konkrétní výše slevy, správného způsobu odstranění vad atp. jsou vždy otázkami skutkovými, o kterých se činí skutková zjištění. Procesní zásady týkající se dokazování a nalézání skutkového stavu nelze obejít tím, že se určité typické skutkové zjištění formálně označí za právní posouzení. V této souvislosti stěžovatelka poukázala na nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2011 sp. zn. I. ÚS 3725/10 (N 139/62 SbNU 175), ze dne 19. 11. 2013 sp. zn. III. ÚS 3199/12 (N 191/71 SbNU 279) a ze dne 14. 9. 2007 sp. zn. I. ÚS 273/06 (N 144/46 SbNU 409). 7. Dále stěžovatelka uvedla, že všechny tyto skutečnosti namítala v dovolání, Nejvyšší soud se těmito námitkami v podstatě odmítl zabývat s odkazem na § 242 odst. 3 o. s. ř. Žádným způsobem tak nezhojil závažné vady předchozího řízení. Přitom také dovolací soud byl názoru, že závěr odvolacího soudu (pozn.: zřejmě ten, "že vady projevující se zvýšenou vlhkostí a trhlinami fasády lze odstranit výhradně demontáží stávajícího fasádního systém a jeho nahrazením novým, správným provedením") je skutkovým zjištěním, ovšem takovéto zjištění obvodní soud neučinil, a to z toho důvodu, že důkladně prováděl a hodnotil jednotlivé důkazy s tím výsledkem, že dílčí opravy byly rovnocenné s úplným odstraněním systému. Dovolací soud se dle stěžovatelky dopustil stejné chyby, protože bez dokazování jako správná potvrdil zjištění odvolacího soudu, a navíc je ještě rozvedl, přičemž konstatoval, že "zvláště vadně provedený systém fasádní izolace a četné projevy vlhkosti zjevně komplikují a omezují užívání domu", i když nebylo zjištěno, že by v minulosti se projevující znaky vlhkosti nějak souvisely s trhlinami na fasádě nebo že by tyto trhliny omezovaly vedlejšího účastníka v užívání. 8. Návrh na zrušení výše o