III.ÚS 351/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 351/23 ze dne 28. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Mgr. Ivy Jablonské, zastoupené Mgr. et Mgr. Viktorem Fojtem, advokátem, sídlem Gogolova 228/8, Praha 1 - Hradčany, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2022 č. j. 26 Cdo 2880/2022-514, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. dubna 2022 č. j. 62 Co 295/2020-464, ve znění opravného usnesení ze dne 22. dubna 2022 č. j. 62 Co 295/2020-468, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. května 2020 č. j. 28 C 6/2017-334, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a JUDr. Jaroslava Filipa, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny, jakož i právo provozovat jinou hospodářskou činnost ve smyslu čl. 26 odst. 1 Listiny. 2. V řízení o zaplacení částky v celkové výši 304 720 Kč se stěžovatelka (žalobkyně) po vedlejším účastníkovi řízení (žalovaném) domáhala, aby jí jednak zaplatil částku 56 100 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného za pronájem nebytových prostor, které si od ní pronajal na dobu určitou Smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 7. 1996, ve znění pozdějších dodatků (dále jen "smlouva o nájmu nebytových prostor"), jednak částku ve výši 248 620 Kč s příslušenstvím sestávající ze smluvních pokut za neplacení nájemného (za druhé pololetí 2014, první i druhé pololetí 2015 a první pololetí 2016) v žalobě blíže specifikovaných vyplývajících z uvedené smlouvy o nájmu nebytových prostor. 3. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 27. 5. 2020 č. j. 28 C 6/2017-334 částečně žalobě vyhověl a uložil vedlejšímu účastníkovi řízení povinnost zaplatit stěžovatelce z titulu bezdůvodného obohacení (vzniklého užíváním nebytových prostor po skončení nájmu) částku ve výši 35 370 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Žalobu co do částky 269 350 Kč s příslušenstvím, tedy co do částky 20 730 Kč z titulu dlužného nájemného (resp. bezdůvodného obohacení) a částky 248 620 Kč z titulu smluvní pokuty, zamítl (výrok II.), a rozhodl o nákladech účastníků řízení a státu (výroky III. - V.). 4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v pořadí prvním rozsudkem ze dne 2. 12. 2020 č. j. 62 Co 295/2020-374, ve znění usnesení ze dne 2. 12. 2020 č. j. 62 Co 295/2020-378 a ze dne 12. 1. 2021 č. j. 62 Co 295/2020-384, rozsudek obvodního soudu změnil v zamítavém výroku II. tak, že uložil vedlejšímu účastníkovi řízení povinnost zaplatit stěžovatelce úrok z prodlení z částky 35 370 Kč za specifikované období a dále také částku 218 854,33 Kč s příslušenstvím; ve zbývající zamítavé části jej potvrdil (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech účastníků řízení před soudy obou stupňů a státu (výroky II. - V.). Výrokem III. usnesení ze dne 12. 1. 2021 č. j. 62 Co 295/2020-384 odložil vykonatelnost rozsudku do nabytí právní moci tohoto usnesení. 5. Na základě následného dovolání vedlejšího účastníka řízení Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14. 12. 2021 č. j. 26 Cdo 2965/2021-444 rozsudek městského soudu ve znění následných usnesení zrušil ve výroku I., pokud jím byl změněn rozsudek obvodního soudu ve výroku II. tak, že vedlejší účastník řízení je povinen uhradit stěžovatelce částku 218 854,33 Kč s příslušenstvím, a v nákladových výrocích II., III., IV. a V., a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do výroku I. rozsudku městského soudu ve znění opravných usnesení, pokud jím byl rozsudek obvodního soudu změněn ve výroku II. tak, že vedlejší účastník řízení je povinen uhradit stěžovatelce úrok z prodlení z částky 35 370 Kč za uvedené období a potvrzen ve zbývající zamítavé části tohoto výroku, dovolání odmítl (výrok II.). Nejvyšší soud v kasačním rozsudku zdůraznil, že smlouva o nájmu nebytových prostor je absolutně neplatná podle § 3 odst. 4 zákona č. 116/1990 Sb., ze dne 23. dubna 1990 o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o nájmu nebytových prostor"), neboť v ní absentuje stanovená náležitost, a to výše nájemného. 6. V dalším řízení městský soud v pořadí druhým rozsudkem ze dne 22. 4. 2022 č. j. 62 Co 295/2020-464, ve znění usnesení ze dne 22. 4. 2022 č. j. 62 Co 295/2020-468, rozsudek obvodního soudu potvrdil v zamítavém výroku II. ohledně částky 218 854,33 Kč s příslušenstvím a ve výrocích III., IV. a V. o nákladech řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení účastníků (výrok II.). V intencích závěrů vyplývajících z kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu městský soud dovodil, že smlouva o nájmu nebytových prostor je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "občanský zákoník"), a to s ohledem na způsob sjednání nájemného, které bylo sjednáno pevnou částkou, přičemž v této částce byla zahrnuta i úhrada za elektrickou energii, vodné a stočné. Podle soudní judikatury je taková smlouva, v níž je nájemné sjednáno pevnou částkou bez rozlišení toho, co z této částky spadá čistě pod nájemné a co na služby, absolutně neplatná podle § 3 odst. 4 zákona o nájmu nebytových prostor, neboť v ní absentuje podstatná náležitost, a to stanovení výše nájemného. Neplatnost smlouvy o nájmu nebytových prostor nemohl zhojit ani její dodatek ze dne 14. 1. 2014. Městský soud k tomu podotkl, že je-li absolutně neplatná smlouva o nájmu nebytových prostor, pak je neplatné i ujednání o smluvní pokutě obsažené v této smlouvě. Na uvedeném nemohla nic změnit ani argumentace stěžovatelky, že na právní vztah je třeba nahlížet prismatem nového občanského zákoníku, neboť, jak podotkl městský soud, smlouva byla uzavřena za účinnosti předchozího občanského zákoníku a zákona o nájmu nebytových prostor. 7. Následné řízení o dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud usnesením ze dne 22. 11. 2022 č. j. 26 Cdo 2880/2022-514, směřovalo-li proti rozsudku obvodního soudu 27. 5. 2020 č. j. 28 C 6/2017-334, zastavil (výrok I.). Dovolání proti rozsudku městského soudu ze dne 22. 4. 2022 č. j. 62 Co 295/2020-464 ve znění usnesení ze dne 22. 4. 2022 č. j. 62 Co 295/2020-468 odmítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Nejvyšší soud konstatoval, že dovolání proti rozsudku městského soudu bylo zčásti neprojednatelné pro vady a zčásti nebylo přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Nejvyšší soud odkázal na své předchozí kasační rozhodnutí s tím, že stěžovatelka nepředkládá žádné nové argumenty a v podstatě toliko polemizuje se závěry v něm vyslovenými. K námitce, aby obecné soudy upřednostnily výklad smlouvy, který nevede k její neplatnosti, připomenul, že takový postup je na místě pouze v případě, jsou-li možné oba výklady. O takovou situaci však nešlo, neboť jiný výklad smlouvy o nájmu nebytových prostor, než jaký učinily soudy nižších stupňů, by již byl v rozporu s jejím textem a jemu odpovídající vůlí účastníků, která byla nadevší pochybnost prokázána. Nejvyšší soud se vyslovil i k eventuální aplikaci § 1 až § 14 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák."), na základě § 3030 obč. zák. tak, že § 3030 obč. zák. nelze vykládat tím způsobem, že by umožňoval pravou zpětnou účinnost § 1 až § 14 obč. zák. na dříve vzniklé právní vztahy (poměry). K otázce platnosti či neplatnosti dodatku ke smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne 14. 1. 2014 a hodnocení jeho obsahu pak v dovolání scházelo náležité vylíčení, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve se věnuje vylíčení rozhodujících skutečností, rekapitulaci obsahu soudních rozhodnutí a průběhu dosavadního řízení. Podstatu sporu shledává v posouzení otázky platnosti či neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor ve znění jejích dodatků (zejména pak dodatku ze dne 14. 1. 2014). Nesouhlasí s názorem obecných soudů, že by nájemní smlouva měla být shledána absolutně neplatnou podle § 3 odst. 4 zákona o nájmu nebytových prostor. Stěžovatelka s odvoláním na zásadu "co není zakázáno, je dovoleno", jakož i pri