III.ÚS 352/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 352/18 ze dne 27. 3. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů Karla Tomáška a Emilie Tomáškové, zastoupených JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem, sídlem Dukelská 669/64, České Budějovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. prosince 2017 č. j. 10 As 89/2017-38, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. února 2017 č. j. 51 A 9/2016-36, rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 12. dubna 2016 č. j. KUJCK 44570/2016 a rozhodnutí Městského úřadu Horní Planá ze dne 20. listopadu 2015 č. j. HP-4500/2015, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích, Krajského úřadu Jihočeského kraje a Městského úřadu Horní Planá, jako účastníků řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha, obce Černá v Pošumaví, sídlem Černá v Pošumaví 46, státního podniku Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, a Ing. Jiřího Wiesnera, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí. Stěžovatelé jsou totiž názoru, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel podal žádost o dodatečné stavební povolení dřevěné stavby skladu nářadí o půdorysném rozměru 4,0 m × 8,0 m a výšce 4,0 m, která stála na pozemku parc. č. X v katastrálním území Černá v Pošumaví. Stavba se nacházela na pozemku stěžovatelky a šlo o nepodsklepenou přízemní stavbu osazenou na betonových patkách se sedlovou střechou pokrytou taškovou krytinou. 3. Městský úřad Horní Planá (dále jen "městský úřad") rozhodnutím ze dne 20. 11. 2015 č. j. HP-4500/2015 žádost o dodatečné stavební povolení zamítl. V odůvodnění uvedl, že obec Černá v Pošumaví neměla zpracovaný územní plán, proto bylo možno realizovat stavební činnost jen v hranicích stávajícího zastavěného území [§ 188a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů]. Posuzovaná stavba se nacházela mimo zastavěné území a dle městského úřadu nepředstavovala stavbu pro zemědělství, kterou lze dle § 18 odst. 5 stavebního zákona umístit v nezastavěném území. Technická zpráva k posuzované stavbě se zmiňuje o skladu nářadí pro plánovanou sadařskou činnost. Pozemek, na němž stavba stála, byl v katastru nemovitostí veden jako trvalý travní porost a sadařská činnost by na něm byla možná až po změně využití území. Městský úřad rovněž poukázal na to, že k posuzované stavbě vydala negativní závazné stanovisko Správa národního parku Šumava (dále jen "správa národního parku") z důvodu zásahu do krajinného rázu. 4. Krajský úřad Jihočeského kraje (dále jen "krajský úřad") v rozhodnutí o odvolání provedl dílčí změnu ve výroku odvoláním napadeného správního rozhodnutí (změnil číslo paragrafu) a ve zbytku odvolání zamítl. Poukázal na to, že na základě podnětu stěžovatele se zamítavým závazným stanoviskem správy národního parku v přezkumném řízení zabývalo Ministerstvo životního prostředí (dále jen "ministerstvo"), které ve svém sdělení neshledalo důvod pro zrušení tohoto závazného stanoviska. Krajský úřad se neztotožnil s argumentací stěžovatelů, že by šlo o stavbu pro zemědělství. 5. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ve svém rozsudku vyhodnotil, že stěžovatelé neprokázali, že by v případě jejich stavby skladu nářadí šlo o stavbu spadající pod § 18 odst. 5 stavebního zákona, kterou je možno umístit v nezastavěném území. Krajský soud sice připustil, že krajský úřad nepostupoval přesně dle § 149 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), jelikož nevyžádal od správního orgánu nadřízeného správě národního parku potvrzení či změnu závazného stanoviska, ačkoli námitky v odvolání proti rozhodnutí o dodatečném stavebním povolení směřovaly i proti obsahu závazného stanoviska. Nešlo však o vadu, která by způsobila nezákonnost rozhodnutí o odvolání, jelikož toto závazné stanovisko bylo předmětem přezkumného řízení ministerstvem, které neshledalo důvod pro jeho zrušení. Obsah podnětu k přezkumnému řízení byl shodný s námitkami v odvolání směřujícími proti závaznému stanovisku. Krajský soud proto žalobu stěžovatelů zamítl. 6. Nejvyšší správní soud v rozsudku, jímž kasační stížnost zamítl, uvedl, že k dodatečnému stavebnímu povolení pro stavbu v nezastavěném území musí žadatel prokázat, že jde o stavbu spadající pod § 18 odst. 5 stavebního zákona a rovněž že zájem na jejím zbudování převažuje nad zájmem na ochraně nezastavěného území. Nejvyšší správní soud vyhodnotil, že stěžovatelé neprokázali, že šlo o stavbu pro zemědělství podle § 18 odst. 5 stavebního zákona, a ani neprokázali, že stavba splňuje požadavky § 50 až 53a vyhlášky 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška o technických požadavcích na stavby"), aby šlo o stavbu pro zemědělství dle § 3 písm. f) této vyhlášky. Dospěl k závěru, že stěžovatelé rovněž neprokázali, že zájem na umístění stavby skladu nářadí převažuje nad zájmem na ochraně nezastavěného území. 7. Nejvyšší správní soud však vyhodnotil, že krajský úřad pochybil, když nepostupoval dle § 149 odst. 5 správního řádu a nevyžádal si potvrzení či změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správě národního parku. Nepostačuje, že tímto závazným stanoviskem se nadřízený orgán zabýval v přezkumném řízení, kde neshledal důvody pro jeho změnu. V přezkumném řízení se totiž přezkoumává jen soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, kdežto v řízení o odvolání se přezkoumává vedle souladu s právními předpisy i věcná správnost rozhodnutí. Nejvyšší správní soud však uvedl, že zmíněná vada odvolacího řízení neměla vliv na zákonnost rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné stavební povolení. Stavbu skladu nářadí nešlo povolit již jen proto, že stěžovatelé neprokázali, že byla realizována v souladu s obecnými požadavky na výstavbu a že zájem na jejím umístění převažuje nad veřejným zájmem na ochraně nezastavěného území. II. Argumentace stěžovatelů 8. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítli, že krajský soud neodstranil rozpor v provedených důkazech a některými důkazy se navíc vůbec nezabýval, k čemuž odkázali na odmítnutí důkazů týkajících se dalších staveb (např. nedalekého vysílače). Za nesprávný označili závěr o charakteru posuzované stavby. Mají za to, že ji lze považovat za příruční sklad, stavbu, část stavby nebo oddělenou místnost určenou pro skladování přípravků a prostředků na ochranu rostlin o maximální přípustné hmotnosti do 1 000 kg přípravků a prostředků na ochranu rostlin [§ 3 písm. f) bod 6. vyhlášky o technických požadavcích na stavby]. 9. Ačkoli Nejvyšší správní soud konstatoval, že došlo k podstatnému porušení § 149 odst. 5 správního řádu, uvedené pochybení v konečném důsledku toleroval. Stěžovatelé se domnívají, že chybu správních orgánů a krajského soudu Nejvyšší správní soud nenapravil, ale naopak nesprávnou argumentaci podporoval, čímž porušil obecné právní předpisy, ale především čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatele a zda řízení lze jako celek pokládat za spravedlivé. 12. Ústavní soud konstatuje, že námitka vztahující se k dokazování před krajským soudem se v části, která se týká zásahu do krajinného rázu, míjí s