III.ÚS 3680/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3680/17 ze dne 12. 3. 2019 N 39/93 SbNU 53 K ústavně konformnímu výkladu sporného výroku individuálního právního aktu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Karla Němečka, zastoupeného Mgr. Pavlem Hynkem, advokátem, se sídlem Lidická 394/49, Beroun, proti usnesení soudního exekutora Mgr. Jiřího Nevřely, Exekutorský úřad Praha-východ, se sídlem Libocká 73/57, Praha 6, ze dne 26. září 2017 č. j. 054 Ex 51/16-2008, za účasti Mgr. Jiřího Nevřely jako účastníka řízení a Jany Maláčové jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením soudního exekutora Mgr. Jiřího Nevřely, Exekutorský úřad Praha-východ, ze dne 26. září 2017 č. j. 054 Ex 51/16-2008 byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele na soudní ochranu a právní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na vlastnictví majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto usnesení se ruší. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení 1. Stěžovatel se domáhá zrušení usnesení soudního exekutora Mgr. Jiřího Nevřely, Exekutorský úřad Praha-východ, (dále jen "soudní exekutor") ze dne 26. 9. 2017 č. j. 054 Ex 51/16-2008 (dále jen "napadené usnesení"), neboť jím dle stěžovatelova názoru byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 38 odst. 2 Listiny, čl. 11 odst. 1 Listiny, jakož i jeho právo zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Posouzení splnění procesních předpokladů řízení 2. Ústavní stížnost byla podána v zákonné lhůtě, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem na základě plné moci pro zastupování v tomto řízení před Ústavním soudem a byla k ní připojena kopie napadeného usnesení. Soudní exekutor ve svém vyjádření namítl nepřípustnost ústavní stížnosti, neboť měl za to, že byť proti usnesení o odmítnutí přihlášky dle § 336f odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "občanský soudní řád") není odvolání přípustné, toto může osoba, jejíž přihláška byla dle tohoto ustanovení odmítnuta, však podat proti usnesení o rozvrhu úhrady rozdělované podstaty. 3. Ústavní soud se proto musel zabývat tím, zda tuto možnost stěžovatel měl, neboť pokud by tomu tak bylo, bylo by namístě jeho ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 4. Tato otázka dosud nebyla v judikatuře Ústavního soudu výslovně vyřešena. Vyjádřil se k ní nepřímo v usnesení sp. zn. II. ÚS 2829/15 ze dne 16. 12. 2015 (všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž ze serveru https://nalus.usoud.cz - pozn. Ústavního soudu), kde se však kvazimeritorně při posouzení zjevné neopodstatněnosti Ústavní soud zabýval obsahem napadeného usnesení tamního soudního exekutora o odmítnutí přihlášky tamního stěžovatele; k možnosti tamního stěžovatele brojit proti odmítnutí své přihlášky cestou odvolání proti usnesení o rozvrhu se vyjádřil toliko v bodě 8 tak, že nepřehlédl, že odvolací soud v řízení o odvolání proti usnesení o odmítnutí přihlášky tuto možnost připustil. Nic bližšího k tomu však neuvedl. 5. V usnesení sp. zn. I. ÚS 2527/14 ze dne 12. 11. 2014 se Ústavní soud rovněž otázky nepřípustnosti ústavní stížnosti podané proti usnesení o odmítnutí přihlášky dle § 336f odst. 4 občanského soudního řádu dotkl, nicméně i tuto stížnost odmítl po kvazimeritorním přezkumu pro zjevnou neopodstatněnost. 6. Ustanovení § 336f odst. 4 občanského soudního řádu stanoví, že opožděné nebo neúplné přihlášky soud usnesením odmítne; proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. Ustanovení § 337 odst. 3 občanského soudního řádu stanoví, že účastníky rozvrhu jsou oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (§ 336f odst. 4 občanského soudního řádu). Ustanovení § 336q odst. 3 občanského soudního řádu stanoví, že k jednání soud předvolá účastníky rozvrhu, kterými jsou oprávněný, ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, povinný a osoby, které podaly přihlášku, ledaže by jejich přihláška byla odmítnuta (§ 336f odst. 3 občanského soudního řádu). Ustanovení § 55c odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že proti rozhodnutí exekutora může účastník řízení podat odvolání. Ustanovení § 201 občanského soudního řádu stanoví: "Účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje." 7. Podle judikatury Nejvyššího soudu zástavní věřitel, který nepřihlásil svoji pohledávku za povinným zajištěnou zástavním právem váznoucím na postižených nemovitostech nejpozději do začátku dražebního jednání, není účastníkem rozvrhové fáze řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2004 sp. zn. 20 Cdo 1636/2003; všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná rovněž ze serveru http://nsoud.cz - pozn. Ústavního soudu), a tedy není ani osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozvrhovému usnesení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1979/2011). 8. Patří se podotknout, že tato usnesení vycházejí z poněkud odlišných skutkových stavů, než z jakého vycházel soudní exekutor ve stěžovatelově věci. Nešlo totiž o posunování termínu zahájení dražby, ale v prvé věci se zástavní věřitel nepřihlásil včas proto, že mu nebyla doručena dražební vyhláška a usnesení o odhadní ceně; ve druhé šlo o to, že přihlašovaná pohledávka ke konci lhůty pro podání přihlášky ještě neexistovala, respektive nebyla zajištěna zástavním právem. V žádném z citovaných usnesení Nejvyššího soudu však nebyl vysloven právní názor, který by odůvodňoval závěr, že v případech nikoliv řádně a včas podané přihlášky se postavení účastníka řízení osoby, která ji podala, liší podle toho, z jakého důvodu k podání přihlášky řádně a včas nedošlo. Nejvyšší soud naopak v obou těchto usneseních kategoricky dovozuje, že taková osoba postavení účastníka řízení v řízení o rozvrhu nemá. 9. Z hlediska možnosti procesních prostředků obrany vyplývá toliko z usnesení sp. zn. 20 Cdo 1636/2003, že není-li zástavnímu věřiteli doručena dražební vyhláška, může za podmínek § 336k odst. 3 písm. a) občanského soudního řádu podat odvolání proti usnesení o příklepu, to však není stěžovatelův případ, neboť tomu dražební vyhláška doručena byla. 10. Jak tedy vyplývá z citovaných relevantních ustanovení právních předpisů i judikatury Nejvyššího soudu, osoba, jejíž přihláška byla odmítnuta, není účastníkem rozvrhu, tedy nadále ji nelze považovat za účastníka exekučního řízení. Jelikož taková osoba není účastníkem rozvrhu (toto její účastenství je výslovně občanským soudním řádem vyloučeno), nemá ani právo podat odvolání proti usnesení soudního exekutora o rozvrhu po provedené dražbě. 11. Ústavní soud připomíná, že výklad běžného zákona je především úkolem obecných soudů v čele s Nejvyšším soudem [srov. k tomu např. nález sp. zn. IV. ÚS 512/12 ze dne 13. 3. 2013 (N 41/68 SbNU 419) či nález sp. zn. I. ÚS 1052/10 ze dne 29. 9. 2010 (N 206/58 SbNU 857)] a Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší tento výklad přehodnocovat, neodporuje-li ústavněprávním požadavkům [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1524/15 ze dne 30. 11. 2016 (N 229/83 SbNU 575); nález sp. zn. IV. ÚS 2372/11 ze dne 3. 9. 2012 (N 146/66 SbNU 219) či nález sp. zn. IV. ÚS 1834/10 ze dne 22. 11. 2010 (N 231/59 SbNU 357)]. Tento výklad zastávaný Nejvyšším soudem žádnému ústavněprávnímu požadavku neodporuje, naopak má jasnou oporu v samotném textu zákona, neboť § 337 odst. 3 občanského soudního řádu výslovně osoby, jejichž přihlášky byly odmítnuty dle § 336f odst. 4 občanského soudního řádu, vylučuje z oboru účastníků řízení o rozvrhu. 12. Jestliže tedy s takovou osobou soudní exekutor nenakládá jako s účastníkem řízení, nebude jí ani usnesení o rozvrhu doručováno, a jelikož řízení o odvolání proti usnesení soudního exekutora o rozvrhu po provedené dražbě nemovité věci nemá žádnou zvláštní úpravu, řídí se obecnými ustanoveními o odvolání proti usnesení soudního exekutora, a tedy při připuštění názoru prezentovaného soudním exekutorem by nebylo zřejmé, kdy ve smyslu § 55c odst. 4 exekučního řádu počíná a končí lhůta k podání odvolání osoby, jejíž přihláška byla dle § 336f odst. 4 občanského soudního řádu odmítnuta. 13. V nyní posuzovaném případě sice soudní exekutor ve svém usnesení uvedeném níže sub 36 uvedl, že toto bud