III.ÚS 3794/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3794/18 ze dne 18. 6. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Slezského divadla Opava, příspěvkové organizace, sídlem Horní náměstí 195/13, Opava, zastoupeného JUDr. Tomášem Hulvou, MBA, LL.M., advokátem, sídlem náměstí Republiky 2/1, Opava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. ledna 2018 č. j. 16 Co 162/2017-114 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 24. srpna 2017 č. j. 6 C 44/2016-77, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 8. září 2017 č. j. 6 C 44/2016-87, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a MgA. Zdeňka Černína, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 11. 2018, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv a svobod podle čl. 2 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Vedlejšímu účastníkovi vznikl dne 21. 11. 2015 na základě pracovní smlouvy uzavřené se stěžovatelkou, jež je příspěvkovou organizací provozující divadlo, pracovní poměr na dobu určitou do 31. 10. 2016. Obsahem pracovního poměru byla práce režiséra činohry. Jako režisér se měl vedlejší účastník podílet na inscenačním ztvárňování nejnáročnějších dramatických nebo hudebně dramatických děl na úrovni, která přispívá k rozvoji uměleckých žánrů s povinností tří režií v každé divadelní sezóně. Místem výkonu práce bylo sjednáno sídlo stěžovatelky v Opavě. V době uzavření pracovní smlouvy tehdejší ředitel divadla Mgr. Karel Drgáč vzal na vědomí hostování vedlejšího účastníka jako režiséra v Divadle Šumperk v době od 10. 11. do 19. 12. 2015. 3. Dne 25. 11. 2015, tedy krátce po vzniku pracovního poměru vedlejšího účastníka, došlo k odvolání dosavadního ředitele divadla. Dne 3. 12. 2015 byla vedlejšímu účastníkovi oznámena změna dramaturgického plánu, v jehož rámci neměly být realizovány inscenace Kočka na rozpálené plechové střeše a Kumšt, které měl původně režírovat. Stěžovatelka, tou dobou jednající pověřeným ředitelem Ing. Martinem Dobešem, přípisem ze stejného dne rozvrhla vedlejšímu účastníkovi pracovní dobu na pondělí až pátek každého kalendářního týdne v době od 9:00 hod. a na nejvíce 8 hodin denně s tím, že tato pracovní doba může být upravována podle potřeb zaměstnavatele. Pokyny ze dne 4. 12. 2015 a ze dne 15. 12. 2015 pak byly vedlejšímu účastníkovi uloženy konkrétní pracovní povinnosti, jež měl plnit v době od 4. 12. 2015 do 30. 12. 2015. Patřily mezi ně povinnosti shlédnout vybraná představení divadla a vyhotovit k nim písemné zhodnocení režijního pojetí, výkonu umělců a vhodnosti konkrétního obsazení rolí. Dne 30. 12. 2015 byla vedlejšímu účastníkovi doručena listina z 21. 12. 2015, kterou s ním stěžovatelka rozvázala pracovní poměr okamžitým zrušením podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce"). Vedlejší účastník měl totiž hrubě porušit základní povinnosti zaměstnance podle § 301 písm. a) a b) ve spojení s § 81 zákoníku práce, jakož i podle pracovního řádu stěžovatelky. Jednak neměl splnit pokyny nadřízeného, jednak se ve dnech 4., 5., 7. až 10., 16. a 18. 12. 2015 nezdržoval na pracovišti bez kvalifikované omluvy, byť byl k nástupu několikráte telefonicky i písemně vyzván. 4. Dopisem doručeným stěžovatelce dne 5. 1. 2016 vedlejší účastník sdělil, že trvá na dalším zaměstnávání. Následně se žalobou domáhal vyslovení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 72 zákoníku práce. 5. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") ze dne 24. 8. 2017 č. j. 6 C 44/2016-77, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 9. 2017 č. j. 6 C 44/2016-87, bylo určeno, že předmětné okamžité zrušení pracovního poměru dané stěžovatelkou vedlejšímu účastníkovi je neplatné (výrok I.). Současně bylo rozhodnuto, že je dán základ nároku vedlejšího účastníka na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru za období měsíců duben až říjen 2016 včetně příslušenství (výrok II.). 6. Účastníci řízení měli rozdílné názory na to, zda lze v jednání vedlejšího účastníka jako zaměstnance stěžovatelky, které bylo důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, spatřovat porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, vztahujících se k jím vykonávané práci, a to zvlášť hrubým způsobem. Okresní soud shrnul, že ze žádného tvrzení stěžovatelky nevyplynulo, že by vedlejšímu účastníkovi uložila pokyn k výkonu práce podle druhu práce vymezeného v pracovní smlouvě. Bylo sice zjištěno, že se vedlejší účastník v pracovní době stanovené pracovní smlouvou a pokynem stěžovatelky nezdržoval v době specifikované v listině z 21. 12. 2015 v místě výkonu práce, tato absence, která byla schválena či předem tolerována předchozím ředitelem divadla a která byla vedlejším účastníkem několikrát odůvodňována stávajícímu zastupujícímu vedení divadla souběžným hostováním v Divadle Šumperk, však není absencí neomluvenou. V případě, že zaměstnanec nepřestal konat práci pro zaměstnavatele na základě vlastního rozhodnutí, ale z iniciativy zaměstnavatele, který mu ji přestal přidělovat, může zaměstnavatele vyzvat k plnění jeho povinností. Není ale povinen přidělování práce na zaměstnavateli vyžadovat, ani se zdržovat po dobu, kdy zaměstnavatel neplní své právní povinnosti, na místě zaměstnavatelem určeném. Podle okresního soudu se stěžovatelce nepodařilo vyvrátit tvrzení vedlejšího účastníka, že mu v rozhodné době nebyla přidělována práce podle pracovní smlouvy. Listinnými důkazy i výslechem zastupujícího ředitele divadla bylo naopak zjištěno, že stěžovatelka požadovala po vedlejším účastníkovi jiný než výše specifikovaný sjednaný druh práce. V takovém případě ale již nešlo o práci sjednanou pracovní smlouvou. Vedlejší účastník se v rámci vytýkaného jednání nedostavil na pracoviště celkem v osmi případech. Při šesti vytýkaných absencích měl "shlédnout" jiná představení a vyhotovit jejich "písemný rozbor" pro vedení divadla, což zajisté nebylo sjednaným druhem práce. Pokud se nedostavil na pracoviště ve dvou dalších případech, konkrétně "schůze činohry" a "porady k dramaturgickému plánu", nelze v tomto jednání, přestože je lze přičítat vedlejšímu účastníkovi k tíži, spatřovat důvod ke skončení pracovního poměru okamžitým zrušením. Podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu by takováto neomluvená absence musela činit alespoň pět dnů. 7. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud"), který rozsudkem ze dne 16. 1. 2018 č. j. 16 Co 162/2017-114 potvrdil rozsudek okresního soudu. V něm uvedl, že k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel přistoupit pouze tehdy, odůvodňují-li okolnosti případu závěr, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. V tomto ohledu se krajský soud neztotožnil se závěrem okresního soudu, podle něhož vedlejší účastník nebyl povinen vykonávat uloženou práci. Vedlejší účastník pracoval jako režisér činohry a součástí jeho práce bylo inscenačně ztvárňovat nejnáročnější dramatická nebo hudebně dramatická díla. Tím ovšem nebyla vyloučena povinnost konat práci uloženou mu zaměstnavatelem, tedy zhlédnout představení, která se již u stěžovatelky hrála, a zhodnotit je po odborné stránce. Splněním této povinnosti totiž vedlejší účastník mohl vytvořit podklady pro rozhodnutí stěžovatelky o další spolupráci s některými zaměstnanci (herci), či pro tvorbu dramaturgického plánu na příští rok apod. Popsaná činnost jistě není režií jako takovou, ale s režijní činností souvisí, a proto ji lze pokládat za součást pracovní náplně vedlejšího účastníka. Vedlejší účastník tím, že se ve dnech uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru nedostavil na pracoviště, porušil svou povinnost zaměstnance podle § 38 odst. 1 písm. b) a § 301 zákoníku práce. 8. Uvedený závěr nicméně neznamená, že byly splněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Je tomu tak s ohledem na specifické okolnosti věci, zejména povahu práce vedlejšího účastníka jako režiséra, jehož zaměstnavatelem je divadlo. Odvolání dosavadního ředitele divadla mělo za následek různé rozpory mezi stěžovatelkou a jejími některými zaměstnanci. Kromě jiného došlo ke změně dramaturgického plánu, přičemž některé plánované inscenace, které měl režírovat vedlejší účastník, se v divadelní sezoně neměly uskutečnit a byly odsunuty na neurčito. Žádná jiná režijní práce vedlejšímu účastníkovi svěřena nebyla. Stěžovatelka mu navíc určila pracovní dobu tak, že v podstatě požadovala, aby b