Ústavní soud III.ÚS 447/25

Stěžovatelé požadují zrušit v záhlaví označená usnesení, neboť podle nich porušují jejich ústavně zaručená práva. Ústavní soud se jejich ústavní stížností ovšem nemůže zabývat, neboť nesplňuje náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Zaprvé, stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem, byť to zákon vyžaduje (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Zadruhé, ústavní stížnost nesplňuje ani obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení, ani zvláštní náležitosti ústavní stížnosti (§ 34 odst. 1 a § 72 odst. 2 téhož zákona).

Přestože obecně platí, že Ústavní soud nejprve stěžovatele vyzve k odstranění vad podání, v tomto případě je takový postup zjevně nadbytečný. Stěžovatelé totiž podávají vadné ústavní stížnosti opakovaně a o zákonných náležitostech ústavní stížnosti byli stejně tak opakovaně a srozumitelně poučeni už v řadě předchozích řízení (viz kupříkladu usnesení sp. zn. III. ÚS 2216/13, III. ÚS 865/15, III. ÚS 2927/21, IV. ÚS 16/24). Navzdory tomu, stěžovatelé nadále volí postup ignorující zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti. Také proto např. ve věcech sp. zn. IV. ÚS 2150/24, IV. ÚS 16/24, byly ústavní stížnost stěžovatelů odmítnuty, aniž by byli předtím poučeni. Soudkyně zpravodajka v této věci volí stejný postup - stěžovatelům musí být náležitosti ústavní stížnosti dobře známy a jejich další poučování v tomto směru není ze strany soudu racionální ani efektivní.

Stejně jako v jiných věcech je námitka podjatosti opět povšechná a nicneříkající

Na základě těchto důvodů soudkyně zpravodajka návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítla.