III.ÚS 781/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 781/06 ze dne 22. 1. 2008 N 17/48 SbNU 185 K výkladu pojmu globálního zajištění celního dluhu (globální celní záruky)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 22. ledna 2008 sp. zn. III. ÚS 781/06 ve znění opravného usnesení ze dne 15. února 2008 ve věci ústavní stížnosti Komerční banky, a. s., proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2006 č. j. 6 Ca 123/2006-83, ze dne 22. 9. 2006 č. j. 11 Ca 214/2006-79 a ze dne 27. 12. 2006 č. j. 9 Ca 126/2006-103, jimiž byly zamítnuty stěžovatelčiny žaloby ve věci rozhodnutí celního orgánu, kterými bylo stěžovatelce uloženo zaplatit z titulu tzv. globální celní záruky další částky, ačkoli stěžovatelka již z titulu této záruky v plné výši plnila, za účasti Celního ředitelství Praha. I. Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 781/06, sp. zn. III. ÚS 829/06 a sp. zn. III. ÚS 820/07 se spojují ke společnému řízení s tím, že tyto věci budou nadále vedeny pod sp. zn. III. ÚS 781/06. II. Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2006 č. j. 6 Ca 123/2006-83, ze dne 22. 9. 2006 č. j. 11 Ca 214/2006-79 a ze dne 27. 12. 2006 č. j. 9 Ca 126/2006-103 bylo porušeno základní právo stěžovatelky vlastnit majetek, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. III. Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2006, č.j. 6 Ca 123/2006-83, ze dne 22. 9. 2006, č.j. 11 Ca 214/2006-79, a ze dne 27. 12. 2006, č.j. 9 Ca 126/2006-103, ve znění usnesení ze dne 13.3.2007, se zrušují.*) IV. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. __________________________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 15. 2. 2008 Odůvodnění Třemi samostatnými ústavními stížnostmi, jež vycházejí z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") - zrušil v záhlaví označená rozhodnutí Městského soudu v Praze, vydaná v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu. Samostatnými žalobami proti rozhodnutím správního orgánu, podanými k Městskému soudu v Praze, se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí vydaných Celním ředitelstvím Praha (dále též jen "žalovaný", resp. v řízení před Ústavním soudem "vedlejší účastník") v celním řízení, a to: 1. Rozhodnutí ze dne 25. 2. 2005 zn. 13480/04-21-44, kterým žalovaný k odvolání stěžovatelky změnil rozhodnutí Celního úřadu Beroun ze dne 15. 4. 2004 č. j. R/400044/2004, jímž byla stěžovatelka (ručitelka) vyzvána k zaplacení pohledávky za dlužníkem (obchodní společností TOLL, spol. s r. o.) sestávající z pohledávky na cle ve výši 124 478,05 Kč a dani z přidané hodnoty 175 221,95 Kč, jen tak, že "místo pohledávky cla ve výši 124 478,05 Kč se uvádí částka 124 778,05 Kč", přičemž "ostatní části rozhodnutí zůstávají beze změn". Předepsaný celní dluh vznikl dle žalovaného nezaplacením "dluhu vyměřeného společnosti TOOL, spol. s r. o., na JCD 11772047003816 ze dne 17. 2. 1997" v zákonem stanovené lhůtě, a to po jeho "částečné úhradě exekucí z účtu" dlužníka, přičemž povinnost ručitele k placení "vznikla v souladu s ustanovením § 260l odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb.", když "vymáhání dluhu bylo na dlužníkovi neúspěšné a Komerční banka, a. s., se v záruční listině ... č. j. PR-243/96-044 ze dne 10. 4. 1996, pro jiné operace než režim tranzitu, systém globální celní záruky, zavázala splnit zaručenou výši dluhu společně a nerozdílně s dlužníkem", a to až do částky 300 000 Kč uvedené v záruční listině (viz věc sp. zn. 6 Ca 123/06 Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 Afs 39/2006 Nejvyššího správního soudu). 2. Rozhodnutí ze dne 25. 2. 2005 zn. 13480/04-21-63, kterým žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Celního úřadu Beroun ze dne 15. 4. 2004 č. j. R/400063/2004 o povinnosti ručitele k plnění, jímž byla stěžovatelka vyzvána k zaplacení pohledávky za dlužníkem TOLL, spol. s r. o., sestávající z pohledávky na cle ve výši 79 715,52 Kč a dani z přidané hodnoty 175 524 Kč, tj. celkem 255 239,52 Kč. Celní dluh je podle žalovaného důsledkem nezaplacení "dluhu vyměřeného společnosti TOOL, spol. s r. o., na JCD 11772047004390 ze dne 20. 2. 1997" v zákonem stanovené lhůtě, a to po jeho "částečné úhradě exekucí z účtu" dlužníka, přičemž povinnost ručitele k placení je odůvodněna shodně jako v předchozím rozhodnutí (věc sp. zn. 11 Ca 214/06 Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 Afs 45/2006 Nejvyššího správního soudu). 3. Rozhodnutí ze dne 25. 2. 2005 zn. 13480/04-21-11, kterým žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Celního úřadu Beroun ze dne 15. 4. 2004 č. j. R/400011/2004, jímž byla stěžovatelka coby ručitelka vyzvána k zaplacení pohledávky dlužníka TOLL, spol. s r. o., sestávající z pohledávky na cle ve výši 213 523,90 Kč a dani z přidané hodnoty 86 476,10 Kč, tj. celkem 300 000 Kč. Celní dluh žalovaný zdůvodnil shodně jako v předchozím případě, ve vazbě na nezaplacení "dluhu vyměřeného společnosti TOOL, spol. s r. o., na JCD 11772046037799 ze dne 28. 11. 1996" v zákonem stanovené lhůtě, a to po jeho "částečné úhradě exekucí z účtu" dlužníka, s odkazem na shodnou záruční listinu (věc sp. zn. 9 Ca 126/06 Městského soudu v Praze, sp. zn. 7 Afs 168/2006 Nejvyššího správního soudu). Rozsudky ze dne 31. 10. 2005 č. j. 6 Ca 141/2005-39, ze dne 24. 11. 2005 č. j. 11 Ca 141/2005-40 a ze dne 10. 2. 2006 č. j. 9 Ca 144/2005-41 Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Ve svých závěrech vyšel především z názoru, že globální zajištění celního dluhu je právním institutem veřejného práva, v němž se rozšiřující výklad neuplatní; jazykovým výkladem rozhodného ustanovení § 256 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění do 1. 7. 1997, (dále jen "celní zákon") pak dovodil, že "globálním zajištěním jsou zajišťovány všechny celní dluhy téhož dlužníka, které vzniknou po dobu trvání globálního zajištění", přičemž "z pojmu globální záruky je nutno dovodit i to, že zárukou jsou zajišťovány do budoucna všechny celní dluhy jednoho dlužníka, které se sčítají", a jde tedy o "zajištění celkového, souhrnného celního dluhu vzniklého ... z jedné či více konkrétních operací, k nimž je záruka přijata, a nikoliv o zajištění neurčitého počtu jednotlivých dluhů". Není-li výše celního dluhu známa a musí být odhadnuta [§ 257 odst. 1 písm. b) celního zákona], má být odhad proveden v nejvyšší možné výši celního dluhu (dluhů); je tudíž nezbytné, aby "zaručená výše dluhu" (ručitelský závazek) byla mezi ručitelem a celním orgánem postavena najisto. Z ujednání obsaženého v záruční listině pak podle názoru městského soudu vyplývá ručitelský závazek "limitovaný částkou 300 000 Kč"; oproti tomu přijmout výklad žalovaného by znamenalo, že "celková výše poskytovaného ručení není určitá a závazek takto sjednaný byl absolutně neplatný pro neurčitost" a byl by "v rozporu s institutem ručení vůbec". Soud pak uzavřel, že tím, že žalobce částku uvedenou v záruční listině již uhradil, byl ručitelský závazek splněn. Ke kasačním stížnostem žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudky ze dne 13. 4. 2006 č. j. 7 Afs 39/2006-71, ze dne 31. 5. 2006 č. j. 7 Afs 45/2006-68 a ze dne 12. 10. 2006 č. j. 7 Afs 168/2006-87 napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil; odvolávaje se na svoji ustálenou rozhodovací praxi (kupř. rozsudek ze dne 23. 9. 2005 č. j. 5 Afs 206/2004-82), jakož i na právní názor Ústavního soudu k otázce (pojmu) globální celní záruky, vyslovený v usnesení ze dne 23. 1. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 54/2000 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 21, usnesení č. 2, str. 463), posoudil závěry žalovaného správního orgánu jako "ústavně konformní, a tudíž zcela v souladu s celním zákonem". Logickým výkladem ustanovení § 256 celního zákona kasační soud dovodil, že "globálním zajištěním jsou zajišťovány všechny celní dluhy téhož dlužníka, které vzniknou po dobu trvání globálního zajištění, což vyplývá i ze samotného pojmu globální záruky ...", tedy i "do budoucna všechny celní dluhy určitého dlužníka", přičemž "globálnost poskytnuté záruky je nutno ... chápat nikoli ve vztahu k výši ručení ..., nýbrž ve vztahu k neomezenému, blíže neurčenému počtu dovozů". K témuž dospívá kasační soud též "vyložením smyslu a účelu globálního zajištění celního dluhu" a vychází ze samotného institutu celního dluhu a jeho vzniku, zejména pak z ustanovení § 238 celního zákona, podle něhož "celní dluh při dovozu vzniká vždy při každém jednotlivém dovozu, a to okamžikem přijetí celního prohlášení"; naopak "dovodit vznik jednoho celního dluhu z několika dovozů" z celního zákona podle jeho názoru nelze. Z ustanovení §