III.ÚS 788/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 788/26 ze dne 9. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti M. E., nyní ve vazbě ve Vazební věznici a Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, zastoupeného Mgr. Ondřejem Liškou, advokátem, sídlem U Statku 2140/26, Velké Meziříčí, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. února 2026 č. j. 3 To 69/2026-2747 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 3. února 2026 č. j. 2 T 134/2023-2706, spojený s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Stěžovateli se nepřiznává náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. Stěžovatel byl dne 25. 7. 2024 obžalován pro spáchání zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 2 písm. a) a c) trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2021, přečinu svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1 trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2021 a přečinu ohrožování mravní výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. 2. Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 15. 1. 2025 č. j. 2 T 134/2023-1370 vzal stěžovatele do vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu, nepřijal jeho písemný slib a přijetí peněžní záruky označil za nepřípustné. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") ke stížnosti stěžovatele v usnesení ze dne 28. 1. 2025 č. j. 4 To 15/2025-1432 konstatoval existenci vazebních důvodů, usnesení městského soudu však zrušil a vazbu nahradil dohledem probačního úředníka. 3. Usnesením ze dne 17. 10. 2025 č. j. 2 T 134/2023-1965 městský soud vzal stěžovatele do vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu. Krajský soud následné stížnosti nevyhověl a usnesením ze dne 13. 11. 2025 č. j. 7 To 291/2025-2183 ji zamítl. 4. Městský soud usnesením ze dne 11. 12. 2025 č. j. 2 T 134/2023-2357 (I) zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby, (II) nepřijal jeho nabídku písemného slibu a (III) nepřijal nabídku peněžité záruky. Stěžovatelovu stížnost krajský soud usnesením ze dne 8. 1. 2026 č. j. 7 To 341/2025-2599 zamítl. 5. Podáními ze dne 22. 1., 27. 1. a 2. 2. 2026 stěžovatel sám, či prostřednictvím obhájkyně, znovu požádal o propuštění na svobodu. Městský soud v hlavním líčení shora napadeným usnesením (I) žádost o propuštění zamítl, (II) nepřijal nabídku peněžité záruky a (III) konstatoval trvání vazebních důvodů podle § 67 písm. a) trestního řádu. Následnou stížnost krajský soud v neveřejném zasedání napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou. II. Argumentace stěžovatele 6. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že obecné soudy svým postupem porušily jeho základní práva zakotvená v čl. 8 odst. 1 a odst. 5 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 5 odst. 1 písm. c), odst. 3 a odst. 4 a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 7. Stěžovatel s napadenými usneseními nesouhlasí a považuje je za nezákonná, nedůvodná a protiústavní. Má za to, že vazební důvod neexistuje a obecné soudy, ač jsou povinny důvody vazby průběžně přezkoumávat, nerespektují její povahu institutu ultima ratio. 8. Podle stěžovatele nebyly uvedeny konkrétní důvody vazby, ani proč nelze téhož účelu dosáhnout jiným opatřením, například přijetím nabízené peněžité záruky, kterou zvýšil z původní částky 2 000 000 Kč na 5 000 000 Kč. Obecné soudy pouze odkázaly na předchozí vazební rozhodnutí, což stěžovatel nepovažuje za dostatečné. Nepřijetí záruky nezbavuje soudy povinnosti, zabývat se i jinými možnostmi náhrady vazby. Dále stěžovatel uvádí, že k předchozím rozhodnutím doplnil klíčová svědectví (odborná vyjádření), jimiž se soudy nezabývaly a které prokazují, že vůbec nebyl důvod vzít jej do vazby. Tvrdí pochybnosti vztahující se k hlavnímu líčení konanému dne 8. 10. 2025, jež vedlo k vzetí do vazby, k čemuž odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2006 sp. zn. III. ÚS 612/06 zavazující soudy zabývat se při rozhodování o ponechání ve vazbě veškerými námitkami. Obecným soudům vytýká i pominutí doktríny zesílených důvodů při rozhodování o pokračování vazby (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2022 sp. zn. I. ÚS 2987/22). 9. Stěžovatel zpochybňuje existenci vazebních důvodů, které ani z napadených usnesení neplynou. Uvádí, že tvrzeného obstrukčního jednání se může dopouštět i ve vazbě a poukazuje na svoji předchozí spolupráci s Probační a mediační službou, kterou obecné soudy při jeho vzetí do vazby nesprávně vyhodnotily; k tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2013 sp. zn. I. ÚS 2183/12, podle kterého pouhé nedostavení se k hlavnímu líčení neodůvodňuje obavu, že se skrývá, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Stěžovatel nadto nemohl předpokládat, že nedostavení se k jednomu hlavnímu líčení může mít za následek vzetí do vazby a neobstojí ani tvrzení o skrývání se před policií. 10. S ohledem na uvedené okolnosti Ústavnímu soudu navrhl napadená usnesení zrušit. 11. Současně stěžovatel navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu. III. Vlastní posouzení ústavní stížnosti 12. Ústavní soud se seznámil s napadenými usneseními a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 13. Pro úplnost Ústavní soud předesílá, že ve stejném složení senátu se zabýval i předchozí ústavní stížností stěžovatele (sp. zn. III. ÚS 3591/25) týkající se jak vzetí do vazby, tak i rozhodování o předchozí žádosti o propuštění z vazby, a je proto se situací obeznámen, stejně jako s okolnostmi případu a s obsahem spisu městského soudu. 14. Městský soud v napadeném usnesení uvádí důvody, z nichž dovozuje, že stěžovatel se bude skrývat a vyhýbat trestnímu řízení, neboť mimo jiné mění bydliště i místa skutečného pobytu (bod 9). Dále uvedl, že stěžovatel je stíhán pro vysoce závažnou trestnou činnost směřující proti zvlášť zranitelné oběti a je v zájmu její ochrany urychlené vyřízení věci, čemuž stěžovatel staví obstrukční překážky a brání jimi vedení hlavního líčení. K tomu městský soud popsal opakované maření konání hlavního líčení, uvedl, že již bylo využito i předvedení, jehož opakování se s ohledem na dosavadní poznatky jeví jako problematické. Pokračování v řízení stěžovatel brání i opakovanými návrhy na delegaci, změnou obhájců či působením na ně tak, aby sami požádali soud o zproštění obhajoby, tvrzením zdravotních obtíží, které však nebyly objektivizovány. Dovolává se posudků lékařů, kteří jej neviděli, a odmítá závěry lékařů, kteří jej osobně vyšetřili. To vše za situace, kdy dosud provedené důkazy nadále odůvodňují podezření ze spáchání stíhané trestné činnosti. Stěžovatel strávil ve vazbě v souhrnu čtyři měsíce, aniž by došlo k oslabení vazebního důvodu. Městský soud popsal, že uvedené chování vylučuje propuštění z vazby i její nahrazení jiným institutem (kauce 2 000 000 Kč), k čemuž poukazuje na předchozí pokus nahradit vazbu jiným nástrojem (dohledem probačního úředníka), což se však minulo účinkem, neboť stěžovatel neplnil uložené podmínky (nedostavoval se řádně a včas) a ani dohled nezabránil obstrukcím. 15. Krajský soud poukazuje na zvýšení peněžité záruky a připomíná, že stěžovatel podal nyní projednávaný návrh čtrnáct dní po právní moci rozhodnutí o jeho předchozím návrhu. Krajský soud sdílí závěr městského soudu, podle kterého se ve srovnání s předchozím rozhodováním okolnosti věci nezměnily, důvody vazby útěkové nadále trvají a ani nabídku písemné záruky nepovažuje za dostatečné opatření k náhradě vazby. K tomu odkázal na předchozí rozhodnutí svá i městského soudu jak k důvodům vazby, tak i k okolnostem vzetí do vazby v lednu a v říjnu 2025. Podle krajského soudu sice nemůže být samotná realizace práva na obhajobu považována za vyhýbání se trestnímu stíhání, v projednávané věci však nejde jen o realizaci práv, ale o opakované obstrukční jednání. 16. Ústavní soud musí nejprve připomenout, že není další instancí v soustavě trestních soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti a jeho zásah připadá v úvahu při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly z