III.ÚS 818/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 818/25 ze dne 14. 5. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti VAPES CE, s. r. o., se sídlem Stonavská 51/6, Horní Suchá, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2024, č. j. 23 Cdo 1811/2024-391, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. prosince 2023, č. j. 15 Co 120/2023-360, a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 13. února 2023, č. j. 208 C 52/2017-332, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále jako účastníků řízení a S-Profit Opava, s. r. o., se sídlem Jindřichov 88, zastoupené JUDr. Václavem Stříbným, advokátem, se sídlem Ostrožná 233/40, Opava, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Stěžovatelka podala žalobu, kterou se proti vedlejší účastnici domáhala vydání 141 tun sladovnického ječmene nebo eventuálně zaplacení jeho hodnoty ve výši 719 200 Kč. Stěžovatelka tvrdila, že uzavřela kupní smlouvu s vedlejší účastnicí, na základě které jí prodala 150 tun ječmene. Vedlejší účastnice jí však neuhradila kupní cenu. Podle stěžovatelky za ni v této věci činil veškerá právní jednání pan S. jako její zmocněnec. 2. Vedlejší účastnice navrhla žalobu zamítnout. Vedlejší účastnice podle svého vyjádření neuzavřela tuto kupní smlouvu se stěžovatelkou, ale přímo s panem S. jako prodávajícím. Vedlejší účastnice neměla o jeho údajném zastupování žádné informace. Své závazky vůči panu S. vedlejší účastnice splnila. 3. Okresní soud stěžovatelčinu žalobu zamítl. Vedlejší účastnice prokázala, že kupní smlouva byla uzavřena přímo s panem S. jako prodávajícím. Stěžovatelka naopak neprokázala, že by pan S. jednal jako její zástupce. Ječmen dodal vedlejší účastnici pan S. prostřednictvím třetí osoby a vedlejší účastnice ječmen přijala v dobré víře, že je dodán panem S. jako prodávajícím. Stěžovatelka proto není oprávněna požadovat po vedlejší účastnici vydání ječmene ani náhradu jeho hodnoty. Návrhu na vydání ječmene by nebylo možné vyhovět i proto, že stěžovatelka neprokázala trvající vlastnictví ječmene a že jej vedlejší účastnice již prodala. Eventuální nárok na peněžitou náhradu je již promlčený, protože nemá charakter žaloby na ochranu vlastnictví, ale na náhradu škody. 4. Krajský soud rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Souhlasil se závěrem, že smlouvu uzavřel pan S. jako prodávající a vedlejší účastnice jako kupující. Ve smlouvě nebylo uvedeno, že by pan S. jednal jako stěžovatelčin zástupce. Proto se uplatní nevyvratitelná domněnka, že jednal vlastním jménem (§ 436 odst. 1 občanského zákoníku). Tento závěr podporuje i výpověď pracovníka vedlejší účastnice, podle něhož při uzavírání smlouvy vystupoval pan S. svým jménem, a nikoli jako zástupce stěžovatelky. Stěžovatelka přitom jeho výpověď nezpochybňovala. I kdyby pan S. nebyl vlastníkem ječmene, vedlejší účastnice by od něj v dobré víře nabyla vlastnictví jako od neoprávněného [§ 1109 písm. b) občanského zákoníku]. Stěžovatelka nemá právo na vydání ječmene a náhradu jeho hodnoty i proto, že k němu nabyla vlastnictví vedlejší účastnice, a stěžovatelka tak své případné vlastnictví pozbyla. 5. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné. Nejvyšší soud uvedl, že krajský soud nezpochybnil možnost prokázat zastoupení, ale na základě dokazování rozhodl, že z jednání pana S. nebylo zastoupení zřejmé. Stěžovatelka postavila svou argumentaci ohledně dobré víry na vlastních a neprokázaných skutkových tvrzeních. Případná překvapivost rozhodnutí krajského soudu je námitkou vady řízení, která sama o sobě přípustnost dovolání nezpůsobuje. Rozhodnutí krajského soudu nebylo překvapivé, protože otázku dobré víry řešil již okresní soud. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti všem třem rozhodnutím obecných soudů. Tato rozhodnutí podle ní porušují její právo na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces (čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). 7. Proti výrokům o věci samé stěžovatelka uvedla tyto námitky: a) Rozhodnutí okresního soudu bylo protiústavně překvapivé. Okresní soud na jednání sdělil, že považuje základ nároku za prokázaný a nárok za nepromlčený a že se bude dále zabývat jen jeho výší. U následného jednání však bez varování ukončil dokazování a žalobu zamítl kvůli neprokázání vlastnictví. b) Rozhodnutí krajského soudu bylo též protiústavně překvapivé. Argumentace soudů se lišila - zatímco okresní soud vycházel z toho, že pan S. dodával svůj ječmen, krajský soud vycházel z toho, že se vedlejší účastník stal vlastníkem s ohledem na svou dobrou víru. Stěžovatelka navíc nebyla poučena o odlišném právním názoru krajského soudu ohledně dobré víry ani o povinnosti ji vyvrátit. c) Nejvyšší soud chybně rozhodl, že rozhodnutí krajského soudu nezávisí na otázce, zda lze u smlouvy, u níž se nevyžaduje písemná forma, prokázat, že osoba uvedená ve smlouvě jako prodávající ve skutečnosti uzavřela smlouvu za jinou osobu jako její zástupce. Toto rozhodnutí je výslovně založeno na nevyvratitelné právní domněnce, že pan S. jednal vlastním jménem, protože byl ve smlouvě uveden jako prodávající. d) Vedlejší účastnice nemohla být v dobré víře. Na dodacích listech byl jako dodavatel uveden stěžovatelčin jednatel. Vedlejší účastnice musela vědět, že pan S. je pouze drobný zemědělec, který nemá prostředky na to, aby si nechal ječmen sklízet a externě převážet. Pan S. navíc u dodávek nebyl, o ječmen se nezajímal a s vedlejší účastnicí o něm nekomunikoval. Z pozdějších dopisů je zřejmé, že vedlejší účastnice považovala za vlastníka a obchodního partnera stěžovatelku. e) Soudy chybně vztáhly posouzení dobré víry vedlejší účastnice k identifikaci osoby dodavatele namísto jeho oprávnění převést vlastnictví. Nejvyšší soud tuto námitku nesprávně vyhodnotil jako nesouhlas se skutkovými zjištěními. f) Okresní soud svévolně rozhodl, že mezi stěžovatelkou a panem S. existovala pachtovní smlouva, přestože to nikdo netvrdil a nevyplynulo to ani z dokazování. g) Soudy chybně rozhodly, že nárok na zaplacení hodnoty ječmene je promlčený a že vedlejší účastnice nemůže ječmen vydat. I kdyby se nárok promlčoval, lhůta nemohla uplynout, protože začala běžet nejdříve od září 2016. Ječmen je navíc druhově určená věc, takže vedlejší účastnice mohla vrátit jiný ječmen téhož druhu a kvality. h) Krajský soud porušil zásadu dvojinstančnosti řízení a omezené apelace, protože rozsáhle opakoval dokazování a hodnotil důkazy jinak než okresní soud. i) Nejvyšší soud protiústavně odmítl řešit absenci poučení a překvapivost rozhodnutí krajského soudu s odůvodněním, že jde pouze o případné vady řízení. 8. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení stěžovatelka neuvedla žádnou námitku. III. Vyjádření účastníků řízení a stěžovatelčina replika 9. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření Nejvyššímu soudu, krajskému soudu a vedlejší účastnici. Ústavní soud je požádal o to, aby se v případném vyjádření zaměřily na to, zda rozhodnutí krajského soudu závisí na otázce (ne)možnosti prokázat zastoupení i jinými důkazními prostředky než zněním smlouvy [námitka b) v bodě 7]: a) Nejvyšší soud navrhl odmítnout ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Rozhodnutí krajského soudu podle něj nezávisí na závěru, že zastoupení nebylo možné prokázat jinými prostředky než zněním kupní smlouvy, ale na závěru, že zastoupení nebylo v řízení prokázáno. Závěr, že pan S. jednal vlastním jménem, soudy vyvodily nejen z textu smlouvy, ale i dalších důkazů. b) Krajský soud uvedl, že v řízení bylo jasně prokázáno, že pan S. uzavřel smlouvu vlastním jménem, a nikoli jako stěžovatelčin zástupce. Stěžovatelka fakticky tvrdí, že smlouva byla uzavřena nejen v písemné, ale částečně také v jiné (zřejmě ústní) formě. Jejím obsahem by přitom měla být dohoda, že pan S. jedná jako zástupce a nikoli jako smluvní strana. Tuto skutečnost však stěžovatelka v řízení nikdy netvrdila. c) Vedlejší účastnice navrhla ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Tvrzení, že pan S. jednal jako stěžovatelčin zástupce, je účelovým a nepravdivým výmyslem, který odporuje provedeným důkazům. Pan S. jednal vlastním jménem a vedlejší účastnice o žádném zmocnění nevěděla a ani ho z ničeho nemohla dovodit. 10. Stěžovatelka v replice setrvala na své pozici a nad rámec své dosavadní argumentace uvedla následující. Písemná plná moc je pouze osvědčením, rozhodující je faktická existence dohody o zastoupení a vědomost druhé strany. Vyjádření soudů jsou protichůdná: zatímco Nejvyšší soud uvedl, že krajský soud hodnotil veškeré důkazy o zastoupení, krajský soud ve vyjádření přiznal, že vycházel výlučně z textu smlouvy. Tento závěr je navíc chybný a neodpovídá § 436 odst. 1 občanského zákoníku