III.ÚS 84/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 84/20 ze dne 7. 7. 2020 N 145/101 SbNU 15 Procesní práva zástavního věřitele jako zúčastněné osoby v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti A, zastoupené Mgr. Pavlou Ježákovou, advokátkou, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4 - Nusle, proti zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v tom, že orgány činnými v trestním řízení nebylo stěžovatelce v trestním řízení přiznáno postavení zúčastněné osoby podle § 42 odst. 1 trestního řádu, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení, jako účastníků řízení, takto: I. Nejvyššímu státnímu zastupitelství, Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a Policii České republiky, Národní centrále proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení, se zakazuje pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na účinný opravný prostředek podle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i na ochranu vlastnictví a na pokojné užívání majetku zakotvených v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, spočívajícím v nepřiznání postavení zúčastněné osoby podle § 42 odst. 1 trestního řádu stěžovatelce ve věci vedené pod sp. zn. NCOZ-9186-/TČ-2017-412202. II. Nejvyššímu státnímu zastupitelství, Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a Policii České republiky, Národní centrále proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení, se přikazuje, aby nadále v řízení vedeném pod sp. zn. NCOZ-9186-/TČ-2017-412202 jednali se stěžovatelkou jako se zúčastněnou osobou podle § 42 trestního řádu. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka domáhá konstatování, že postupem účastníků řízení, jenž spočíval v nepřiznání stěžovatelce postavení zúčastněné osoby v trestním řízení vedeném pod sp. zn. NCOZ-9186-/TČ-2017-412202, došlo k porušení čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě (dále jen "Protokol"). 2. Stěžovatelka z důvodu jí hrozící újmy požádala o přednostní projednání svého návrhu. 3. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků řízení, jakož i podstatné části spisu vedeného u Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 2. oddělení, (dále jen "NCOZ") pod sp. zn. NCOZ-9186-/TČ-2017-412202. Z uvedeného zjistil následující skutečnosti. Stěžovatelka uzavřela dne 1. 2. 2018 s obchodní společností B smlouvu o zápůjčce, jakož i smlouvu o zřízení zástavního práva, když pohledávka ze smlouvy o zápůjčce byla zajištěna zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví zástavní dlužnice, tedy obchodní společnosti B [pozemek parc. č. X1, jehož součástí je stavba č. p. X2, a pozemek parc. č. X3, vše zapsáno na listu vlastnictví č. X4 vedeném pro obec P., katastrální území P., Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Český Krumlov (dále též jen "zajištěné nemovitosti")]. Přípisem ze dne 20. 8. 2018 stěžovatelka oznámila obchodní společnosti B, že započne s výkonem zástavního práva, neboť zajištěné pohledávky ze smlouvy nebyly řádně a včas uhrazeny (a to ani na základě opakovaných upomínek). Stěžovatelka v uvedeném přípise dlužnici oznámila, že zástava bude prodána. Zápis o započetí výkonu zástavního práva byl proveden dne 26. 9. 2018 do katastru nemovitostí s účinky ke dni 21. 8. 2018. 4. NCOZ usnesením ze dne 4. 10. 2018 podle § 79a odst. 1 trestního řádu pod č. j. NCOZ-9186-458/TČ-2017-412202 zajistila nemovitosti (zástavu ve prospěch stěžovatelky) ve vlastnictví obchodní společnost B, neboť skutečnosti zjištěné v trestním řízení nasvědčovaly tomu, že předmětné nemovitosti jsou výnosem z trestné činnosti. K tomuto zajištění vydal předchozí souhlas státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství"). Zmiňované usnesení NCOZ je pravomocné ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 17. 12. 2018 sp. zn. 9 To 75/2018. 5. Dne 10. 10. 2018 se stěžovatelka obrátila na NCOZ v souvislosti se zajištěním nemovitostí ve vlastnictví obchodní společnosti B, u nichž je stěžovatelka zástavní věřitelkou. Stěžovatelka se v uvedeném přípise označila za zúčastněnou osobu podle § 42 trestního řádu a požádala o možnost svého vyjádření k předmětné věci a o nahlédnutí do spisu jako zúčastněná osoba, což jí nebylo umožněno, neboť NCOZ neshledala, že by stěžovatelce náleželo postavení zúčastněné osoby. 6. Stěžovatelka se dne 9. 7. 2019 obrátila na vrchní státní zastupitelství s žádostí o vstup do probíhajícího trestního řízení pod sp. zn. NCOZ-9186-/TČ-2017-412202 jako zúčastněná osoba s poukazem na zástavní právo váznoucí na nemovitostech ve vlastnictví obchodní společnosti B. 7. Vrchní státní zastupitelství na výzvu stěžovatelky reagovalo přípisem ze dne 11. 7. 2019, v němž oznámilo, že vzhledem k tomu, že stěžovatelka není dle informací, které má státní zastupitelství k dispozici, vlastníkem předmětných zajištěných nemovitostí, nemůže být ani zúčastněnou osobou podle § 42 trestního řádu. 8. Stěžovatelka v reakci na přípis vrchního státního zastupitelství podala proti postupu orgánů činných v trestním řízení, které jí odmítly přiznat postavení zúčastněné osoby, ústavní stížnost, která byla zaevidována pod sp. zn. III. ÚS 2914/19. Ústavní stížnost byla však dne 7. 11. 2019 odmítnuta z důvodu nepřípustnosti (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), neboť stěžovatelka nevyčerpala efektivní prostředek nápravy v podobě dohledu ve smyslu § 12d, eventuálně i podle § 12e zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. 9. Stěžovatelka v návaznosti na odmítavé usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2914/19 ve své věci učinila podnět k výkonu dohledu přípisem ze dne 13. 11. 2019 adresovaným Nejvyššímu státnímu zastupitelství. To svým vyjádřením ze dne 16. 12. 2019 č. j. 2 NZT 45/2019-133 potvrdilo správnost právních závěrů uvedených v přípise vrchního státního zastupitelství ze dne 11. 7. 2019, když taktéž neshledalo podmínky pro přiznání postavení zúčastněné osoby stěžovatelce. II. Argumentace stěžovatelky 10. Stěžovatelka uvádí, že postup orgánů činných v trestním řízení jí upírá možnost si chránit v trestním řízení své majetkové zájmy, když je porušováno jednak její právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny a v konečném důsledku taktéž právo na ochranu vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny, resp. čl. 1 Protokolu. 11. Stěžovatelka je toho názoru, že jako na zúčastněnou osobu podle § 42 trestního řádu je třeba nahlížet i na osobu, jež není vlastníkem věcí zajištěných v trestním řízení, nýbrž je zástavním věřitelem, nota bene v případě, kdy stěžovatelka má ve smlouvě sjednánu tzv. propadnou zástavu, což ji staví do postavení určitého kvazivlastníka zastavených nemovitostí. Jedině uvedený výklad § 42 trestního řádu je ústavně souladný, neboť v opačném případě by stěžovatelka neměla k dispozici vůbec žádný efektivní prostředek k ochraně svého majetkového práva. Stěžovatelka zmiňuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2011 sp. zn. 28 Cdo 1617/2009, v němž se dovozuje, že pravomocným rozhodnutím soudu o uložení trestu propadnutí věci zaniká zástavní právo na této věci váznoucí. Za škodu tímto zástavnímu věřiteli vzniklou pak podle § 41 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o majetku státu") stát neodpovídá. Stěžovatelka tvrdí, že jedinou její možností, jak skutečně dosáhnout splacení zápůjčky poskytnuté obchodní společnosti B, je realizace zástavního práva na zajištěných nemovitostech. Pokud je tedy možné, že zástavní právo stěžovatelky může v trestním řízení zaniknout bez náhrady, je jediným procesním prostředkem ochrany práv stěžovatelky účast na daném trestním řízení v postavení zúčastněné osoby. 12. Stěžovatelka v této souvislosti