Ústavní soud III.ÚS 978/25 – Zrušení nebo omezení zajištění

Samostatnými ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2025 č. j. III. ÚS 978/25-11 bylo rozhodnuto o spojení věcí tak, že ústavní stížnosti dosud vedené pod sp. zn. III. ÚS 978/25 a sp. zn. II. ÚS 979/25 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. III. ÚS 978/25.

Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku a zločin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2, odst. 4 písm. a), b) trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu, kterých se měl dopustit jako úřední osoba působící při vypisování veřejných zakázek.

Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Odboru hospodářské kriminality SKPV (dále jen "policie") ze dne 10. 1. 2025 č. j. KRPE-81607-1075/TČ-2021-170080 byl podle § 79g odst. 1 a § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zajištěn jako náhradní hodnota v jeho výroku blíže specifikovaný pozemek se stavbou. Usnesením policie z téhož dne č. j. KRPE-81607-1076/TČ-2021-170080 bylo obdobně na základě stejných ustanovení trestního řádu rozhodnuto o zajištění v jeho výroku blíže specifikované bytové jednotky.

Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") ze dne 28. 1. 2025 č. j. 13 To 25/2025-9 byla stížnost stěžovatele proti prvému z uvedených usnesení policie zamítnuta jako nedůvodná. Usnesením krajského soudu z téhož dne č. j. 13 To 26/2025-9 byla obdobně zamítnuta stěžovatelova stížnost proti druhému z nich.

Stěžovatel namítá, že obě usnesení policie nejsou dostatečně odůvodněna co do uvedení skutečností, které by měly dokládat existenci výnosů z trestné činnosti, zejména pak ne v takové výši, která by vyžadovala provedené zajištění. Pouhé tvrzení policie o existenci takových výnosů by nemělo, jakkoliv se tak zřejmě domnívá i krajský soud, postačovat. Před zajištěním náhradní hodnoty je nutné přesně identifikovat výnos z trestné činnosti, určit jeho hodnotu, a prokázat, že jej nelze zajistit. Zajištěné věci jsou navíc ve společném jmění manželů a podle stěžovatelova právního názoru by tak u nich nemělo být možné rozhodnout o propadnutí či zabrání.

Tyto námitky hodlal uplatnit v doplněních svých stížností ke krajskému soudu, které nejprve podal jako blanketní dne 15. 1. 2025 s uvedením toho, že budou doplněny. Krajský soud však dne 28. 1. 2025 rozhodl, aniž by na tato doplnění vyčkal, nebo stěžovateli k doplnění odůvodnění stanovil lhůtu. Krajský soud toliko konstatoval, že do dne, kdy rozhodoval, stížnosti nebyly odůvodněny. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2024 sp. zn. I. ÚS 1661/24 však v případě blanketního opravného prostředku má soud lhůtu k doplnění odůvodnění stanovit.

Stěžovateli je nutno přisvědčit potud, že Ústavní soud v několika případech dovodil, že pokud je v trestním řízení podána blanketní stížnost s uvedením toho, že bude odůvodněna dodatečně, a není nutno rozhodnout neprodleně, je namístě, aby rozhodující orgán tuto informaci určitým způsobem reflektoval. Pokud podatel uvede, že doplnění učiní do určité doby, měl by rozhodující orgán s rozhodnutím buďto vyčkat na její uplynutí, nebo podateli sdělením stanovit lhůtu kratší. Pokud ani jedno z toho neučiní, lze dojít k závěru, že podatel mohl legitimně očekávat, že rozhodující orgán posečká na doplnění stížnosti, a že takovýto zásah do legitimního očekávání představuje porušení práva podatele na soudního ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny (viz nález sp. zn. I. ÚS 1661/24, bod 11 až 13). Obdobně platí, že pokud je v blanketní stížnosti uvedeno, že odůvodnění bude doplněno bez uvedení konkrétní doby (což je situace tvrzená stěžovatelem v projednávané věci), má mu rozhodující orgán zpravidla stanovit lhůtu k doplnění (nálezy ze dne 16. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 478/20 (N 150/101 SbNU 53), bod 13, ze dne 11. 9. 2024 sp. zn. II. ÚS 587/24, bod 13 a násl., a ze dne 24. 3. 2025 sp. zn. IV. ÚS 790/25, bod 19 a násl.).

Ústavní soud nicméně při aplikaci této judikatury zvažuje veškeré okolnosti daného případu, včetně otázky významu usnesení, proti kterému taková stížnost směřovala (zejména zda usnesením bylo rozhodováno ve věci samé, nebo o vzetí do vazby). Ne každá vada řízení dosahuje takové intenzity, aby musela současně znamenat i zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod, a existence procesního nedostatku tohoto typu tak nemusí vždy vést ke kasaci ústavní stížností napadených rozhodnutí (usnesení ze dne 18. 9. 2024 sp. zn. I. ÚS 2248/24, bod 11, 13 a 14).

Projednávaná věc se podstatně liší od situací řešených ve shora uvedené nálezové judikatuře. Ta se totiž týkala buď případů, kdy bylo rozhodováno o vazbě (nález sp. zn. I. ÚS 1661/24), tedy o svojí povahou výjimečném zásahu omezujícím na osobní svobodě, či usnesení, kterými již bylo konečným způsobem rozhodováno v určité klíčové věci, např. že se obviněný neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení a vykoná trest odnětí svobody (nálezy sp. zn. IV. ÚS 478/20 a sp. zn. IV. ÚS 790/25) či že se neuhrazený peněžitý trest přeměňuje na trest odnětí svobody (nález sp. zn. II. ÚS 587/24). Oproti tomu stěžovatelem napadenými usneseními bylo rozhodováno o opatření ve vztahu k majetku, a to pouze dočasném, svou povahou zatímním a zajišťovacím, nepředstavujícím konečné rozhodnutí ve věci. Nejde o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu jeho odst. 2 (nález ze dne 20. 10. 2015 sp. zn. II. ÚS 3662/14 (N 187/79 SbNU 121), bod 15).

Vzhledem k zatímnosti a dočasnosti zajištění, které stěžovatel napadá, byl zásah do jeho práv podstatně nižší intenzity, než v případech, ve kterých Ústavní soud v minulosti shledal důvod ke svému zásahu. Stěžovatel v tuto chvíli o žádný majetek nepřichází, je mu pouze zajištěn, a zároveň má možnost okamžitě po právní moci usnesení o zajištění žádat (a to i opakovaně) o zrušení zajištění, o čemž má být neodkladně rozhodnuto (viz § 79f odst. 2 trestního řádu). O nižší intenzitě zásahu do práv stěžovatele kromě toho svědčí i to, že měl na odůvodnění svých stížností poměrně dost času, když usnesení policie, na která bylo třeba reagovat, jsou poměrně krátká (necelých 6 stran včetně hlavičky), argumentace, kterou chtěl proti nim dle znění ústavních stížností předložit, je jen velmi stručná, přičemž jak uvádí, stížnosti podal jako blanketní dne 15. 1. 2025 a krajský soud rozhodoval až dne 28. 1. 2025. Ústavní soud v této konstelaci neshledal, že by namítaná absence výzev krajského soudu, které by stanovovaly konkrétní termín k doplnění stížností podaných proti usnesením policie, svědčila o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele.

Co se týče vlastního obsahu posuzovaných usnesení, požadavky, jež jsou na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot dle § 79a a následujících trestního řádu z pohledu ústavního rámce kladeny, Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zformuloval (nález II. ÚS 3662/14, bod 17) do následujících tezí: musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). V projednávané věci tato rozhodnutí zákonný podklad nepostrádají, když zajištění probíhá v režimu § 79g odst. 1 trestního řádu, zároveň je rozhodováno orgány k tomu trestním řádem určenými, a Ústavní soud v nich obecnějším pohledem neshledává ani žádnou flagrantní svévoli. Pokud jde o konkrétnější námitky stěžovatele proti unesením policie stran dostatečnosti jejich odůvodnění a stran zajišťování věcí ve společném jmění manželů, Ústavní soud má s ohledem na zásadu subsidiarity za předčasné, aby se k nim v tento okamžik vyslovoval, pokud dosud nebyly posouzeny krajským soudem jakožto orgánem k tomu příslušným. Stěžovatel má nyní možnost podat žádost o zrušení zajištění, ve které může tyto námitky uvést. Následně pak může případně podat ústavní stížnost, v níž je již bude moci uplatnit jakožto materiálně vyčerpané.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nezjistil, že by došlo k tvrzenému porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrhy zjevně neopodstatněné, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.