IV.ÚS 1739/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 1739/25 ze dne 29. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. J., t. č. Věznice Mírov, zastoupeného JUDr. Pavlem Novotným, advokátem, sídlem Bezručova 705/4, Svitavy, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2025 č. j. 6 Tdo 39/2025-3514, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2024 č. j. 8 To 73/2024-3362 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 6. června 2024 č. j. 64 T 1/2024-3259, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva ústavně zaručená v čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. i) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, spáchaným ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a uložil mu podle trest odnětí svobody v trvání dvaceti šesti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu společně a nerozdílně se spoluobžalovaným A. G.(dále jen "spoluobžalovaný") podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, uložil povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozeným A. A. (jedná se o pseudonym) částku 1 500 000 Kč, B. B. (jedná se o pseudonym) částku 1 000 000 Kč a C. C. (jedná se o pseudonym) částku 1 000 000 Kč a se zbytkem svých nároků, stejně jako poškozeného D. D. (jedná se o pseudonym) s nárokem na náhradu nemajetkové újmy, odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeného zvlášť závažného zločinu se stěžovatel podle krajského soudu dopustil tím, že dne 16. 7. 2022 v ranních hodinách v D., v lokalitě N., na silnici číslo XX , okres B., poškozeného E. E. (jedná se o pseudodnym) (dále jen "poškozený"), po dohodě se spoluobžalovaným za použití násilí naložili do vozidla Opel Vectra, během jízdy, při níž vozidlo řídil spoluobžalovaný, stěžovatel opakovaně fyzicky poškozeného napadal. Poté, co dojeli k rodinnému domu v obci L., okres X, který obýval L. G., poškozeného odvedli do sklepa, kde jej dvě až tři hodiny drželi svázaného, zčásti ve stoje, zčásti vleže v tzv. kozelci, dílem s pytlem na hlavě, a během této doby jej průběžně dále fyzicky napadali a zraňovali údery pěstí do obličeje a horní části těla, stěžovatel navíc za použití elektrické strunové sekačky. Následně jej svázaného zabalili do plachty, s pomocí L. G. přenesli k vozidlu Opel Vectra, naložili do kufru, a odjeli, po příjezdu do trvalého bydliště stěžovatele, do obce P., okres X., jej přenesli do sklepa, v němž jej proti jeho vůli drželi tři až pět dní, bosého, zprvu pouze ve spodním prádle, vleže svázaného na zemi, poté vestoje připoutaného řetězem, když zpočátku této doby příležitostně s menší intenzitou stěžovatel nadále poškozeného fyzicky napadal, spoluobžalovaný poškozenému průběžně zhruba dvakrát denně poskytoval pervitin. Po několika dnech poškozený již zcela přestal přijímat potravu a při jedné z návštěv stěžovatele a spoluobžalovaného ve sklepě nalezli poškozeného bezvládně visícího na řetězech, načež jej probrali k vědomí a vynesli do koupelny, kde jej spoluobžalovaný umyl a převlékl, poté jej umístili na gauč v obývacím pokoji, kde mu spoluobžalovaný podal lék značky Questax, aby poškozený usnul. Následující den v ranních hodinách při kontrole poškozeného zjistili, že poškozený je již mrtev. Během následujících dnů se mrtvého těla zbavili tak, že jej na dvoře domu v kovovém sudu uvařili, oddělili tkáně od kostí, které spálili a pozůstatků se zbavili jejich vyvezením na odlehlá místa. Takto stěžovatel a spoluobžalovaný jednali s vědomím, že zjevně může dojít nejen k jeho újmě na zdraví, ale i ke smrti, k níž v důsledku jednání stěžovatele a spoluobžalovaného došlo. 3. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením stěžovatelovo odvolání proti rozsudku krajského soudu podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Podle téhož ustanovení trestního řádu zamítl rovněž odvolání státní zástupkyně proti výroku o trestu. 4. Nejvyšší soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá tzv. druhou a třetí skupinu vad důkazního řízení relevantních z ústavněprávního hlediska, tedy jednak opomenuté důkazy a dále extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními. Uvádí, že uvedené výhrady uplatňoval již v řízení před obecnými soudy, které však na ně dostatečným, resp. jakýmkoliv způsobem nereagovaly. 6. Jde-li o opomenuté důkazy, stěžovatel vytýká vrchnímu soudu, že při svém rozhodování nezohlednil jeho písemné odvolání, v němž se k věci detailně vyjádřil a oproti řízení před krajským soudem podrobně a pravdivě popsal průběh událostí od příjezdu poškozeného na P. dne 16. 7. 2022 až do jeho smrti, následné likvidace těla a úklidu domu. Šlo o zásadní změnu výpovědi, neboť v řízení před krajským soudem stěžovatel uváděl, že poškozeného odvezl pouze na P., kde se zdržel jen půl hodiny, načež odjel do Ch., přičemž vrátit se měl až dne 19. 7. 2022 v ranních hodinách. Přestože předseda senátu vrchního soudu výslovně konstatoval, že se senát s odvoláním seznámil a že je bude brát jako výpověď stěžovatele, v usnesení vrchního soudu o něm není ani zmínka. Za daných okolností, kdy byl stěžovatel ujištěn, že senát bude jeho písemné odvolání zohledňovat jako výpověď, avšak tato nebyla při rozhodování soudu vůbec reflektována, se stěžovatel domnívá, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. 7. Stěžovatel zdůrazňuje, že vlastnoručně a svobodně učiněné písemné vyjádření obviněného je judikaturou považováno za přípustný důkaz podle § 89 odst. 2 trestního zákoníku, jak vyplývá například z usnesení vrchního soudu ze dne 11. 10. 2004 sp. zn. 2 To 93/2004. Vrchní soud navíc rezignoval na svoji povinnost prověřit verzi stěžovatele, přestože současně ve svém vyjádření před tímto soudem uvedl, že je ochoten podstoupit rekonstrukci. Jeho výpověď přitom představovala klíčový přímý důkaz, neboť událostí na P. od násilného dovezení poškozeného až po likvidaci jeho těla se účastnili pouze stěžovatel a spoluobžalovaný. 8. Stěžovatel dále poukazuje na neprovedení navrhovaného důkazu spočívajícího v opatření zdravotnické dokumentace poškozeného a následném vypracování znaleckého posudku, popř. odborného vyjádření, jehož předmětem mělo být posouzení účinků léku Questax či Ketilept ve spojení s požitím pervitinu. Ani tomuto návrhu vrchní soud nevěnoval pozornost. Nejvyšší soud sice konstatoval, že podíl podané půl tablety léku obsahujícího quetiapin na smrti poškozeného lze označit za spíše teoretický, avšak tato argumentace ignoruje písemné odvolání stěžovatele i jeho vyjádření v průběhu veřejného zasedání, kdy uvedl, že v žádném případě to nebyla polovina tabletky, nýbrž že tam byly dva druhy tabletek, které spoluobžalovaný v žulovém hmoždíři rozdrtil. Jestliže Nejvyšší soud argumentuje spekulativností závěrů stěžovatele, zjevně ignoruje jeho vyjádření o drcení dvou druhů léků. Proto bylo namístě navrhované zabezpečení zdravotnické dokumentace a vypracování znaleckého posudku, neboť kombinace těchto léků spolu s podaným pervitinem skutečně mohla u poškozeného vést k vzniku tzv. maligního neuroleptického syndromu. Možnost vzniku tohoto syndromu po požití quetiapinu popsala ve svém odborném vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, PharmDr. Vilma Fürmanová, Ph.D., která současně konstatovala, že rizikovými faktory je mladý věk, mužské pohlaví a dále zvýšené riziko u pacientů fyzicky vyčerpaných, dehydrovaných, u pacientů s nerozpoznaným současně probíhajícím infekčním onemocněním anebo hormonální dysbalancí. Prakticky všechny tyto rizikové faktory byly u poškozeného přítomn