IV.ÚS 1810/18

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 5. 2018, stěžovatel brojí proti výrokům II a III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 3. 2018 č. j. 7 C 139/2014-80.

Protože podání vykazovalo vady, pro které by je jako ústavní stížnost nebylo možno projednat, byl stěžovatel přípisem, který mu byl doručen do jeho datové schránky dne 7. 6. 2018, vyzván k jejich odstranění a poučen o důsledcích, pokud se tak nestane. Konkrétně byl vyzván k předložení kopie rozhodnutí obecného soudu, proti němuž ústavní stížnost směřuje [§ 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu)], a zároveň byl požádán o předložení plné moci k zastupování stěžovatele před Ústavním soudem (§ 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu), případně o předložení dokladu (osvědčení ČAK) o tom, že stěžovatel je sám advokát. Pod následky plynoucími z ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mu byla k odstranění vytknutých vad určena lhůta v trvání 10 dnů.

Přípisem, doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 6. 2018, stěžovatel předložil toliko kopii napadeného rozhodnutí.

Soudce zpravodaj proto opětovně stěžovatele přípisem, který mu byl doručen do jeho datové schránky dne 27. 6. 2018, vyzval k doložení plné moci k zastupování stěžovatele před Ústavním soudem nebo osvědčení ČAK o tom, že stěžovatel je sám advokát (přičemž odkázal na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn.

Vzhledem k tomu, že uvedené nedostatky nebyly ve stanovené lhůtě, ani k dnešnímu dni odstraněny, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.