Ústavní soud IV.ÚS 2311/25

Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že civilní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne následující. Obvodní soud pro Prahu 4 vede řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (dvou nemovitých věcí a mnoha věcí movitých). Obvodní soud ustanovil znalkyni, aby doplnila znalecký posudek, který vypracovala již v pozůstalostním řízení k týmž movitým věcem. Obvodní soud jí v napadeném usnesení stanovil odměnu (znalečné) ve výši 12 989 Kč. Stěžovatel i vedlejší účastnice řízení se odvolali, ale bez úspěchu, Městský soud v Praze usnesení obvodního soudu potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že má se znalkyní špatné zkušenosti, a to již během řízení o pozůstalosti po jeho bratrovi. Její práce je natolik nekvalitní, že neměla dostat nic.

Stěžovatel podal proti soudci Josefu Fialovi námitku podjatosti, kterou Ústavní soud v samostatném usnesení vyhodnotil jako nedůvodnou (usnesením ze dne 11. 9. 2025).

Ústavní stížnost byla podána včas. Byť napadená rozhodnutí se týkají znalečného a nijak se nerozhodovalo o právech a povinnostech stěžovatele, přesto je dána jeho aktivní legitimace. Znalečné je nákladem důkazů, resp. nákladem řízení (§ 137 odst. 1 občanského soudního řádu). "Okno příležitosti", kdy účastník soudního řízení může zpochybnit výši znalečného, se mu otevírá v době, kdy civilní soudy rozhodují o této dílčí složce nákladů řízení. Později, při samotném rozhodování o náhradě nákladů řízení, již tuto možnost nemá. Ústavní soud k projednání této ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.

Přestože se Ústavní soud může touto věcí věcně zabývat, netřeba to činit nijak zvlášť podrobně. Samotná odměna je - z pohledu judikatury Ústavního soudu - zjevně bagatelní. Stěžovatelova argumentace nadto směřuje proti samotné použitelnosti doplňku k dřívějšímu znaleckému posudku, byť tak činí pod hávem nesouhlasu s výší znalečného. Zda jsou závěry znalkyně správné či použitelné, ale civilní soudy zatím neřešily. Městský soud v bodě 10 odůvodnění napadeného usnesení na tuto skutečnost upozornil. Pokud stěžovatel nesouhlasí s oceněním věcí, musí své argumenty směřovat na tu část řízení, ve kterém se řeší samotný předmět řízení, tj. zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].