Ústavní soud IV.ÚS 241/17 – Přiměřenost kvality
Ústavní soud · 15. 2. 2017
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016.
O co šlo: Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 6. 2016, č. j. 31 A 85/2014-14, nevyhověl žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 17. 9. 2014, č. j. SPU 432555/2014, o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, pobočky Břeclav, ze dne 23. 12. 2013, č. j. SPU 547396/2013, ve věci komplexních pozemkových úprav v …
Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá. Věcně se rozhodnutí týká zejména: § 10 139/2002 Sb. (Přiměřenost kvality, výměry a vzdálenosti původních a navrhovaných pozemků).
Aplikovaná ustanovení
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Marie Bártečkové, zastoupené JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. 2 As 190/2016-49, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 6. 2016, č. j. 31 A 85/2014-114, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 6. 2016, č. j. 31 A 85/2014-14, nevyhověl žalobě stěžovatelky proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 17. 9. 2014, č. j. SPU 432555/2014, o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, pobočky Břeclav, ze dne 23. 12. 2013, č. j. SPU 547396/2013, ve věci komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Starovice, okres Břeclav, jimiž byly dotčeny pozemky ve spoluvlastnictví stěžovatelky. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 11. 2016, č. j. 2 As 190/2016-49, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 25. 1. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do ochrany vlastnictví podle čl. 11 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že přezkumný soud neprovedl důkazy, které navrhovala. Co do merita věci je přesvědčena o zásahu do svých ústavně zaručených práv, neboť v rámci pozemkových úprav došlo ke snížení bonity a celkové hodnoty pozemků v jejím spoluvlastnictví bez poskytnutí adekvátní náhrady.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti; žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.
Obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily ústavně konformním způsobem. Důkladně se zabývaly meritem věci, ověřily procesní postup správních orgánů i důsledky pozemkových úprav, vyšly z toho, že šlo o úpravy velkého rozsahu (celkově bylo dotčeno 491 ha, z toho cca 3 ha pozemků ve spoluvlastnictví stěžovatelky). Soudy konstatovaly, že na zákonnosti nemůže nic změnit přesvědčení stěžovatelky, že pozbyla část bonitních pozemků (vinice a ovocný sad) a namísto nich obdržela prostou ornou půdu, byť ve větší výměře. Nastolený stav je v souladu s požadavky na přiměřenost kvality, výměry a vzdálenosti původních a nových pozemků, vymezenými v § 10 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů; v případě stěžovatelky došlo k navýšení výměry o 9,6 %, navýšení ceny o 2,8 % a současně navýšení vzdálenosti pozemků o 0,3 %.
Kasační soud dodal, že námitku porušení přiměřenosti původních a nových pozemků stěžovatelka uplatnila teprve v řízení u něj, neučinila tak před odvolacím správním orgánem ani přezkumným soudem, ba naopak - v těchto řízeních s rozhodnými skutečnostmi souhlasila. Vypořádal se rovněž s námitkou pochybení při dokazování, kterou stěžovatelka opakovaně uplatňuje i v ústavní stížnosti, uvádí-li, že přezkumný soud neprovedl důkazy, které navrhovala. Kasační soud přezkumnému soudu vytkl, že důkazy neprovedl a svůj postup dostatečně neodůvodnil; přezkumný soud tím sice porušil procesní práva stěžovatelky, uvedená vada ovšem nemohla mít za následek nezákonné rozhodnutí, neboť ani provedení navrhovaných důkazů by pro stěžovatelku nemohlo znamenat příznivější posouzení věci.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. února 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu
Za správnost:
Jana Němečková