Ústavní soud IV.ÚS 279/25 – Opatrovník

Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení (ve shora specifikovaném rozsahu) v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž se dovolává porušení svých základních práv zaručených čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6, čl. 8 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Městský soud v Brně ("dále jen městský soud") napadeným rozsudkem schválil dohodu rodičů a stěžovatele coby navrhovatele o úpravě jeho styku s nezletilým (I. výrok) a dále zamítl návrhy stěžovatele, aby soud určil, že je otcem nezletilého (II. výrok) a že společné prohlášení rodičů nezletilého o určení otcovství je neplatné (III. výrok).

K odvolání stěžovatele proti II. a III. výroku rozsudku městského soudu ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně, který napadeným rozhodnutím rozsudek městského soudu ve výroku II. a III. potvrdil.

Podle § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, § 892 odst. 3 a § 943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nemůže-li dítě (z důvodů kolize zájmů v řízení) zastoupit žádný z rodičů, jmenuje soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla jmenuje orgán vykonávající sociálněprávní ochranu dětí.

V řízení o ústavní stížnosti má nezletilý postavení vedlejšího účastníka řízení. Rodiče nezletilého se k ústavní stížnosti nevyjádřili, čímž se svého postavení vedlejších účastníků řízení vzdali, o čemž byli Ústavním soudem poučeni. Přesto by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů se zájmy nezletilého, a proto je nutno jmenovat nezletilému kolizního opatrovníka. Ústavní soud proto rozhodl usnesením tak, jak je ve výroku uvedeno.