Ústavní soud IV.ÚS 412/26 – Přečin ohrožení pod vlivem návykové látky
Ústavní soud · 25. 2. 2026
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2025.
Předmět: trestní věc – obviněný byl soudy nižších stupňů uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky.
O co šlo: Stěžovatel byl napadeným rozsudkem uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku.
Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá. Věcně se rozhodnutí týká zejména: § 274 TZ (Ohrožení pod vlivem návykové látky).
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatele P. Ch., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, sídlem Husova 48/4, Mělník, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2025 č. j. 6 To 78/2025-99 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 14. ledna 2025, č. j. 66 T 117/2024-67, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Bruntále, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel byl napadeným rozsudkem uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku. Za tento přečin byl odsouzen k peněžitému trestu v celkové výměře 25 000 Kč a trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu jednoho roku a šesti měsíců. Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením stěžovatelovo odvolání zamítl. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 26. 11. 2025 č. j. 8 Tdo 971/2025-126, neboť stěžovatel vznesl námitky, které nebyly podřaditelné pod žádný dovolací důvod podle § 265b trestního řádu.
Stěžovatel ve stručné ústavní stížnosti nezpochybňuje, že trestný čin spáchal, ale „má pochybnosti o jemu uloženém trestu, konkrétně o jeho výši, kterou považuje za nepřiměřenou.“ Uložený trest „je nepřiměřeně přísný vzhledem k okolnostem spáchání skutku a vzhledem k osobě stěžovatele“. Takto formulované námitky nijak nerozvádí.
Ústavní soud se ústavní stížností nemůže věcně zabývat. Nejvyšší soud odmítl dovolání proto, že nebylo založeno na žádném dovolacím důvodu. Bylo tedy vadné. Stěžovatel tak ale účinně nevyčerpal prostředky ochrany tak, jak stanoví § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Podal neprojednatelné dovolání, což ani nezpochybňuje, v ústavní stížnosti ostatně zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ani nenapadl.
Ústavní soud proto soudcem zpravodajem odmítl ústavní stížnost jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2026
Zdeněk Kühn v. r.
soudce zpravodaj