Ústavní soud IV.ÚS 435/10 – Ústní jednání
Ústavní soud · 16. 3. 2010
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. prosince 2009.
O co šlo: Ústavní stížností podanou ve lhůtě dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jakož i v ostatním splňující formální požadavky stanovené tímto zákonem, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. …
Výsledek: Návrh se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání bylo shledáno zjevně neopodstatněným.)
Význam: Soud námitky neshledal opodstatněnými, napadené rozhodnutí zůstává v platnosti. Věcně se rozhodnutí týká zejména: § 43 182/1993 Sb. (Ústní jednání), § 24 71/1967 Sb. (Doručení do vlastních rukou).
Aplikovaná ustanovení
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 16. března 2010 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele P. H., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Na Poříčí 12, 115 30 Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. prosince 2009 č. j. 3 Ads 83/2009-65 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2009 č. j. 6 Ca 364/2008-35, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou ve lhůtě dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jakož i v ostatním splňující formální požadavky stanovené tímto zákonem, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod.
To z toho důvodu, že označené soudy dle přesvědčení stěžovatele nesprávně nepovažovaly (jemu zaslané) vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění za rozhodnutí ve smyslu § 53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a konstatovaly, že měl brojit proti původním platebním výměrům pojistného, a to navzdory tomu, že tyto mu byly doručeny na základě fikce doručení (§ 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb.). Vzhledem k tomu se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil a rozhodl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. prosince 2009 č. j. 3 Ads 83/2009-65 zásah do práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Z něj se dostatečným a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným, způsobem podává, čím jsou založeny co do relevantních úvah rozhodovací důvody, o něž se přesvědčení ve věci rozhodujících soudů, resp. výrokový výsledek jejich rozhodnutí opírá (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR). Nejvyšší správní soud adekvátně reagoval na námitky stěžovatele, pročež postačí na obsah odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku odkázat, když jeho opakování by bylo za těchto podmínek zjevně formálním.
Pro takto nahlíženou povahu stížnostních bodů Ústavní soud posléze návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Náhradu nákladů řízení potom navrhovateli nepřiznal, neboť k tomu s ohledem na dikci ustanovení § 62 odst. 4 citovaného zákona nebyly dány zákonné podmínky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. března 2010
Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu