IV.ÚS 498/12

Návrhem doručeným dne 13. 2. 2012 ve lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), splňujícím i další formální podmínky [ustanovení § 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6 zákona o Ústavním soudu], brojila stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí, jímž byl v její neprospěch změněn výrok III. o náhradě nákladů řízení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 98 C 118/2011-18 ze dne 15. 8. 2011, kterým bylo (původně) stanoveno - za použití ustanovení § 150 o. s. ř., že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nově tak byla stanovena stěžovatelce povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení jak za řízení před soudem prvého stupně, tak před soudem odvolacím, a to v celkové výši 9 840,- Kč.

V ústavní stížnosti stěžovatelka napadla postup Městského soudu v Praze, který odmítl aplikaci nálezů Ústavního soudu s tím, že tyto řešily případy, kdy náhradu nákladů řízení požadovaly organizace napojené na státní rozpočet. V souzeném případě však šlo, dle jeho rozhodnutí, o žalobce, který je organizací příspěvkovou, a proto se nemohou v nálezech Ústavního soudu vyslovené závěry použít. Stěžovatelka dále napadenému rozhodnutí vytýká, že nezohlednilo specifiku sporu v tom, že jde o spor v bagatelní věci (1 450,- Kč), jejíž posouzení pro standardní výchozí skutečnosti (náhrada za odtah vozidla) nevyžaduje zastupování advokátem; k úhradě dlužné jistiny nedošlo jen z důvodu překlepu v zadávání bankovního příkazu; žalovanou jistinu po zahájení řízení zaplatila. Uvedeným mělo dojít k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud z předložených listin zjistil, že stěžovatelka byla příjemcem podpory v nezaměstnanosti v době od 7. 9. 2010 do 6. 2. 2011, přičemž v evidenci uchazečů o zaměstnání byla v době od 7. 9. 2010 do 16. 12. 2011. Dne 8. 12. 2011 jí byla přiznána dávka státní sociální podpory ve výši 7 600,- Kč - rodičovský příspěvek z důvodu narození syna N. Od ledna 2012 byla stěžovatelce upravena výše invalidního důchodu na 6 113,- Kč měsíčně.

Zásadně platí, že podaná ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. ustanovení § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s ustanovením § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Podmínky citovaného ustanovení jsou dle názoru Ústavního soudu splněny, neboť pravomocné a vykonatelné rozhodnutí obecných soudů může v daném případě a v daných souvislostech být závažným zásahem do základních práv stěžovatelky za situace, kdy rozhodnutí Ústavního soudu si vyžádá delší čas, přičemž argumenty stěžovatelky se zdají být náležitě zdůvodněny.

Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému přistoupil k odkladu vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti [§ 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].