IV.ÚS 748/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 748/25 ze dne 28. 5. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavních stížnostech stěžovatele J. N., zastoupeného JUDr. Davidem Šmídem, Ph.D., advokátem, sídlem Olšanská 2643/1a, Praha 3 - Žižkov, a stěžovatelky B. N., zastoupené Mgr. Pavlem Hrtúsem, advokátem, sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2024 č. j. 7 Tdo 871/2024-2101, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2024 sp. zn. 9 To 79/2024, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. ledna 2024 sp. zn. 1 T 40/2022, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2022 č. j. 9 To 306/2022-1286 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 1. srpna 2022 č. j. 1 T 40/2022-1004, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jako vedlejších účastníků, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí. Stěžovatel tvrdí, že jimi došlo k porušení čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 36 odst. 1, 2 a 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka má za to, že došlo k porušení čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny. Ústavní soud usnesením ze dne 2. 4. 2025 sp. zn. IV. ÚS 748/25, I. ÚS 817/25 rozhodl o spojení obou věcí stěžovatelů ke společnému řízení pod sp. zn. IV. ÚS 748/25. 2. Z obsahu ústavních stížností a jejich příloh Ústavní soud zjistil, že oba stěžovatelé byli trestně stíháni pro jednání, které (stručně řečeno) spočívalo v tom, že v bytě o výměře 71,01m2 společně chovali neodděleně až 42 koček domácích různého stáří, různých plemen a pohlaví ve zcela nevyhovujících podmínkách (nedostatečný chovný prostor, nedostatek soukromí, chemický stres, snížený počet zdrojů základních biologických potřeb a nedostatečná veterinární péče). 3. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") rozhodl v pořadí prvým rozsudkem ze dne 1. 8. 2022 č. j. 1 T 40/2022-1004 tak, že stěžovatele uznal vinným zločinem týrání zvířat podle § 302 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve spolupachatelství a stěžovatelku uznal vinnou pod body I. a II. zločinem týrání zvířat podle § 302 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku ve spolupachatelství v jednočinném souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. 4. Z podnětu odvolání obou stěžovatelů Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") jako soud odvolací zrušil usnesením ze dne 25. 10. 2022 č. j. 9 To 306/2022-1286 rozsudek obvodního soudu v plném rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 5. V pořadí druhým rozsudkem obvodního soudu ze dne 26. 1. 2024 č. j. 1 T 40/2022-1859 byli oba stěžovatelé shodně uznáni vinnými přečinem chovu zvířat v nevhodných podmínkách podle § 302a odst. 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství. Stěžovatelka byla podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěna bodu II. obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. 6. Městský soud rozsudkem ze dne 25. 4. 2024 č. j. 9 To 79/2024-1995 rozsudek obvodního soudu zrušil a znovu rozhodl tak, že oba stěžovatele shodně uznal vinnými přečinem chovu zvířat v nevhodných podmínkách podle § 302a odst. 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství. Městský soud nově formuloval skutkovou větu odsuzujícího výroku tak, že vypustil skutkové závěry o zdravotním stavu a útrapách konkrétních osmi koček z chovu stěžovatelů. Městský soud dospěl k závěru, že s ohledem na přetrvávající pochybnosti ohledně dokumentace vedené v útulku, kam byly kočky po odebrání z bytu stěžovatelů umístěny, nelze dospět k závěru o konkrétním zdravotním stavu vybraných koček a jeho příčinách. Současně konstatoval, že bylo bez pochybností prokázáno, že všech 42 koček zajištěných při kontrole žilo ve zcela nevyhovujících podmínkách a bylo vystaveno značným útrapám. Za uvedený trestný čin byl stěžovatel odsouzen k trestu zákazu držení a chovu zvířat spočívajícím v zákazu držení a chovu koček domácích v trvání třiceti šesti měsíců. Stěžovatelka byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti měsíců. Dále jí byl uložen trest zákazu držení a chovu zvířat spočívající v zákazu držení a chovu koček domácích v trvání šedesáti měsíců. 7. Dovolání obou stěžovatelů Nejvyšší soud napadeným usnesením podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, neboť se neztotožnil s jejich dovolacími námitkami. II. Argumentace stěžovatelů 8. Stěžovatel nesouhlasí se svým odsouzením za uvedený skutek. Má za to, že dokazování v jeho trestní věci bylo nedostatečné a že trestní soudy hodnotily provedené důkazy účelově. Stěžovatel se rovněž domnívá, že došlo k popření principu právní jistoty. Městský soud ve svém prvním rozhodnutí obvodnímu soudu vytkl nedostatečnost dokazování, a přestože obvodní soud tuto vadu neodstranil, městský soud ve svém následném rozhodnutí na dříve vysloveném požadavku netrval a akceptoval důkazní situaci. Za nedostatečně objasněnou část skutkové podstaty stěžovatel považuje zejména způsobení značných útrap, které měly kočky v jeho bytě zažívat. Užití standardů vyplývajících z vyhlášky č. 384/2021 Sb., o ochraně psů a koček při chovu za účelem rozmnožování (dále jen "vyhláška č. 384/2021 Sb."), která vstoupila v účinnost dne 1. 11. 2021, představuje nepřípustnou pravou retroaktivitu. Stěžovatel nemohl být s těmito novými požadavky seznámen ani se jim přizpůsobit, což odporuje zásadě právní jistoty a legitimního očekávání a je v rozporu s ústavními principy spravedlivého procesu. V postupu obecných soudů stěžovatel navíc spatřuje porušení principu subsidiarity trestní represe, neboť soudy nevysvětlily, z jakého důvodu věc nemohla být řešena v přestupkového řízení. 9. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v nedostatečné formulaci skutkové věty výroku o vině. Skutková věta výroku byla odvolacím soudem podstatným způsobem změněna a stěžovatelce nebyla dána možnost na tuto změnu reagovat a uplatnit svou procesní obranu. V rozsudku městského soudu není skutková věta dostatečně konkretizována a není v ní explicitně uvedeno, jakým konkrétním jednáním měli obvinění způsobit konkrétní následky a proč jsou tyto následky považovány za značné útrapy. Skutek nemá oporu v provedeném dokazování, neboť relevantní skutková zjištění soudu jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů. Obecné soudy se nijak nevypořádaly s otázkou, zda stěžovatelka byla chovatelkou koček. Skutková zjištění ve věci byla podle stěžovatelky založena na procesně nepoužitelných důkazech, neboť kontrola jejího bytu Městskou veterinární správou v Praze dne 10. 2. 2021 byla nezákonná. Trestní soudy podle stěžovatelky pochybily, pokud v rozporu s odbornými podklady dovodily, že chované kočky měly zažívat značné útrapy. Tyto následky nemůže posoudit soud, který nedisponuje potřebným vzděláním a odborností pro kvalifikaci a kvantifikaci dopadů na zvíře, a je tedy nutno vycházet z odborných závěrů dovozených zpracovaným znaleckým posudkem. Mezi značné útrapy nelze zahrnovat parametry nevhodných chovných podmínek, které samy o sobě značné útrapy podle odborných závěrů způsobovat nemohou. Stěžovatelka nesouhlasí s retroaktivní aplikací vyhlášky č. 384/2021 Sb. Užití standardů a výměr pro chov koček stanovených touto vyhláškou na chov v bytě stěžovatelky představuje nepřípustnou pravou retroaktivitu v neprospěch stěžovatelky. Obecné soudy nepostupovaly v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe a zásadou předvídatelnosti soudních rozhodnutí, neboť v minulosti bylo její obdobné jednání posuzováno jako přestupek a obecné soudy nezdůvodnily, v čem spatřují vyšší společenskou závažnost nyní posuzovaného jednání. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Oba stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. 11. Napadají-li stěžovatelé rozsudky obvodního soudu, které byly zrušeny odvolacím soudem, pak k rozhodování o ústavnosti t