§ 146 Vyhláška o úplném znění trestního řádu – Nutná obhajoba.
Vyhláška o úplném znění trestního řádu · 1/1953 Sb. · § 146 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 146 vyhlášky o úplném znění trestního řádu stanoví, kdy musí mít obviněný při hlavním líčení obhájce, a to buď kvůli závažnosti trestného činu, nebo pokud to soud uzná za nutné.
§ 146 Nutná obhajoba.
Obviněný musí mít při hlavním líčení obhájce (§ 45),
a) koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest smrti, trest odnětí svobody na doživotí nebo trest dočasného odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let, nebo
b) uzná-li to soud za nutné, zejména má-li pochybnosti, zda je obviněný způsobilý hájit se sám.
Paragraf 146 vyhlášky o úplném znění trestního řádu stanoví, kdy musí mít obviněný při hlavním líčení obhájce, a to buď kvůli závažnosti trestného činu, nebo pokud to soud uzná za nutné.
Co to znamená v praxi
Pokud je obviněný souzen za trestný čin, za který hrozí trest smrti, doživotí nebo trest odnětí svobody s horní hranicí nad pět let, musí mít obhájce.
I u méně závažných trestných činů může soud nařídit obhajobu, pokud má pochybnosti o schopnosti obviněného hájit se sám.
Přítomnost obhájce v těchto případech je povinná a bez něj nelze hlavní líčení provést.
Cílem je zajistit spravedlivý proces a ochranu práv obviněného, zejména v závažných případech nebo při jeho snížené schopnosti se bránit.
Na co si dát pozor
Povinnost mít obhájce se vztahuje pouze na hlavní líčení, nikoli nutně na celou dobu trestního řízení.
Soud má diskreční pravomoc posoudit, zda je obviněný schopen se hájit sám, a v případě pochybností mu obhájce ustanovit.
Ustanovení odkazuje na § 45, který blíže specifikuje roli obhájce.