100/1970 Sb. · 140 paragrafů
Příspěvek se vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu příslušníka před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních pět kalendářních roků před skončením služebního poměru.
(1) Při souběhu nároku na příspěvek s nárokem na příspěvek za službu podle jiných předpisů1) náleží vyšší příspěvek.
(2) Při souběhu příspěvku s výdělkem krátí se příspěvek o částku, o kterou součet příspěvku a hrubého měsíčního výdělku přesahuje výši služebního příjmu, z něhož byl příspěvek vyměřen.
(3) Při souběhu nároku na příspěvek a na starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo na důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) podle předpisů o sociálním zabezpečení náleží oprávněnému podle jeho volby buď důchod nebo příspěvek.
(1) Po dobu, po kterou se příjemce příspěvku zdržuje v cizině trvale, příspěvek nenáleží. Zdržuje-li se příjemce příspěvku v cizině přechodně, příspěvek mu náleží, avšak do ciziny se nevyplácí.
(2) Po dobu, po kterou je příjemce příspěvku ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, se příspěvek nevyplácí. Manželu a dětem oprávněného se na žádost vyplácí část příspěvku, které je třeba k úhradě jeho závazků a osobních potřeb členů rodiny. Oprávněnému, který je osamělý, lze výjimečně povolit výplatu části příspěvku k úhradě jeho závazků. Byl-li příjemce příspěvku propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se mu příspěvek zpětně za celou dobu vazby.
(1) Organizace jsou povinny na výzvu plátce příspěvku podávat v určené lhůtě hlášení pro účely krácení příspěvku, zejména o výši výdělku příjemce příspěvku. Plátce příspěvku je oprávněn přezkoumat správnost a úplnost tohoto hlášení.
(2) Zavinila-li organizace nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, že příspěvek byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležel, je povinna nahradit plátci příspěvku neprávem vyplacené částky.
(3) Byl-li příspěvek poskytnut neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležel, zaviněním příjemce příspěvku i organizace, odpovídají příjemce příspěvku i organizace za vrácení neprávem vyplacených částek společně a nerozdílně.
(4) O promlčení a promlčecí době platí ustanovení § 132a.
(5) O povinnosti organizace nahradit neprávem vyplacené částky příspěvku rozhoduje plátce příspěvku; pro řízení se použije obdobně ustanovení upravujících řízení v sociálním zabezpečení příslušníků.2)
Příjemci příspěvku, který byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin nebo se dopustil takového jednání, pro které by mu jinak za trvání služebního poměru byla odňata hodnost [§ 13 odst. 1 písm. a)], může být příspěvek odňat. O odnětí příspěvku rozhodují v oborech své působnosti ministři vnitra po předchozím projednání ve zvláštní komisi zřízené podle § 13 odst. 2.
(1) Rozsah zvýšení příspěvku účastníkům odboje podle § 111 odst. 3 a podrobnosti o poskytování příspěvku stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky
(2) Ministři vnitra mohou odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění předchozích ustanovení o příspěvku.
(3) Vláda Československé socialistické republiky může se zřetelem k vývoji životních nákladů stanovit k příspěvku zvláštní přídavek, popřípadě upravit pro oprávněné způsob krácení příspěvku výhodněji.
(1) Příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, kteří byli trvale nebo přechodně zařazeni ve složce Státní bezpečnosti1) a jejichž služební poměr skončil v době od 1. ledna 1971 do 10. května 1990, nenáleží od 1. září 1990 příspěvek za službu podle § 110 až 114, pokud na jejich žádost a doporučení občanské komise nerozhodne služební orgán jinak.
(2) Příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, kteří byli trvale nebo přechodně zařazeni ve složce Státní bezpečnosti1) a jejichž služební poměr skončil uvolněním na žádost podanou v době od 1. ledna 1990 do 31. července 1990 anebo propuštěním způsobem uvedeným v § 101 odst. 6, nenáleží odchodné podle § 108, platové vyrovnání podle § 109 ani příspěvek za službu podle § 110 až 114, pokud na jejich žádost a doporučení občanské komise nerozhodne služební orgán jinak.
(3) Příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, jejichž služební poměr skončil v době po 9. květnu 1990 propuštěním z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. a), d), e), f) a g), nenáleží odchodné podle § 108, platové vyrovnání podle § 109 ani příspěvek za službu podle § 110 až 114. Skončil-li služební poměr z důvodu uvedeného v § 100 odst. 1 písm. a), lze takto postupovat pouze do 31. prosince 1990.
Skončí-li služební poměr úmrtím příslušníka, náleží pozůstalým úmrtné. Výši úmrtného a okruh pozůstalých, kterým úmrtné náleží, stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky. Nároky pozůstalých podle § 90 zůstávají nedotčeny.
(1) Proti rozhodnutí služebního orgánu může příslušník podat odvolání do 15 dnů, a jde-li o odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o propuštění ve zkušební době, do sedmi dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Odvolání může příslušník podat též proti služebnímu hodnocení, potvrzení o zaměstnání a služebnímu posudku ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl s jejich obsahem seznámen. Odvolání se podává u služebního orgánu, který rozhodnutí vydal, písemně nebo ústně do protokolu.
(2) Podání odvolání nemá odkladný účinek s výjimkou odvolání proti rozhodnutí o odnětí hodnosti, proti služebnímu hodnocení, jímž byl příslušník hodnocen jako nevyhovující a nezpůsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou funkci [§ 100 odst. 1 písm. d)], proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o náhradě škody.
(3) Služební orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez odkladu, nejpozději však do 30 dnů od podání odvolání, předložit odvolání orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání (dále jen „odvolací orgán“).
(4) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.
(1) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.
(2) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání, a to po předchozím projednání v poradní komisi. Nebylo-li možno rozhodnout v této lhůtě, musí být příslušník uvědoměn o důvodech, pro které nemohlo být rozhodnuto, a musí mu být sdělena doba, během níž se o odvolání rozhodne.
(3) Jde-li o odvolání proti rozhodnutí o propuštění z důvodu uvedeného v § 100 odst. 1 písm. g), vychází odvolací orgán z vyjádření občanské komise působící na stejném organizačním stupni; v poradní komisi se takové odvolání neprojednává.
(4) Proti rozhodnutí ministra vnitra, nejde-li o rozhodnutí o odvolání, lze podat rozklad. O rozkladu rozhoduje ministr vnitra. Pro rozklad a řízení o něm platí ustanovení o odvolání.
(1) Poradní komise se skládá z předsedy, jeho zástupce a z dalších nejméně sedmi členů. Odvolání projednávají poradní komise v senátech, které určí její předseda; senáty musí být nejméně tříčlenné.
(2) Členem poradní komise může být příslušník, který je příkladem v plnění služebních povinností a má dostatečné znalosti a zkušenosti pro řádný výkon této funkce.
(3) Z účasti na jednání v senátu je vyloučen člen, u něhož s ohledem na jeho vztah k projednávané věci nebo k účastníku lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. O tom, zda je člen komise z jednání v senátu vyloučen, rozhoduje její předseda.
(4) Poradní komise zřizují a předsedu, zástupce a další členy jmenují v oborech své působnosti ministři vnitra a služební orgány jimi zmocněné; přihlížejí přitom zejména k organizačnímu uspořádání Sboru národní bezpečnosti.
Odvolací orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí; přitom musí být příslušníku dána možnost k těmto podkladům se vyjádřit.
Rozhodnutí odvolacího orgánu musí být vyhotoveno písemně a doručeno účastníkům řízení. Rozhodnutí musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení o tom, že toto rozhodnutí je konečné.
(1) Pokud příslušník v důsledku nesprávného poučení nebo proto, že nebyl poučen vůbec, podal odvolání po uplynutí zákonem stanovené lhůty nebo u nepříslušného služebního nebo odvolacího orgánu, má se za to, že jej podal včas a u příslušného orgánu, jestliže tak učinil nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno.
(2) Odvolací orgán může prominout zmeškání lhůty, jestliže k němu došlo ze závažných důvodů, příslušník o to požádá do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání, a zároveň podá odvolání.
Ministr vnitra Československé socialistické republiky podrobněji upraví řízení o odvolání.
(1) Rozhodnutí služebního orgánu, proti němuž již nelze podat odvolání (rozklad), je v právní moci.
(2) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže proti němu nelze podat odvolání (rozklad) nebo jestliže odvolání (rozklad) nemá odkladný účinek.
(3) Nebyla-li splněna ve stanovené lhůtě povinnost k peněžitému plnění uložená vykonatelným rozhodnutím, může toto rozhodnutí v jednoduchých případech vykonat služební orgán, jinak je na návrh oprávněného vykoná soud nebo národní výbor.
(1) Zjistí-li se dodatečně, že pravomocné rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, může je ministr vnitra v oboru své působnosti zrušit. Ministr vnitra rozhodne ve věci samé.
(2) Pravomocné rozhodnutí o skončení služebního poměru může ministr vnitra zrušit jen na návrh příslušníka, v ostatních případech též z vlastního podnětu.
(3) Pravomocné rozhodnutí lze zrušit do tří let od nabytí právní moci.
(1) Jestliže se dodatečně zjistily mimořádné závažné okolnosti, které příslušník nemohl bez své viny v řízení uplatnit a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho prospěch, může služební orgán na jeho návrh zrušit své pravomocné rozhodnutí. Pravomocné rozhodnutí odvolacího orgánu (orgánu, který rozhodoval o rozkladu) může zrušit tento orgán, jsou-li splněny podmínky předchozí věty.
(2) Orgán, který rozhodnutí zrušil, rozhodne ve věci samé.
(3) Návrh na zrušení rozhodnutí podle odstavce 1 může příslušník podat pouze do tří měsíců ode dne, kdy se dověděl o okolnostech odůvodňujících navrhovanou změnu, nejpozději však do tří let od nabytí právní moci rozhodnutí.
(1) Ustanovení tohoto zákona se vztahují též na služební poměr příslušníků Sborů nápravné výchovy s těmito odchylkami:
a) kde se v tomto zákoně mluví o Sboru národní bezpečnosti, rozumějí se jím Sbory nápravné výchovy;
b) působnost, která podle tohoto zákona přísluší ministru vnitra Československé socialistické republiky a ministru vnitra České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky, přísluší ministrům spravedlnosti České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky;
c) příslušníci Sboru nápravné výchovy jsou ve služebním poměru k Sboru nápravné výchovy České socialistické republiky nebo k Sboru nápravné výchovy Slovenské socialistické republiky; působnost podle § 2 odst. 2 tohoto zákona vykonávají ministři spravedlnosti České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky a v rozsahu jimi stanoveném další orgány Sboru nápravné výchovy, náčelníci a velitelé též v případech stanovených tímto zákonem,
d) ustanovení § 99 odst. 3 věta čtvrtá a pátá, § 100 odst. 1 písm. g), § 101 odst. 2 a 6, § 102 odst. 2 věta druhá, § 114a a § 117 odst. 3 se na služební poměr příslušníků sborů nápravné výchovy nevztahují.
(2) Příslušníkům sborů nápravné výchovy, jejichž služební poměr skončil v době od 1. července 1990 do 31. prosince 1991, nenáleží odchodné podle § 108, platové vyrovnání podle § 109 ani příspěvek za službu podle § 110 až 114, pokud na jejich žádost nerozhodne služební orgán jinak.
(1) Služební orgán je povinen oznámit rozhodnutí (vyhlásit písemný rozkaz) příslušníku, jehož se týká. Rozhodnutí musí obsahovat výrok, odůvodnění a poučení, u kterého orgánu a v jaké lhůtě lze podat odvolání proti rozhodnutí. Písemné vyhotovení rozhodnutí (písemný rozkaz) není třeba příslušníku doručit s výjimkou případů, které stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky. Ministr vnitra Československé socialistické republiky může též podrobněji upravit řízení předcházející rozhodnutí služebního orgánu.
(2) Příslušník činí podání služebnímu orgánu, jehož se týká. Podání může být oznámeno ústně do protokolu nebo učiněno písemně. Písemně musí být podání učiněno, stanoví-li to tento zákon. Služební orgán je povinen o věci rozhodnout bez zbytečného odkladu.
(1) Neplatný je právní úkon,
a) který nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě nebo srozumitelně,
b) kterým se příslušník předem vzdává svých práv,
c) učinil-li jej příslušník jednající v duševní poruše, která ho činí k tomuto právnímu úkonu neschopným,
d) nemá-li ten, kdo jej učinil, způsobilost k právním úkonům.
(2) Právní úkony, které nebyly učiněny formou předepsanou tímto zákonem, jsou neplatné, jen stanoví-li to výslovně tento zákon.
(3) Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatná jen tato část, pokud z povahy právního úkonu, z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.
(1) Právo na příspěvek (§ 110 až 114) se nepromlčuje; v ostatních případech se právo promlčí, jestliže nebylo uplatněno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení se přihlédne, jen jestliže se ten, vůči němuž se právo uplatňuje, promlčení dovolá; v takovém případě nelze promlčené právo tomu, kdo je uplatňuje, přiznat.
(2) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě vykonáno, dochází jen v případech uvedených v § 30 odst. 1, § 95 odst. 4 a § 100 odst. 2; k zániku práva se přihlédne, i když to není v řízení namítáno.
(3) Jestliže příslušník uplatní své právo a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba po dobu řízení neběží. Totéž platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které se vede řízení k výkonu rozhodnutí.
(4) Právo uplatňuje příslušník podáním u služebního orgánu, služební orgán rozhodnutím (písemným rozkazem).
(1) Promlčecí doba počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.
(2) Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.
(1) Pokud není dále stanoveno jinak, promlčují se peněžité nároky ze služebního poměru za jeden rok.
(2) Nárok na jednotlivou splátku příspěvku (§ 110 až 114) se promlčuje za jeden rok ode dne její splatnosti; byl-li nárok na příspěvek neprávem odepřen, promlčuje se nárok na jednotlivé splátky příspěvku za tři roky.
(3) Jde-li o právo na náhradu škody, počne běžet jednoroční promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený doví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
(1) Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo tím, kdo je povinen plnit, písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty. Právo zajištěné omezením převodu nemovitosti se promlčuje za deset let.
(2) Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí doba u jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná částka, počne běžet desetiletá promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.
(3) Úroky a opětující se plnění pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání, se promlčují za tři roky ode dne jejich splatnosti.
Nárok na vrácení jednotlivých splátek příspěvku poskytnutých neprávem nebo v nesprávné výši se promlčuje za tři roky ode dne, kdy plátce tohoto příspěvku zjistil, že příspěvek byl poskytnut neprávem nebo v nesprávné výši, nejpozději za deset let od jeho výplaty. Promlčecí doba neběží, jsou-li z příspěvku prováděny srážky na úhradu částky vyplacené neprávem.
(1) Získá-li příslušník neoprávněný majetkový prospěch na úkor majetku spravovaného služebním orgánem nebo Sbor národní bezpečnosti na úkor příslušníka, musí jej vydat.
(2) Neoprávněným majetkovým prospěchem je prospěch získaný plněním bez právního důvodu nebo plněním na základě neplatného právního úkonu.
(3) Vrácení neprávem vyplacených částek může však služební orgán na příslušníku požadovat, jen jestliže příslušník věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do jednoho roku ode dne, kdy zjistil, že částky byly nesprávně určeny nebo omylem vyplaceny, a nejdéle do tří let od jejich výplaty.
(4) Neplatnost právního úkonu nemůže být příslušníku na újmu, pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám; vznikne-li příslušníku následkem takového neplatného právního úkonu škoda, je Sbor národní bezpečnosti povinen ji nahradit.
(1) Příslušníkům se do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání nároků vyplývajících ze služebního poměru započítávají doby služebního poměru od 9. května 1945 ve Sboru národní bezpečnosti, v ozbrojených silách a ve Sboru nápravné výchovy a jiné doby, pokud byly příslušníkům již započteny podle dosavadních předpisů.
(2) Ministr vnitra Československé socialistické republiky stanoví, v jakém rozsahu se pro přiznání platového vyrovnání a příspěvku za službu zvýhodněně započítává služba výkonného letce a výkon funkcí zvláštní povahy a zvláštního stupně nebezpečnosti; může též stanovit, které další doby, zejména doby odbojové činnosti a věznění z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody, se započítávají do doby trvání služebního poměru rozhodné pro přiznání nároků vyplývajících ze služebního poměru.
(1) Na služební poměr příslušníků se použije obdobně těchto ustanovení zákoníku práce č. 65/1965 Sb. ve znění předpisů jej měnících a doplňujících: § 10 až 17, § 94, § 108 odst. 4, § 143 odst. 5, § 241 a 244, § 245 odst. 1, 2 a 4, § 246 až 260, § 265 odst. 2, § 266, § 272 odst. 1 a 3, § 273 a § 274 odst. 1.
(2) Ministr vnitra Československé socialistické republiky může stanovit, které funkce se obsazují na základě konkursu.
(1) Podle tohoto zákona se posuzují též služební poměry vzniklé před 1. lednem 1971, pokud není dále stanoveno jinak.
(2) Podle dosavadních předpisů se posuzují nároky vzniklé ze služebního poměru do 31. prosince 1970 a právní úkony týkající se vzniku, změny a skončení služebního poměru učiněné před 1. lednem 1971 a jejich právní účinky, i když nastanou po tomto dni, jakož i lhůty, které počaly běžet před tímto dnem.
(3) Důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. d), e) a f) lze použít i tehdy, došlo-li ke skutečnosti odůvodňující propuštění příslušníka i před počátkem účinnosti tohoto zákona; vyplývá-li přitom skutečnost odůvodňující propuštění příslušníka z jeho politické nezpůsobilosti, lze ho až do konce roku 1971 propustit, pokud ode dne, kdy důvod propuštění vznikl, neuplynula lhůta delší než tři roky.
(4) Částky omezující podle dřívějších předpisů způsob výpočtu a poskytování náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady nákladů na výživu pozůstalých se pro náhrady náležející za dobu ode dne 1. ledna 1971 zvyšují na jednotnou částku 2500 Kčs. Invalidním důchodem, částečným invalidním důchodem a důchodem pozůstalých se rozumějí ode dne 1. ledna 1971 tyto důchody po odečtení případné zvláštní daně z důchodu. Na žádost poškozeného se případná úprava náhrady provede i tehdy, když o uvedených náhradách bylo již pravomocně rozhodnuto nebo když jejich výše byla již dohodnuta.
(5) Řízení o opravných prostředcích zahájená před 1. lednem 1971 provedou a o opravných prostředcích rozhodnou orgány příslušné podle dosavadních předpisů, a to způsobem stanoveným v těchto předpisech.
Ministři vnitra mohou v oborech své působnosti nejdéle do pěti let od počátku účinnosti tohoto zákona prominout příslušníkům, kteří jsou ve služebním poměru alespoň 20 let nebo dosáhli 45 let věku, stupeň vzdělání požadovaný pro jejich povýšení do nejvyšší hodnosti stanovené pro vykonávanou funkci, jestliže dosáhli alespoň nejblíže nižšího stupně vzdělání a dosahují velmi dobrých výsledků ve výkonu služby.
(1) Na příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Sborů nápravné výchovy se nevztahuje zákon č. 88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil.
(2) Zrušují se:
1. ustanovení § 34 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 165/1964 Sb. a zákona č. 59/1969 Sb., o některých změnách ve služebních poměrech vojáků z povolání;
2. ustanovení § 63 odst. 1 až 4 zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č. 173/1968 Sb.;
3. ustanovení § 162 odst. 2 a § 206 odst. 2 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. ve znění zákona č. 153/1969 Sb., pokud se v nich mluví o příslušnících Sboru národní bezpečnosti a Sborů nápravné výchovy;
4. ustanovení § 27 a 28 a § 29 odst. 3 zákona č. 70/1965 Sb., o Sboru národní bezpečnosti;
5. vyhláška ministra vnitra č. 35/1961 Sb., o služební přísaze příslušníků bezpečnostních sborů ministerstva vnitra.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1971.
Svoboda v. r.
Dr. Hanes v. r.
Dr. Štrougal v. r.
*) § 83 zákoníku práce a vyhláška č. 63/1968 Sb., o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem.
1) § 33 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 122/1978 Sb.).
1) Zákon č. 15/1990 Sb., o politických stranách.
1) § 9 odst. 1 zákona č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších zákonů.
*) Zákon č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, ve znění pozdějších předpisů.
2) § 116 odst. 1, 2 a 6 a § 134 odst. 1 až 5 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení.
2) § 8 zákona č. 15/1990 Sb.
***) § 33 zák. č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění.
*) Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce.
*) Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení (§ 95 až 107).
**) § 5 zák. č. 88/1968 Sb.
*) § 157 až 161 zákoníku práce.
*) Vyhl. č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhl. č. 84/1967 Sb.
**) Zákon č. 32/1957 Sb.