§ 169 Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) – Práva a povinnosti zástavce a zástavního věřitele
Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) · 101/1963 Sb. · § 169 · Obchodní a korporátní právo
Stručně: Paragraf 169 stanovuje, jakým způsobem se má zajistit, aby bylo zástavní právo zjevné pro každého, pokud zastavená věc nebyla odevzdána zástavnímu věřiteli nebo pokud zástavní právo nevzniká přímo ze zákona.
§ 169 Práva a povinnosti zástavce a zástavního věřitele
(1) Jestliže zástavní právo nebylo zřízeno odevzdáním zastavené věci zástavnímu věřiteli nebo jestliže nejde o zástavní právo vznikající přímo z tohoto zákona, je zástavce povinen zastavovanou věc označit tak, že její zastavení může být každému patrno. Místo toho mohou zástavce a zástavní věřitel dát věc jiné osobě, aby ji pro ně uschovala, nebo dát zapsat vznik zástavního práva podle příslušných předpisů.
(2) U věcí, které nelze užívat bez listiny, v níž je věc odlišena od věcí jiných, postačí zapsání zástavního práva v této listině.
Paragraf 169 stanovuje, jakým způsobem se má zajistit, aby bylo zástavní právo zjevné pro každého, pokud zastavená věc nebyla odevzdána zástavnímu věřiteli nebo pokud zástavní právo nevzniká přímo ze zákona.
Co to znamená v praxi
Pokud zástavní věc zůstává u zástavce (např. u dlužníka), musí být viditelně označena, aby bylo jasné, že je zastavena.
Alternativně mohou zástavce a zástavní věřitel předat zastavenou věc třetí osobě k úschově.
Další možností je nechat zapsat vznik zástavního práva podle příslušných předpisů.
U věcí, které jsou spojeny s listinou (např. cenné papíry), stačí zapsat zástavní právo přímo do této listiny.
Na co si dát pozor
Pokud zástavní právo není řádně vyznačeno, odevzdáno, uschováno nebo zapsáno podle § 169, zástavní věřitel nemůže uplatnit zástavní právo vůči třetí osobě, ledaže tato osoba o zástavním právu věděla (§ 170).