Zákoník mezinárodního obchodu

Podzástavní právo vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem.

K vzniku podzástavního práva není třeba souhlasu vlastníka zastavené věci, ten však musí být o vzniku podzástavního práva vyrozuměn.

Je-li zástava odevzdána podzástavnímu věřiteli, odpovídá zástavní věřitel za škodu na zástavě tak, jako by ji měl sám u sebe.

Není-li pohledávka zajištěná podzástavním právem ani zastavená pohledávka v době splatnosti podzástavnímu věřiteli splněna, může se podzástavní věřitel domáhat uspokojení z podzástavy v rámci oprávnění zástavního věřitele podle ustanovení § 174.

Na podzástavní právo použije se jinak přiměřeně ustanovení o právu zástavním.

(1) Kdo je jinak povinen vydat věc, může ji zadržet, aby zajistil svou splatnou pohledávku vůči tomu, jemuž je jinak povinen věc vydat.

(2) Zadržovací právo nemá ten, jemuž oprávněná osoba při odevzdání věci uložila, aby s ní naložil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva.

(3) Bude-li však při výkonu rozhodnutí nebo jinak nepochybně zjištěna dlužníkova platební neschopnost, má věřitel zadržovací právo i k zajištění pohledávky dosud nesplatné a bez ohledu na to, zda bylo věřiteli uloženo, jak má s věcí naložit.

Nelze zadržovat věc svémocně nebo lstivě odňatou.

Kdo věc zadržuje, má, pokud jde o opatrování věci a náhradu nákladů na věc učiněných, stejné postavení jako zástavní věřitel.

O tom, že byla věc zadržena, je věřitel povinen dlužníka bez odkladu vyrozumět.

Na základě zadržovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtěžku zadržené věci před každým jiným věřitelem.

Dá-li se jistota, zadržovací právo zanikne.

(1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu nebo je-li pro tento případ taková pokuta (penále) stanovena jinak a dlužník svůj závazek nesplní, může věřitel požadovat tuto pokutu bez ohledu na to, zda mu vznikla porušením smluvní povinnosti škoda, či nikoliv.

(2) K smluvní pokutě se lze zavázat jen písemně.

(3) Smluvní pokuta může být sjednána také v jiném plnění než v penězích.

Zaplacení smluvní pokuty nezprošťuje dlužníka povinnosti splnit závazek smluvní pokutou zajištěný.

Je-li smluvena nebo jinak stanovena smluvní pokuta, nemá věřitel nárok na náhradu škody pro porušení povinností zajištěné smluvní pokutou.

Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu předmětu závazku až do výše skutečně způsobené škody.

Kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník svůj závazek nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem.

(1) Ručení předpokládá platný závazek dlužníka; ručení lze poskytnout i pro závazky budoucí nebo závazky podmíněné.

(2) Ručení je však platné, jestliže závazek dlužníka je neplatný jen pro nedostatek jeho způsobilosti brát na sebe závazky nebo pro nedostatek formy právního úkonu, z něhož závazek dlužníka měl vzniknout, nebo pro omyl dlužníka, o němž ručitel v době převzetí ručitelského závazku věděl nebo vědět musel.

Ručitel je povinen závazek splnit teprve, nesplnil-li dlužník svůj závazek, ačkoliv k tomu byl věřitelem písemně vyzván. Tohoto vyzvání není zapotřebí, jestliže je věřitel nemůže uskutečnit nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní.

Ručení se vztahuje na všechny nároky, které vzniknou věřiteli vůči dlužníku ze zajištěného závazku. Ručení se však nevztahuje na náhradu škody způsobenou porušením dlužníkova závazku, pokud ručitel splnil svůj závazek vůči věřiteli včas.

Věřitel je povinen kdykoli sdělit na požádání ručiteli výši své pohledávky zajištěné ručením.

Práva věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.

Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které proti věřiteli má dlužník. Ustanovení § 196 zůstává nedotčeno.

Zaručilo-li se za týž závazek několik ručitelů, ručí každý z nich věřiteli za dluh celý. Ručitel má proti ostatním ručitelům stejná práva jako spoludlužník.

Ručitel, který uhradí závazek, za který ručí, vstupuje v práva věřitele a je oprávněn od něho požadovat všechny právní pomůcky potřebné k uplatnění nároku vůči dlužníkovi.

Uspokojil-li ručitel věřitele bez souhlasu dlužníka, zůstávají dlužníku vůči ručiteli zachovány námitky, které měl dlužník vůči věřiteli, i když je ručitel neuplatnil. Dlužník však nemůže vůči ručiteli uplatnit námitky, na které dlužník ručitele neupozornil ihned po vyrozumění, že věřitel uplatnil nároky z ručení.

Ustanovení § 197 až 204 použije se přiměřeně i na ručení vzniklé přímo z tohoto zákona.

Uzná-li někdo písemně svůj závazek, třeba i promlčený, má se za to, že závazek v rozsahu uznání v době uznání trvá.

(1) Splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva).

(2) Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.

Právo převedené zajišťovacím převodem má povahu práva převedeného s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn.

Při splnění zajištěného závazku je věřitel povinen opět umožnit dlužníkovi výkon práva v rozsahu jeho převodu a vydat dlužníkovi vše, co z převedeného práva získal, a nahradit, co při obvyklé péči získat mohl.

Závazek dát jistotu lze splnit dostatečným zajištěním ve formě zřízení zástavního práva nebo ručení nebo zajišťovacího převodu, anebo jiným dostatečným zajištěním stranami smluveným.

(1) Závazek musí být splněn řádně a včas.

(2) Splněním závazek zanikne.

Mají-li obě strany plnit navzájem zároveň, může se splnění závazku domáhat jen ten, kdo sám splnil dříve svůj závazek nebo je ochoten a schopen jej splnit.

Ten, kdo je při vzájemném plnění povinen plnit napřed, může své plnění odepřít až do té doby, kdy mu bude poskytnuto nebo zajištěno plnění vzájemné, jestliže je plnění druhé strany ohroženo okolnostmi u ní nastavšími, které mu nebyly známy, když smlouvu uzavřel; může také poskytnout přiměřenou dodatečnou lhůtu k zajištění plnění a po jejím marném uplynutí odstoupit od smlouvy.

Jedna strana není oprávněna odepřít plnění nebo odstoupit od smlouvy z důvodu, že závazek druhé strany z jiného právního vztahu nebyl splněn řádně a včas.

(1) Kdo splnil závazek nebo jeho část, je oprávněn žádat, aby mu příjemce plnění na svůj náklad vydal o tom potvrzení (kvitanci).

(2) Dlužník je oprávněn plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň potvrzení.

Lze-li závazek plnit několikerým způsobem, má právo volby plnění dlužník; od vykonané volby nelze ustoupit.

Je-li dlužník povinen plnit věci určené pouze podle druhů, je povinen plnit věci prostřední jakosti.

Věřitel je povinen přijmout částečná plnění závazku, pokud částečné plnění neodporuje povaze závazku.

(1) Má-li být věřiteli splněno týmž dlužníkem několik závazků a plnění nestačí na vyrovnání všech, je splněn závazek, o němž dlužník při plnění prohlásí, že jej chce splnit; jinak je splněn závazek nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství.

(2) U peněžitých závazků se započte placení nejprve na vedlejší nároky věřitele, pak na úroky a teprve potom na jistinu. Z několika peněžitých závazků je nejdříve vyrovnán ten, který je nezajištěný nebo nejméně zajištěný, jinak závazek nejdříve splatný.