Zákoník mezinárodního obchodu

Pokud by škoda byla způsobena zároveň nesplněním smluvní nebo jiné povinnosti poškozeného, nese poškozený poměrný díl škody.

Je-li povinno k úhradě škody několik osob, odpovídají společně a nerozdílně podle ustanovení o společných závazcích a mezi sebou se vypořádají podle rozsahu své odpovědnosti.

Osoba, které hrozí vzniknout škoda, je povinna s přihlédnutím k okolnostem případu učinit opatření k odvrácení škody nebo k jejímu zmenšení. Část škody, která vznikla tím, že poškozený tuto povinnost nesplnil, nemusí být nahrazena.

(1) Závazek zaniká tím, že se dohodou mezi věřitelem a dlužníkem nahradí závazkem novým. K platnosti takové dohody se vyžaduje, aby původní závazek byl závazkem platným.

(2) Má-li se nahradit závazek zřízený písemnou formou, musí být dohoda o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéž platí, je-li nahrazovaný závazek promlčen.

(3) V pochybnostech se nepokládá dosavadní závazek za zaniklý, pokud může obstát vedle závazku nového.

Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem též tím způsobem, že si strany dohodou upraví pohledávky a závazky mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Ustanovení § 258 odst. 2 platí obdobně.

Omyl v tom, co bylo mezi stranami sporné nebo pochybné, nevadí platnosti narovnání, ledaže omyl vyvolala některá strana lstí. Narovnání učiněné v dobré víře nepozbývá platnosti ani tehdy, je-li ze skutečností dodatečně najevo vyšlých zřejmo, že některá ze stran pohledávku neměla.

Narovnání, kterým mají být mezi stranami upraveny veškeré nároky, nedotýká se nároku, který žádná ze stran zřejmě neměla na mysli.

Ručení, zástavní a jiná práva spojená se závazkem zaniklým některým ze způsobů uvedených v § 258 až 261 zajišťují i nový závazek nahrazující závazek původní; pokud osoby zavázané z těchto práv neprojevily s novým závazkem souhlas, jsou zavázány nejvýše v rozsahu původního závazku.

Strany si mohou dohodnout, že závazek zaniká, aniž by byl nahrazen závazkem novým. Jestliže zaniká závazkový vztah zřízený písemnou formou nebo jestliže má zaniknout závazek jen jedné strany, musí mít dohoda o zrušení závazku písemnou formu.

Závazek zaniká zaplacením odstupného, které si strany písemně smluvily, jestliže strana, která odstupné zaplatí, druhé straně oznámí, že od smlouvy odstupuje. Kdo smlouvu splnil aspoň zčásti nebo přijal jen částečné plnění strany druhé, nemůže již od smlouvy takto odstoupit.

Mají-li strany pohledávky směřující k plnění stejného druhu vůči sobě navzájem a některá ze stran, třeba proti vůli druhé strany, učiní projev směřující k započtení, ruší se oba nároky, pokud se vzájemně kryjí. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se oba nároky staly způsobilými k započtení.

K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Započtení však nebrání, jestliže pohledávku nelze takto uplatnit pro promlčení, které nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

(1) Proti nároku splatnému nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, u něhož byla zjištěna nezpůsobilost plnit.

(2) Jestliže věřitel odsunul bezúplatně k žádosti dlužníka dobu plnění jeho závazku, není to na překážku započtení.

Proti nároku na vrácení věcí svémocně nebo lstivě odňatých, půjčených, daných do úschovy nebo pronajatých, nebo na peněžitou náhradu za ně, není započtení přípustné.

Byl-li nárok převeden postupně na několik osob, může dlužník započíst toliko nárok, který měl v době prvého převodu za prvým věřitelem, jakož i svůj nárok, který má za věřitelem posledním.

Dohodnou-li se strany, lze započtením vyrovnat jakékoliv vzájemné pohledávky.

Nelze-li závazek splnit, protože věřitel je dlužníkovi neznám nebo protože je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník odůvodněné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, je dlužník nebo ten, kdo má za něho plnit, oprávněn splnit závazek uložením věci, která je předmětem závazku, na náklady věřitele v místě plnění do úschovy úředního orgánu k tomu příslušného.

Splyne-li v jedné osobě pohledávka se závazkem, zanikne pohledávka i závazek.

(1) Závazek zaniká uplynutím doby, na kterou je smlouvou nebo tímto zákonem omezen.

(2) Jestliže to stanoví tento zákon, zaniká závazek, nevykoná-li oprávněný předepsaný právní úkon nebo neuplatní-li svůj nárok před soudem ve stanovené lhůtě.

(3) K zániku závazku podle odstavce 1 nebo 2 přihlédne soud i bez námitky dlužníka.

(1) Smrtí dlužníka závazek nezanikne, ledaže jeho obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně jen dlužníkem.

(2) Smrtí věřitele zaniká pohledávka jen tehdy, bylo-li plnění omezeno pouze na jeho osobu.

(1) Závazek nezaniká, i když dojde k zásadní změně okolností, za nichž smlouva byla uzavřena, ledaže by změna těchto okolností zmařila dosažení základního účelu smlouvy, který je výslovně ve smlouvě vyjádřen. Takovými okolnostmi není ani změna majetkových poměrů dlužníka, ani změna hospodářské situace v jeho zemi nebo změna podmínek v mezinárodním obchodním styku.

(2) Závazek zaniká teprve, když zmaření účelu smlouvy bylo oznámeno druhé straně; tato strana má nárok na náhradu škody způsobené jí zánikem závazkového poměru jako při nemožnosti plnění (§ 250).

(1) Kupní smlouvou se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu zboží určené jednotlivě nebo alespoň co do množství a druhu a umožnit mu, aby k němu nabyl vlastnického práva, a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

(2) Smluvení určité kupní ceny netvoří podstatnou náležitost pro vznik kupní smlouvy, jestliže strany projeví vůli uzavřít smlouvu i bez dohody o kupní ceně; není-li výše kupní ceny smluvena ani smluven způsob jejího určení, je kupující povinen zaplatit kupní cenu stanovenou v § 340.

Za kupní smlouvu považuje se i smlouva, jejíž předmětem je zboží, které má být vyrobeno, jestliže věci určené pro zpracování při jeho výrobě má opatřit prodávající.

Prodávající je povinen kupujícímu zboží odevzdat. Odevzdáním zboží ve smyslu tohoto zákona rozumí se předání (dodání) zboží a jeho příslušenství, pokud se uskutečňuje ve shodě se smlouvou, popřípadě tímto zákonem.

(1) Má-li podle smlouvy prodávající předat zboží k přepravě do místa určení, kterou má podle § 335 obstarat, a není-li místo určení místem plnění, uskutečňuje se odevzdání zboží již jeho předáním prvnímu dopravci.

(2) Uskutečňuje-li se přeprava uvedená v odstavci 1 na základě náložného listu, dochází k odevzdání zboží vydáním náložného listu dopravcem.

Jestliže zboží při předání dopravci není zjevně dostatečně označeno jako zásilka pro kupujícího, splní prodávající povinnost odevzdat zboží teprve tím, že vyrozumí kupujícího o tom, že zboží bylo předáno dopravci, popřípadě tím, že kupujícímu odešle doklad blíže určující odeslané zboží.

(1) Prodávající je povinen plnit ve smluvené době.

(2) Je-li doba plnění přesně určena, je prodávající povinen plnit i bez vyzvání kupujícího.

(3) Je-li doba plnění stanovena na určité období, může prodávající plnit podle vlastní volby kdykoliv během tohoto období, nemá-li podle okolností případu v rámci tohoto období dobu plnění blíže určit kupující tím, že vyzve prodávajícího k plnění.

(4) Má-li být plněno v době určené počtem dnů, týdnů, měsíců nebo roků, počíná tato dodací lhůta běžet od uzavření smlouvy. Jestliže však kupující má splnit určité povinnosti (např. zaplacení kupní ceny nebo její části nebo zajištění jejího zaplacení, předložení nákresů apod.) ještě před dodáním zboží, počíná dodací lhůta běžet teprve splněním těchto povinností.

Není-li doba plnění smluvena, je prodávající povinen bez vyzvání kupujícího odevzdat zboží v přiměřené lhůtě po uzavření smlouvy s přihlédnutím k povaze zboží a k ostatnímu obsahu smlouvy.

Výrazy použitými k určení doby plnění se rozumí, pokud z obchodních zvyklostí nevyplývá nic jiného:

„Začátkem období“: v prvních deseti dnech období;

„V polovině měsíce“: od 10. do 20. dne měsíce;

„V polovině čtvrtletí“: v druhém měsíci čtvrtletí;

„Koncem období“: v posledních deseti dnech období;

„Ihned“: u potravin a surovin do dvou dnů, u strojírenských výrobků vybavených mechanismem do deseti dnů, u ostatních výrobků do pěti dnů.

Prodávající je povinen plnit v místě určeném ve smlouvě. Není-li ve smlouvě místo plnění určeno, je jím místo, kde má prodávající podle tohoto zákona odevzdat zboží.

Má-li prodávající zboží podle smlouvy předat k přepravě, je místem odevzdání zboží místo, kde podle okolností případu má začít tato přeprava do místa určení podle § 335.

Nemá-li podle smlouvy prodávající předat zboží k přepravě do místa určení, je povinen odevzdat zboží v místě, kde měl své sídlo (bydliště) v době uzavření smlouvy. Jestliže však jde o zboží jednotlivě určené, je místem odevzdání zboží místo, kde zboží bylo v době uzavření smlouvy, pokud bylo stranám známo. Jde-li o zboží určené podle druhu, které má být dodáno z určitého skladu nebo přesně vymezených zásob, nebo které má být vyrobeno na určitém místě, je místo skladování (výroby) místem odevzdání zboží, pokud bylo stranám v době uzavření smlouvy známo.

(1) Nedodal-li prodávající zboží v určené době plnění a porušil tím smlouvu podstatným způsobem (§ 236), může kupující od smlouvy odstoupit podle § 235, jestliže to oznámí prodávajícímu bez zbytečného odkladu, nejdéle však do 15 dnů od určené doby plnění.

(2) Za podstatné porušení smlouvy se považuje vedle případů uvedených v § 236 i porušení smlouvy, při němž nebylo včas odevzdáno zboží určené podle druhu, jehož tržní cena je burzovně znamenána.

(1) Nedodal-li prodávající zboží v určené době plnění a porušil tím smlouvu nepodstatným způsobem, může kupující odstoupit od smlouvy teprve po uplynutí lhůty prodávajícímu dodatečně stanovené podle § 237. Účinky odstoupení nastanou teprve, jestliže prodávající závazek nesplní ani v této přiměřené dodatečné lhůtě a kupující mu po jejím uplynutí oznámí, že od smlouvy odstupuje.

(2) Jestliže lhůta, kterou kupující takto určil, není přiměřená, může prodávající bez zbytečného odkladu oznámit kupujícímu, že dodá zboží teprve v přiměřené lhůtě, kterou sám určí; v případě, že tak prodávající neučiní, nebo jestliže stanoví lhůtu nepřiměřenou, nastanou účinky odstoupení od smlouvy kupujícím teprve po marném uplynutí přiměřené lhůty.

Kupující může odstoupit od smlouvy z důvodu, že prodávající nesplnil svůj závazek včas, jen dokud mu prodávající zboží neodevzdal.

Je-li ve smlouvě stanoveno, že závazek ze smlouvy zanikne nebo že kupující od smlouvy odstoupí, nebude-li závazek prodávajícím splněn v době, která je ve smlouvě přesně určena, zanikne závazkový vztah počátkem prodlení prodávajícího, ledaže kupující prodávajícímu ihned po počátku prodlení oznámí, že na splnění smlouvy trvá. Zánikem závazku ze smlouvy nastávají tytéž účinky, jako kdyby kupující od smlouvy odstoupil.

Dodá-li prodávající zboží předčasně, může kupující odmítnout zboží převzít a požadovat, aby prodávající zboží dodal ve stanovené době plnění, nebo plnění přijmout a požadovat náhradu škody vzniklé mu předčasným plněním, jestliže si tento nárok při převzetí zboží vyhradil.

Za odevzdání zboží se považuje i jeho pozdní dodání, jestliže do jeho uskutečnění kupující neodstoupil od smlouvy, jakož i předčasné dodání zboží, které kupující bez zbytečného odkladu poté, kdy se o předčasném dodání dověděl, neodmítl převzít. Nárok na náhradu škody není tím dotčen.

(1) Dodá-li prodávající zboží na jiném než určeném místě, platí přiměřeně ustanovení § 287 až 290.

(2) Spočívá-li porušení smlouvy pouze na okolnostech souvisejících s přepravou zboží, avšak zboží přesto včas dojde do místa určení, jde o nepodstatné porušení smlouvy, pro něž nemůže kupující od smlouvy odstoupit a má pouze nárok na náhradu škody podle ustanovení § 251 až 257.

Za odevzdání zboží se považuje i dodání zboží na jiném než určeném místě, jestliže kupující bez zbytečného odkladu poté, kdy se o takovém dodání dozví, od smlouvy neodstoupí nebo jestliže od smlouvy není oprávněn odstoupit. Nárok na náhradu škody není tím dotčen.