Zákoník mezinárodního obchodu

(1) Při placení kupní ceny nebo její části předem považuje se předem zaplacená částka až do čtvrtiny kupní ceny za závdavek.

(2) Závdavek propadne ve prospěch prodávajícího, jestliže závazkový vztah zanikl pro nezaplacení kupní ceny nebo pro nepřevzetí zboží kupujícím. Prodávající může požadovat náhradu škody, jen pokud přesahuje výši závdavku.

(1) Kupující je povinen převzít zboží a k tomuto účelu včas poskytnout spolupůsobení potřebné k tomu, aby prodávající mohl zboží odevzdat, a po odevzdání zařídit vše potřebné k přijetí zboží.

(2) Jestliže neposkytnutí potřebného spolupůsobení nebo nepřevzetí zboží má povahu podstatného porušení smlouvy nebo jestliže chování kupujícího způsobí odůvodněné obavy prodávajícího, že kupující nezaplatí včas kupní cenu, může prodávající odstoupit od smlouvy po marném poskytnutí přiměřené dodatečné lhůty k převzetí zboží.

Kupující nemůže odmítnout částečné plnění, pokud to neodporuje povaze zboží nebo není v rozporu s účelem smlouvy, jenž byl nebo musel být prodávajícímu znám v době uzavření smlouvy.

Pokud je kupující podle smlouvy oprávněn určit dodatečně po uzavření smlouvy formu, velikost nebo jiné vlastnosti zboží (prodej podle specifikace) a tohoto práva v smluvené, jinak v přiměřené lhůtě nevyužije, může mu prodávající poskytnout k tomuto účelu dodatečnou přiměřenou lhůtu nebo navrhnout vhodnou specifikaci. Jestliže kupující ani pak v přiměřené lhůtě prodávajícímu potřebné údaje nesdělí, je prodávající oprávněn od smlouvy odstoupit nebo plnit podle specifikace, kterou sám kupujícímu navrhl.

Kupující je povinen včas opatřit úřední povolení, kterého je zapotřebí k uskutečnění dovozu zboží nebo k zaplacení kupní ceny s příslušenstvím bez ohledu na to, zda nutnost takového úředního povolení byla stanovena před uzavřením smlouvy nebo po něm. Nesplní-li kupující tuto povinnost, je prodávající oprávněn po marném uplynutí dodatečné přiměřené lhůty od smlouvy odstoupit.

(1) Není-li ve smlouvě stanoveno o vztahu mezi plněním kupujícího a prodávajícího nic jiného, musí se zaplacení kupní ceny a odevzdání zboží uskutečnit současně; kupující však není povinen zaplatit kupní cenu, pokud mu byla odepřena možnost přezkoumat dodané zboží.

(2) Lze-li zboží převzít nebo jím nakládat pouze na základě dokladů, je kupující povinen kupní cenu zaplatit při jejich převzetí a není oprávněn odmítat zaplacení kupní ceny z důvodu, že si nemohl zboží prohlédnout.

(3) V případech upravených v odstavcích 1 a 2 je prodávající oprávněn odložit odevzdání zboží, popřípadě příslušných dokladů, až do zaplacení kupní ceny a kupující je oprávněn odložit zaplacení kupní ceny až do doby odevzdání zboží nebo dokladů umožňujících nakládání zbožím.

Má-li být podle smlouvy zboží odesláno prodávajícím do místa určení, jež není místem odevzdání zboží, a zaplacení kupní ceny není stanoveno na dobu pozdější, než je doba odevzdání zboží, může prodávající odložit odeslání zboží, dokud mu není kupní cena zaplacena, jestliže mu smlouva o přepravě nezachovává právo nakládat zbožím během dopravy. Jestliže smlouva o přepravě prodávajícímu umožňuje nakládat zbožím během přepravy, může prodávající odmítnout vydání zboží v místě určení, dokud mu není kupní cena zaplacena.

(1) Prodávající může odepřít odevzdání zboží i v případě, že se mělo uskutečnit před zaplacením kupní ceny, jestliže majetkové poměry kupujícího způsobují důvodné obavy prodávajícího, že kupní cena nebude včas zaplacena, ledaže kupující poskytne dostatečné zajištění řádného zaplacení kupní ceny.

(2) Totéž platí, jestliže kupující je v prodlení s placením kupní ceny za jiné zboží dodané prodávajícím.

(1) Dověděl-li se prodávající teprve po odeslání zboží o skutečnosti opravňující jej k odložení odevzdání zboží může požádat toho, kdo má zboží u sebe v souvislosti s přepravou, aby zboží nevydával kupujícímu, a to i v případě, že kupující již obdržel doklad, který jej opravňuje k převzetí zboží.

(2) Tohoto oprávnění nemůže prodávající užít, jestliže vydání zboží požaduje třetí osoba, která řádným způsobem nabyla dokladu, na základě něhož lze zbožím nakládat, ledaže třetí osoba věděla nebo musela vědět, že je prodávající převodem poškozován.

Jestliže kupující je podle smlouvy zavázán zaplatit kupní cenu nebo její část před odevzdáním zboží, může toto placení odepřít, jestliže majetkové poměry prodávajícího způsobují důvodné obavy kupujícího, že prodávající zboží neodevzdá včas, ledaže prodávající mu poskytne dostatečnou jistotu.

Náklady spojené s odevzdáním zboží hradí prodávající; všechny další náklady jdou k tíži kupujícího.

Při prodlení kupujícího s převzetím zboží nebo se zaplacením kupní ceny je prodávající, dokud od smlouvy neodstoupí, povinen se postarat o bezpečné uložení zboží na účet a nebezpečí kupujícího; prodávající je oprávněn odmítnout vydání takto uloženého zboží kupujícímu, dokud mu nejsou uhrazeny náklady spojené s uložením zboží.

(1) Kupující, jehož povinnost přijmout zboží zanikla po jeho odeslání, je povinen se postarat o bezpečné uložení zboží na účet a nebezpečí prodávajícího, jestliže získal právo zbožím nakládat a jestliže se kupující může postarat o uložení zboží bez zaplacení kupní ceny. Kupující je povinen umožnit prodávajícímu, aby mohl zbožím nakládat.

(2) Jestliže kupující odmítá důvodně převzít zboží, které již obdržel, je povinen se postarat na účet a nebezpečí prodávajícího o jeho bezpečné uložení a v případě potřeby o zaslání zboží do místa, které mu oznámil prodávající.

(3) Kupující může zboží uložené podle odstavce 1 nebo 2 prodávajícímu zadržovat, pokud mu nejsou uhrazeny náklady spojené s uložením nebo odesláním zboží.

Strana, která je povinna podle ustanovení § 367 a 368 postarat se o uložení zboží, může zboží po předchozím upozornění druhé strany a marném stanovení přiměřené lhůty také prodat na její účet.

(1) Jde-li o zboží mající běžnou cenu, může strana, jež je povinna se postarat o uložení zboží, dát je prodat pouze ve veřejné dražbě. Ostatní zboží může prodat z volné ruky; dokáže-li však druhá strana, že ten, kdo zboží prodal, mohl dosáhnout vyšší cenu, je oprávněna požadovat tuto vyšší cenu.

(2) Jestliže bezprostředně hrozí značná škoda na zboží nebo jestliže jde o zboží, s jehož uložením by byly spojeny nepřiměřeně vysoké náklady nebo jiné obtíže, je povinna osoba, jež má povinnost zboží uložit, přikročit k jeho prodeji i bez předchozího upozornění.

S vrácením kupní ceny je prodávající povinen zaplatit i úroky ze zaplacené kupní ceny podle úřední eskontní sazby platné na území, kde má své sídlo (bydliště). Není-li tam taková sazba stanovena, je prodávající povinen zaplatit úrok ve výši stanovené v § 428.

Kupující není oprávněn odstoupit od smlouvy, jestliže nemůže vrátit zboží prodávajícímu ve stavu, v jakém mu bylo dodáno.

Ustanovení § 372 neplatí

a) jestliže na zboží nebo jeho části vznikla škoda v důsledku vad zboží, pro něž došlo k odstoupení od smlouvy, a kupující škodě na zboží nemohl zabránit,

b) jestliže zboží nebo jeho část byla v rámci obvyklého užívání spotřebována nebo zpracována před tím, než vady byly zjištěny,

c) jestliže nemožnost vrátit zboží ve stavu, v jakém bylo dodáno kupujícímu, nebyla způsobena kupujícím nebo osobou, za niž kupující odpovídá.

V případě § 373 písm. b) ztrácí kupující nárok na vrácení kupní ceny odpovídající spotřebované, popřípadě zpracované části zboží, ledaže použití zboží nepřineslo mu žádný hospodářský prospěch.

Nastane-li nemožnost vrátit zboží ve stavu, v jakém kupujícímu bylo dodáno, teprve po jeho odstoupení od smlouvy, stane se toto odstoupení neúčinným, jestliže tuto nemožnost vrácení zboží způsobil kupující nebo osoba, za niž odpovídá.

Nárok kupujícího na náhradu škody zůstává zachován, i když kupující ztratil podle § 372 právo odstoupit od smlouvy nebo se toto odstoupení stalo neúčinným (§ 375).

(1) Strana, která odstoupila od smlouvy, má vůči druhé straně nárok na náhradu škody odpovídající rozdílu mezi cenou stanovenou ve smlouvě a běžnou cenou zboží platnou v době, kdy mohla nejdříve od smlouvy odstoupit. Vedle toho má odstoupivší strana nárok na úhradu skutečných a účelně vynaložených nákladů vzniklých jí z nesplnění závazku druhé strany.

(2) Běžnou cenou rozumí se cena platná na trhu, na který by se obrátil za obvyklých okolností kupující, aby koupil, nebo prodávající, aby prodal smluvené zboží.

(3) Jestliže však kupující uskutečnil náhradní koupi nebo prodávající náhradní prodej a postupoval při tom s náležitou péčí, je rozhodná pro výpočet škody cena při náhradním obchodě skutečně docílená.

(4) Je-li předmětem smlouvy zboží, jež nemá běžnou cenu, má strana, která od smlouvy odstoupila, nárok na náhradu skutečně vzniklé škody.

Nárok na náhradu škody, určený podle § 377, nesmí přesahovat nárok na náhradu skutečně vzniklé škody podle § 251 až 257.

Strana, která odstoupila od smlouvy, je povinna učinit vše, aby rozsah škody způsobené nesplněním smlouvy druhou stranou byl co nejmenší, zejména včas usilovat o náhradní koupi nebo náhradní prodej; jinak má druhá strana nárok na přiměřené snížení závazku nahradit škodu.

(1) Nebezpečí škody na zboží přechází na kupujícího odevzdáním zboží bez ohledu na dobu, kdy kupující nabývá vlastnického práva, a bez ohledu na to, zda platnost smlouvy je vázána podmínkou. Strany si mohou smluvit, že nebezpečí škody na zboží určeném podle druhu přejde na kupujícího před odevzdáním zboží, jen jestliže je toto zboží v době uzavření smlouvy nebo před stanovenou dobou přechodu nebezpečí dostatečně odděleno a označeno k rozlišení od jiného zboží.

(2) Nedojde-li k odevzdání podle odstavce 1 jen proto, že zboží má vady, přechází nebezpečí škody na zboží v době, v níž by k tomuto přechodu došlo, kdyby zboží vady nemělo, jestliže kupující, ač je k tomu oprávněn, bez zbytečného odkladu od smlouvy neodstoupí nebo nepožádá o dodání náhradního zboží nebo jestliže kupující takové oprávnění nemá; jinak přechází na kupujícího nebezpečí škody na zboží dodáním náhradního zboží bez vad.

(3) Kupující, na něhož přešlo nebezpečí škody na zboží, je povinen zaplatit plnou kupní cenu, jestliže došlo k ztrátě, zničení, poškození nebo znehodnocení zboží po době přechodu nebezpečí, a to bez ohledu na to, z jakých příčin škoda vznikla, ledaže ji způsobil prodávající. Kupující není oprávněn odstoupit od smlouvy nebo uplatňovat nárok na náhradu škody, jestliže prodávající nesplnil svůj závazek pro škodu na zboží vzniklou po přechodu nebezpečí škody na zboží na kupujícího.

(1) Nebezpečí škody na zboží přechází na kupujícího i tehdy, je-li kupující v prodlení s převzetím zboží.

(2) K přechodu nebezpečí podle odstavce 1 u zboží určeného podle druhu je zapotřebí, aby zboží bylo odděleno od ostatního zboží a zřetelně označeno jako zboží určené k splnění určité smlouvy a aby prodávající kupujícího o způsobu uložení zboží vyrozuměl.

Je-li v době uzavření smlouvy zboží již přepravováno (zboží na cestě), přechází nebezpečí škody na zboží na kupujícího okamžikem předání zboží prvnímu dopravci, jsou-li zároveň splněny podmínky pro odevzdání zboží. Jestliže prodávající při uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět, že již došlo ke škodě na zboží, nese tuto škodu prodávající.

Smluvní ujednání určující místo, kam hradí prodávající dopravní náklady, neznamená v pochybnostech určení místa přechodu nebezpečí škody na zboží.

Při smíšených hromadných zásilkách, které obsahují zboží určené pro několik kupujících, přechází nebezpečí škody na zboží na každého z kupujících v poměru k jeho podílu na hromadné zásilce, jakmile došlo k odevzdání zboží jeho předáním prvnímu dopravci; prodávající je však povinen kupujícího vyrozumět o odeslání hromadné zásilky.

Dohodnou-li se strany písemně o zřízení práva zpětné koupě, je prodávající oprávněn požadovat na kupujícím vrácení prodaného zboží, bude-li kupujícímu vrácena kupní cena.

(1) Prodávající musí prohlásit, že uplatňuje právo zpětné koupě v téže formě, v jaké byla uzavřena kupní smlouva, a to, není-li smluveno nic jiného, do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu, jinak právo zpětné koupě zaniká.

(2) Využije-li prodávající práva zpětné koupě, musí kupující vrátit zboží bez zbytečného odkladu a každá strana má práva a povinnosti, které měla druhá strana z původní kupní smlouvy.

(1) Týká-li se právo zpětné koupě zboží určeného podle druhu, vzniká uplatněním tohoto práva kupujícímu závazek vrátit zboží téhož druhu.

(2) Týká-li se právo zpětné koupě zboží jednotlivě určeného, nesmí kupující se zbožím nakládat takovým způsobem, který by znemožňoval výkon práva zpětné koupě, a je povinen vrátit zboží, které koupil, v nezhoršeném stavu.

Dohodnou-li se strany písemně o zřízení práva zpětného prodeje, může kupující zboží jednotlivě určené vrátit a požadovat vrácení kupní ceny; jinak platí pro právo zpětného prodeje obdobně ustanovení o právu zpětné koupě.

(1) Koupě na zkoušku vzniká uzavřením kupní smlouvy s podmínkou, že kupující do uplynutí zkušební doby zboží schválí. Není-li zkušební doba ve smlouvě stanovena, je prodávající oprávněn určit pro vyjádření kupujícího přiměřenou lhůtu.

(2) Došlo-li k odevzdání zboží kupujícímu, platí, jakmile zkušební doba uplynula, že kupující zboží schválil, pokud v této době nesdělil prodávajícímu, že zboží odmítá. V ostatních případech platí podmínka za zmařenou uplynutím zkušební doby, pokud v ní kupující neoznámil prodávajícímu, že zboží schvaluje.

(1) Uzavře-li prodávající smlouvu s tím, že je oprávněn prodat zboží jinému kupujícímu za výhodnějších podmínek, má se za to, že smlouva byla uzavřena s odkládací podmínkou. Smlouva nabude účinnosti, jestliže prodávající neoznámí v smluvené lhůtě, nebo, nebyla-li lhůta smluvena, v přiměřené lhůtě dané kupujícím, že hodlá zboží prodat jinému kupujícímu za výhodnějších podmínek.

(2) Zda jde o prodej za výhodnějších podmínek přísluší posoudit prodávajícímu a kupující není oprávněn požadovat průkaz o podmínkách smlouvy, které s novým kupujícím prodávající sjednal. Prodávající je oprávněn dát jinému zájemci přednost, i kdyby původní kupující nabídl podmínky stejně výhodné nebo výhodnější, je však povinen prokázat, že zboží prodal.

Uzavře-li kupující smlouvu s tím, že je oprávněn koupit zboží téhož druhu u jiného prodávajícího za výhodnějších podmínek, platí pro určení práv a povinností stran obdobně ustanovení o výhradě výhodnějšího prodeje.

(1) Kdo prodá zboží s výhradou, že mu je kupující nabídne ke koupi, kdyby je chtěl prodat, má předkupní právo.

(2) V případě pochybností se má za to, že předkupní právo bylo sjednáno na dobu pěti let.

(3) Účastníci si mohou dojednat předkupní právo i bez souvislosti s kupní smlouvou.

Smluví-li strany, že předkupní právo působí i vůči třetím osobám, může osoba z předkupního práva oprávněná požadovat vydání zboží od třetí osoby, která je nabyla, jestliže třetí osoba o předkupním právu věděla a jestliže jí nabídne prodávající totéž, co bylo naposled zaplaceno.

(1) Oprávněná osoba je povinna do třiceti dnů od doby, kdy jí zavázaný sdělil smluvní podmínky nabízené třetí osobou, závazně prohlásit, zda využívá svého předkupního práva. Jestliže tyto smluvní podmínky v této lhůtě nepřijme, nebo do dalších třiceti dnů po přijetí návrhu na využití předkupního práva nesloží ve prospěch zavázaného kupní cenu, předkupní právo zanikne.

(2) Bylo-li předkupní právo zřízeno v souvislosti s kupní smlouvou, která byla uzavřena v písemné formě, musí mít písemnou formu i návrh na využití předkupního práva a vyjádření oprávněného.

Je-li v kupní smlouvě písemně smluveno, že se kupujícímu zakazuje další vývoz (reexport) koupeného zboží, odpovídá kupující prodávajícímu pro případ, že by zboží bylo kýmkoliv vyvezeno ze stanovené oblasti. Kupující je povinen nahradit prodávajícímu škodu způsobenou mu porušením tohoto závazku bez ohledu na to, zda zboží dále vyvezl sám nebo zda je vyvezla jiná osoba, a bez ohledu na to, zda kupující dalšího nabyvatele zboží potřebným způsobem zavázal.