Zákoník mezinárodního obchodu

(1) Každý účastník může ze sdružení vystoupit; nesmí se to však stát v době nevhodné, nebo kdyby tím pro ostatní účastníky bylo znemožněno nebo podstatně ztíženo dosažení hospodářského účelu sdružení.

(2) Z vážných důvodů může účastník vystoupit ze sdružení, i když nebyla dodržena smluvená výpovědní lhůta; v tomto případě však platí ustanovení odstavce 1.

(1) Při zániku sdružení má účastník nárok na vrácení věci, jež dal pro účely sdružení do bezplatného užívání.

(2) Majetkové vypořádání mezi účastníky sdružení nemůže být provedeno, dokud nebyly uspokojeny nebo zajištěny nároky věřitelů.

Závazky účastníků sdružení, které vznikly v době jejich účasti ve sdružení, trvají i po vystoupení ze sdružení nebo po zániku sdružení.

Sdružení stává se právnickou osobou, je-li to stanoveno ve smlouvě a je-li sdružení zapsáno do rejstříku, do něhož se právnické osoby zapisují. Zápis musí obsahovat alespoň název sdružení, jeho sídlo, výši podílů jednotlivých členů a orgány, kterými sdružení jedná.

(1) Podíly členů sdružení, jsou-li složeny v penězích nebo v jiných věcech určených podle druhu, stávají se majetkem sdružení. Podíly složené ve věcech jednotlivě určených jsou v bezplatném užívání sdružení.

(2) Výše podílu při věcech daných do bezplatného užívání posuzuje se podle výše částky, kterou by účastník sdružení získal pronájmem těchto věcí v místě, kde jsou věci pro účely sdružení užívány.

Členové sdružení ručí za závazky sdružení jen do výše určených podílů, pokud ze zápisu v rejstříku, do něhož je sdružení zapsáno, nevyplývá nic jiného.

Majetek nabytý při provozování společné činnosti náleží sdružení.

Sdružení jedná členem sdružení nebo osobou zapsanou v rejstříku jako orgán sdružení. O náležitostech sdružení rozhoduje většina členů, přičemž v pochybnostech má každý člen jeden hlas.

Sdružení zaniká teprve výmazem v rejstříku, v němž je zapsáno.

(1) Při zániku sdružení má člen nárok na vrácení jím vnesených majetkových hodnot, které se staly majetkem sdružení nebo na zaplacení jejich ceny, popřípadě jejich poměrného dílu, jestliže majetek sdružení nestačí. Po vyrovnání nároků na vnesené podíly rozdělí se zbývající majetek podle zásad § 631.

(2) Ustanovení odstavce 1 užije se obdobně při určení nároků účastníka, který ze sdružení vystoupil.

(1) Není-li sdružení právnickou osobou podle § 636, jsou jeho společníci zavázáni společně a nerozdílně. Mezi sebou se vypořádají podle zásad stanovených v § 631.

(2) Ujednání odchylné od odstavce 1 nemůže být na újmu třetím osobám, které o tomto ujednání nevěděly a ani vědět nemusily.

Vklady složené v penězích nebo v jiných věcech určených podle druhu stávají se spoluvlastnictvím všech společníků v poměru k hodnotě jednotlivých vkladů. Podíly složené ve věcech jednotlivě určených jsou v bezplatném užívání společníků. Ustanovení § 637 odst. 2 platí obdobně.

Majetek nabytý při provozování společné činnosti stává se spoluvlastnictvím všech společníků podle poměru velikosti vkladů a rozsahu činnosti jednotlivých společníků, kterou přispěli k dosažení hospodářského výsledku.

Společník je oprávněn zavazovat ostatní společníky jen na základě jimi udělené plné moci. O obstarávání záležitostí podle smlouvy o sdružení rozhodují společníci jednomyslně.

(1) Při zániku sdružení rozdělí se majetek ve spoluvlastnictví společníků podle § 652.

(2) Toto ustanovení použije se obdobně, jestliže některý ze společníků ze sdružení vystoupil.

(1) Je-li věc, jež slouží účelu sdružení, v spoluvlastnictví všech nebo několika účastníků sdružení, jsou spoluvlastníci, pokud jde o práva a povinnosti týkající se věci jako celku, oprávněni a zavázáni vůči jiným osobám společně a nerozdílně. Ve vzájemném poměru spoluvlastníků je rozhodující poměr jejich podílů.

(2) Každý spoluvlastník smí svým podílem nakládat samostatně, neruší-li tím práva ostatních spoluvlastníků.

Spoluvlastník se může kdykoliv přesvědčit, jak se hospodaří s věcí, jejímž je spoluvlastníkem, a může v obvyklých obdobích nebo z důležitých důvodů kdykoli žádat vyúčtování.

O hospodaření se společnou věcí rozhoduje většina spoluvlastníků počítaná podle velikosti jejich podílů. Při rovnosti hlasů rozhodne soud. Jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci požadovat na většině, aby jim dala jistotu proti hrozící budoucí škodě.

Zcizuje-li se podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo koupit zcizovaný podíl rovným dílem.

(1) Spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrušení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání. Každý z nich je oprávněn požadovat na ostatních písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali.

(2) Nedojde-li k dohodě, zruší spoluvlastnictví a určí vzájemné vypořádání spoluvlastníků na návrh některého z nich soud. Je-li to možné a hospodářsky účelné, rozdělí soud věc mezi spoluvlastníky podle výše jejich podílů, jinak ji přikáže za přiměřenou náhradu jednomu nebo několika spoluvlastníkům; dbá přitom na to, aby řešení bylo hospodářsky co nejvýhodnější vzhledem k účelu sdružení a pro vlastníky co nejméně tíživé.

(1) Otevřením akreditivu se zavazuje banka (peněžní ústav) na základě žádosti příkazce, že poskytne určité plnění třetí osobě (oprávněnému), jestliže budou do určité doby splněny podmínky uvedené v akreditivu.

(2) Akreditiv musí být zřízen písemně.

Závazky banky vůči oprávněnému vznikají dnem, kdy mu bylo otevření akreditivu oznámeno. V poměru k bance je příkazce akreditivu vázán dnem udělení příkazu.

Akreditiv je nezávislý na právním ujednání mezi příkazcem akreditivu a oprávněným, které dalo podnět k jeho otevření.

(1) Při dokumentárním akreditivu je banka zavázána poskytnout oprávněnému plnění, jestliže jí budou předloženy dokumenty určené v akreditivu.

(2) Banka, jež otevřela dokumentární akreditiv, je zavázána vůči oprávněnému poskytnout plnění podle obsahu závazku z akreditivu, jestliže oprávněný řádně a včas předloží dokumenty podle podmínek předepsaných v akreditivu.

(1) Nevyplývá-li z dokumentárního akreditivu nic jiného, je dokumentární akreditiv odvolatelný.

(2) Odvolatelný dokumentární akreditiv může banka kdykoliv změnit nebo odvolat.

(3) Neodvolatelný dokumentární akreditiv může být změněn či odvolán pouze po dohodě oprávněného, banky a příkazce.

(1) Jestliže neodvolatelný dokumentární akreditiv byl podle příkazů banky potvrzen další bankou, pak i tato banka je vůči oprávněnému samostatně a přímo zavázána; oprávněný může požadovat plnění na kterékoliv z těchto bank. Ustanovení § 654 prvá věta platí obdobně.

(2) Jestliže banka, která akreditiv potvrdila, poskytla plnění z akreditivu, má nárok na plnění vůči bance, která ji o potvrzení akreditivu požádala.

(3) Banka, která pouze vyrozumívá oprávněného, že jiná banka otevřela neodvolatelný dokumentární akreditiv, odpovídá za nesprávnost tohoto oznámení, nevzniká jí však závazek podle odstavce 1.

Ustanovení o dokumentárním akreditivu (§ 656 až 658) platí přiměřeně pro jiné druhy akreditivů.

Pokud ustanovení § 653 až 659 neobsahují odchylnou úpravu, platí zvyklosti obecně zachovávané v mezinárodním bankovním styku.

Smlouvou o bankovním inkasu zavazuje se banka (peněžní ústav), že obstará pro příkazce vybrání pohledávky nebo jiný inkasní úkon.

Smlouvou o bankovním dokumentárním inkasu se banka příkazci zavazuje, že vydá třetí osobě listiny oprávňující nakládat se zbožím nebo jiné doklady, bude-li při jejich vydání zaplacena peněžitá částka, kterou má banka vybrat, nebo bude-li při tom proveden jiný inkasní úkon.

Při obstarávání bankovního inkasa nebo bankovního dokumentárního inkasa odpovídá banka za vadné provedení inkasního příkazu v rozporu s přijatým příkazem.

Pokud ustanovení § 661 až 663 neobsahují odchylnou úpravu, platí zvyklosti obecně zachovávané v mezinárodním bankovním styku; jinak, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, ustanovení o smlouvě příkazní s výjimkou § 501, 502 odst. 2 a § 504, pokud se poukazuje na smlouvu komisionářskou.

(1) Bankovní zárukou se zavazuje banka (peněžní ústav) vůči příjemci záruky (oprávněnému), že oprávněného uspokojí podle obsahu záruky v případě, že určitá třetí osoba nesplní svůj závazek nebo že budou splněny podmínky v záruce uvedené.

(2) Banka se může zavázat k bankovní záruce toliko písemně záruční listinou.

Banka je povinna poskytnout z bankovní záruky uspokojení peněžité, a to i v případě, že bankovní záruka zajišťuje plnění nepeněžité.

Je-li bankovní zárukou zajištěna nepeněžitá pohledávka, má se za to, že do výše stanovené v záruční listině, jinak do výše hodnoty, jakou má nepeněžité zajišťované plnění v době zřízení záruky, je zajištěn nárok, který věřiteli přísluší v případě porušení závazku, jehož splnění je bankovní zárukou zajištěno.

Je-li banka z bankovní záruky povinna plnit ve prospěch oprávněného jiné bance, je tím povinna plnit na účet oprávněného u této banky.

(1) Jestliže z příkazu banky potvrdí její bankovní záruku jiná banka, může oprávněný uplatňovat své nároky ze záruky vůči kterékoliv z těchto bank.

(2) Jestliže banka, která potvrdila bankovní záruku, poskytla na jejím základě plnění, má nárok na toto plnění vůči bance, která ji o potvrzení bankovní záruky požádala.

Jestliže bankovní záruka obsahuje závazek banky uspokojit oprávněného v případě, že třetí osoba nesplní svůj závazek, může oprávněný postoupit svá práva z bankovní záruky pouze s postoupením pohledávky bankovní zárukou zajištěné a s převedením závazků oprávněného se zajištěnou pohledávkou souvisejících.

Je-li doba platnosti bankovní záruky omezena, je oprávněný povinen nejpozději během doby platnosti bankovní záruky oznámit bance své nároky, jinak jeho práva z bankovní záruky zanikají.

Jestliže bankovní záruka obsahuje povinnost banky splnit zajištěný závazek na první výzvu oprávněného a bez námitek, nemůže banka uplatňovat vůči oprávněnému námitky, které jinak příkazci jako dlužníku příslušejí ze zajišťovaného závazku vůči oprávněnému.