Hospodářský zákoník

Jestliže organizace vyhlásí užší soutěž, mohou se jí zúčastnit jen vyzvané organizace. Podmínky užší soutěže se nezveřejňují. Jinak platí i pro užší soutěž přiměřeně ustanovení o veřejné soutěži.

(1) Veřejným příslibem se zavazuje organizace, která veřejně vyhlásila, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění organizaci, která splní podmínky určené ve veřejném příslibu.

(2) Neurčují-li podmínky veřejného příslibu nic jiného, obdrží odměnu ta organizace, která je splní nejdříve.

(3) Splní-li podmínky veřejného příslibu současně více organizací a z obsahu podmínek vyplývá, že má být udělena jen jedna odměna, rozdělí se odměna mezi nimi rovným dílem.

(1) Pokud je to vzhledem k povaze závazku obvyklé, není třeba k uzavření smluv uvedených v této hlavě písemné formy.

(2) Pro smlouvy uvedené v této hlavě platí přiměřeně ta ustanovení části sedmé až deváté, která upravují vztahy obsahem a účelem jim nejbližší; to platí i o záruční době u smlouvy o provedení oprav a u smlouvy o jiných pracích a výkonech. Prováděcí předpisy mohou stanovit nebo organizace dohodnout odchylnou úpravu; dohodou však nemůže být snížena odpovědnost za vady.

(1) Pojištění slouží organizacím k úhradě škod vyvolaných nahodilými událostmi; vzniká z hospodářské smlouvy uzavřené s pojišťovnou nebo ze zákona.

(2) Smluvně lze pojistit zejména

a) majetek pro případ jeho poškození, zničení, ztráty, odcizení nebo jiných škod, které na něm vzniknou (pojištění majetku),

b) odpovědnost za škodu vzniklou na životě a zdraví nebo na věci, popřípadě odpovědnost za jinou majetkovou škodu (pojištění odpovědnosti za škody),

c) občana pro případ jeho úrazu nebo smrti (pojištění osob), má-li být z pojistné smlouvy oprávněn občan, který je vůči organizaci v odpovídajícím právním vztahu; prováděcí předpis může stanovit něco jiného.

(3) Smlouva musí stanovit druh pojištění, majetek, odpovědnost za škodu nebo osobu, na kterou se pojištění vztahuje, výši plnění pojišťovny, popřípadě způsob jeho určení, výši pojistného, způsob jeho placení (jednorázové pojistné nebo běžné pojistné za dohodnutá pojistná období) a jeho splatnost. Ve smlouvě se zpravidla uvedou též povinnosti organizace k zamezení vzniku pojistné události.

(4) K platnosti právních úkonů týkajících se pojištění se vyžaduje písemná forma, pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného. Návrh smlouvy předložený pojišťovnou lze též přijmout zaplacením pojistného ve výši v návrhu uvedené a ve lhůtě stanovené k jeho přijetí nebo jiným způsobem stanoveným v prováděcím předpise.

(5) Pojištění vznikne prvním dnem po uzavření smlouvy, nebylo-li dohodnuto, že počíná již uzavřením smlouvy nebo později.

(6) Organizace, která s pojišťovnou uzavírá pojistnou smlouvu, je povinna odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojišťovny týkající se sjednávaného pojištění. To platí též, jde-li o změnu pojištění. Poruší-li organizace vědomě tuto povinnost, může pojišťovna od smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném zodpovězení dotazů by smlouvu neuzavřela. Toto právo může pojišťovna uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistila.

(7) Pojištění, u kterého je sjednáno běžné pojistné, lze vypovědět, a to ke konci kalendářního roku alespoň šest týdnů před jeho uplynutím.

(8) Prodlením s placením pojistného pojištění nezaniká; důsledky prodlení upravuje prováděcí předpis, který rovněž stanoví, ve kterých případech má pojišťovna právo na pojistné i po zániku pojištění.

(1) Právo na plnění vznikne organizaci, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojišťovny plnit (pojistná událost); pojistnou událost určují prováděcí předpisy, popřípadě též smlouva. Plnění je splatné do 30 dnů poté, kdy pojišťovna skončila šetření nutné k zjištění rozsahu své povinnosti plnit. Šetření musí být provedeno bez zbytečného odkladu; nemůže-li být skončeno do jednoho měsíce po tom, kdy se pojišťovna o pojistné události dozvěděla, je povinna poskytnout organizaci na požádání přiměřenou zálohu.

(2) Organizace je povinna bez zbytečného odkladu pojišťovně oznámit, že nastala pojistná událost, dát pravdivé vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu jejích následků, předložit potřebné doklady, které si pojišťovna vyžádá, a sdělit pojišťovně, zda v souvislosti s pojistnou událostí vznikla odpovědnost některého z pracovníků organizace za škodu podle pracovně právních předpisů. Organizace je též povinna zajistit, aby ten, komu má být na základě pojistné události plněno, na plnění jejích povinností účinně spolupracoval.

(3) Pojišťovna je oprávněna plnění přiměřeně snížit, bylo-li určeno nižší pojistné nebo zvětšil-li se rozsah její povinnosti plnit v důsledku vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi na písemný dotaz pojišťovny nebo v důsledku porušení povinností uložených tímto zákonem nebo prováděcím předpisem, popřípadě dohodnutých ve smlouvě.

(4) Dozví-li se pojišťovna až po pojistné události, že příčinou této události je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohla pojišťovna zjistit při sjednávání pojištění a která by byla podstatná pro uzavření smlouvy, je oprávněna plnění ze smlouvy odmítnout; odmítnutím plnění pojištění zanikne.

(5) Právo na náhradu škody způsobené pojistnou událostí, které organizaci přísluší vůči jinému, přechází na pojišťovnu až do výše plnění, které bylo vyplaceno. Organizace je povinna zabezpečit, aby právo na náhradu škody vůči jinému mohla pojišťovna uplatnit, jinak je pojišťovna oprávněna požadovat na organizaci náhradu podle prováděcího předpisu.

(1) Z pojištění majetku má organizace právo, aby jí bylo poskytnuto plnění ve výši určené prováděcím předpisem, popřípadě smlouvou. Organizace je povinna dbát, aby pojistná událost nenastala, zejména nesmí porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo ke zmenšení nebezpečí, které jsou jí uloženy právními předpisy nebo na jejich základě, nebo které na sebe vzala smlouvou. Přispělo-li porušení takové povinnosti ke vzniku pojistné události nebo k většímu rozsahu jejích následků, je pojišťovna oprávněna plnění přiměřeně snížit.

(2) Z pojištění odpovědnosti má organizace právo, aby v případě pojistné události pojišťovna za ni nahradila škodu, za kterou organizace odpovídá, pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného. Náhradu platí pojišťovna poškozenému, který však právo na plnění proti pojišťovně nemá, nestanoví-li zvláštní předpisy jinak. Pojišťovna nemá právo snížit náhradu vyplácenou poškozenému. Organizace je však povinna uhradit jí částku, o kterou by pojišťovna jinak podle § 359 odst. 3 plnění snižovala, a dále částku stanovenou podle prováděcího předpisu, jde-li o plnění k úhradě škody způsobené zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(3) Pro práva ze smluvního pojištění osob, uzavřeného organizací s pojišťovnou, platí ustanovení občanského zákoníku a předpisů vydaných k jeho provedení; pro uplatnění práv mezi organizacemi však platí jen ustanovení tohoto zákona.

(4) Rozsah a podmínky smluvního pojištění organizací upraví prováděcí předpisy, které rovněž stanoví další případy zániku pojištění.

(1) Smlouvou o sdružení se zavazují organizace, že spojí svoji činnost nebo část svých prostředků k dosažení určitého účelu, popřípadě v jiném společném zájmu.

(2) Smlouva o sdružení vymezí zejména

a) účel sdružení, dobu, na kterou je smlouva uzavírána, činnost, která je předmětem sdružení, a způsob jejího provádění, popřípadě prostředky, které jsou předmětem sdružení,

b) práva a povinnosti zúčastněných organizací, výši podílů, kterými přispívají k úhradě nákladů spojených s výkonem dohodnuté činnosti a způsob rozdělení zisku nebo ztráty,

c) důsledky porušení smluvních povinností,

d) způsob vzájemného vypořádání závazků po zániku smlouvy o sdružení.

(3) Smlouva o sdružení vznikne dohodou o celém jejím obsahu. K platnosti smlouvy je třeba písemné formy.

(4) Smlouva o sdružení zaniká dohodou zúčastněných organizací, dosažením účelu, k němuž byla uzavřena, uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, nebo v jiných případech stanovených ve smlouvě.

(5) Pokud smlouva o sdružení nestanoví jinak, může zúčastněná organizace od smlouvy odstoupit nebo převést svá práva a povinnosti na jinou organizaci jen se souhlasem všech sdružených organizací.

(1) K organizaci a podpoře vzájemné pomoci a spolupráce a k uplatňovnání dalších svých zájmů mohou organizace jako novou organizaci založit zájmové sdružení (dále jen „sdružení“). Sdružení vzniká společenskou smlouvou, která je uzavřena, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu.

(2) Sdružení je právnickou osobou. Vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.

(3) Smlouva o sdružení musí obsahovat

a) název a sídlo sdružení,

b) účel sdružení,

c) orgány sdružení, způsob jejich ustavování a jejich působnost,

d) určení orgánů a pracovníků oprávněných jednat jménem sdružení,

e) výši majetkových podílů (příspěvků) nebo jiných majetkových vkladů účastníků sdružení,

f) zásady hospodaření,

g) způsob majetkového vypořádání při zániku sdružení.

(4) Sdružení jako právnická osoba hospodaří s majetkem jako vlastník (§ 9a).

(5) Účastníci sdružení ručí za závazky sdružení ve výši svých majetkových vkladů, popřípadě v rozsahu a způsobem, stanovenými smlouvou o sdružení.

(6) Sdružení se zapisuje do podnikového rejstříku. Pro zápis platí obdobně ustanovení § 111b odst. 5.

(1) Organizace jsou povinny včas a řádně provádět peněžní platby, ke kterým jsou zavázány nebo které jsou jim uloženy.

(2) Organizace provádějí peněžní platby prostřednictvím bank, spořitelen, popřípadě jiných právnických osob k tomu oprávněných4) (dále jen „banka“).

(3) Započtení vzájemných pohledávek organizací je možné po předchozí písemné dohodě organizací. Právní předpis může stanovit, ve kterých případech lze provést započtení bez dohody organizací nebo případy, kdy je započtení vyloučeno.

(4) Dodavatel je oprávněn požadovat na odběrateli, aby složil u banky prostředky na úhradu budoucích pohledávek vzniklých splněním dodávky v případech, kdy je odběratel v prodlení s placením předchozích uskutečněných dodávek, nebo kdy je u něj uplatněn konsolidační program nebo ustavena přímá správa, nebo aby prokázal, že mu byla nebo bude v potřebném rozsahu poskytnuta dotace nebo že uzavřel úvěrovou smlouvu.

(1) Organizace jsou povinny provádět své platby zásadně bezhotovostním způsobem z prostředků na příslušném účtě u banky; platit v hotovosti mohou jen do výše 1000 Kčs v jednotlivém případě. To neplatí pro platby týkající se subjektů podnikajících na základě zákona o soukromém podnikání občanů.

(2) Účet u banky se zpravidla zřizuje na základě smlouvy o účtu.

(3) Ve smlouvě o účtu se dohodne zejména druh účtu, datum zřízení účtu, pravidla úrokování a způsob předávání příkazů k provádění plateb.

(4) Smlouva o účtu vznikne dohodou o celém jejím obsahu.

(5) Z prostředků na účtě platí banka organizaci úroky, pokud jsou stanoveny.

Organizace je zejména povinna včas ověřovat nezávadnost plateb, platit ve správné výši a ve stanovených lhůtách, jakož i pečovat o správné inkaso pohledávek a ostatních příjmů.

(1) Banka je povinna provést platbu včas a řádně podle příkazu organizace.

(2) Banka provádí platby podle příkazu organizace, z jejíhož účtu má být platba uskutečněna, kromě případů, ve kterých je podle právních předpisů banka oprávněna příkaz vrátit; bez příkazu organizace může být platba uskutečněna jen v případech dohodnutých mezi organizacemi nebo stanovených právními předpisy a dále u peněžitých pohledávek právoplatně přiznaných příslušným orgánem.

(3) Příkaz nebo souhlas může organizace zcela nebo zčásti písemně odvolat s udáním důvodu. Odvolání je pro banku závazné, pokud s prováděním platby již nezačala a pokud je odvolání v souladu s právními předpisy.

(1) Banka není povinna provést platbu, ke které není na účtě dostatek prostředků.

(2) Nestačí-li prostředky na všechny platby, provádí banka platby podle pořadí stanoveného organizací, z jejíhož účtu má být platba uskutečněna, jinak v pořadí stanoveném právními předpisy. Právní předpisy mohou stanovit pro některé platby přednostní pořadí.

(3) Právo organizace disponovat prostředky na účtě může být omezeno jen právním předpisem.

(4) Organizace se mohou dohodnout, které formy bezhotovostního placení použijí, pokud prováděcí předpisy takovou dohodu nevylučují.

Neprovede-li banka platbu, k níž obdržela proveditelný příkaz nebo souhlas, ve lhůtě stanovené prováděcími předpisy nebo provede-li platbu, ač ji provést neměla, odpovídá za škodu, která tím byla organizaci způsobena.

Práva, která vzniknou organizacím vůči bance ze závad v platebním styku, musí být u ní reklamována ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy k závadě došlo; jinak tato práva zanikají.

(1) Provede-li banka platbu chybně, odstraní nesprávnost opravným zúčtováním.

(2) Opravným zúčtováním nelze však provést platbu, kterou by bylo vykonáno právo již zaniklé.

(1) Při bezhotovostním placení je povinnost platit splněna odepsáním příslušné částky z účtu plátce u peněžního ústavu.

(2) Při placení v hotovosti je povinnost platit splněna složením příslušné částky u peněžního ústavu nebo pošty, pokud se platba provádí jejich prostřednictvím, anebo odevzdáním příslušné částky příjemci.

(3) Při vyrovnávání vzájemných pohledávek započtením je povinnost platit splněna do výše započtení dnem, ve kterém bylo započtení provedeno.

Práva vyplývající organizaci vůči bance ze zůstatku na účtu se nepromlčují během jeho trvání.

Podkladem pro placení dodávek uskutečňovaných mezi organizacemi je zpravidla faktura.

(1) Faktura musí obsahovat

a) označení faktury a její číslo,

b) název a sídlo organizace oprávněné a povinné, obchodní název a adresu,

c) předmět dodávky a den jejího splnění (částečného splnění),

d) den odeslání faktury a lhůtu její splatnosti,

e) označení banky nebo spořitelny a číslo účtu, na který má být placeno,

f) cenu za jednotku množství a další cenové náležitosti,

g) celkovou fakturovanou částku a náležitosti pro účely daně z obratu, popřípadě další náležitosti stanovené dohodou organizací.

(2) Odběratel je oprávněn před uplynutím lhůty splatnosti vrátit bez zaplacení fakturu, která neobsahuje některou náležitost, nebo má jiné závady v obsahu. Ve vrácené faktuře musí vyznačit důvod vrácení.

(3) Dodavatel je povinen podle povahy nesprávnosti fakturu opravit nebo nově vyhotovit. Oprávněným vrácením faktury přestává běžet původní lhůta splatnosti. Celá lhůta běží znovu ode dne doručení (odevzdání) opravené nebo nově vyhotovené faktury.

(4) Nedohodnou-li organizace jinak, je faktura splatná do 14 dnů ode dne doručení (odevzdání) odběrateli. V pochybnostech se má za to, že faktura byla organizaci doručena třetího dne po odeslání.

(5) Nedohodnou-li organizace jinak, vypořádají se zaplacené zálohy ve faktuře nebo jiném podkladu pro placení poskytnutého plnění. Podmínky pro poskytování záloh stanoví smlouva.

Právo fakturovat vzniká dnem splnění (částečného splnění) dodávky.

(1) Je-li organizace v prodlení s placením faktury (dokladu ji nahrazujícího) nebo se splněním vykonatelného arbitrážního rozhodnutí znějícího na peněžité plnění, činí poplatek z prodlení 0,05 % dlužné částky za každý den prodlení.

(2) Poplatek z prodlení ve stejné výši je organizace oprávněna požadovat na organizaci, která

a) je v prodlení s odesláním podkladu pro fakturaci,

b) neoprávněně vybere z jejího účtu peněžní částku, na kterou nemá právo; v tomto případě se poplatek z prodlení počítá ode dne, kdy částka byla vybrána, do dne, kdy částka byla vrácena.

(3) Odběratel, který nezaplatil fakturu v rozsahu vadného plnění (§ 202 odst. 1), není v prodlení s placením, pokud jeho reklamace je oprávněná a pokud právo z odpovědnosti za vady bylo včas uplatněno.

(4) Poplatek z prodlení se neplatí za dobu, po kterou bylo zdržení proveditelné platby způsobeno peněžním ústavem.

Je-li organizace v prodlení s placením peněžitého závazku, může oprávněná organizace v případech, na které se nevztahují ustanovení § 378 odst. 1 a 2, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši 5 % ročně, pokud není v právních předpisech stanoveno něco jiného. Ustanovení § 378 odst. 4 platí obdobně.

Zaplacením nepozbývá odběratel práva z odpovědnosti za vady.

V jiných případech než při placení dodávek jsou mezi organizacemi podkladem pro placení zpravidla dobropis, jestliže podklad vystavuje dlužník, vyúčtování, jestliže podklad vystavuje věřitel, a rozhodnutí nebo opatření příslušných orgánů.

(1) Banka přijímá a vede vklady organizací zpravidla na základě smlouvy o vkladu.

(2) Ve smlouvě o vkladu se dohodnou podmínky vedení vkladu, zejména rozsah vkladu a pravidla úrokování, doba trvání vkladu, výpovědní lhůta a postup při neplnění podmínek smlouvy o vkladu.

(3) Smlouva o vkladu vznikne dohodou o celém jejím obsahu.

(1) Banka poskytuje úvěr zpravidla na základě úvěrové smlouvy.

(2) Úvěrovou smlouvou se banka zavazuje poskytnout organizaci úvěr na dohodnutý účel a v dohodnutém čase. Organizace se zavazuje použít poskytnutý úvěr na dohodnutý účel, zaplatit úrok a úvěr v dohodnutém čase splatit.

(3) V úvěrové smlouvě se dohodnou podmínky úvěrování, zejména rozsah poskytnutého úvěru, způsob a časový plán jeho čerpání a splácení a zpravidla způsob a formy předkládání vzájemných informací a podkladů, zajištění úvěru, pravidla úrokování a postup při neplnění úvěrové smlouvy.

(4) Úvěrová smlouva vznikne dohodou o celém jejím obsahu.

Banka může uhrazovat své pohledávky ze splatných úvěrů i bez upomínání odepsáním z příslušných účtů úvěrované organizace; z účtů ručitele je může uhrazovat až po jeho předchozím uvědomění.

U práv banky z poskytování úvěru a u práv proti ručiteli neprobíhá promlčecí lhůta, pokud na účtě, z něhož mají být tyto pohledávky uhrazeny, není dostatek prostředků pro jejich úhradu.

(1) Hospodářská pokuta může být uložena organizaci nebo organizační jednotce vystupující v hospodářských vztazích svým jménem, která

a) porušuje ustanovení § 119 až 119d,

b) vyvíjí hospodářskou činnost neoprávněně,

c) fakturuje za ceny, které jsou v rozporu s cenovými předpisy,

d) uvede za účelem získání neoprávněného prospěchu nesprávné údaje v návrzích sloužících ke stanovení cen.

(2) Hospodářské pokuty se odvádějí do příslušného státního rozpočtu.

(3) Hospodářskou pokutu nelze uložit rozpočtovým organizacím.

(1) Hospodářské pokuty ukládá hospodářská arbitráž na návrh orgánů oprávněných k tomu zvláštním předpisem, nebo z vlastního podnětu na základě zjištění učiněných v arbitrážním řízení orgány hospodářské arbitráže.

(2) Návrh na uložení hospodářské pokuty lze podat, popřípadě řízení z vlastního podnětu hospodářské arbitráže lze zahájit do jednoho roku od zjištění porušení povinnosti, nejdéle však do tří let následujících po roce, ve kterém byla tato povinnost porušena.

(3) Hospodářské pokuty se ukládají ve výši od 10 000 do 1 miliónu Kčs. Při stanovení jejich výše se přihlíží zejména k závažnosti důsledků postihovaného jednání. Pokud právní předpisy ukládají za jednání postižitelné hospodářskou pokutou též povinnost jiného odvodu nebo pokuty odváděné do státního rozpočtu, hospodářská pokuta se neuloží.

(1) Lhůta určená podle dnů počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadá konec lhůty na poslední den měsíce.

(1) Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů.

(2) Je-li lhůta určena na jeden nebo několik měsíců a půl měsíce, počítá se patnáct dnů naposled.

Byla-li lhůta prodloužena, má se v pochybnostech za to, že nová lhůta počíná dnem, který následuje po uplynutí lhůty původní.

(1) Práva, jehož nabytí je vázáno na určitý den, se nabývá již počátkem tohoto dne. Právní následky prodlení nebo zmeškání nastanou teprve uplynutím posledního dne lhůty. Je-li však k projevu nebo k plnění určena anebo obvyklá jen určitá doba denní, lze takový projev učinit nebo plnění poskytnout včas jen v této denní době.

(2) Jestliže by poslední den lhůty určené k projevu nebo k plnění připadl na sobotu nebo na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže příští den pracovní, pokud právní předpis nestanoví jinak. Je-li však lhůta určena stanovením kalendářního týdne, je posledním dnem lhůty vždy poslední pracovní den v tomto týdnu.

(1) V hospodářskoprávních vztazích vystupují také podniky zahraničního obchodu; jejich zřizování, způsobilost nabývat práv a zavazovat se, hospodaření, organizaci a ostatní majetkoprávní poměry upravují zvláštní předpisy.

(2) Ustanovení tohoto zákona nelze použít na vztahy, pokud jsou upraveny zákonem o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku.

(1) Fyzické nebo právnické osoby mohou jednotlivě nebo společně zřizovat za účelem rozvoje duchovních hodnot, ochrany lidských práv nebo jiných humanitních cílů k ochraně a tvorbě životního prostředí i zachování přírodních hodnot účelové fondy (nadace). Nadace neslouží výdělečným cílům. Nadace je právnickou osobou; vzniká dnem registrace podle odstavce 2.

(2) Organizaci, cíle a používání prostředků upravuje statut, který vydává zřizovatel. Pro platnost statutu se vyžaduje jeho registrace na okresním národním výboru příslušném podle sídla nadace.

(3) Na nadace se přiměřeně použijí ustanovení obecně závazných právních předpisů o společenských organizacích.

O hospodářské činnosti jiných organizací než státních, družstevních a občanských sdružení, není-li upravena zvláštními předpisy, platí ta ustanovení tohoto zákona, která svým obsahem nejlépe odpovídají povaze a úkolům těchto organizací.

Ustanovení tohoto zákona o právních vztazích podniků zahraničního obchodu platí i pro další organizace oprávněné k provádění zahraničně obchodní činnosti.

(1) Federální ministerstvo financí vydá předpisy

a) o hospodaření s národním majetkem,

b) o odpisování základních prostředků.

(2) Federální ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem financí, cen a mezd České socialistické republiky a ministerstvem financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky vydá předpisy o rozsahu a podmínkách pojištění organizací.

(3) Federální ministerstvo zemědělství a výživy v dohodě s federálním ministerstvem financí vydá podle potřeby k § 69 odst. 3 prováděcí předpis o podmínkách prodeje zemědělských výrobků pracovníkům státních organizací se zemědělskou výrobou.

(4) Státní banka československá vydá prováděcí předpisy o platebním styku a o úvěrových a vkladových vztazích.