Hospodářský zákoník

(1) Smlouvou o sdružení se zavazují organizace, že spojí svoji činnost nebo část svých prostředků k dosažení určitého účelu, popřípadě v jiném společném zájmu.

(2) Smlouva o sdružení vymezí zejména

a) účel sdružení, dobu, na kterou je smlouva uzavírána, činnost, která je předmětem sdružení, a způsob jejího provádění, popřípadě prostředky, které jsou předmětem sdružení,

b) práva a povinnosti zúčastněných organizací, výši podílů, kterými přispívají k úhradě nákladů spojených s výkonem dohodnuté činnosti a způsob rozdělení zisku nebo ztráty,

c) důsledky porušení smluvních povinností,

d) způsob vzájemného vypořádání závazků po zániku smlouvy o sdružení.

(3) Smlouva o sdružení vznikne dohodou o celém jejím obsahu. K platnosti smlouvy je třeba písemné formy.

(4) Smlouva o sdružení zaniká dohodou zúčastněných organizací, dosažením účelu, k němuž byla uzavřena, uplynutím doby, na kterou byla uzavřena, nebo v jiných případech stanovených ve smlouvě.

(5) Pokud smlouva o sdružení nestanoví jinak, může zúčastněná organizace od smlouvy odstoupit nebo převést svá práva a povinnosti na jinou organizaci jen se souhlasem všech sdružených organizací.

(1) K organizaci a podpoře vzájemné pomoci a spolupráce a k uplatňovnání dalších svých zájmů mohou organizace jako novou organizaci založit zájmové sdružení (dále jen „sdružení“). Sdružení vzniká společenskou smlouvou, která je uzavřena, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu.

(2) Sdružení je právnickou osobou. Vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.

(3) Smlouva o sdružení musí obsahovat

a) název a sídlo sdružení,

b) účel sdružení,

c) orgány sdružení, způsob jejich ustavování a jejich působnost,

d) určení orgánů a pracovníků oprávněných jednat jménem sdružení,

e) výši majetkových podílů (příspěvků) nebo jiných majetkových vkladů účastníků sdružení,

f) zásady hospodaření,

g) způsob majetkového vypořádání při zániku sdružení.

(4) Sdružení jako právnická osoba hospodaří s majetkem jako vlastník (§ 9a).

(5) Účastníci sdružení ručí za závazky sdružení ve výši svých majetkových vkladů, popřípadě v rozsahu a způsobem, stanovenými smlouvou o sdružení.

(6) Sdružení se zapisuje do podnikového rejstříku. Pro zápis platí obdobně ustanovení § 111b odst. 5.

(1) Organizace jsou povinny včas a řádně provádět peněžní platby, ke kterým jsou zavázány nebo které jsou jim uloženy.

(2) Organizace provádějí peněžní platby prostřednictvím bank, spořitelen, popřípadě jiných právnických osob k tomu oprávněných4) (dále jen „banka“).

(3) Započtení vzájemných pohledávek organizací je možné po předchozí písemné dohodě organizací. Právní předpis může stanovit, ve kterých případech lze provést započtení bez dohody organizací nebo případy, kdy je započtení vyloučeno.

(4) Dodavatel je oprávněn požadovat na odběrateli, aby složil u banky prostředky na úhradu budoucích pohledávek vzniklých splněním dodávky v případech, kdy je odběratel v prodlení s placením předchozích uskutečněných dodávek, nebo kdy je u něj uplatněn konsolidační program nebo ustavena přímá správa, nebo aby prokázal, že mu byla nebo bude v potřebném rozsahu poskytnuta dotace nebo že uzavřel úvěrovou smlouvu.

(1) Organizace jsou povinny provádět své platby zásadně bezhotovostním způsobem z prostředků na příslušném účtě u banky; platit v hotovosti mohou jen do výše 1000 Kčs v jednotlivém případě. To neplatí pro platby týkající se subjektů podnikajících na základě zákona o soukromém podnikání občanů.

(2) Účet u banky se zpravidla zřizuje na základě smlouvy o účtu.

(3) Ve smlouvě o účtu se dohodne zejména druh účtu, datum zřízení účtu, pravidla úrokování a způsob předávání příkazů k provádění plateb.

(4) Smlouva o účtu vznikne dohodou o celém jejím obsahu.

(5) Z prostředků na účtě platí banka organizaci úroky, pokud jsou stanoveny.

Organizace je zejména povinna včas ověřovat nezávadnost plateb, platit ve správné výši a ve stanovených lhůtách, jakož i pečovat o správné inkaso pohledávek a ostatních příjmů.

(1) Banka je povinna provést platbu včas a řádně podle příkazu organizace.

(2) Banka provádí platby podle příkazu organizace, z jejíhož účtu má být platba uskutečněna, kromě případů, ve kterých je podle právních předpisů banka oprávněna příkaz vrátit; bez příkazu organizace může být platba uskutečněna jen v případech dohodnutých mezi organizacemi nebo stanovených právními předpisy a dále u peněžitých pohledávek právoplatně přiznaných příslušným orgánem.

(3) Příkaz nebo souhlas může organizace zcela nebo zčásti písemně odvolat s udáním důvodu. Odvolání je pro banku závazné, pokud s prováděním platby již nezačala a pokud je odvolání v souladu s právními předpisy.

(1) Banka není povinna provést platbu, ke které není na účtě dostatek prostředků.

(2) Nestačí-li prostředky na všechny platby, provádí banka platby podle pořadí stanoveného organizací, z jejíhož účtu má být platba uskutečněna, jinak v pořadí stanoveném právními předpisy. Právní předpisy mohou stanovit pro některé platby přednostní pořadí.

(3) Právo organizace disponovat prostředky na účtě může být omezeno jen právním předpisem.

(4) Organizace se mohou dohodnout, které formy bezhotovostního placení použijí, pokud prováděcí předpisy takovou dohodu nevylučují.

Neprovede-li banka platbu, k níž obdržela proveditelný příkaz nebo souhlas, ve lhůtě stanovené prováděcími předpisy nebo provede-li platbu, ač ji provést neměla, odpovídá za škodu, která tím byla organizaci způsobena.

Práva, která vzniknou organizacím vůči bance ze závad v platebním styku, musí být u ní reklamována ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy k závadě došlo; jinak tato práva zanikají.

(1) Provede-li banka platbu chybně, odstraní nesprávnost opravným zúčtováním.

(2) Opravným zúčtováním nelze však provést platbu, kterou by bylo vykonáno právo již zaniklé.

(1) Při bezhotovostním placení je povinnost platit splněna odepsáním příslušné částky z účtu plátce u peněžního ústavu.

(2) Při placení v hotovosti je povinnost platit splněna složením příslušné částky u peněžního ústavu nebo pošty, pokud se platba provádí jejich prostřednictvím, anebo odevzdáním příslušné částky příjemci.

(3) Při vyrovnávání vzájemných pohledávek započtením je povinnost platit splněna do výše započtení dnem, ve kterém bylo započtení provedeno.

Práva vyplývající organizaci vůči bance ze zůstatku na účtu se nepromlčují během jeho trvání.

Podkladem pro placení dodávek uskutečňovaných mezi organizacemi je zpravidla faktura.

(1) Faktura musí obsahovat

a) označení faktury a její číslo,

b) název a sídlo organizace oprávněné a povinné, obchodní název a adresu,

c) předmět dodávky a den jejího splnění (částečného splnění),

d) den odeslání faktury a lhůtu její splatnosti,

e) označení banky nebo spořitelny a číslo účtu, na který má být placeno,

f) cenu za jednotku množství a další cenové náležitosti,

g) celkovou fakturovanou částku a náležitosti pro účely daně z obratu, popřípadě další náležitosti stanovené dohodou organizací.

(2) Odběratel je oprávněn před uplynutím lhůty splatnosti vrátit bez zaplacení fakturu, která neobsahuje některou náležitost, nebo má jiné závady v obsahu. Ve vrácené faktuře musí vyznačit důvod vrácení.

(3) Dodavatel je povinen podle povahy nesprávnosti fakturu opravit nebo nově vyhotovit. Oprávněným vrácením faktury přestává běžet původní lhůta splatnosti. Celá lhůta běží znovu ode dne doručení (odevzdání) opravené nebo nově vyhotovené faktury.

(4) Nedohodnou-li organizace jinak, je faktura splatná do 14 dnů ode dne doručení (odevzdání) odběrateli. V pochybnostech se má za to, že faktura byla organizaci doručena třetího dne po odeslání.

(5) Nedohodnou-li organizace jinak, vypořádají se zaplacené zálohy ve faktuře nebo jiném podkladu pro placení poskytnutého plnění. Podmínky pro poskytování záloh stanoví smlouva.

Právo fakturovat vzniká dnem splnění (částečného splnění) dodávky.

(1) Je-li organizace v prodlení s placením faktury (dokladu ji nahrazujícího) nebo se splněním vykonatelného arbitrážního rozhodnutí znějícího na peněžité plnění, činí poplatek z prodlení 0,05 % dlužné částky za každý den prodlení.

(2) Poplatek z prodlení ve stejné výši je organizace oprávněna požadovat na organizaci, která

a) je v prodlení s odesláním podkladu pro fakturaci,

b) neoprávněně vybere z jejího účtu peněžní částku, na kterou nemá právo; v tomto případě se poplatek z prodlení počítá ode dne, kdy částka byla vybrána, do dne, kdy částka byla vrácena.

(3) Odběratel, který nezaplatil fakturu v rozsahu vadného plnění (§ 202 odst. 1), není v prodlení s placením, pokud jeho reklamace je oprávněná a pokud právo z odpovědnosti za vady bylo včas uplatněno.

(4) Poplatek z prodlení se neplatí za dobu, po kterou bylo zdržení proveditelné platby způsobeno peněžním ústavem.

Je-li organizace v prodlení s placením peněžitého závazku, může oprávněná organizace v případech, na které se nevztahují ustanovení § 378 odst. 1 a 2, požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši 5 % ročně, pokud není v právních předpisech stanoveno něco jiného. Ustanovení § 378 odst. 4 platí obdobně.

Zaplacením nepozbývá odběratel práva z odpovědnosti za vady.

V jiných případech než při placení dodávek jsou mezi organizacemi podkladem pro placení zpravidla dobropis, jestliže podklad vystavuje dlužník, vyúčtování, jestliže podklad vystavuje věřitel, a rozhodnutí nebo opatření příslušných orgánů.

(1) Banka přijímá a vede vklady organizací zpravidla na základě smlouvy o vkladu.

(2) Ve smlouvě o vkladu se dohodnou podmínky vedení vkladu, zejména rozsah vkladu a pravidla úrokování, doba trvání vkladu, výpovědní lhůta a postup při neplnění podmínek smlouvy o vkladu.

(3) Smlouva o vkladu vznikne dohodou o celém jejím obsahu.

(1) Banka poskytuje úvěr zpravidla na základě úvěrové smlouvy.

(2) Úvěrovou smlouvou se banka zavazuje poskytnout organizaci úvěr na dohodnutý účel a v dohodnutém čase. Organizace se zavazuje použít poskytnutý úvěr na dohodnutý účel, zaplatit úrok a úvěr v dohodnutém čase splatit.

(3) V úvěrové smlouvě se dohodnou podmínky úvěrování, zejména rozsah poskytnutého úvěru, způsob a časový plán jeho čerpání a splácení a zpravidla způsob a formy předkládání vzájemných informací a podkladů, zajištění úvěru, pravidla úrokování a postup při neplnění úvěrové smlouvy.

(4) Úvěrová smlouva vznikne dohodou o celém jejím obsahu.

Banka může uhrazovat své pohledávky ze splatných úvěrů i bez upomínání odepsáním z příslušných účtů úvěrované organizace; z účtů ručitele je může uhrazovat až po jeho předchozím uvědomění.

U práv banky z poskytování úvěru a u práv proti ručiteli neprobíhá promlčecí lhůta, pokud na účtě, z něhož mají být tyto pohledávky uhrazeny, není dostatek prostředků pro jejich úhradu.

(1) Hospodářská pokuta může být uložena organizaci nebo organizační jednotce vystupující v hospodářských vztazích svým jménem, která

a) porušuje ustanovení § 119 až 119d,

b) vyvíjí hospodářskou činnost neoprávněně,

c) fakturuje za ceny, které jsou v rozporu s cenovými předpisy,

d) uvede za účelem získání neoprávněného prospěchu nesprávné údaje v návrzích sloužících ke stanovení cen.

(2) Hospodářské pokuty se odvádějí do příslušného státního rozpočtu.

(3) Hospodářskou pokutu nelze uložit rozpočtovým organizacím.

(1) Hospodářské pokuty ukládá hospodářská arbitráž na návrh orgánů oprávněných k tomu zvláštním předpisem, nebo z vlastního podnětu na základě zjištění učiněných v arbitrážním řízení orgány hospodářské arbitráže.

(2) Návrh na uložení hospodářské pokuty lze podat, popřípadě řízení z vlastního podnětu hospodářské arbitráže lze zahájit do jednoho roku od zjištění porušení povinnosti, nejdéle však do tří let následujících po roce, ve kterém byla tato povinnost porušena.

(3) Hospodářské pokuty se ukládají ve výši od 10 000 do 1 miliónu Kčs. Při stanovení jejich výše se přihlíží zejména k závažnosti důsledků postihovaného jednání. Pokud právní předpisy ukládají za jednání postižitelné hospodářskou pokutou též povinnost jiného odvodu nebo pokuty odváděné do státního rozpočtu, hospodářská pokuta se neuloží.

(1) Lhůta určená podle dnů počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadá konec lhůty na poslední den měsíce.

(1) Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů.

(2) Je-li lhůta určena na jeden nebo několik měsíců a půl měsíce, počítá se patnáct dnů naposled.

Byla-li lhůta prodloužena, má se v pochybnostech za to, že nová lhůta počíná dnem, který následuje po uplynutí lhůty původní.

(1) Práva, jehož nabytí je vázáno na určitý den, se nabývá již počátkem tohoto dne. Právní následky prodlení nebo zmeškání nastanou teprve uplynutím posledního dne lhůty. Je-li však k projevu nebo k plnění určena anebo obvyklá jen určitá doba denní, lze takový projev učinit nebo plnění poskytnout včas jen v této denní době.

(2) Jestliže by poslední den lhůty určené k projevu nebo k plnění připadl na sobotu nebo na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže příští den pracovní, pokud právní předpis nestanoví jinak. Je-li však lhůta určena stanovením kalendářního týdne, je posledním dnem lhůty vždy poslední pracovní den v tomto týdnu.

(1) V hospodářskoprávních vztazích vystupují také podniky zahraničního obchodu; jejich zřizování, způsobilost nabývat práv a zavazovat se, hospodaření, organizaci a ostatní majetkoprávní poměry upravují zvláštní předpisy.

(2) Ustanovení tohoto zákona nelze použít na vztahy, pokud jsou upraveny zákonem o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku.

(1) Fyzické nebo právnické osoby mohou jednotlivě nebo společně zřizovat za účelem rozvoje duchovních hodnot, ochrany lidských práv nebo jiných humanitních cílů k ochraně a tvorbě životního prostředí i zachování přírodních hodnot účelové fondy (nadace). Nadace neslouží výdělečným cílům. Nadace je právnickou osobou; vzniká dnem registrace podle odstavce 2.

(2) Organizaci, cíle a používání prostředků upravuje statut, který vydává zřizovatel. Pro platnost statutu se vyžaduje jeho registrace na okresním národním výboru příslušném podle sídla nadace.

(3) Na nadace se přiměřeně použijí ustanovení obecně závazných právních předpisů o společenských organizacích.

O hospodářské činnosti jiných organizací než státních, družstevních a občanských sdružení, není-li upravena zvláštními předpisy, platí ta ustanovení tohoto zákona, která svým obsahem nejlépe odpovídají povaze a úkolům těchto organizací.

Ustanovení tohoto zákona o právních vztazích podniků zahraničního obchodu platí i pro další organizace oprávněné k provádění zahraničně obchodní činnosti.

(1) Federální ministerstvo financí vydá předpisy

a) o hospodaření s národním majetkem,

b) o odpisování základních prostředků.

(2) Federální ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem financí, cen a mezd České socialistické republiky a ministerstvem financí, cen a mezd Slovenské socialistické republiky vydá předpisy o rozsahu a podmínkách pojištění organizací.

(3) Federální ministerstvo zemědělství a výživy v dohodě s federálním ministerstvem financí vydá podle potřeby k § 69 odst. 3 prováděcí předpis o podmínkách prodeje zemědělských výrobků pracovníkům státních organizací se zemědělskou výrobou.

(4) Státní banka československá vydá prováděcí předpisy o platebním styku a o úvěrových a vkladových vztazích.

(1) Federální ministerstvo dopravy a spojů v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány podrobně upraví v přepravních řádech hospodářské závazky obsažené v části deváté a vydá předpisy, kterými podrobněji upraví smlouvu o přípravě přeprav, smlouvu zasílatelskou a smlouvu o hromadné přepravě osob.

(2) Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány vydá podle potřeby podrobnější předpisy o veřejné soutěži, užší soutěži a veřejném příslibu.

Vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením

a) stanoví podrobnosti o podnikovém rejstříku,

b) může odchylně upravit na přechodnou dobu hospodářské závazky pro jednotlivá odvětví (obory), vyžadují-li to naléhavé potřeby národního hospodářství.

(1) Dnem nabytí majetku do celospolečenského vlastnictví zanikají zástavní práva a věcná břemena na tomto majetku.

(2) Smlouvy o dočasném užívání majetku uzavřené podle § 348, které byly uzavřeny v době od 31. prosince 1989 do 31. prosince 1990 podniky a hospodářskými zařízeními Komunistické strany Čech a Moravy, Komunistické strany Slovenska - Strany demokratické levice a Komunistické strany Československa a podniky, hospodářskými a účelovými zařízeními Svazu mladých, nástupcem Socialistického svazu mládeže, zanikají dnem 31. prosince 1991, pokud jejich platnost nezanikne před tímto datem.

Ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé před 1. červencem 1964; vznik těchto právních vztahů, jakož i práva z nich vzniklá před 1. červencem 1964 se však řídí dosavadními předpisy.

Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet před 1. červencem 1964.

Zrušují se:

1. zákon č. 51/1955 Sb., o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích, ve znění zákona č. 67/1958 Sb. (vyhláška č. 68/1958 Sb.),

2. vládní nařízení č. 82/1951 Sb., o organizaci státních statků,

3. zákon č. 73/1959 Sb., o místním hospodářství,

4. vládní nařízení č. 3/1953 Sb., o podnicích státního obchodu,

5. vládní nařízení č. 81/1958 Sb., o správě národního majetku,

6. vládní nařízení č. 30/1954 Sb., o darech ve prospěch státu a o pořádání sbírek národními výbory,

7. vyhláška ministerstva financí č. 205/1958 Ú. l., kterou se provádí vládní nařízení o správě národního majetku, ve znění vyhlášek č. 133/1960 Sb. a č. 59/1963 Sb.,

8. zákon č. 53/1954 Sb., o lidových družstvech a družstevních organizacích, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 20/1956 Sb.,

9. zákon č. 27/1959 Sb., o družstevní bytové výstavbě,

10. zákon č. 100/1950 Sb., o podnikovém rejstříku,

11. ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 49/1959 Sb., o jednotných zemědělských družstvech,

12. nařízení ministra spravedlnosti č. 124/1950 Sb., kterým se vydávají některé podrobnější předpisy o podnikovém rejstříku,

13. nařízení ministra spravedlnosti č. 40/1951 Sb., kterým se omezuje vyhlašování zápisů provedených v podnikovém rejstříku,

14. nařízení ministra spravedlnosti č. 13/1953 Sb., jímž se stanoví, které další podniky se zapisují do podnikového rejstříku,

15. nařízení ministra spravedlnosti č. 85/1953 Sb., jímž se stanoví, které další podniky se zapisují do podnikového rejstříku,

16. zákon č. 69/1958 Sb., o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi,

17. vládní nařízení č. 79/1962 Sb., kterým se rozšiřuje účinnost zákona č. 69/1958 Sb., o hospodářských vztazích mezi socialistickými organizacemi na úsek stavební investiční výstavby jednotných zemědělských družstev,

18. všechny vyhlášky a jiné právní předpisy, kterými se vydávají základní podmínky dodávky, s výjimkou vyhlášky č. 127/1962 Sb., kterou se vydávají základní podmínky dodávky prací a výkonů pro provádění zemědělské stavební investiční výstavby jednotných zemědělských družstev a společných družstevních podniků,

19. vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 172/1958 Ú. l., o hospodářských vztazích při provádění vývozu zboží,

20. vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 173/1958 Ú. l., o hospodářských vztazích při provádění dovozu zboží, ve znění vyhlášky č. 15/1960 Sb.,

21. vyhláška ministrů těžkého strojírenství a zahraničního obchodu č. 147/1959 Ú. l., o dodávkách investičních celků nebo jejich částí,

22. vyhláška hlavního arbitra republiky Československé č. 225/1959 Ú. l., o uzavírání hospodářských smluv na úseku nové techniky, ve znění vyhlášky č. 14/1962 Sb.,

23. vyhláška hlavního arbitra Československé socialistické republiky č. 127/1960 Sb., o uzavírání hospodářských smluv o provádění průzkumných, projektových, vědeckovýzkumných, uměleckých a jiných prací na vysokých a průmyslových školách pro socialistické organizace,

24. vyhláška ministra financí a hlavního arbitra republiky Československé č. 179/1959 Ú. l., o hmotných podnětech na zvýšení efektivnosti investiční výstavby, ve znění vyhlášky č. 70/1961 Sb.,

25. směrnice ministerstva financí č. 180/1959 Ú. l., o odměnách a přirážkách za zhospodárnění, zkvalitnění a zrychlení investiční výstavby, ve znění směrnic č. 71/1961 Sb.,

26. vyhláška hlavního arbitra Československé socialistické republiky č. 128/1962 Sb., o úpravě sazeb majetkových sankcí u dodávek pro investiční výstavbu,

27. vládní vyhláška č. 48/1958 Ú. l., o označování výrobků údaji o jejich původu,

28. zákon č. 51/1959 Sb., o výkupu zemědělských výrobků, pokud se vztahuje na jednotná zemědělská družstva a ostatní socialistické zemědělské organizace,

29. vyhláška ministerstva zemědělství č. 162/1959 Ú. l., o výkupu zemědělských výrobků, ve znění vyhlášky č. 68/1962 Sb.