§ 1 Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů – ÚVODNÍ USTANOVENÍ
Zákon o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů · 109/2002 Sb. · § 1 · Školství a vzdělávání
Stručně: Paragraf 1 zákona 109/2002 stanovuje, že školská zařízení pro ústavní nebo ochrannou výchovu a střediska výchovné péče musí zajišťovat dětem právo na výchovu a vzdělávání, podporovat jejich rozvoj a řešit problémy v chování, přičemž vždy spolupracují s rodinou a orgány sociálně-právní ochrany dětí.
§ 1 ÚVODNÍ USTANOVENÍ
(1) Ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy (dále jen „zařízení“) a ve školských zařízeních pro preventivně výchovnou péči, kterými jsou střediska výchovné péče (dále jen „středisko“), musí být zajištěno základní právo každého dítěte na výchovu a vzdělávání v návaznosti na ústavní principy a mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, vytvářeny podmínky podporující sebedůvěru dítěte, rozvíjející citovou stránku jeho osobnosti a umožňující aktivní účast dítěte ve společnosti. S dítětem musí být zacházeno v zájmu plného a harmonického rozvoje jeho osobnosti s ohledem na potřeby osoby jeho věku.
(2) Účelem zařízení je zajišťovat nezletilé osobě1) ve věku od 7 do 18 let, případně zletilé osobě do 19 let (dále jen „dítě“), na základě rozhodnutí soudu o ústavní výchově nebo ochranné výchově nebo o předběžném opatření náhradní výchovnou péči v zájmu jeho zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání. Zařízení spolupracují s rodinou dítěte a poskytují jí pomoc při zajišťování záležitostí týkajících se dítěte, včetně rodinné terapie a nácviku rodičovských a dalších dovedností nezbytných pro výchovu a péči v rodině. Zařízení poskytují podporu při přechodu dítěte do jeho původního rodinného prostředí nebo jeho přemístění do náhradní rodinné péče.
(3) Účelem středisek je poskytovat preventivně výchovnou péči, a tím zejména předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dítěte nebo narušení jeho zdravého vývoje, zmírňovat nebo odstraňovat příčiny nebo důsledky již vzniklých poruch chování a přispívat ke zdravému osobnostnímu vývoji dítěte. Střediska poskytují pomoc rodičům nebo jiným osobám, kterým bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím příslušného orgánu, (dále jen „osoby odpovědné za výchovu“) při výchově a vzdělávání dítěte a při řešení problémů spojených s péčí o dítě, s cílem zachovat a posílit rodinné vazby dítěte a zamezit odtržení dítěte z jeho rodinného prostředí.
(4) Zařízení a střediska spolupracují s orgány sociálně-právní ochrany dětí v souladu s individuálním plánem ochrany dítěte1a).
HLAVA II
Paragraf 1 zákona 109/2002 stanovuje, že školská zařízení pro ústavní nebo ochrannou výchovu a střediska výchovné péče musí zajišťovat dětem právo na výchovu a vzdělávání, podporovat jejich rozvoj a řešit problémy v chování, přičemž vždy spolupracují s rodinou a orgány sociálně-právní ochrany dětí.
Co to znamená v praxi
Děti umístěné v těchto zařízeních mají zaručeno právo na výchovu a vzdělávání v souladu s ústavními principy a mezinárodními smlouvami.
Zařízení poskytují náhradní výchovnou péči dětem ve věku 7 až 18 let (případně do 19 let), a to na základě soudního rozhodnutí o ústavní/ochranné výchově nebo předběžném opatření.
Střediska výchovné péče se zaměřují na prevenci negativního chování, zmírňování již vzniklých poruch a podporu zdravého vývoje dětí, přičemž pomáhají i rodičům.
Všechna tato zařízení aktivně spolupracují s rodinou dítěte, poskytují jí podporu a pomoc při návratu dítěte do rodinného prostředí nebo přechodu do náhradní rodinné péče.
Na co si dát pozor
Péče v zařízeních je poskytována na základě rozhodnutí soudu, nikoli na základě dobrovolného umístění rodiči (s výjimkou středisek, která poskytují preventivní péči).
Hlavním cílem je vždy zájem dítěte, jeho zdravý vývoj a snaha o zachování nebo posílení rodinných vazeb.
Zařízení a střediska jsou povinna spolupracovat s orgány sociálně-právní ochrany dětí.