Zákon o ochraně hospodářské soutěže

(1) Úřad zajišťuje provádění mezinárodní spolupráce při uplatňování článků 101 a 102 Smlouvy podle tohoto zákona.

(2) Na základě žádosti o mezinárodní spolupráci předané Úřadem vymáhá nedoplatky na pokutě uložené v žádajícím členském státě Celní úřad pro Jihomoravský kraj, který je správcem placení nedoplatku na pokutě.

(1) Úřad a orgány Celní správy České republiky navzájem spolupracují a vyměňují si bezodkladně informace potřebné k provádění mezinárodní spolupráce.

(2) Poskytnutí údajů souvisejících s poskytováním mezinárodní spolupráce orgány Celní správy České republiky Úřadu nebo soutěžnímu orgánu jiného členského státu není porušením povinnosti mlčenlivosti podle daňového řádu.

(1) Mezinárodní spolupráce se poskytuje na základě žádosti o mezinárodní spolupráci, a to formou žádosti o doručení písemnosti nebo žádosti o vymáhání nedoplatku na pokutě.

(2) Žádost o mezinárodní spolupráci obsahuje identifikační údaje soutěžitelů a informace potřebné k zajištění doručování písemnosti nebo vymáhání nedoplatku na pokutě. Rozsah identifikačních údajů těchto soutěžitelů a informací stanoví prováděcí právní předpis.

(3) K žádosti o mezinárodní spolupráci se přiloží písemnost, která má být doručena, nebo rozhodnutí, na základě kterého má být vymáháno.

(1) Úřad zašle žádost o mezinárodní spolupráci v úředním jazyce dožádaného členského státu nebo v jazyce, který byl mezi Úřadem a soutěžním orgánem dožádaného členského státu dohodnut jako jazyk komunikace.

(2) Vyplývá-li z právního řádu dožádaného členského státu požadavek na překlad písemnosti, která má být doručena, nebo rozhodnutí, na základě kterého má být vymáháno, a pokud se Úřad nedohodne se soutěžním orgánem tohoto členského státu jinak, přiloží Úřad k žádosti o mezinárodní spolupráci také překlad této písemnosti nebo tohoto rozhodnutí do úředního jazyka tohoto členského státu.

(3) Úřad se může dohodnout se soutěžním orgánem žádajícího členského státu, že žádost o mezinárodní spolupráci, písemnost, která má být doručena, nebo rozhodnutí, na základě kterého má být vymáháno, mohou být Úřadu předány v jiném než českém jazyce.

(1) Úřad může odmítnout žádost o mezinárodní spolupráci, pokud

a) nemá náležitosti podle § 24c odst. 2 nebo 3,

b) jde o žádost o mezinárodní spolupráci při vymáhání nedoplatku na pokutě a rozhodnutí přiložené k žádosti o mezinárodní spolupráci není konečné, nebo

c) poskytnutí mezinárodní spolupráce by mohlo zjevně ohrozit veřejný pořádek nebo bezpečnost České republiky.

(2) Úřad může dále odmítnout žádost o mezinárodní spolupráci, pokud

a) jde o žádost o mezinárodní spolupráci při vymáhání nedoplatku na pokutě a

1. soutěžitel, od něhož lze nedoplatek na pokutě vymáhat, disponuje v žádajícím členském státě dostatečným majetkem, který by mohl postačovat k uhrazení tohoto nedoplatku, nebo

2. soutěžní orgán žádajícího členského státu nevynaložil přiměřené úsilí ke zjištění údajů podle bodu 1, nebo

b) jde o žádost o mezinárodní spolupráci při doručování písemnosti a nejedná se o rozhodnutí nebo jiné písemnosti týkající se uplatňování článků 101 nebo 102 Smlouvy.

(3) Zjistí-li orgán veřejné moci provádějící úkon při mezinárodní spolupráci, že jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti o mezinárodní spolupráci podle odstavce 1, oznámí tuto skutečnost Úřadu spolu s podklady, které jej k tomuto závěru vedly, a odloží provádění těchto úkonů do dne, kdy mu Úřad oznámí, že žádost o mezinárodní spolupráci podle odstavce 1 neodmítne.

(4) V případě, že Úřad shledá, že existují důvody pro odmítnutí žádosti o mezinárodní spolupráci, může požádat soutěžní orgán žádajícího členského státu o doplňující informace.

(5) Odmítne-li Úřad žádost o mezinárodní spolupráci, sdělí tuto skutečnost soutěžnímu orgánu žádajícího členského státu. Jde-li o odmítnutí podle odstavce 1 písm. c), doloží Úřad tomuto orgánu skutečnosti, které ho k odmítnutí žádosti o mezinárodní spolupráci vedou, a to v rozsahu, který není způsobilý ohrozit veřejný pořádek nebo bezpečnost České republiky.

Orgánu veřejné moci nepřísluší posouzení zákonnosti

a) žádosti o mezinárodní spolupráci zaslané soutěžním orgánem jiného členského státu,

b) doručení písemnosti v jiném členském státě na základě žádosti o doručení písemnosti,

c) vymáhání v dožádaném členském státě na základě žádosti o vymáhání nedoplatku na pokutě,

d) písemnosti vydané orgánem žádajícího členského státu, která má být doručena v České republice, nebo

e) rozhodnutí vydaného soutěžním orgánem jiného členského státu, které má být vymáháno v České republice.

Nedoplatkem na pokutě se pro účely tohoto zákona rozumí nedoplatek na pokutě, pořádkové pokutě nebo donucovací pokutě uložených podle tohoto zákona nebo nedoplatek na obdobné pokutě uložené podle právního řádu jiného členského státu.

Úřad může dožádat soutěžní orgán jiného členského státu o doručení rozhodnutí nebo jiné písemnosti týkajících se uplatňování článků 101 nebo 102 Smlouvy.

Na základě žádosti o doručení písemnosti zaslané soutěžním orgánem jiného členského státu zajistí Úřad její doručení v souladu se správním řádem.

(1) Na žádost soutěžního orgánu dožádaného členského státu uhradí Úřad přiměřené náklady vzniklé v souvislosti s doručováním písemnosti v tomto členském státě.

(2) Úřad může požádat soutěžní orgán žádajícího členského státu o úhradu nákladů spojených s doručováním písemnosti.

Úřad může dožádat soutěžní orgán jiného členského státu o vymožení nedoplatku na pokutě, která byla uložena při uplatňování článků 101 nebo 102 Smlouvy.

(1) Při přepočtu částky v české měně na částku v cizí měně se použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou platný pro den právní moci rozhodnutí uvedeného v žádosti o mezinárodní spolupráci.

(2) Pokud není nedoplatek na pokutě plně uhrazen pouze v důsledku rozdílu kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou platného pro den, kdy byla částka převedená orgánem jiného členského státu připsána na účet správce placení nedoplatku na pokutě, a kurzu platného pro den právní moci rozhodnutí uvedeného v žádosti o mezinárodní spolupráci, považuje se nedoplatek na pokutě za uhrazený a zbývající neuhrazená část nedoplatku na pokutě zaniká. Pokud vznikne v důsledku kurzového rozdílu podle věty první přeplatek, stává se příjmem státního rozpočtu.

(1) Na žádost soutěžního orgánu dožádaného členského státu uhradí Úřad exekuční náklady vzniklé při vymáhání nedoplatku na pokutě. Ustanovení daňového řádu o exekučních nákladech nejsou dotčena.

(2) Náklady podle odstavce 1 jsou také exekučními náklady podle daňového řádu.

(3) Je-li zajištěna vzájemnost, může Úřad uhradit exekuční náklady podle odstavce 1 v paušální výši podle právního řádu dožádaného členského státu.

(1) Při správě placení nedoplatku na pokutě z jiného členského státu se postupuje podle daňového řádu v rámci dělené správy. Okamžik počátku, běh a délka lhůty pro placení nedoplatku na pokutě se řídí právním řádem žádajícího členského státu.

(2) Na vymoženou částku nedoplatku na pokutě z jiného členského státu se pro účely tohoto zákona hledí jako na příjem veřejného rozpočtu.

Žádost o mezinárodní spolupráci je jediným titulem pro vymáhání pohledávky na pokutě v České republice na základě dožádání jiného členského státu.

Výše nedoplatku na pokutě v cizí měně se pro účely tohoto zákona přepočte na českou měnu podle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou platného pro den právní moci rozhodnutí uvedeného v žádosti o mezinárodní spolupráci.

(1) Nejsou-li z výtěžku exekuce uhrazeny exekuční náklady, může Úřad požádat soutěžní orgán žádajícího členského státu o uhrazení těchto exekučních nákladů.

(2) Exekuční náklady uhrazené podle odstavce 1 se použijí na úhradu exekučních nákladů stanovených dlužníkovi podle daňového řádu.

Vymoženou částku nedoplatku na pokutě, popřípadě jeho vymoženou část, sníženou o exekuční náklady, převede správce placení nedoplatku na pokutě na účet určený soutěžním orgánem žádajícího členského státu.

Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, postupuje se v řízení u Úřadu podle správního řádu, s výjimkou ustanovení o řešení rozporů mezi správním orgánem, který vede řízení, a správními orgány, které jsou dotčenými orgány, týkajících se řešení otázky, která je předmětem rozhodování18), ustanovení o zákazu změny napadeného rozhodnutí v neprospěch odvolatele18b), ustanovení o lhůtách pro vydání rozhodnutí18c), dále z ustanovení o zvláštnostech řízení o rozkladu, ustanovení o složení rozkladové komise a o možném způsobu ukončení řízení o rozkladu18d) a dále ustanovení o účastnících řízení18e) a ustanovení o postupu při pochybnostech, zda je někdo účastníkem řízení18f); ustanovení správního řádu o účastnících řízení podle zvláštního zákona18g) se však použijí.

Na postup Úřadu podle tohoto zákona se právní předpisy o kontrole21) nepoužijí.

(1) Úřad stanoví vyhláškou podrobnosti odůvodnění a dokladů osvědčujících skutečnosti rozhodné pro spojení podle § 15 odst. 3 písm. b) a § 16a odst. 1.

(2) Úřad může vyhláškou podle § 4 odst. 2 povolit blokovou výjimku ze zákazu dohod podle § 3 odst. 1.

(3) Úřad vydá vyhlášku k provedení § 22ba odst. 8 a § 24c odst. 2.

(1) Výjimky udělené Úřadem podle dosavadní právní úpravy se považují za výjimky vydané podle tohoto zákona.

(2) Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů.

Zrušují se:

1. Zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.

2. Zákon č. 495/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.

V zákoně č. 286/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 495/1992 Sb., a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb. a zákona č. 600/1992 Sb., se čl. I, II a IV zrušují.

V zákoně č. 132/2000 Sb., o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze, se článek XVI zrušuje.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2001.

Klaus v. r.

Havel v. r.

Zeman v. r.

1) Čl. 17 a násl. Smlouvy o Evropské unii.

1a) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy.

1b) Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků.

1c) Například zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), § 23 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění zákona č. 442/2000 Sb., § 9 zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů.

2) § 2976 občanského zákoníku.

4) § 580 občanského zákoníku.

5) Čl. 42 Smlouvy.

Nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 ze dne 24. července 2006 o použití určitých pravidel hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi (kodifikované znění).

5a) § 6 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně dalších zákonů (zákon o elektronických komunikacích).

8) § 189 občanského zákoníku.

9) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

11) § 1 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.

13) Čl. 22 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 139/2004.

14) Zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 187/1999 Sb.

14a) Čl. 4 odst. 4 a 5 Nařízení Rady (ES) č. 139/2004.

14b) Čl. 9 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 139/2004.

14c) Čl. 22 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 139/2004.

14d) Čl. 9 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 139/2004.

14e) Článek 2 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy.

17) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

18) § 136 odst. 6 správního řádu.

18b) § 90 odst. 3 správního řádu.

18c) § 71 správního řádu.

18d) § 152 odst. 3 a 5 správního řádu.

18e) § 27 odst. 1 a 2 správního řádu.

18f) § 28 správního řádu.

18g) § 27 odst. 3 správního řádu.

19) § 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.

19a) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.

21) Zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád)

22) Zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů.

23) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1 ze dne 11. prosince 2018 o posílení postavení orgánů pro hospodářskou soutěž v členských státech tak, aby mohly účinněji prosazovat pravidla, a o zajištění řádného fungování vnitřního trhu.

24) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925 ze dne 14. září 2022 o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví a o změně směrnic (EU) 2019/1937 a (EU) 2020/1828 (nařízení o digitálních trzích).

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2560 ze dne 14. prosince 2022 o zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh.

25) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/1925 ze dne 14. září 2022 o spravedlivých trzích otevřených hospodářské soutěži v digitálním odvětví a o změně směrnic (EU) 2019/1937 a (EU) 2020/1828 (nařízení o digitálních trzích).

26) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2560 ze dne 14. prosince 2022 o zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh.