Vyhláška o novém znění vojenského trestního řádu

(1) Vojenským soudům a ostatním vojenským velitelstvím a orgánům povolaným k trestnímu řízení je ve všem, co přísluší k jejich řízení, dovolen přímý styk se všemi vojenskými a se všemi občanskými úřady, které mají své sídlo v Československé republice.

(2) Stížnosti na odepření právní pomoci, na obmeškání a na průtahy se podávají úřadům, které jsou nejblíže nadřízeny dožádaným místům.

(3) Nevyhoví-li některý soud žádosti o právní pomoc, mohou úřady povolané k provádění vojenské trestní soudní pravomoci podati stížnost též k nejvyššímu vojenskému soudu.

(4) Útraty právní pomoci hradí žádající úřad.

(5) Styk s úřady cizích států jest upraven zvláštními předpisy.

Pozbyl platnosti vydáním zákona č. 89/1918 Sb.

Obvinění náležející k vojenským osobám v činné službě budou předvoláni k svému výslechu skrze představené velitelství s oznámením předmětu obvinění; jsou-li zatčeni, budou předvedeni.

(1) Ostatní obviněné osoby podléhající vojenské trestní soudní pravomoci, které jsou na svobodě, budou zpravidla k svému výslechu obeslány.

(2) Obesílají se tím, že se jim dodá písemná, úředním razítkem opatřená a uzavřená obsílka podepsaná úřadujícím úředním orgánem a adresovaná obeslanému. Tato obsílka musí obsahovati jméno obesílajícího úřadu a obeslané osoby, všeobecné označení předmětu vyhledávání, místo, den a hodinu, kam a kdy se obeslaný má dostaviti, a doložku, že obeslaný má býti vyslýchán jako obviněný, a nepřijde-li, že bude předveden.

(3) Je-li osoba, která má býti vyslechnuta, ve veřejném úřadě nebo službě a musí-li býti k zachování veřejné bezpečnosti nebo z jiných veřejných zájmů po dobu svého zaneprázdnění zastupována, nutno zároveň zpraviti o obeslání nebo předvedení (§ 158) jejího přímého představeného.

(4) To platí i tehdy, mají-li býti obesláni nebo předvedeni zaměstnanci železniční a na parních lodích, dělníci v dolech, hutích, hamrech a válcovnách, osoby, které jsou v státní neb obecní zdravotní službě neb osoby ve veřejné nebo soukromé lesní službě.

(5) Zatčení obvinění budou k výslechu předvedeni.

(1) Předvedení obviněných uvedených v § 157, odst. 1 může býti nařízeno veřejným žalobcem, a je-li nebezpečí v prodlení, vyšetřujícím soudcem, nedostavil-li se podle předpisů obeslaný obviněný a neodůvodnil-li své nedostavení platným důvodem, nebo též bez předchozího obeslání, jsou-li zde důvody ospravedlňující prozatímní vazbu (§ 171).

(2) V předváděcím rozkaze, který musí býti písemný, je třeba přesně označiti obviněného a uvésti čin jemu za vinu kladený, jakož i důvod předvedení.

(3) O předvedení obviněného třeba požádati zpravidla úřady národní bezpečnosti, jakož i jejich orgány.

(4) Předvedenou osobu musí orgán konající vyhledávání ihned vyslechnouti. Není-li to možno, může býti ve vazbě až do svého výslechu, ne však přes čtyřiadvacet hodin.

(1) Obviněný je vyslýchán v nepřítomnosti osob podle zákona k tomu nepovolaných a výslech se musí díti slušně a klidně. Vypovídá ústně, avšak orgán výslech provádějící může při spletitých věcech dovoliti obviněnému, aby před odpověděním na otázky nahlédl do písemných zápisků.

(2) Byla-li zatčenému dána pouta, musí mu býti před jeho výslechem sňata, může-li se to státi bez nebezpečí.

(1) Před počátkem výslechu nutno obviněného napomenouti, aby k otázkám, které mu budou dány, odpovídal určitě, zřetelně a pravdivě. Potom bude obviněný při svém prvním výslechu tázán na své osobní poměry.

(2) Jsou-li pochybnosti o správnosti odpovědi obviněného nebo jeví-li se to nutným z jiných důvodů, budou učiněny osobní poměry obviněného předmětem pátrání.

(3) U obviněných, kteří náležejí k vojenskému svazku, nutno přiložiti ke spisům vždy také jejich vojenské osobní doklady za účelem zjištění jejich osobních poměrů. Též musí býti tázáni na způsob svého vstupu do vojenského svazku a zda vykonali vojenskou služební přísahu.

(1) Po výslechu o osobních poměrech obviněného bude mu všeobecně označen trestný čin, z něhož je obviněn, a bude vyzván, aby se souvislým, obšírným vypravováním vyjádřil o skutečnostech tvořících předmět obvinění.

(2) Další otázky, při nichž je třeba se vystříhati veškeré zbytečné rozvláčnosti, mají směřovati k tomu, aby se doplnilo vypravování, aby se vysvětlily nejasnosti a rozpory, a mají se zvláště dávati tak, aby se obviněný dověděl o všech důvodech podezření proti sobě, které mu mohou býti oznámeny bez nebezpečí, že řízení bude zmařeno, a aby měl plnou příležitost je vyvrátiti a sebe ospravedlniti. Ony důvody podezření, které obviněnému nemohly býti oznámeny bez ohrožení účelu řízení, musí mu býti oznámeny, když toto nebezpečí minulo, každým způsobem však před ukončením vyhledávacího řízení.

(3) Uvede-li skutečnosti nebo průvodní prostředky k svému zproštění nebo mírnějšímu posuzování, musí tyto prostředky býti vyšetřeny, pokud nebyly zřejmě uváděny jen proto, aby se věc protáhla.

(1) Otázky, které se dávají obviněnému, nesmějí býti neurčité, nejasné, dvojsmyslné neb úskočné; mají býti co možná dávány podle časového postupu skutečností a mají jedna z druhé vyplývati podle přirozeného pořádku a příčinné souvislosti. Nutno tedy se vystříhati zejména dávání otázek, v nichž je obsažen pokyn o obsahu odpovědi, která má býti dána, nebo v nichž je pojímána skutečnost obviněným nepřiznaná jako již přiznaná.

(2) Otázky, jimiž se obviněnému předstírají skutkové okolnosti, které mají býti zjištěny teprve jeho odpovědí, nebo jimiž se mu jménem nebo jinými snadno seznatelnými známkami naznačují spoluúčastníci, kteří mají býti teprve zjištěni, smějí býti dávány teprve tenkrát, když obviněný jiným způsobem nemohl býti přiveden k vyjádření o tom. Otázky v takovém případě musí býti doslova pojaty do protokolu.

(3) Nesmí se užívati ani slibů nebo předstírání ani hrozeb neb jiných donucovacích prostředků, aby byl obviněný pohnut k přiznáním nebo k jiným určitým údajům. Rovněž nesmí býti vyhledávání zdržováno snahou, aby bylo dosaženo přiznání.

Předměty, které se vztahují na trestný čin neb usvědčují obviněného, budou mu předloženy k poznání, když byl vyzván, aby je popsal, nebo nemohou-li býti předloženy, bude obviněný k těmto předmětům přiveden, aby je poznal. Obviněnému může býti uloženo, jeví-li se to vhodným k odstranění pochybností o pravosti jemu přičítané listiny, aby napsal několik slov anebo vět, nesmí se však k tomu užívati donucovacích prostředků.

Obvinění, kteří jsou ve vojenském svazku nebo vůbec ve veřejné službě nebo z ní vystoupili, nesmějí býti dotazováni na okolnosti, o nichž nesmějí vypovídati, protože je jim uložena povinnost zachovávati služební neb úřední tajemství, leč by je příslušný úřad, je-li toho třeba, na úřední zakročení této povinnosti zprostil.

Prohlásí-li obviněný, když mu bylo oznámeno, z čeho je obviňován, že je nevinen, nechce-li se však o obvinění obšírněji vyjádřiti, nebudou mu o tom dávány další otázky. V tomto případě, jakož i zdráhá-li se vypovídati vůbec nebo na určité otázky nebo tváří-li se hluchým, němým, šíleným nebo blbým a je-li orgán provádějící výslech v těchto případech přesvědčen buď na podkladě vlastního pozorování nebo na podkladě výslechu svědků nebo znalců, že se přetvařuje, upozorní jen obviněného, že se jeho chováním řízení nezastaví a že tím poškozuje své obhajování.

Odchylují-li se pozdější výpovědi obviněného od dřívějších, zvláště odvolá-li obviněný dřívější přiznání, musí býti dotázán na příčinu oněch rozporů a na důvody svého odvolání.

(1) Odchylují-li se výpovědi obviněného v podstatných věcech od údajů svědka nebo spoluúčastníka proti němu vypovídajícího, budou s ním tyto osoby za vyhledávacího řízení jen tenkrát konfrontovány, nemůže-li býti rozpor jinak vysvětlen nebo je-li obava, že konfrontace při hlavním přelíčení nebude možná.

(2) Žádosti obviněného, aby byl konfrontován se spoluúčastníkem nebo svědkem již za vyhledávacího řízení, bude vyhověno, může-li se tak státi bez obtíží a bez průtahu řízení.

(3) Příslušníci obviněného (§ 189) mohou býti s ním, i když dobrovolně vydávají svědectví, konfrontováni jen tenkrát, když o to obviněný výslovně žádá.

(4) Jinak platí o konfrontaci obviněného se spoluobviněným anebo se svědkem obdobně ustanovení § 198.

Vypravuje-li obviněný při výslechu o takových trestných činech, pro něž vyhledávací řízení nebylo ještě nařízeno, nebo přizná-li se k takovým trestným činům, nutno o tom zpraviti, koná-li se výslech před soudem, veřejného žalobce (§ 144, odst. 2 a 3).

Rozhodnutí o tom, má-li býti obviněný pro zavedené trestní řízení zproštěn služby, přísluší představenému veliteli.

Představený velitel může na návrh veřejného žalobce nebo soudu naříditi, že obviněný, který je v činné službě vojenské, má se zdržovati až do skončeného trestního řízení v sídle soudu.

(1) Do prozatímní vazby může býti vzat podezřelý, obviněný nebo žalovaný:

1. byl-li přistižen při spáchání zločinu nebo přečinu nebo je-li hned po činu jako podezřelý z trestného činu označován úředním stíháním nebo veřejným míněním,

2. uprchl-li nebo konal-li přípravy k útěku, skrýval-li se za tím účelem, aby se vyhnul trestnímu řízení, a později se dobrovolně nepřihlásil nebo je-li z útěku podezřelý pro velikost trestu, který ho pravděpodobně očekává, nebo z jiných závažných příčin,

3. hleděl-li působiti na svědky, znalce nebo spoluobviněné, aby překazil vypátrání pravdy, nebo snažil-li se jinak ztěžovati vyhledávání zničením, změnou neb ukrýváním stop trestného činu nebo je-li důvodná obava, že by tak učiniti mohl,

4. spáchal-li za řízení zahájeného proti němu nový zločin nebo přečin neb odůvodňují-li zvláštní okolnosti obavu, že by dokonaný čin opakoval nebo dokonal čin nedokonaný nebo ten, jímž vyhrožoval.

(2) Jde-li o zločin, na který je v zákoně uložen trest smrti nebo trest na svobodě nejméně deseti let, musí býti na podezřelého uvalena prozatímní vazba.

(3) Prozatímní vazba, která byla uvalena toliko z důvodu uvedeného pod č. 1, nesmí překročiti dobu osmačtyřiceti hodin.

(4) Prozatímní vazba se vykoná v místnosti pro vazbu, kterou určí orgán oprávněný k uvalení vazby, podle okolností v soudní věznici.

(1) Prozatímní vazbu uvaluje představené velitelství obviněného nebo místní úřad.

(2) Při nebezpečí v prodlení může býti uvalena také přímo veřejným žalobcem.

(3) Objeví-li se při soudním výslechu obviněného, který je na svobodě, okolnosti, které nutně vyžadují jeho zajištění, může prozatímní vazbu naříditi též vyšetřující soudce.

(4) Zatčeného nutno vyslechnouti nejpozději do čtyřiadvaceti hodin.

(5) Ustanovení § 157, odst. 3 a 4 platí obdobně pro vazbu prozatímní.

(1) Úřady a orgány národní bezpečnosti jsou oprávněny, je-li nebezpečí v prodlení a nelze-li dostihnouti vojenského představeného nebo vojenské stráže, zatknouti vojenskou osobu v činné službě, jsou-li tu okolnosti, které by je opravňovaly podle platných zákonných předpisů zatknouti občanské osoby.

(2) Pro zatčení osob podléhajících vojenské trestní soudní pravomoci úřady a orgány národní bezpečnosti platí tytéž předpisy jako pro zatčení osob, které podléhají občanské trestní soudní pravomoci.

(3) Nebude-li zatčený opět propuštěn, nutno jej neprodleně odevzdati nejbližšímu vojenskému úřadu, u tohoto úřadu jej ihned vyslechnouti, a objeví-li se při tom, že není důvodů, aby byl dále ve vazbě držen, ihned jej propustiti; jinak však je třeba postupovati podle § 175.

(1) Není-li možno při některém trestném činu, jenž byl spáchán velkým počtem osob, ihned vypátrati vinníka, mohou býti vzaty do vazby všechny osoby podléhající vojenské trestní soudní pravomoci, které byly přítomny události a nejsou zcela prosty podezření z účasti.

(2) Musí však býti nejdéle do tří dnů vyslechnuty příslušným veřejným žalobcem nebo vyšetřujícím soudcem.

(1) O nařízení prozatímní vazby nutno učiniti hlášení veřejnému žalobci zároveň s trestním oznámením (§ 130), nebo byla-li nařízena teprve po podání tohoto oznámení, ihned po jejím nařízení.

(2) Veřejný žalobce rozhodne při zavedení vyhledávacího řízení nebo při přímém podání žaloby, došlo-li však hlášení o uvalení prozatímní vazby později, ihned po dojití tohoto hlášení, zda má býti zatčený propuštěn, či zda na něho má býti uvalena vyšetřovací vazba (§ 177).

(1) Vyšetřovací vazba může býti uvalena jen na obviněného, proti němuž bylo nařízeno vyhledávací řízení nebo podání žaloby a u něhož je dána některá z okolností uvedených v § 171, č. 2 až 4.

(2) Vyšetřovací vazba musí být uvalena, jde-li o zločin, na který je v zákoně uložen trest smrti nebo trest na svobodě nejméně deseti let.

(1) O uvalení vyšetřovací vazby rozhoduje veřejný žalobce. K tomu cíli vydá zatýkací rozkaz, v němž se přesně uvede osoba, která má býti vzata do vyšetřovací vazby, a čin jí za vinu kladený, jakož i důvod vyšetřovací vazby. Zatýkací rozkaz se přiloží v prvopise ke spisům.

(2) Proti rozhodnutí, jímž se uvaluje vyšetřovací vazba z důvodů § 171, č. 2 až 4, nebo proti rozhodnutí, jímž se obviněný v rozporu s ustanovením § 182 ponechává v této vazbě, přísluší obviněnému stížnost, o níž rozhoduje u krajského vojenského soudu jeho president a u vrchního vojenského soudu radní komora v neveřejném zasedání. Radní komora se skládá ze tří vojenských soudců, z nichž nejvyšší (služebně nejstarší) předsedá. Před rozhodnutím o stížnosti musejí býti slyšeni obviněný, jeho obhájce a veřejný žalobce. Nemá-li obviněný obhájce, zřídí se mu obhájce z moci úřední.

(3) Až do rozhodnutí se v řízení podle možnosti pokračuje, spisy se však předloží nadřízenému vojenskému soudu (odstavec 5) jen tehdy, je-li toho nezbytně třeba k rozhodnutí o stížnosti. Podle potřeby se pořídí opisy.

(4) Vyhoví-li soud stížnosti obviněného proti rozhodnutí o uvalení nebo proti dalšímu trvání vyšetřovací vazby, může obviněnému uložiti, aby se až do pravomocného skončení trestního řízení nevzdálil bez služebního rozkazu nebo bez svolení soudu z místa svého pobytu. Jedná-li obviněný proti tomuto příkazu, může býti na něho znovu uvalena vyšetřovací vazba. Soud může obviněnému propuštěnému z vyšetřovací vazby též uložiti, aby oznámil ihned soudu případné propuštění z činné služby vojenské a nové bydliště.

(5) Proti usnesení, jímž se vyšetřovací vazba zrušuje, přísluší veřejnému žalobci stížnost k nadřízenému vojenskému soudu, který rozhodne s konečnou platností. Tato stížnost má odkladný účinek jen tehdy, byla-li ohlášena hned při vyhlášení usnesení a provedena do tří dnů.

(6) Proti usnesení, jímž se zamítá návrh na zrušení vyšetřovací vazby, přísluší obdobně stížnost obviněnému (obhájci), a to do tří dnů od vyhlášení tohoto usnesení.

(1) Osoba, proti níž byla nařízena vyšetřovací vazba, musí býti ihned dodána do soudní věznice, jestliže se tak již nestalo.

(2) Do čtyřiadvaceti hodin po přijetí do vyšetřovací vazby musí býti vyslechnuta. Kdyby to nebylo možno, musí se její výslech provésti co možná nejdříve, a to nejpozději do tří dnů, a v protokole se musí poznamenati důvod, proč se tak nemohlo státi dříve.

(3) Při tomto výslechu bude zatčenému přečten celý zatýkací rozkaz a bude mu při tom oznámeno, že mu přísluší stížnost na zatýkací rozkaz.

(4) Výslech provede důstojník justiční služby, kterému to příslušný soud svěřil, půjde-li však o vyhledávání podle § 143, vyšetřující soudce.

Prozatímní a vyšetřovací vazba se provádí tak, aby se co nejvíce šetřilo osoby a cti obviněného. Zatčeného mají postihnouti jen omezení, která jsou nutná k zabezpečení účelu vazby a k zachování pořádku ve věznici.

(1) Zatčený má býti od ostatních co možná oddělen a nemá býti držen v téže místnosti s trestanci.

(2) Může si na své útraty opatřiti pohodlí a zaměstnání přiměřené své hodnosti nebo stavu a majetkovým poměrům, jsou-li slučitelné s účelem vazby a s pořádkem ve věznici a neohrožují bezpečnost.

(3) Ten, kdo nařídil vyšetřovací vazbu nebo vede vyhledávání, dohlíží na korespondenci zatčeného, na zásilky, které chce odeslati nebo které ho dojdou, a na jeho návštěvy.

Zatčený smí býti spoután jen pro zvláštní nebezpečnost své osoby, zvláště pro bezpečnost druhých, dále pro pokus o útěk nebo pro přípravy k útěku a nikdy na delší dobu, než toho vyžaduje nejnutnější potřeba.

(1) Prozatímní a vyšetřovací vazba musí býti ihned zrušena, není-li již důvodů pro její ponechání. Veškerá velitelství, úřady a orgány zúčastněné při trestním řízení jsou povinny působiti k tomu, aby se tato vazba co možná zkrátila.

(2) Zrušiti prozatímní a vyšetřovací vazbu náleží veřejnému žalobci, prozatímní vazbu mimo to tomu, kdo ji uvalil, neb jeho představeným. O zrušení prozatímní vazby musí býti zpraven neprodleně veřejný žalobce, bylo-li mu trestní oznámení (§ 130) již učiněno.

Kde zákon nečiní výjimky, je povinen každý, kdo je obeslán jako svědek, uposlechnouti obeslání a vydati svědectví o tom, co je mu známo o předmětu trestního řízení.

(1) Předvolání (předvedení) vojenských osob v činné službě jako svědků se děje služebním nařízením.

(2) Ostatní osoby nutno obeslati skrze občanské úřady; při nebezpečí v prodlení mohou však býti obeslány také přímo veřejným žalobcem nebo vyšetřujícím soudem. V obou případech musí býti sepsána písemná obsílka a v ní musí býti poukázáno na zákonné následky nedostavení.

(3) Ustanovení § 157, odst. 3 a 4 platí i zde.

(1) Nedostaví-li se některá osoba, která byla jako svědek podle § 184, odst. 2 řádně obeslána, může býti nařízeno, aby byla mocí předvedena.

(2) Byl-li svědek obeslán k soudu, bude požádán o jeho předvedení a potrestání okresní soud jeho bydliště nebo pobytu, který má proti němu zakročiti tak, jako kdyby šlo o neuposlechnutí občanského trestního soudu. O předvedení před soud může býti v naléhavých případech požádán také úřad národní bezpečnosti.

(3) Nedostaví-li se svědek opětně po novém obeslání před soud v témže vyhledávacím řízení, může býti potrestán znovu.

(4) Svědek se nepotrestá, je-li jeho nedostavení dostatečně omluveno. Jestliže se svědek dodatečně omluví dostatečným způsobem, budou nařízení proti němu vydaná opět zrušena.

(5) Proti opatřením okresního soudu jsou přípustné opravné prostředky dovolené podle občanského trestního soudního řádu.

(6) Neuposlechl-li svědek řádného obeslání k výslechu veřejným žalobcem, bude podána žádost za předvedení úřadu národní bezpečnosti.

Je-li svědek vyslýchán na dožádání, je dožádaný soud povinen rozšířiti výslech podle jeho výsledku také na okolnosti, které sice nejsou uvedeny v dožádacím přípise, ale jsou pro věc důležité.

O výslech svědků, kteří nepodléhají trestní soudní pravomoci vojenské a dlejí mimo obvod platnosti tohoto zákona, bude dožádán zpravidla příslušný cizí soud. Je-li však nutno, aby se takový svědek osobně dostavil před orgán provádějící vyhledávání, může sice svědek býti obeslán, nelze však proti němu užíti donucovacích opatření.

Jako svědci nesmějí býti vyslýcháni pod neplatností:

1. duchovní o tom, co jim bylo svěřeno při zpovědi neb jinak pod pečetí mlčenlivosti duchovního úřadu,

2. osoby, které jsou ve vojenském svazku nebo ve veřejné službě, nebo vystoupily z tohoto svazku nebo služby, jestliže by svým svědectvím porušily služební neb úřední tajemství, jež jsou povinny zachovávati a této povinnosti nebyly zproštěny velitelstvím (úřadem) k tomu příslušným.

(1) Povinnosti vydati svědectví jsou zproštěni a mohou též při výslechu další výpověď odepříti:

1. příbuzní a sešvagření obviněného v linii vzestupné i sestupné, jeho snoubenec, jeho manžel, i když manželství již netrvá, i sourozenci manžela, sourozenci obviněného a jejich manželé, sourozenci jeho rodičů a prarodičů, jeho synovci, neteře, bratranci a sestřenice, rovněž i ti, kdož jsou k obviněnému v poměru poručenském, opatrovnickém, pěstounském neb adoptivním,

2. obhájci o tom, co jim v této vlastnosti bylo obviněným svěřeno.

(2) Zproštění od povinnosti svědecké odůvodněné švagrovstvím trvá dále, i když již netrvá manželství, kterým švagrovství bylo založeno.

(3) Je-li osoba obeslaná jako svědek toliko k jednomu z několika obviněných v některém ze shora uvedených poměrů, může odepříti svědectví o druhých obviněných jen tenkrát, nelze-li odloučiti výpovědi těchto osob se týkající.

(4) Jsou-li shora uvedené osoby předvolány jako svědci, musí býti před svým výslechem neb aspoň jakmile se jejich poměr k obviněnému stane známým, poučeny o svém právu zříci se svědectví a jejich prohlášení o tom učiněné musí býti zapsáno do protokolu.

(5) Nebyl-li svědek poučen nebo nevzdal-li se výslovně práva odepříti svědectví nebo nebylo-li poučení a vzdání se zapsáno do protokolu, je výpověď neplatná.

(6) Svědci podléhající občanské trestní soudní pravomoci jsou zproštěni svědecké povinnosti a povinnosti odpřisáhnouti výpověď také tehdy, jsou-li tu okolnosti, které odůvodňují podle občanského trestního soudního řádu osvobození od povinnosti svědecké neb od přísahy. Ustanovení odstavců 4 a 5 platí tu obdobně.

(1) Mělo-li by vydání svědectví neb odpověď na některou otázku pro svědka nebo jeho příslušníky (§ 189) v zápětí přímou a značnou majetkovou újmu, způsobilo-li by mu hanbu nebo nebezpečí trestního soudního stíhání, a odepře-li proto svědectví, nemůže k němu býti nucen.

(2) Takový svědek může též během výslechu prohlásiti, že z těchto důvodů nechce dále vypovídat.

(3) Důvod odepření svědectví musí býti, je-li toho třeba, hodnověrně osvědčen.

(4) Hodnověrné osvědčení může se státi též ujištěním místo přísahy (§ 201).

Svědci, kteří se pro nemoc anebo churavost nemohou dostaviti, mohou býti vyslechnuti v svém příbytku.

(1) Děje-li se výslech dožádaným občanským trestním soudem, platí proň předpisy uvedené v občanském trestním soudním řádu.

(2) Pro výslech osob, jimž podle mezinárodního práva přísluší exteritorialita neb osobní osvobození, platí zásady mezinárodního práva a platné státní smlouvy.

(1) Vojenské osoby v činné službě, které odpírají vydati svědectví nebo složiti svědeckou přísahu bez zákonného důvodu, budou oznámeny svému představenému velitelství, které donutí zdráhajícího se přiměřenými kázeňskými tresty vězení, aby se zachoval podle zákona.

(2) Potrestání se může opakovati; vazba se však nesmí prodloužiti přes dobu řízení v téže stolici a nesmí přesahovat dobu šesti měsíců, u přečinů (přestupků) dobu tří měsíců.

(3) Představenému velitelství nepřísluší znova zkoumati, bylo-li svědectví nebo složení přísahy odepřeno bez zákonného důvodu.

(4) Jiné osoby, než ty, které jsou uvedeny v odstavci 1, budou pro takové zdráhání před vojenským soudem oznámeny okresnímu soudu svého bydliště nebo pobytu, který proti nim má zakročiti tak, jako kdyby svědectví nebo přísaha byly odepřeny občanskému soudu trestnímu.