Vyhláška o novém znění vojenského trestního řádu

Rozsudek, který vypracuje předseda a podepíší předseda a zapisovatel, obsahuje:

1. nadpis: „Jménem republiky“,

2. pojmenování soudu a jména a hodnosti předsedy nalézacího soudu, zapisovatele, žalobce, soukromého žalobce a obhájce,

3. jméno a příjmení žalovaného, jakož i jméno, pod nímž snad mimo to je ještě znám, jeho rodiště, domovskou příslušnost, stáří, náboženství, rodinný stav, hodnost, vojskové těleso (úřad, ústav), veřejné hodnosti (tituly) a akademické hodnosti (živnost, zaměstnání), jeho bydliště nebo místo pobytu, jsou-li tyto okolnosti známy,

4. zákonné označení trestných činů, na které se vztahovala původní nebo změněná žaloba,

5. den a místo hlavního přelíčení a vynesení rozsudku,

6. odsouzení nebo zproštění žalovaného žaloby nebo výrok o nepříslušnosti,

7. odůvodnění, které se oddělí od rozsudečného výroku.

(2) Nedodrží-li se ustanovení obsažená pod č. 6 a 7, je to důvodem zmatečnosti.

(1) Je-li žalovaný odsouzen, obsahuje rozsudečný výrok dále:

1. kterým skutkem byl žalovaný uznán vinným, a to s výslovným označením skutkových okolností, které slouží k rozlišování a podmiňují určitou trestní sazbu,

2. který trestný čin je založen skutečnostmi, jež se pokládají za prokázané a jimiž byl žalovaný uznán vinným (kvalifikace),

3. k jakému trestu a k jakým trestním následkům se žalovaný odsuzuje,

4. kterých ustanovení trestního zákona nebo trestních předpisů bylo naň použito,

5. uloží-li se trest na penězích, určení trestu na svobodě, který má na jeho místo nastoupiti, bude-li trest na penězích nedobytným, a konečně

6. opatření o započítání prozatímní vazby nebo vyšetřovací vazby nebo odpykaného snad trestu kázeňského nebo soudního do ukládaného trestu.

(2) Uzná-li se na trest smrti proti několika osobám, určí se v rozsudku také pořadí, v kterém mají býti odsouzení popraveni.

(3) Nedodrží-li se ustanovení obsažená pod čísly 1, 2 a 3, je to důvodem zmatečnosti.

(1) Nalézací soud je oprávněn, sběhnou-li se důležité a převládající polehčující okolnosti,

1. uznati místo stanoveného trestu smrti zastřelením na žalář nebo na těžký žalář ne méně než tří let, na těžký žalář však jen tehdy, je-li na trestný čin, i když tu není zvláštních známek, které podmiňují uložení trestu smrti, stanoven těžký žalář,

2. snížiti trvání trestu žaláře, který by se měl vyměřiti mezi desíti a dvacíti lety nebo doživotně, nikoli však pod tři léta, stupeň trestu žaláře nemůže však změniti,

3. v případech, kde je stanoven trest žaláře mezi pěti a desíti lety, uznati jak na mírnější stupeň trestu žaláře, tak i snížiti trvání trestu, nikoli však pod jeden rok.

(2) Tohoto mimořádného práva se užije také při oněch dočasných trestech na svobodě, které mají nastoupiti místo stanoveného trestu smrti proto, že pachatel v době činu nepřekročil ještě věk 20 let nebo že čin zůstal pokusem.

(1) V důvodech rozsudku nutno uvésti, které skutečnosti a z kterých důvodů považuje nalézací soud za prokázané nebo neprokázané, dále nutno vypočísti důvody, které byly rozhodné při rozhodování o právních otázkách a pro usnesení o návrzích učiněných při hlavním přelíčení, avšak zamítnutých.

(2) Při odsouzení musí se uvésti přitěžující a polehčující okolnosti.

(3) Při zprošťujícím rozsudku nutno výslovně uvésti případ § 306, který byl podkladem zproštění.

Je-li žalovaný, proti němuž byl již vydán trestní rozsudek, uznán vinným jiným činem, který spáchal před vynesením onoho trestního rozsudku, přihlíží se při výměře trestu za trestný čin nově najevo vyšlý přiměřeně k trestu, který mu byl uložen dřívějším nálezem, takže oba tresty dohromady vzaty nesmějí nikdy překročiti nejvyšší trest, který je stanoven na těžší trestný čin. Tento zřetel nemá místa, je-li nutno uznati pro trestný čin nově najevo vyšlý na trest smrti nebo doživotní trest na svobodě.

H. Prohlášení rozsudku.

(1) Ihned po vynesení rozsudku prohlásí předseda ve veřejném zasedání soudu a v přítomnosti žalobce a žalovaného rozsudek i s podstatnými důvody.

(2) Není-li možné rozsudek sepsati ihned, budiž sepsán a předsedou a zapisovatelem podepsán nejpozději do osmi dnů, v řízení před samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, první věta) nejdéle do tří dnů po vyhlášení rozsudku.

(3) Není-li žalovaný při prohlášení rozsudku již přítomen, může předseda naříditi, aby byl k prohlášení předveden, nebo po prohlášení opatřiti, aby rozsudek byl žalovanému oznámen protokolárně vojenským soudcem.

(4) Po prohlášení rozsudku musí býti žalovaný poučen o opravných prostředcích, které jsou proti rozsudku přípustné.

(5) Po vyjádření žalovaného rozhodne žalobce, zda má býti odsouzený na svobodě vzat do vyšetřovací vazby či ne.

I. Spisování protokolu.

(1) O událostech a rozhodnutích podle § 274 a o hlavním přelíčení musí býti pod neplatností sepsán protokol, který podepíše předseda, zapisovatel a tlumočník, který snad byl k přelíčení přibrán. Tento protokol obsahuje mimo den a místo přelíčení a pojmenování soudu jména, hodnosti a vojenská tělesa předsedy, členů nalézacího soudu, zapisovatele a tlumočníka, žalobce, poškozeného, soukromého žalobce, žalovaného a jeho obhájce, pak důvěrníků, kteří byli přibráni k neveřejnému přelíčení, zákonné označení trestného činu podle žaloby, zápis o tom, že členové nalézacího soudu byli vzati do přísahy, postup přelíčení, všechny podstatné formálnosti řízení, zvláště má v něm býti uvedeno, zda se konalo hlavní přelíčení veřejně nebo s vyloučením veřejnosti, kteří svědkové a znalci byli slyšeni a které spisy byly čteny, zda byli svědci a znalci vzati do přísahy nebo z kterých příčin bylo upuštěno od přísahy, konečně které návrhy byly podány a která rozhodnutí byla učiněna za hlavního přelíčení.

(2) Podstatný obsah výpovědi žalovaného a svědků nebo znalců musí se pojmouti do protokolu jen tehdy, obsahují-li tyto výpovědi odchylky, změny nebo dodatky k údajům obsaženým ve spisech neb jsou-li tyto osoby při hlavním přelíčení slyšeny po prvé.

(1) Žalobci a žalovanému je dovoleno požadovati k ochraně svých práv, aby jednotlivé okolnosti byly v protokole na jisto postaveny. Předseda má tam, kde záleží na zajištění doslovného znění, naříditi na žádost žalobce nebo žalovaného, aby byla ihned přečtena jednotlivá místa.

(2) Shledá-li to předseda v řízení před senátem krajského vojenského soudu nebo před vrchním vojenským soudem v důležitých případech vhodným, může naříditi, aby byly těsnopisně zaznamenány všechny nebo jednotlivé výpovědi a řeči; požádá-li o to včas veřejný žalobce nebo žalovaný, bude tak nařízeno vždy, je-li to vůbec možno, na žádost žalovaného však jen tehdy, zapraví-li předem u soudu náklad na toto opatření. Těsnopisné záznamy se přepíší do tří dnů obyčejným písmem, předloží se předsedovi k přezkoušení a připojí k protokolu.

(3) Stenograf se vezme do přísahy (§ 84), než se použije jeho služeb.

(4) Jinak je dovoleno žalobci, soukromému žalobci a žalovanému nahlížeti do uzavřeného protokolu a jeho příloh a činiti si opis.

(5) Pokud jde o dobu pro sepsání protokolu o hlavním přelíčení, platí obdobně ustanovení § 312, odst. 2 o sepsání rozsudku.

(6) Protokol je důkazem toho, že byly dodrženy formality předepsané pro hlavní přelíčení; připouští se však protidůkaz.

(1) O poradách a hlasováních nalézacího soudu za hlavního přelíčení a na jeho konci sepíše se v případech, kdy se nalézací soud odebral do poradní síně, nebo dal zasedací síň vykliditi, zvláštní protokol, který podepíší předseda a zapisovatel.

(2) Tento protokol se zapečetí, přiloží ke spisu a smí do něho nahlédnouti jen vyšší soud v opravném řízení.

K. Přerušení a odročení hlavního přelíčení.

(1) Přeruší-li se hlavní přelíčení, odloží se na určitý čas, odročí-li se, odloží se na neurčitý čas bez stanovení nové lhůty.

(2) Nejsou-li v této hlavě stanoveny výjimky, nařizuje přerušení až do 24 hodin předseda, přerušení na delší čas, jakož i odročení nalézací soud.

(1) Hlavní přelíčení se přeruší neb odročí mimo případy stanovené v této hlavě ještě v těchto případech:

1. onemocní-li žalovaný dříve než provede svoji obhajobu a nemůže-li býti vynesen rozsudek zprošťující nebo znějící na nepříslušnost soudu,

2. onemocní-li za těchto podmínek obhájce při hlavním přelíčení a jiný obhájce nemůže býti ihned přibrán a jde-li o trestný případ, kde obhajování je nutné nebo se jeví žádoucím podle mínění nalézacího soudu,

3. není-li svědek nebo znalec pro onemocnění s to, aby dal vyjádření, a podle náhledu nalézacího soudu jsou výpověď nebo posudek tak podstatné, že se v hlavním přelíčení nemůže pokračovati bez osobního výslechu svědka nebo znalce,

4. pokládá-li nalézací soud za nutné opatřiti nový průvodní prostředek, přibrati obhájce nebo důkladněji připraviti obhajování,

5. naráží-li pokračování v hlavním přelíčení na nepřekonatelné obtíže.

(2) Hlavní přelíčení může býti přerušeno také k zotavení osob na něm zúčastněných.

(1) Bylo-li hlavní přelíčení odročeno, je třeba ustanoviti novou lhůtu, svolati nalézací soud, jakož i obeslati a předvolati ostatní účastníky podle ustanovení hlavy XVII. Ustanovení doby nového hlavního přelíčení není však vázáno lhůtou uvedenou v § 247, odst. 2.

(2) Přeruší-li se hlavní přelíčení, obešle předseda zúčastněné osoby prohlášením usnesení na dobu, která je ustanovena k pokračování hlavního přelíčení. Přeruší-li se hlavní přelíčení na dobu delší než 24 hodin, budou členové nalézacího soudu vysláni a ostatní účastníci v činné vojenské službě i s žalovaným, který je na svobodě, předvoláni na novou žádost soudu, v naléhavém případě na žádost předsedy.

(3) Jak při přerušení, tak i při odročení hlavního přelíčení nutno vyslati k nově ustanovenému hlavnímu přelíčení tytéž členy nalézacího soudu (náhradní soudce), kteří působili v této vlastnosti při prvním hlavním přelíčení, nebrání-li tomu nepřekonatelné překážky.

(1) Průvodní řízení se nemá opakovati, koná-li se hlavní přelíčení před týmiž členy nalézacího soudu a neuplynulo-li od prvního hlavního přelíčení více než osm dnů.

(2) Při přerušení neb odročení přes osm dní může býti upuštěno od opakování průvodního řízení jen tehdy, neuplynula-li od přerušeného neb odročeného hlavního přelíčení delší doba než měsíc a zůstali-li titíž členové nalézacího soudu. Navrhne-li v takovém případě žalobce neb žalovaný nebo některý člen nalézacího soudu, aby se průvodní řízení opakovalo, rozhodne o tom nalézací soud.

L. Vedlejší případy.

(1) Je-li pravděpodobné, že svědek při hlavním přelíčení vědomě falešně vypovídal, dá předseda sepsati o jeho výpovědi protokol a po jeho přečtení a schválení svědkem podepsati, a je-li potřeba, dá též svědka zatknouti.

(2) Bude-li při hlavním přelíčení v zasedací síni spáchán trestný čin, který se nestíhá jen na žádost oprávněného, a bude-li pachatel přistižen při tom při skutku samém, dá předseda o této události sepsati zvláštní protokol a vinníka podle potřeby zatknouti.

(3) Podléhá-li pachatel vojenské soudní trestní pravomoci, musí býti o události zpraveno jeho představené velitelství nebo nejbližší místní úřad, a je-li třeba, musí jim býti dodán.

(4) Podléhá-li pachatel občanské trestní soudní pravomoci, bude oznámen skutkový stav příslušnému občanskému úřadu. Uvážení předsedovu se ponechává, zda se pachatel zároveň dodá bezpečnostnímu úřadu.

(5) Dopustí-li se žalovaný při hlavním přelíčení nějakého trestného činu, platí ustanovení §§ 293, odst. 2 a 3, 295, 303 a 304, je-li pro tento čin odůvodněna vojenská trestní soudní pravomoc; ve všech ostatních případech platí obdobně ustanovení odstavců 2 až 4.

(1) Řádné opravné prostředky jsou stížnost, odvolání a zmateční stížnost.

(2) Stížnost má místo proti opatřením a usnesením veřejných žalobců a soudů, odvolání a zmateční stížnost proti rozsudkům.

Proti rozhodnutí nejvyššího vojenského soudu není řádného opravného prostředku.

(1) Prohlášení, která se vztahují na podávání nebo odvolání opravných prostředků proti opatřením a usnesením, nutno podati u toho místa, které vydalo opatření nebo učinilo usnesení, prohlášení, která se vztahují na podání neb odvolání opravných prostředků proti rozsudkům, u nalézacího soudu, nebo není-li již shromážděn, u soudu, kde byl rozsudek vynesen.

(2) Osoby mužstva a rotmistři v činné službě mohou tato prohlášení učiniti toliko ústně do protokolu, a to, jsou-li na svobodě, také u svého představeného velitelství.

(3) Jiné osoby, i veřejný žalobce, jakož i obhájce, mohou svá prohlášení podati písemně neb ústně dáti do protokolu.

(4) Obvinění, kteří jsou ve vazbě, mohou dáti mimo to svá prohlášení do protokolu u důstojníka, kterému je svěřena správa vojenského trestního ústavu (dozorčího důstojníka).

(5) Protokol se sepíše ihned, když se činí prohlášení; není-li to možné, uvede se v něm přesně okamžik, kdy prohlášení bylo učiněno.

(6) Nesprávné označení opravného prostředku nemůže býti vykládáno v neprospěch obviněného.

(1) Za žalovaného je oprávněn podati opravné prostředky též jeho obhájce (§ 101). Totéž právo přísluší zákonnému zástupci nezletilého žalovaného i proti jeho vůli.

(2) Žalobce může použíti opravných prostředků jemu příslušejících také ve prospěch žalovaného.

(3) Každý opravný prostředek má ten účinek, že napadené rozhodnutí může být změněno nebo zrušeno též ve prospěch žalovaného.

(4) Byl-li opravný prostředek proti rozsudku podán ve prospěch žalovaného jeho zákonným zástupcem nebo žalobcem nebo je-li pochybno, souhlasí-li žalovaný s takovým opravným prostředkem, který podal jeho obhájce, musí býti žalovaný o tom zpraven a poučen, že se tímto podáním opravného prostředku odkládá pravomocnost rozsudku a tím vykonání uloženého snad trestu.

(1) Strana se může také zříci podání opravného prostředku nebo jej odvolati před uplynutím lhůty stanovené pro jeho ohlášení. Zřeknutí se a odvolání opravného prostředku mají ten účinek, že je nelze více vzíti zpět.

(2) Opravný prostředek podaný ve prospěch žalovaného jinou oprávněnou osobou může býti odvolán toliko s výslovným souhlasem žalovaného.

(3) Naproti tomu musí býti odvolán opravný prostředek podaný obhájcem, jakmile žalovaný odvolal svůj souhlas k jeho podání.

(4) Rozhoduje-li se o opravném prostředku na podkladě ústního líčení, není možné jej odvolati, jakmile líčení začalo.

(5) Opravné prostředky proti rozsudkům, které jsou podávány osobou neoprávněnou nebo po uplynutí lhůty stanovené pro ohlášení nebo po pravomocném zřeknutí, zamítne soud, u něhož byl rozsudek vynesen. Proti tomuto rozhodnutí přísluší tomu, kdo se domáhá opravného prostředku do tří dnů po uvědomění stížnost k nejblíže vyššímu soudu. Vyhoví-li soud stížnosti, běží lhůta k provedení opravného prostředku (§§ 337, odst. 1 a 361), nebyl-li již proveden, ode dne uvědomění o tomto rozhodnutí.

(6) Všechna rozhodnutí o opravných prostředcích musí býti odůvodněna.

(1) Stížnost je přípustná toliko v případech uvedených výslovně v zákoně.

(2) Tímto ustanovením není dotčeno právo učiniti oznámení a podati mimoprocesní stížnost na osoby, které jsou povolány spolupůsobiti při trestním řízení, pro porušení jejich úřední a služební povinnosti.

Úřad, proti jehož opatření neb usnesení stížnost směřuje, má jí zpravidla sám vyhověti, považuje-li ji za odůvodněnou. Jinak předloží stížnost místu, které je k rozhodnutí příslušné.

(1) Nejsou-li v tomto trestním soudním řádu stanoveny výjimky, nemá stížnost odkladného účinku. Avšak jak úřad, který vydal opatření nebo rozhodnutí, proti němuž stížnost směřuje, tak i úřad, který má o stížnosti rozhodovati, může naříditi, aby byl výkon odložen.

(2) Naposled uvedený úřad může též naříditi nebo sám provésti pátrání, která pokládá za potřebná k rozhodnutí.

(1) O stížnosti se rozhodne bez předchozího ústního líčení.

(2) U nejvyššího vojenského soudu je nutno před rozhodnutím o stížnosti vždy vyslechnouti generálního vojenského prokurátora.

(3) Bude-li stížnosti vyhověno, musí se učiniti opatření v té věci potřebné.

A. Ustanovení společná.

Odvolání lze podati proti rozsudkům krajských vojenských soudů a proti rozsudkům vrchních vojenských soudů vyneseným v první stolici.

(1) Proti rozsudkům krajských vojenských soudů vyneseným samosoudcem (§ 53, odst. 1, první věta) lze se odvolati:

1. jsou-li tu důvody zmatečnosti (§§ 358 až 360).

2. pro výrok o vině,

3. pro výrok o trestu.

(2) Vyslovuje-li se rozsudkem nepříslušnost, lze jej napadati odvoláním jen tehdy, opírá-li se výrok o nepříslušnosti o ustanovení § 300, odst. 1.

(3) Pokud zvláštní zákony neustanovují jinak, může být odvolání podáno pro výrok o trestu v neprospěch žalovaného jen tenkrát, byl-li trest mimořádně zmírněn nebo nebylo-li proti žalobcovu návrhu uznáno na ztrátu hodnosti; ve prospěch žalovaného však jen tehdy, nešel-li již bez toho samosoudce, užívaje mimořádného zmírňovacího práva, pod nejnižší výměru příslušné trestní sazby, nebo bylo-li uznáno na ztrátu hodnosti jako trest samostatný, jakož i v případech, kdy byla vyslovena tato ztráta, ačkoli není jako trest bezpodmínečně stanovena.

Proti rozsudkům krajských vojenských soudů vyneseným senátem (§ 53, odst. 1, druhá věta) a proti rozsudkům vrchních vojenských soudů lze se odvolati toliko pro výrok o trestu, nejde-li o důvod zmatečnosti uvedený v § 358, č. 11, a jen za podmínek uvedených v § 332, odst. 3. Ve prospěch žalovaného možno se odvolati pro výrok o trestu i tenkrát, nepřeměnil-li nalézací soud trest smrti zastřelením v trest na svobodě nebo doživotní trest na svobodě v trest dočasný (§ 309, č. 1 a 2).

(1) Podati odvolání ve prospěch žalovaného je oprávněn jak on sám, tak i osoby uvedené v § 325, v neprospěch žalovaného žalobce a soukromý žalobce.

(2) Proti rozsudku krajského vojenského soudu vynesenému samosoudcem (§ 53, odst. 1, první věta), jímž se vyslovuje, že žalovaný nepodléhá vojenské soudní pravomoci, přísluší odvolání jak vojenskému prokurátoru, tak i žalovanému a soukromému žalobci.

(3) Rozsudek, jímž samosoudce krajského vojenského soudu vyslovil, že žalovaný podléhá vojenské soudní pravomoci, může bráti v odpor odvoláním jak vojenský prokurátor, tak i žalovaný.

(1) Lhůta k ohlášení odvolání je třídenní od prohlášení rozsudku.

(2) Žalovanému, který nebyl přítomen při prohlášení rozsudku, počíná lhůta dnem, který následuje po oznámení rozsudku žalovanému.

(3) Obhájci a zákonnému zástupci žalovaného běží lhůta od téhož okamžiku, kterým počíná žalovanému.

(1) Bylo-li odvolání včas ohlášeno, má odkladný účinek.

(2) Propuštění z vazby toho, jenž byl osvobozen samosoudcem krajského vojenského soudu (§ 53, odst. 1, věta první) neb žalovaného, jemuž byla vytrpěná vyšetřovací vazba v rozsudku krajského nebo vrchního vojenského soudu započtena jako trest, odloží se jen pro odvolání žalobce, a to jen tehdy, ohlásí-li odvolání ihned po prohlášení rozsudku a neshledá-li žalobce za vhodné naříditi propuštění na svobodu (§ 182).

(3) Směřuje-li odvolání toliko proti výměře trestu, může odsouzený nastoupiti trest na svobodě dříve, než rozsudek nabude právní moci, nebyl-li podle § 419 nařízen odklad nástupu trestu z vojenských služebních důvodů. Důstojníci, kteří byli odsouzeni k trestu žaláře, nemohou tento trest nastoupiti, dokud rozsudek nenabude právní moci.

(1) Tomu, kdo odvolání ohlásil, dodati jest co nejdříve ověřený opis naříkaného rozsudku s důvody; odvolatel může provésti odvolání do pěti dnů po tom, co mu byl tento opis doručen, a to buď podáním do spisů nebo do protokolu (§ 324).

(2) Z ohlášení odvolání nebo z jeho provedení musí býti jasně patrno, kterými články rozsudku se pokládá odvolatel stižen (§ 332, č. 1 až 3) a které důvody zmatečnosti chce snad uplatniti, jakož i kterými skutkovými okolnostmi, které třeba jednotlivě a zřetelně označiti, se má odůvodniti tvrzená zmatečnost, jinak na odvolání nebo na důvody zmatečnosti nevezme vyšší soud žádný zřetel. Nedostatek, který se v tomto směru vyskytne v odvolání, které ohlásil nebo provedl žalovaný, musí se však co možná napraviti jeho soudním výslechem.

(3) Odvolání a jeho odůvodnění lze měniti nebo doplniti ve lhůtě otevřené pro podání provedeného odvolání.

(4) Odvolatel může v ohlášení nebo v provedení odvolání proti rozsudku samosoudce krajského vojenského soudu oznámiti též nové skutečnosti nebo průvodní prostředky uváděje přesně veškeré okolnosti, z nichž lze posouditi jejich závažnost.

(1) Odpůrce odvolatelova jest zpraviti o tom, že bylo odvolání ohlášeno.

(2) Podání, kterým se odvolání provádí, jest učiniti ve dvojím vyhotovení; jedno z nich budiž dodáno odpůrci odvolatelovu. Bylo-li odvolání provedeno protokolem, dodá se mu opis protokolu.

(3) Odpůrce odvolatelův může do tří dnů po tom, co mu bylo provedení odvolání doručeno, odpověděti na ně buď podáním do spisů nebo do protokolu (§ 324).

(4) V této odpovědi může v tom případě, když odvolatel použil práva jemu příslušejícího podle § 337, posledního odstavce, navrhnouti i se své strany, aby byly opatřeny nové průvodní prostředky, při čemž prokáže jejich závažnost.

Když došla odpověď nebo zřekl-li se jí odpůrce nebo uplynula-li třídenní lhůta, předloží se spisy soudu vyšší stolice.

B. Další postup při odvolání proti rozsudkům krajských vojenských soudů.

(1) Odvolání se především zašle k nahlédnutí vrchnímu vojenskému prokurátoru.

(2) Vrchní vojenský soud zamítne odvolání jako nepřípustné:

1. bylo-li podáno osobou k tomu neoprávněnou nebo pozdě nebo po tom, když se odvolatel platně zřekl opravných prostředků,

2. nejsou-li zřetelně patrné články, proti nimž odvolání směřuje, nebo nejsou-li jednotlivě a určitě označeny důvody zmatečnosti, pro něž jedině bylo podáno, a tento nedostatek nemohl býti odklizen soudním výslechem žalovaného, který odvolání podává.

(3) Proti tomuto opatření, které se zašle na vědomí také vrchnímu vojenskému prokurátoru, přísluší odvolateli do tří dnů po uvědomění stížnost k nejvyššímu vojenskému soudu.

(4) Vrchní vojenský soud může též naříditi, aby spisy byly doplněny, nebo žádati na krajském vojenském soudu vysvětlení.

(1) Připustí-li se odvolání proti rozsudku samosoudce krajského vojenského soudu, přezkoumá vrchní vojenský soud zda jsou nové skutečnosti a průvodní prostředky uvedené podle §§ 337 a 338 závažné. Nejsou-li závažné, soud je ihned zamítne.

(2) Důkazy, které byly provedeny již před samosoudcem krajského vojenského soudu, opakují se jen tehdy, shledá-li soud, že tohoto opakování je třeba pro podstatné pochybnosti o správnosti zjištění obsažených v rozsudku první stolice.

(3) Je-li nutno nově provésti neb opakovati důkazy, může je soud podle okolností dát provésti též soudcem k tomu vyslaným, při čemž platí obdobně ustanovení § 251, odst. 3. Jinak se ponechá provedení důkazů ústnímu odvolacímu líčení.

Bylo-li odvolání podáno jen pro výrok o trestu a není-li třeba při odvolání proti rozsudku samosoudce krajského vojenského soudu nového provádění důkazů před soudem odvolacím, rozhodne tento soud v neveřejném zasedání, jehož se zúčastní kromě členů odvolacího soudu a zapisovatele toliko vrchní vojenský prokurátor, když byly přijaty zpráva a návrh předsedy nebo jednoho z přísedících a vyslechnut vrchní vojenský prokurátor. Rozhodnutí se stane rozsudkem, rozhoduje-li odvolací soud ve věci samé, jinak usnesením.

(1) Nejde-li při odvolání proti rozsudku samosoudce krajského vojenského soudu o žádný z případů uvedených v § 340, odst. 2 a § 342, nařídí vrchní vojenský soud o odvolání ústní odvolací líčení, a to i pokud odvolání směřuje proti výroku o trestu. Ustanoví místo a čas líčení, opatří sestavení odvolacího soudu a potřebná obeslání svědků a znalců (§ 247, odst. 5 a 6).

(2) V těch případech, v nichž soud pokládá přítomnost žalovaného za nutnou k vyhledání pravdy, nařídí, aby žalovaný byl předveden neb obeslán (§ 247, odst. 1 a 2), jinak ho zpraví o ustanovené době aspoň tři dni napřed s dodatkem, že je mu volno dostaviti se k ústnímu odvolacímu líčení osobně nebo se dát zastupovati obhájcem, žalovaného, který je ve vazbě, naproti tomu s dodatkem, že nemá sice žádného nároku, aby byl přítomen, že se však může dát zastupovati obhájcem.

(3) Obhájce, je-li soudu znám v době ustanovení líčení, bude zpraven o době líčení zároveň se žalovaným. Obhájce určený podle § 88, odst. 2 se k líčení obešle (§ 280, odst. 3).

(4) Vrchního vojenského prokurátora nutno včas zpraviti o době líčení.

(5) Soukromý žalobce a poškozený se uvědomí o ustanoveném líčení včas s tím, že jim jest volno dostaviti se k němu. Podal-li odvolání soukromý žalobce nebo zákonný zástupce žalovaného, bude mu doba líčení včas oznámena s tím, že o odvolání bude podle zákona rozhodováno se zřetelem k tomu, co bylo uvedeno v provedení odvolání, i když se nedostaví.

(6) Jinak platí o přípravě ústního odvolacího líčení obdobně ustanovení §§ 248, 249 a 253.

Pro ústní odvolací líčení platí obdobně ustanovení hlavy XVIII, pokud nejsou v §§ 345 až 351 stanoveny výjimky.

(1) Ústní odvolací líčení se koná v přítomnosti vrchního vojenského prokurátora.

(2) Když byli vyvoláni obeslaní svědci a znalci, podá předseda nebo jeden z přísedících v nepřítomnosti svědků a znalců zprávu, která nemá obsahovati ani posudek ani návrhy, nýbrž toliko skutečnosti případu a dosavadní průběh věci, pokud je toho třeba k posouzení odvolání, pak podstatný obsah odvolacích vývodů a sporné otázky z toho vyplývající.

(3) Část rozsudku první stolice vztahující se na odvolací články i s rozhodovacími důvody se předčítá po každé, a pokládá-li to předseda za vhodné, předčítá se také protokol sepsaný o hlavním přelíčení první stolice.

(1) Poté bude vyslýchán žalovaný, je-li přítomen, pak následuje výslech obeslaných snad svědků a znalců a jinaké provádění důkazů.

(2) Při podávání zprávy a provádění důkazů mohou se předčítati nehledíc k podmínkám § 288, protokoly o výpovědích spoluúčastníků, svědků a znalců vyslechnutých před samosoudcem krajského vojenského soudu, k ústnímu odvolacímu líčení však neobeslaných. Též výpověď nedostavivšího se žalovaného, jakož i veškeré spisy, které lze předčítati v hlavním přelíčení první stolice, mohou se předčítati u ústního odvolacího líčení.