Novela Zákon o důchodovém pojištění od 1998-01-01: co se mění

§ 3 Způsobilost osob v právních vztazích pojištění (1) Způsobilost osoby mít v právních vztazích pojištění práva a povinnosti vzniká narozením a zaniká smrtí, popřípadě prohlášením za mrtvého. (2) Způsobilost osoby vlastními právními úkony nabývat v právních vztazích pojištění práv a brát na sebe povinnosti vzniká dosažením zletilosti,2) pokud se dále nestanoví jinak. Způsobilost k uplatnění nároku na plný invalidní důchod být účastníkem řízení o přiznání plného invalidního důchodu a částečný invalidní důchod částečného invalidního důchodu [§ 4 odst. 1 písm. b) a c)] vzniká ukončením povinné školní docházky; přiznáním tohoto důchodu vzniká způsobilost podle věty první. první a trvá až do dosažení zletilosti. O omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům platí obdobně ustanovení občanského zákoníku. (3) Osoba, která nemá způsobilost k právním úkonům podle odstavce 2, musí být zastoupena zákonným zástupcem; kdo je zákonným zástupcem nezletilých, stanoví zvláštní zákon.3)

§ 5 OKRUH POJIŠTĚNÝCH OSOB (1) Pojištění jsou při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastni a) zaměstnanci v pracovním poměru, b) osoby ve služebním poměru, poměru a vojáci v další službě,5) c) členové družstva, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni, d) společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, e) osoby samostatně výdělečně činné, f) zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti, g) soudci, h) členové obecních zastupitelstev, jestliže jsou jim vypláceny odměny jako dlouhodobě uvolněným členům obecních zastupitelstev,4) ch) poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu, i) prezident republiky, členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu a ředitel Bezpečnostní informační služby, j) dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, k) pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních, l) osoby zařazené k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, m) osoby, které se soustavně připravují na budoucí povolání studiem na střední nebo vyšší odborné škole (dále jen „střední škola“) nebo vysoké škole v České republice, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let, n) osoby vedené v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, a v rozsahu nejvýše tří let též po dobu, po kterou jim toto hmotné zabezpečení nenáleží, s tím, že tato doba tří let se zjišťuje zpětně ode dne vzniku nároku na důchod, důchod a nezapočítává se do ní doba účasti na pojištění podle § 6 odst. 1 písm. a); podmínka vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání se pro účely tohoto zákona považuje za splněnou po dobu, za kterou podle zvláštního zákona náleží hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání před vzetím do této evidence.28) o) osoby se změněnou pracovní schopností připravující se pro pracovní uplatnění, p) osoby konající vojenskou službu v Armádě České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další službě,5) q) osoby konající civilní službu, r) osoby pečující o dítě ve věku do čtyř let nebo o dítě ve věku do 18 let, je-li douhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči, s) osoby pečující osobně o blízkou převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo blízkou částečně bezmocnou osobu starší 80 let, t) poživatelé plného invalidního důchodu z českého pojištění, a to do dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32; za poživatele plného invalidního důchodu se pro účely účasti na důchodovém pojištění považují též osoby, které nepobírají plný invalidní důchod, avšak splňují podmínky nároku na tento důchod a pobírají výsluhový příspěvek nebo příspěvek za službu podle zvláštních zákonů,6) u) osoby pobírající dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem po skončení výdělečné činnosti, která zakládala nemocenské pojištění, z něhož jsou tyto dávky vypláceny. (2) Za zaměstnance v pracovním poměru [odstavec 1 písm. a)] se pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik. (3) Osobou uvedenou v odstavci 1 písm. r) se rozumí rodič dítěte, osoba, jíž bylo dítě svěřeno do pěstounské péče rozhodnutím soudu nebo jíž bylo dítě svěřeno do péče rozhodnutím příslušného orgánu, a manžel (manželka) rodiče dítěte, jestliže rodič zemřel bylo-li dítě svěřeno druhému manželu do výchovy rozhodnutím soudu nebo opustil domácnost; zemřel-li druhý rodič, anebo není-li znám; rodičem se zde rozumí též osvojitel dítěte. Muž se považuje za osobu uvedenou v odstavci 1 písm. r), jen pokud podal přihlášku k účasti na pojištění nejpozději do dvou let od skončení péče o dítě; nepodal-li v této lhůtě tuto přihlášku, nelze ho považovat za osobu uvedenou v odstavci 1 písm. r). (4) Účast na pojištění osoby uvedené v odstavci 1 písm. s) vzniká, jen pokud podala přihlášku k účasti na pojištění nejpozději do dvou let od skončení péče o blízkou osobu; ustanovení odstavce 3 části věty druhé za středníkem platí zde přiměřeně.

§ 6 (1) Pojištění jsou účastny též osoby starší 18 let, jestliže podaly přihlášku k účasti na pojištění a účast na pojištění se týká doby jejich a) vedení v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání, pokud jim po dobu této evidence nenáleží hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, b) soustavné přípravy na budoucí povolání studiem na střední nebo vysoké škole v České republice, s výjimkou doby prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let [§ 5 odst. 1 písm. m)], c) výdělečné činnosti v cizině po 31. prosinci 1995, jedná-li se o osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. a), c) a e); za dobu přede dnem podání přihlášky je účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu dvou let bezprostředně před tímto dnem. (2) Pojištění jsou účastny též osoby starší 18 let, jestliže podaly přihlášku k účasti na pojištění a doba pojištění těchto osob podle § 11 odst. 1 písm. a) a § 13 odst. 1 trvala aspoň jeden rok. Účast na pojištění osob uvedených ve větě první je však možná v rozsahu nejvýše deseti let; za dobu přede dnem podání přihlášky je přitom účast na pojištění možná nejvýše v rozsahu jednoho roku bezprostředně před tímto dnem.

§ 10 ZÁKLADNÍ POJMY (1) Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna pojištění, pokud její příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení dosáhl v kalendářním roce aspoň šestinásobku částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu (§ 15 věta první a § 107 odst. 2); přitom je rozhodná výše částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu, která platí k 1. lednu kalendářního roku, za který se posuzuje účast na pojištění. Příjmy ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se posuzují podle zvláštního zákona.16) (2) Šestinásobek uvedený v odstavci 1 se sníží o polovinu částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu (odstavec 1 část věty první za středníkem), za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc nebyla vykonávána samostatná výdělečná činnost, a za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. Kalendářními měsíci, v nichž podle věty první po celý měsíc nebyla vykonávána samostatná výdělečná činnost, se rozumí kalendářní měsíce před měsícem, v němž byla zahájena samostatná výdělečná činnost, a kalendářní měsíce po měsíci, v němž byla ukončena samostatná výdělečná činnost. (3) Osoba samostatně výdělečně činná, která nesplňuje podmínky účasti na pojištění podle odstavců 1 a 2, je v kalendářním roce účastna pojištění, jestliže se přihlásila k účasti na pojištění za tento rok; lhůty pro podání přihlášky k účasti na pojištění stanoví zvláštní zákony.1) Ustanovení předchozí věty platí obdobně i pro část kalendářního roku, v němž účast na pojištění vznikla nebo zanikla podle odstavce 4 nebo 5. (4) Účast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění vzniká dnem 1. ledna kalendářního roku, ve kterém byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2 nebo za který se přihlásila k účasti na pojištění podle odstavce 3, nejdříve však dnem, v němž začala vykonávat (znovu vykonávat) samostatnou výdělečnou činnost; účast na pojištění nemůže přitom vzniknout přede dnem, od kterého je oprávněna samostatnou výdělečnou činnost vykonávat. (5) Účast na pojištění osoby samostatně výdělečně činné zaniká dnem 31. prosince kalendářního roku, ve kterém byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2 nebo za který se přihlásila k účasti na pojištění podle odstavce 3. Účast na pojištění osoby samostatně výdělečně činné však zaniká nejpozději dnem, a) kterým osoba samostatně výdělečně činná ukončila samostatnou výdělečnou činnost. Za ukončení samostatné výdělečné činnosti se považuje též vždy přerušení této činnosti, a to ode dne přerušení této činnosti, pokud po měsíci, v němž došlo k tomuto přerušení, trvalo toto přerušení trvalo aspoň šest kalendářních měsíců po sobě jdoucích; to neplatí, byla-li samostatná výdělečná činnost přerušena z důvodů uvedených v odstavci 2 větě první, b) kterým zaniklo osobě samostatně výdělečně činné oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, c) od kterého osoba samostatně výdělečně činná podle svého prohlášení přestala vykonávat samostatnou výdělečnou činnost soustavně, pokud jde o osoby uvedené v § 9 odst. 3 písm. d) a f), nebo d) od kterého byl osobě samostatně výdělečně činné pozastaven výkon její činnosti, nebo e) od kterého se osoba samostatně výdělečně činná odhlásila z účasti na pojištění z důvodu přerušení samostatné výdělečné činnosti na dobu aspoň dvou kalendářních měsíců po sobě jdoucích po dni, ve kterém se odhlásila, ne však dříve než dnem, který bezprostředně předchází dni, ve kterém se odhlásila z této účasti. činnosti. ČÁST TŘETÍ HLAVA PRVNÍ

§ 11 DOBA POJIŠTĚNÍ A NÁHRADNÍ DOBA POJIŠTĚNÍ (1) Dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění a) osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až l) a odst. 2, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, a doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. m) a n), b) osob uvedených v § 6, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojistného. (2) Za dobu pojištění uvedenou v odstavci 1 písm. a) se u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až l) a odst. 2 nepovažuje kalendářní měsíc, ve kterém nebyly dosaženy příjmy započitatelné do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona17) proto, že tyto osoby nevykonávaly činnost zakládající účast na pojištění ani nepobíraly dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem. Podmínka zaplacení pojistného uvedená v odstavci 1 písm. a) se považuje za splněnou, i když zaměstnavatel pojistné na pojištění neodvedl, ačkoliv byl povinen toto pojistné odvést; zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba zaměstnávající pojištěnce v pracovním poměru a dalších pracovních vztazích, nebo k níž je pojištěnec v jiném právním vztahu zakládajícím účast na pojištění podle tohoto zákona. (3) Dobou pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e) je též a) v kalendářním roce, do něhož spadá den, od něhož se přiznává důchod (dále jen „rok přiznání důchodu“), doba před tímto dnem, jestliže tyto osoby zaplatily do dne podání žádosti o přiznání důchodu zálohy na pojistné splatné do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž byla podána tato žádost, b) kalendářní rok, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu, pokud byly za tento kalendářní rok zaplaceny zálohy na pojistné splatné za tento rok a doplatek na pojistném ještě nebyl splatný přede dnem podání žádosti o přiznání důchodu.

§ 12 (1) Náhradní dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. o) m) až u); podmínkou pro to, aby se tato doba účasti na pojištění hodnotila jako náhradní doba pojištění, je, že byla získána na území České republiky a že doba pojištění trvala aspoň jeden rok. U doby uvedené v § 5 odst. 1 písm. r) se nevyžaduje péče o dítě na území České republiky. (2) Nestanoví-li se v tomto zákoně jinak, hodnotí se pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu náhradní doba pojištění stejně jako doba pojištění.

§ 16 (1) Osobní vyměřovací základ je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období (§ 18). Tento průměr se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období; jsou-li v rozhodném období vyloučené doby (odstavce 4 až 6), snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. (2) Roční vyměřovací základ pojištěnce se stanoví jako součin úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok a koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 1). (3) Vyměřovacím základem pojištěnce za dobu po 31. prosinci 1995 je vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona17) a za dobu před 1. lednem 1996 hrubý výdělek stanovený pro účely důchodového zabezpečení podle předpisů platných před 1. lednem 1996. Do vyměřovacího základu pojištěnce za dobu po 31. prosinci 1995 se pro účely stanovení ročního vyměřovacícho vyměřovacího základu zahrnuje též náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání)18) a náhrada za ztrátu na služebním příjmu (platu) po skončení neschopnosti k službě.19) Jde-li o pojištěnce uvedeného v § 6, který platí pojistné za kalendářní rok předcházející o více než jeden rok kalendářnímu roku, ve kterém je pojistné placeno, upraví se vyměřovací základ, z něhož je toto pojistné placeno, tak, že se vynásobí koeficientem stanoveným jako podíl, v jehož čitateli je všeobecný vyměřovací základ (§ 17 odst. 2) za kalendářní rok, za který se pojistné platí, a ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém bylo pojistné zaplaceno, vynásobený přepočítacím koeficientem (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. (4) Vyloučenými dobami jsou před 1. lednem 1996 doby, které se podle předpisů platných před tímto dnem vylučovaly při zjišťování hrubých výdělků pro účely výpočtu průměrného měsíčního výdělku. Vyloučenými dobami jsou po 31. prosinci 1995, pokud se nekryjí s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, dobou pojištění podle § 11 odst. 1 písm. b), nebo dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v § 16 odst. 3 větě druhé, doby a) pobírání dávek nemocenského pojištění (péče) nahrazujících příjem z výdělečné činnosti, b) pobírání plného invalidního důchodu, důchodu nebo starobního důchodu; přitom se za pobírání těchto důchodů považuje i vyplácení obdobných důchodů od zahraničního nositele pojištění, c) po které pojištěnec byl poplatníkem pojistného na pojištění, nelze-li zjistit výši jeho vyměřovacích základů, d) výkonu vojenské služby v Armádě České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další službě,5) a výkonu civilní služby, e) péče o osoby uvedené účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. r) a s), f) studia uvedené v § 5 odst. 1 písm. m), g) vedení účasti na pojištění osob uvedených v evidenci úřadu práce jako uchazeče o zaměstnání po dobu, po kterou mu náleží hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, § 5 odst. 1 písm. n), h) přípravy pro pracovní uplatnění osob se změněnou pracovní schopností, ch) ode dne přiznání důchodu do konce roku přiznání důchodu, jde-li o případy uvedené v § 18 odst. 2 a 3, a doby před dosažením 18 let věku, jde-li o případy uvedené v § 18 odst. 2. (5) Činí-li součet vyloučených dob uvedených v odstavci 4 větě druhé písm. e), f) a h) více než 1825 kalendářních dnů, omezí se počet těchto vyloučených dob nad 1825 kalendářních dnů na jednu polovinu. (6) Doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e) uvedená v § 11 odst. 3 písm. b) se považuje za vyloučenou dobu do zjištění výše pojistného podle skutečného příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení (§ 10 odst. 1). (7) Osobní vyměřovací základ a roční vyměřovací základ pojištěnce se zaokrouhlují na celé koruny nahoru.

§ 19 DALŠÍ POJMY (1) Starobní, plný invalidní a částečný invalidní důchod pojištěnce, který pobírá nebo pobíral některý z těchto důchodů nebo důchod za výsluhu let, nesmí být vyměřen z nižšího výpočtového základu, než kolik činí výpočtový základ stanovený podle § 15 z osobního vyměřovacího základu, z něhož byl vyměřen dřívější důchod, důchod vyměřen, vynásobeného koeficientem stanoveným jako podíl podíl, v jehož čitateli je součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází rok roku přiznání důchodu, a přepočítacího koeficientu (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu základu, a ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za předposlední poslední kalendářní rok rozhodného období, z něhož byl zjištěn osobní vyměřovací základ při přiznání dřívějšího důchodu. Pokud dřívější důchod nebyl vyměřen z vyměřovacích základů stanovených za rozhodné období, období (§ 18), postupuje se podle věty první s tím, že ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku přiznání dřívějšího důchodu; jestliže tento dřívější důchod nebyl vyměřen z výpočtového základu, považuje se za osobní vyměřovací základ všeobecný vyměřovací základ, z něhož byl vyměřen dřívější důchod, nečiní aspoň dva kalendářní roky, stanoví se tento koeficient jako podíl důchod vyměřen, vynásobený přepočítacím koeficientem pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází rok přiznání důchodu, a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářní rok, v němž byl dřívější důchod přiznán. základu. Pokud pojištěnec pobíral více důchodů, použije se nejvyšší výpočtový základ stanovený podle věty první a druhé. (2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně v případě, že dřívější důchod byl vyměřen z průměrného měsíčního výdělku podle předpisů platných před 1. lednem 1996, s tím, že průměrný měsíční výdělek se považuje za osobní vyměřovací základ; rozhodující je přitom průměrný měsíční výdělek neomezený podle těchto předpisů a rozhodné období podle těchto předpisů, z něhož byl tento průměrný měsíční výdělek zjištěn. Pokud dřívější důchod nebyl vyměřen z průměrného měsíčního výdělku stanoveného za rozhodné období, postupuje se podle odstavce 1 věty první s tím, že ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku přiznání dřívějšího důchodu. HLAVA TŘETÍ

§ 20 DALŠÍ POJMY (1) Dítětem se pro účely tohoto zákona rozumí dítě vlastní nebo osvojené, a pokud se dále nestanoví jinak, též dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů. (2) Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu, a dítě manžela, zemřel-li druhý rodič dítěte nebo není-li znám. (3) Za nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky, a poté, nejdéle však do 26. roku věku, jestliže a) se soustavně připravuje na budoucí povolání (§ 21 až 23), b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, nebo c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. (4) Po skončení povinné školní docházky se do 18. roku věku považuje za nezaopatřené dítě také dítě, které je vedeno v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a nemá nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, s výjimkou případu, kdy mu hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nenáleží z důvodů uvedených v § 14 odst. 1 písm. d) až f) zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 578/1991 Sb. (5) Za povinnou školní docházku20) se pro účely tohoto zákona považuje též a) docházka do desátého ročníku speciální základní školy, zvláštní školy nebo pomocné školy, vzdělávání těžce zdravotně postiženého dítěte osvobozeného od povinné školní docházky29) a dále studium na gymnáziu nebo na taneční konzervatoři, jde-li o školní roky, jimiž dítě završuje počet let potřebných pro splnění povinné školní docházky, b) období školních prázdnin navazujících na ukončení období školního vyučování školního roku, v němž dítě dovrší poslední rok povinné školní docházky, pokud v této době nezačalo vykonávat výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 27 ani nezačalo pobírat hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání.

§ 21 Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání (1) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se pro účely tohoto zákona považuje a) studium na středních a vysokých školách v České republice,21) s výjimkou studia při zaměstnání a kombinovaného studia, je-li dítě v době takového studia výdělečně činno alespoň v rozsahu uvedeném v § 27 nebo pobírá-li hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, a studia po dobu výkonu vojenské základní (náhradní) služby, civilní služby nebo za trvání služebního poměru příslušníků ozbrojených sil; za studium na středních a vysokých školách v České republice se považuje též studium na středních a vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je postaveno na roveň studia na středních a vysokých školách v České republice, b) příprava pro pracovní uplatnění ve výcvikových zařízeních pro občany se změněnou pracovní schopností. (2) Podle odstavce 1 se středními školami rozumí takové školy, pokud jsou zařazeny do sítě škol,30) a dále školy ozbrojených sil a ozbrojených sborů a školy požární ochrany;31) přípravou pro pracovní uplatnění ve výcvikových zařízeních pro občany se změněnou pracovní schopností se rozumí taková příprava prováděná podle předpisů o zaměstnanosti.32) (3) Za studium na vysokých školách podle odstavce 1 se považuje také obsahově ucelená část vysokoškolského studia a ve postgraduální studium absolventů vysokoškolského studia.33) Za studium na středních školách se pro účely tohoto zákona považuje také příprava na speciálních školách.

§ 22 (1) Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na střední škole podle § 21 písm. a) začíná nejdříve od počátku školního roku prvního ročníku školy. Jestliže žák začal plnit studijní povinnosti před tímto dnem, začíná jeho soustavná příprava na budoucí povolání dnem, kdy začal tyto povinnosti plnit. (2) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole se považuje také a) doba od skončení výuky v jednom školním roce do počátku následujícího školního roku, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu, b) doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška konána v měsíci květnu nebo červnu, do konce období školního vyučování školního roku,34) v němž byla taková zkouška konána; to platí též, bylo-li v měsíci květnu nebo červnu konáno absolutorium, c) doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia, studia nebo dobu uvedenou v písmenu b), pokud dítě nezačalo vykonávat po celý kalendářní měsíc nevykonává výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 27 ani nezačalo pobírat nepobírá hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, nestalo-li se studentem vysoké školy. školy; to neplatí, pokud poslední ročník studia probíhal po dobu výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo za trvání služebního poměru osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. b).

§ 23 (1) Soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na vysoké škole podle § 21 písm. a) začíná nejdříve dnem, kdy se dítě stává studentem vysoké školy, a končí dnem, kdy dítě ukončilo vysokoškolské studium. (2) Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje také a) doba od skončení studia na střední škole do dne, kdy se dítě stalo studentem vysoké školy, jestliže dítě pokračuje bez přerušení v dalším studiu, b) kalendářní měsíc, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole, a dále kalendářní měsíc následující po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo vysokoškolské studium, studium na vysoké škole, pokud dítě nezačalo vykonávat po celý tento měsíc nevykonává výdělečnou činnost v rozsahu uvedeném v § 27 ani nezačalo pobírat nepobírá hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání. zaměstnání, c) doba od ukončení studia na vysoké škole do dne, kdy se dítě stalo studentem téže nebo jiné vysoké školy, pokud studium na téže nebo jiné vysoké škole bezprostředně navazuje na ukončení studia na vysoké škole, nejdéle však doba tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole; to platí obdobně, jde-li o studium uvedené v § 21 odst. 3.

§ 25 Pracovní úraz a nemoc z povolání (1) Pracovním úrazem se pro účely tohoto zákona rozumí úraz, který utrpěl pojištěnec při činnosti zakládající účast na pojištění a který se za pracovní nebo služební považuje podle pracovněprávních předpisů nebo předpisů upravujících služební poměry. poměry platných v době vzniku plné nebo částečné invalidity následkem tohoto úrazu. Za pracovní úraz se považuje též úraz, který pojištěnec utrpěl při přípravě k obraně České republiky nebo pojištěnec, který není vojákem z povolání ani vojákem v další službě,5) při výkonu služby v Armádě České republiky anebo pojištěnec při výkonu činnosti prováděné v rámci civilní služby podle pokynů osoby, u níž se koná civilní služba, nebo v přímé souvislosti s takovým výkonem; to platí obdobně pro onemocnění vzniklé při výkonu těchto služeb. (2) Kde se v tomto zákoně dále hovoří o pracovním úrazu, rozumí se tím též nemoc z povolání. Prováděcí předpis stanoví, které nemoci se považují za nemoci z povolání.

§ 29 Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně a) 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32 (dále jen „důchodový věk“), nebo b) 15 let a dosáhl aspoň 65 let věku, pokud nesplnil podmínky podle písmene a).

§ 30 (1) Pojištěnec má nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku, jestliže a) získal dobu pojištění nejméně 25 let, b) byl veden nepřetržitě po dobu nejméně 180 kalendářních dnů v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce, a c) ke dni uplynutí doby podle písmene b) do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše dva roky. (2) Pojištěnec má nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku též, jestliže a) získal dobu pojištění nejméně 25 let, b) ke dni, od něhož má být starobní důchod přiznán, je poživatelem částečného invalidního důchodu nebo se mu částečný invalidní důchod nevyplácí z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. c) nebo § 46 odst. 2, a c) ke dni uvedenému v písmenu b) do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše dva roky. (3) Pojištěnec má nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku též, jestliže a) získal dobu pojištění nejméně 25 let, b) pobíral plný invalidní důchod nepřetržitě aspoň po dobu pěti let, a c) nárok na plný invalidní důchod pobíraný po dobu uvedenou v písmenu b) zanikl a ke dni odnětí tohoto důchodu do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše pět let. (4) Nárok na starobní důchod podle odstavců 2 a 3 vzniká, splní-li se podmínky uvedené v těchto odstavcích do 31. prosince 2006.

§ 31 (1) Pojištěnec má nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku též, jestliže a) získal dobu pojištění nejméně 25 let, a b) do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí v období do 31. prosince 2000 nejvýše tři roky, v období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2006 nejvýše čtyři roky a v období po 31. prosinci 2006 nejvýše pět roků. roky. (2) Starobní důchod podle odstavce 1 se přizná nejdříve ode dne podání žádosti o přiznání tohoto důchodu. (3) Přiznání starobního důchodu podle odstavců 1 a 2 vylučuje nárok na starobní důchod podle § 29 a 30.

§ 34 (1) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu. základu měsíčně. (2) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se zvyšuje pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní ani plný invalidní důchod, za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1 % výpočtového základu. Doba kratší než 90 kalendářních dnů, která nebyla zhodnocena podle předchozí věty jako doba pojištění, se přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod, pokud se tak získá celý rok doby pojištění, a to v rozsahu potřebném pro toto přičtení; na žádost pojištěnce se doba uvedená ve větě první nezvýší podle věty první a přičte se k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod, a to v rozsahu uvedeném v žádosti pojištěnce. Za výkon výdělečné činnosti se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu nepovažují doby pracovního volna bez náhrady příjmu a neomluvené nepřítomnosti v práci a doby uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. a).

§ 36 Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti (1) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31, 31 před 1. lednem 2007, se stanoví podle § 34 odst. 1 s tím, že tato výše se snižuje u pojištěnců, kteří ke dni, od něhož se starobní důchod přiznává, a) nedosáhli věkových hranic uvedených v § 32 odst. 1, popřípadě snížených věkových hranic uvedených v § 74, 76 a § 94 písm. a), o 0,6 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku [§ 32 odst. 2 a 3, § 74, 76 a § 94 písm. a)], b) dosáhli věkových hranic uvedených v § 32 odst. 1, o 0,3 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku (§ 32 odst. 2 a 3); výše procentní výměry po snížení však nesmí být nižší, než je částka uvedená v § 33 odst. 2 větě třetí. (2) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31 po 31. prosinci 2006, se stanoví podle § 34 odst. 1 s tím, že tato výše se snižuje o 0,6 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku; výše procentní výměry po snížení však nesmí být nižší, než je částka uvedená v § 33 odst. 2 větě třetí. (2) (3) Ustanovení § 34 odst. 2 a § 35 odst. 2 platí zde obdobně; výkonem výdělečné činnosti po vzniku nároku na starobní důchod podle § 34 odst. 2 se přitom rozumí výkon této činnosti ode dne dosažení důchodového věku. Díl třetí

§ 37 Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti (1) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, nenáleží a) v období dvou let po vzniku nároku na tento důchod v těch kalendářních měsících, v nichž 1. příjem z výdělečné činnosti, s výjimkou samostatné výdělečné činnosti, přesáhl dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu,22) k prvnímu dni kalendářního měsíce výkonu této činnosti; příjmem se zde rozumí též dávky nemocenského pojištění nahrazující ušlý příjem, 2. poživatel starobního důchodu je výdělečně činný v cizině, a to i po část měsíce, nebo b) v období do konce kalendářního roku, v němž poživatel starobního důchodu dosáhl věku vyššího o dva roky, než činil věk v kalendářním roce, v němž vznikl nárok dvou let po vzniku nároku na starobní důchod podle § 29, tento důchod, pokud vykonává samostatnou výdělečnou činnost, a to v těch kalendářních měsících, ve kterých je povinen platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění z měsíčního vyměřovacího základu, který je vyšší než dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu, ke dni 1. ledna příslušného kalendářního roku. (2) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 30 nebo § 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání; ode dne dosažení důchodového věku se posuzují podmínky pro výplatu starobního důchodu obdobně podle odstavce 1 písm. a) a b). (3) Starobní důchod Ustanovení odstavce 1 se vždy vyplácí poživateli tohoto důchodu, pokud nevztahuje na pojištěnce, který dosáhl věku 65 let, i když je výdělečně činný. let. (4) Období dvou let po vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 se počítá od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém vznikl nárok na starobní důchod; tímto obdobím se přitom rozumí 24 kalendářních měsíců. K příjmu z výdělečné činnosti [odstavec 1 písm. a) bod 1] dosaženému v kalendářním měsíci, do něhož spadá den, od něhož se přiznává starobní důchod, se nepřihlíží, je-li tato činnost ukončena před tímto dnem. (5) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, lze-li jej podle zvláštních předpisů na tuto dobu sjednat; ustanovení odstavce 1 není přitom dotčeno. HLAVA DRUHÁ Díl první

§ 39 (1) Pojištěnec je plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a) poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo b) je schopen pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. (2) Při určování poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti pojištěnce se vychází z jeho zdravotního stavu doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, a k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující schopnost výdělečné činnosti pojištěnce, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, a možnost schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával. (3) Způsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a okruh zdravotních postižení umožňujících soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek stanoví prováděcí předpis.

§ 40 Výše plného invalidního důchodu (1) Potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod činí u pojištěnce ve věku a) do 20 let méně než jeden rok, b) od 20 let do 22 let jeden rok, c) od 22 let do 24 let dva roky, d) od 24 let do 26 let tři roky, e) od 26 let do 28 let čtyři roky a f) nad 28 let pět roků. (2) Potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem plné invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se považuje za splněnou též, a) byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku plné invalidity; u pojištěnce mladšího 24 let činí přitom potřebná doba pojištění dva roky, nebo b) získá-li pojištěnec aspoň pět let doby pojištění uvedené v § 11 a v § 13 odst. 1, za kterou bylo zaplaceno pojistné; ustanovení § 11 odst. 2 věty druhé platí zde obdobně. roky. (3) Pro účely splnění podmínky potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se za dobu pojištění považuje též doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. m) a n) a dále doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice před dosažením 18 let věku. věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky. Díl druhý

§ 41 Výše plného invalidního důchodu (1) Výše základní výměry plného invalidního důchodu činí 680 Kč měsíčně. (2) Výše procentní výměry plného invalidního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění 1,5 % výpočtového základu. základu měsíčně. Ustanovení § 33 odst. 2 věty druhé a třetí platí zde obdobně. Pokud pojištěnci ke dni vzniku nároku na plný invalidní důchod trval nárok na částečný invalidní důchod, činí výše procentní výměry plného invalidního důchodu nejméně částku, kterou činila procentní výměra dosavadního částečného invalidního důchodu. (3) Pro výši procentní výměry plného invalidního důchodu podle odstavce 2 se jako doba pojištění započítává i dopočtená doba, kterou je doba ode dne vzniku nároku na plný invalidní důchod do dosažení důchodového věku; věku uvedeného v § 32; u žen se přitom bere v úvahu důchodový věk stanovený pro ženy, které nevychovaly žádné dítě. Dopočtená doba se však nezapočítává, jestliže plná invalidita vznikla následkem úmyslného poškození zdraví, které si pojištěnec způsobil nebo nechal způsobit, nebo poškození zdraví pojištěnce, které vzniklo jako následek jeho úmyslného trestného činu. Díl třetí

§ 42 Plný invalidní důchod a jeho výše v mimořádných případech (1) Na plný invalidní důchod má nárok též osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a je plně invalidní, jestliže plná invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nemohla být nebyla účastna pojištění. pojištění po potřebnou dobu (§ 40). (2) Výše procentní výměry plného invalidního důchodu osoby uvedené v odstavci 1 činí 40 měsíčně 45 % všeobecného vyměřovacího výpočtového základu; pro účely stanovení výpočtového základu se za kalendářní rok, osobní vyměřovací základ považuje všeobecný vyměřovací základ, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá den, od kterého se přiznává plný invalidní důchod. roku přiznání plného invalidního důchodu, vynásobený přepočítacím koeficientem (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Pro výši základní výměry tohoto důchodu platí § 41 odst. 1 obdobně. (3) Plný invalidní důchod Procentní výměra plného invalidního důchodu náleží pojištěnci mladšímu 28 let, který splnil podmínky nároku na plný invalidní důchod, nejméně ve výši stanovené podle odstavce 2, je-li tento důchod přiznáván před 18. rokem věku nebo je-li období od 18 let věku do vzniku nároku na plný invalidní důchod kryto dobou pojištění nebo doba, která není kryta dobou pojištění, je kratší jednoho roku; přitom se pro tyto účely za dobu pojištění považuje i celá doba studia na střední nebo vysoké škole v České republice, republice po ukončení povinné školní docházky, doba, po kterou byl pojištěnec veden v evidenci úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, a náhradní doba pojištění, i když doba pojištění netrvala ani jeden rok. (4) Plný invalidní důchod Procentní výměra plného invalidního důchodu náleží nejméně ve výši stanovené podle odstavce 2 též pojištěnci, který ke dni vzniku nároku na tento důchod získal aspoň 15 roků doby pojištění uvedené v § 11 a § 13 odst. 1. (5) Jestliže poživatel plného invalidního důchodu je výdělečně činný v cizině, plný invalidní důchod se po dobu této výdělečné činnosti nevyplácí. HLAVA TŘETÍ Díl první

§ 44 Výše částečného invalidního důchodu (1) Pojištěnec je částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. Ustanovení § 39 odst. 3 2 platí zde obdobně. Způsob posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví prováděcí předpis. (2) Pojištěnec je částečně invalidní též tehdy, jestliže mu dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. Okruh zdravotních postižení značně ztěžujících obecné životní podmínky stanoví prováděcí předpis. (3) Potřebná doba pojištění pro nárok na částečný invalidní důchod se posuzuje podle § 40. Podmínka potřebné doby pojištění se považuje za splněnou, pokud bezprostředně před vznikem částečné invalidity byl pobírán plný invalidní důchod přiznaný podle § 42 odst. 1, popřípadě podle obdobných ustanovení předpisů platných před 1. lednem 1996. Díl druhý

§ 45 Výše částečného invalidního důchodu (1) Výše základní výměry částečného invalidního důchodu činí 680 Kč měsíčně. (2) Výše procentní výměry částečného invalidního důchodu činí za každý celý rok doby pojištění 0,75 % výpočtového základu. základu měsíčně. Výše procentní výměry částečného invalidního důchodu činí nejméně 385 Kč měsíčně. Ustanovení § 33 odst. 2 věty druhé a § 41 odst. 3 platí zde obdobně. Vznikl-li nárok na částečný invalidní důchod s přihlédnutím k § 44 odst. 3 větě druhé, činí výše procentní výměry částečného invalidního důchodu polovinu procentní výměry uvedené v § 42 odst. 2 větě první. (3) Ustanovení § 42 odst. 3 platí přiměřeně i pro výši částečného invalidního důchodu pojištěnce mladšího 28 let, který splnil podmínky nároku na částečný invalidní důchod, je-li tento důchod přiznáván před 18. rokem věku nebo je-li období od 18 let věku do vzniku nároku na částečný invalidní důchod kryto dobou pojištění nebo doba, která není kryta dobou pojištění, je kratší jednoho roku, s tím, že procentní výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu procentní výměry uvedené v § 42 odst. 2 větě první. (4) Ustanovení § 42 odst. 4 platí přiměřeně i pro výši částečného invalidního důchodu pojištěnce, který ke dni vzniku nároku na tento důchod získal aspoň 15 roků doby pojištění uvedené v § 11 a v § 13 odst. 1, s tím, že procentní výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu procentní výměry uvedené v § 42 odst. 2 větě první. Díl třetí

§ 46 Souběh částečného invalidního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti (1) Jestliže průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti (§ 47) poživatele částečného invalidního důchodu a) nepřesahuje 66 % pojištěncova srovnatelného vyměřovacího základu (§ 48), částečný invalidní důchod se vyplácí v plné výši, b) je vyšší než 66 %, ale nepřesahuje 80 % pojištěncova srovnatelného vyměřovacího základu, částečný invalidní důchod se vyplácí ve výši poloviny základní výměry a poloviny procentní výměry, c) přesahuje 80 % pojištěncova srovnatelného vyměřovacího základu, částečný invalidní důchod se nevyplácí. (2) Jestliže poživatel částečného invalidního důchodu je výdělečně činný v cizině, částečný invalidní důchod se po dobu této výdělečné činnosti nevyplácí. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahuje na částečné invalidní důchody přiznané podle § 44 odst. 2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na pojištěnce, který dosáhl věku 65 let. (4) Částečný invalidní důchod se však vyplácí v plné výši, jestliže úhrnný příjem z výdělečné činnosti za kalendářní rok uvedený v § 47 odst. 2 nepřesahuje dvanáctinásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu, k 1. lednu kalendářního roku, za který se podle § 47 odst. 2 stanoví průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti. Předchází-li rok přiznání částečného invalidního důchodu kalendářnímu roku, v němž se podle § 47 provádí kontrola pojištěncova průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti, upraví se dvanáctinásobek částky uvedené ve větě první úměrně počtu kalendářních dnů pobírání tohoto důchodu v kalendářním roce. Ustanovení odstavce 2 není přitom dotčeno.

§ 47 (1) Průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti se stanoví z úhrnu příjmů z výdělečné činnosti za období stanovené v odstavci 2; 2 větě první; přitom se berou v úvahu pouze ty příjmy, za příjem z nichž se platí pojistné, výdělečné činnosti považuje vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona17), a vylučují doby, a) v nichž neměl pojištěnec příjem z výdělečné činnosti, činnosti nebo pobíral dávky nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem, popřípadě trvaly důvody, které jsou podmínkou pro jejich poskytování, b) kdy pojištěnec byl výdělečně činný v cizině, c) před přiznáním částečného invalidního důchodu. (2) Průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti se stanoví na základě přehledu o příjmech z výdělečné činnosti za předchozí kalendářní rok; pokud však byl částečný invalidní důchod přiznán ode dne spadajícího do období od 1. července do 31. prosince, berou se při prvním stanovení průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti po přiznání částečného invalidního důchodu v úvahu příjmy za kalendářní rok následující po kalendářním roce, v němž byl přiznán částečný invalidní důchod. Průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu příjmů z výdělečné činnosti za období stanovené ve větě první a počtu kalendářních dnů připadajících na toto období; jsou-li v tomto období doby vyloučené podle odstavce 1 písm. a) až c), snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na toto období. (3) Poživatel částečného invalidního důchodu je povinen do 10. dubna kalendářního roku předložit plátci tohoto důchodu a) přehled o příjmech v období uvedeném v odstavci 2, měl-li v tomto období pouze příjmy, které se pro účely daně z příjmů považují za příjmy ze závislé činnosti,23) b) oznámení o tom, že v období uvedeném v odstavci 2 měl příjmy dosažené výkonem samostatné výdělečné činnosti (§ 9 odst. 3), nebo c) oznámení o tom, že v období uvedeném v odstavci 2 neměl žádné příjmy z výdělečné činnosti. (4) Poživatel částečného invalidního důchodu, který je povinen předložit oznámení podle odstavce 3 písm. b), je povinen předložit do 10. července plátci důchodu přehled o příjmech v období uvedeném v odstavci 2 s uvedením, které příjmy jsou příjmy podle odstavce 3 písm. a) a které podle odstavce 3 písm. b). (5) V přehledu podle odstavce 3 písm. a) a podle odstavce 4 se uvádějí též doby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c), a podává-li se přehled podle odstavce 4, též výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů ze samostatné výdělečné činnosti (§ 10 odst. 1 věta druhá). (6) Výplata částečného invalidního důchodu se podle § 46 odst. 1 písm. c) zastaví nebo výše částečného invalidního důchodu se podle § 46 odst. 1 písm. b) upraví od splátky částečného invalidního důchodu splatné v druhém kalendářním měsíci po kalendářním měsíci, v němž byl poživatel tohoto důchodu povinen předložit přehled podle odstavce 3 nebo 4. (7) Byla-li výše částečného invalidního důchodu upravena podle § 46 odst. 1 písm. b), upraví se výše částečného invalidního důchodu podle § 46 odst. 1 písm. a) od splátky tohoto důchodu splatné v druhém kalendářním měsíci po kalendářním měscíci, v němž byl poživatel tohoto důchodu povinen předložit přehled podle odstavce 3 nebo 4, nejdříve však od splátky tohoto důchodu splatné v kalendářním měsíci, v němž byl předložen přehled podle odstavce 3 nebo 4. (8) Byla-li výplata částečného invalidního důchodu zastavena podle § 46 odst. 1 písm. c), obnoví se výplata tohoto důchodu ve výši podle § 46 odst. 1 písm. a) nebo b) na základě předložení přehledu podle odstavce 3 písm. a) nebo odstavce 4, a to od splátky důchodu uvedené v odstavci 7. (9) Ustanovení odstavců 3 až 5 neplatí pro poživatele částečného invalidního důchodu přiznaného ode dne spadajícího do období od 1. července do 31. prosince předchozího kalendářního roku.

§ 48 VDOVSKÝ A VDOVECKÝ DŮCHOD (1) Srovnatelný vyměřovací základ pojištěnce je osobní vyměřovací základ, z něhož byl částečný invalidní důchod vyměřen, vynásobený koeficientem stanoveným jako podíl podíl, v jehož čitateli je součin všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 2) za kalendářní rok o dva tři roky předcházející rok, roku, v němž se podle § 47 provádí kontrola pojištěncova průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti, a přepočítacího koeficientu (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu základu, a ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za předposlední kalendářní rok rozhodného období (§ 18). Pokud rozhodné období nečiní aspoň dva kalendářní roky, postupuje se podle věty první s tím, že ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok o dva roky předcházející kalendářnímu roku, v němž byl přiznán částečný invalidní důchod. Pokud pojištěnec před přiznáním částečného invalidního důchodu měl nárok na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod a při přiznání částečného invalidního důchodu se vycházelo z vyměřovacího základu, z něhož byl vyměřen dřívější plný invalidní nebo částečný invalidní důchod, vychází se pro účely předchozí věty první z rozhodného období stanoveného pro vyměření dřívějšího plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu. Pokud důchodu; pokud však rozhodné období nečiní období, z něhož byl vyměřen dřívější důchod, nečinilo aspoň dva kalendářní roky, stanoví postupuje se koeficient, jímž se násobí osobní vyměřovací základ, z něhož obdobně podle věty druhé s tím, že místo kalendářního roku, v němž byl přiznán částečný invalidní důchod vyměřen, jako podíl všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok o dva roky předcházející rok, důchod, se bere v němž se podle § 47 provádí kontrola pojištěncova průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti, a všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok o dva roky předcházející úvahu kalendářní rok, v němž byl přiznán částečný invalidní tento dřívější důchod. (2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně v případě, že důchod byl vyměřen z průměrného měsíčního výdělku podle předpisů platných před 1. lednem 1996; rozhodující je přitom průměrný měsíční výdělek neomezený podle § 12 odst. 6 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, nebo podle obdobných ustanovení předchozích předpisů o sociálním zabezpečení, a rozhodné období podle těchto předpisů, z něhož byl tento průměrný měsíční výdělek zjištěn. (3) Nebyl-li částečný invalidní důchod vyměřen z výpočtového základu ani z průměrného měsíčního výdělku podle předpisů platných před 1. lednem 1996, považuje se v těchto případech za osobní vyměřovací základ všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok o dva roky předcházející kalendářnímu roku, v němž byl přiznán částečný invalidní důchod; pokud měl pojištěnec před přiznáním částečného invalidního důchodu nárok na plný invalidní důchod, platí zde přiměřeně ustanovení odstavce 1 věty třetí. HLAVA ČTVRTÁ Díl první

§ 54 Nárok na důchod a jeho výplatu (1) Nárok na důchod vzniká dnem splnění podmínek stanovených tímto zákonem. (2) Nárok na výplatu důchodu vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na důchod a na jeho výplatu a podáním žádosti o přiznání nebo vyplácení důchodu. (3) Výše důchodu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. nahoru; přitom se výše důchodu vypočtená ke dni vzniku nároku na důchod zaokrouhluje zvlášť.

§ 56 (1) Zjistí-li se, že a) nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen, b) důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, nejvýše však tři roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení, c) důchod byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, důchod se sníží nebo odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen, d) se změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu, postupuje se obdobně podle ustanovení písmene b) nebo c). (2) Byla-li výplata plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu zastavena pro nedostavení se pojištěnce ke kontrolní lékařské prohlídce nebo nepodrobení se vyšetření zdravotního stavu a zjistí-li se, že pojištěnec přestal být plně nebo částečně invalidním již před zastavením výplaty důchodu, tento důchod nenáleží ode dne zastavení jeho výplaty. Zjistí-li se, že pojištěnec přestal být plně nebo částečně invalidním až po zastavení výplaty důchodu, důchod nenáleží ode dne, kterým pojištěnec přestal být plně nebo částečně invalidním. (3) Jestliže poživatel částečného invalidního důchodu nepředložil přehled podle § 47 odst. 3 nebo 4 nebo oznámení podle § 47 odst. 3 do konce kalendářního měsíce, v kterém měl tento přehled doklad nejpozději předložit, výplata částečného invalidního důchodu se zastaví od splátky důchodu splatné v druhém kalendářním měsíci po kalendářním měsíci, v němž byl poživatel tohoto důchodu povinen předložit přehled podle § 47 odst. 3 nebo 4. 4 nebo oznámení podle § 47 odst. 3. Výplata částečného invalidního důchodu nenáleží od splátky důchodu uvedené v předchozí větě, jde-li o případ uvedený v § 46 odst. 1 písm. c), nebo se od této splátky upraví podle § 46 odst. 1 písm. b). (4) Zanikl-li nárok na důchod nebo jeho výplatu, popřípadě část výplaty, pro přiznání jiného důchodu, zúčtují se částky jiného důchodu náležející ode dne jeho přiznání s částkami dosavadního důchodu vyplacenými za tutéž dobu. (5) Po zjištění výše vyměřovacího základu pro pojistné u osob samostatně výdělečně činných podle skutečného příjmu ze samostatné výdělečné činnosti se výše důchodu přepočte se zřetelem k výši tohoto vyměřovacího základu, a to ode dne přiznání důchodu; byl-li důchod vyplácen ve vyšší nebo nižší výměře, než náleží po tomto přepočtu, vyplacené částky důchodu se zúčtují s částkami důchodu náležejícími v nové výši.

§ 65 (1) Starobní, plný invalidní a částečný invalidní důchod se nevyplácí po dobu poskytování nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění (péče) z doby před vznikem nároku na důchod. výplatu důchodu. (2) Plný invalidní a částečný invalidní důchod přiznaný pro plnou invaliditu nebo částečnou invaliditu následkem úrazu (onemocnění) uvedeného v § 25 odst. 1 větě druhé se vyplácí nejdříve po skončení služby, za jejíhož výkonu došlo k tomuto úrazu (onemocnění).

§ 66 ZVYŠOVÁNÍ DŮCHODŮ (1) Osobám, které nemají na území České republiky trvalý pobyt nebo které se na území České republiky obvykle nezdržují, se do ciziny vyplácí důchod ve výši odpovídající době pojištění a náhradní době pojištění získaným na území České republiky. (2) Za osoby, které se na území České republiky obvykle nezdržují, se považují osoby, které v cizině pobývají v kalendářním roce po dobu alespoň 270 dnů. HLAVA SEDMÁ

§ 71 JEDNOTLIVÉ DRUHY DÁVEK (1) Výše starobního, plného invalidního a částečného invalidního důchodu, na který vznikne nárok v době od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2005, nesmí být nižší než výše důchodu, která by náležela, kdyby důchod byl přiznán podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995 v rozsahu uvedeném v odstavci 4, a to včetně zvýšení, která by náležela k tomuto důchodu pouze k tomuto dni. Pro účely porovnání výší starobních, plných invalidních a částečných invalidních důchodů podle věty první se výší těchto důchodů rozumí procentní výměry těchto důchodů. Výše základní výměry starobního, plného invalidního a částečného invalidního důchodu, pokud se jejich výše stanoví po 31. prosinci 1995 s použitím předpisů platných před 1. lednem 1996, se stanoví podle předpisů platných ke dni, od něhož se přiznává důchod; přitom v této výši základní výměry důchodu je zahrnuto zvýšení o pevnou částku. (2) Získal-li pojištěnec alespoň jeden rok zaměstnání, které bylo podle předpisů platných před 1. červnem 1992 zařazeno do I. (II.) pracovní kategorie nebo do I. (II.) kategorie funkcí, postupuje se při stanovení výše starobního, plného invalidního a částečného invalidního důchodu podle odstavce 1, vznikne-li nárok na důchod v době od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2016. 2018. (3) Odstavce 1 a 2 platí obdobně pro stanovení výše důchodu zjišťované pro vyměření vdovského, vdoveckého nebo sirotčího důchodu. (4) Pro stanovení výše důchodů uvedených v odstavcích 1 a 2 podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995 se použije ustanovení těchto předpisů o průměrném měsíčním výdělku, včetně určení rozhodného období pro jeho výpočet, o výši důchodu a o nejvyšší a nejnižší výměře důchodu, s výjimkou ustanovení o úpravě důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, a s výjimkou ustanovení umožňujícího na základě žádosti pojištěnce požádat po 31. prosinci 1990 o vyměření výše důchodu podle předpisů platných před 1. říjnem 1988; přitom při určení výdělků za dobu po 31. prosinci 1995 se postupuje podle § 16 odst. 3 a 4. 4 a při určení dopočtené doby se postupuje podle § 41 odst. 3. (5) Ke starobnímu, plnému invalidnímu a částečnému invalidnímu důchodu přiznanému po 31. prosinci 1995, na který vznikl nárok před 1. lednem 1996, náleží ode dne přiznání zvýšení podle § 2 zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995; to však neplatí, stanoví-li se výše starobního důchodu podle § 72 odst. 1. HLAVA DRUHÁ

§ 74 Nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996 po odpracování stanovené doby zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii funkcí zůstávají zachovány do 31. prosince 2016. 2018. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk.

§ 76 (1) Nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, zůstávají zachovány do 31. prosince 2000. Ustanovení § 74 věty druhé platí zde obdobně. Výše starobního důchodu podle věty první se stanoví podle tohoto zákona s tím, že pro výši a výplatu tohoto důchodu platí § 37 a § 71 odst. 1 a 4 obdobně. Nárok na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisu uvedeného ve větě první vzniká též pojištěncům, kteří dosáhli 50 let do 31. prosince 2005, pokud splňují ostatní podmínky stanovené v tomto předpisu. Výše procentní výměry starobního důchodu podle věty první se zvyšuje podle § 34 odst. 2 po dosažení 55 let věku. (2) Poživatel starobního důchodu přiznaného podle odstavce 1 nemá nárok na starobní důchod podle tohoto zákona.

§ 94 Nároky účastníků odboje Pojištěncům, které předpisy platné ke dni 31. prosince 1995 považovaly za účastníky odboje, se pro nároky na důchody vzniklé po 31. prosinci 1995 zachovává nárok na a) snížení věkové hranice pro nárok na starobní důchod, důchod; ustanovení § 74 věty druhé platí zde obdobně, b) zvýšení starobního a invalidního důchodu o pevné částky za každý započatý rok odbojové činnosti, c) stanovení nejnižší výměry důchodu v pevných částkách, a to v rozsahu a za podmínek stanovených předpisy platnými před 1. lednem 1996; zvýšení o pevné částky podle písmene b) se přitom přičítá k procentní výměře důchodu.

§ 98 Příplatek k důchodu Příplatek k důchodu podle § 25 odst. 7 a 8 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., a podle § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění zákona č. 267/1992 Sb., přiznaný po 31. prosinci 1995, se slučuje s procentní výměrou důchodu, ke kterému náleží, a tvoří s důchodem nadále jeden celek. Zánikem nároku na důchod, s nímž byl příplatek k důchodu sloučen, však není dotčen nárok na tento příplatek. příplatek podle zákona o soudní rehabilitaci a zákona o mimosoudních rehabilitacích. HLAVA TŘETÍ

§ 99 ZÁKLADNÍ A PROCENTNÍ VÝMĚRA DŮCHODŮ PŘIZNANÝCH PODLE PŘEDPISŮ PLATNÝCH PŘED 1. LEDNEM 1996 (1) Zvýšení o pevnou částku se u důchodu přiznaného podle předpisů platných před 1. lednem 1996 považuje za základní výměru důchodu (§ 4 odst. 2 věta první). (2) Výše důchodu přiznaného podle předpisů platných před 1. lednem 1996 bez zvýšení o pevnou částku se považuje za procentní výměru důchodu (§ 4 odst. 2 věta první). (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro důchody přiznané podle § 71 a § 72 odst. 1 věty druhé podle předpisů platných před 1. lednem 1996. (4) Pobírá-li důchodce ke dni 1. ledna 1996 více důchodů, považuje se základní výměra uvedená v odstavci 1 za základní výměru starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu; za základní výměru vdovského nebo vdoveckého důchodu se považuje, jen jde-li o souběh tohoto důchodu se sirotčím důchodem. (5) Základní výměra důchodu přiznaného po 31. prosinci 1995 podle předpisů platných před 1. lednem 1996 se stanoví ve výši, v jaké náleží podle předpisů platných ke dni, od něhož se důchod přiznává.

§ 104 ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (1) Doba péče o dítě před 1. lednem 1996 se hodnotí za podmínek stanovených předpisy platnými před tímto dnem jako náhradní doba (§ 13 odst. 2) v rozsahu stanoveném tímto zákonem [§ 5 odst. 1 písm. r)]; tato doba se v rozsahu, který přesahuje náhradní dobu podle předpisů platných před 1. lednem 1996, považuje za vyloučenou dobu uvedenou v § 16 odst. 4 větě první. (2) Doby zaměstnání před 1. lednem 1996, u nichž podle předpisů platných před tímto dnem byla stanovena podmínka, aby zakládaly nemocenské pojištění,36) se považují za dobu pojištění (§ 13 odst. 1), jen pokud zakládaly nemocenské pojištění v době svého trvání. ČÁST ŠESTÁ

§ 107 Zmocňovací ustanovení (1) Vláda stanoví nařízením a) výši všeobecných vyměřovacích základů za jednotlivé kalendářní roky (§ 17 odst. 2) před rokem 1996 a výši přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 1994 (§ 17 odst. 4), a to podle údajů Českého statistického úřadu o průměrné měsíční mzdě za tyto jednotlivé kalendářní roky, b) které nemoci se považují za nemoci z povolání, a seznam těchto nemocí. (2) Vláda může zvýšit nařízením částky stanovené v § 15, pokud od předchozího stanovení těchto částek byly vyplácené důchody zvýšeny aspoň o 5 %; zvýšení těchto částek se provádí od 1. ledna. (3) Vláda zvýší nařízením částky základní výměry důchodů uvedené v § 33 odst. 1, § 41 odst. 1, § 45 odst. 1, § 51 odst. 1 a § 53 odst. 1, pokud byly zvýšeny základní výměry vyplácených důchodů, a to o částky, o které byly zvýšeny základní výměry vyplácených důchodů. Vláda zvýší nařízením procentní výměry důchodů přiznávaných v tom kalendářním roce, v němž byly zvýšeny procentní výměry vyplácených důchodů, a to o stejný počet procent, o který byly zvýšeny procentní výměry vyplácených důchodů, které byly přiznány v tomto kalendářním roce před zvýšením důchodů. (4) Vláda může nařízením stanovit, že pro účast některých skupin osob na pojištění podle § 6 odst. 2 se považuje podmínka trvání doby pojištění aspoň jeden rok za splněnou.