Zákon o komunálních podnicích

(1) Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců komunálních podniků se řídí předpisy platnými pro zaměstnance, na které se vztahuje zákon o státní mzdové politice.

(2) Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, přijímá zaměstnance a na pracovní místa je zařazuje správce komunálního podniku po projednání se závodním zastupitelstvem. K jejich propuštění je třeba souhlasu tohoto orgánu.

Komunální podnik poskytuje své výrobky a koná práce a služby za úplatu podle obecných cenových předpisů, pokud podle zvláštních předpisů není stanoveno jinak. Pro typické úplaty může vydat sazebník.

(1) Komunální podnik je povinen hospodařit podle rozpočtu, který je základem finančního plánu tvořícího součást jeho podnikového plánu.

(2) Účetní závěrka komunálního podniku podléhá schválení. Orgán, kterému přísluší schvalovat účetní závěrku, určí a podrobnosti stanoví směrnicemi ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem financí, státním úřadem plánovacím a nejvyšším účetním kontrolním úřadem.

O finančním hospodaření komunálních podniků platí zvláštní předpisy.

Má-li národní výbor více komunálních podniků velkého rozsahu, může pro ně zřídit se souhlasem ministerstva vnitra společné ředitelství.

(1) V čele ředitelství stojí ředitel komunálních podniků. Platí o něm přiměřeně ustanovení o správci komunálního podniku s výjimkou ustanovení § 20 odst. 1.

(2) Zaměstnanci ředitelství se posuzují jako zaměstnanci komunálních podniků.

Správcové komunálních podniků, pro něž je zřízeno společné ředitelství, jsou podřízeni řediteli. Vrchnímu státnímu vedení a dozoru podléhají prostřednictvím ředitele.

(1) Činnost ředitelství je zaměřena na splnění plánů podřízených komunálních podniků. Řídí se plánem. Částí plánu je rozpočet, podle něhož je ředitelství povinno hospodařit. Plán a účetní závěrku ředitelství projednává vedoucí národní výbor a schvaluje je dohlédací národní výbor (úřad).

(2) Rozpočetní náklady ředitelství nekryté jeho rozpočetními výnosy uhradí příslušné komunální podniky podle rozvrhu provedeného vedoucím národním výborem.

(3) Je-li to účelné v zájmu úkolů uložených ředitelství, může mu stát svěřit do správy též majetek.

(4) Pro ředitelství platí přiměřeně ustanovení o komunálních podnicích obsažená v § 7 odst. 1 až 3, §§ 8 a 9, § 11 odst.3, §§ 13 až 16, §§ 18, 21 a 23, §§ 34 až 36, § 37 odst. 1, § 42, § 43 odst. 2 a 3, §§ 44 až 46, § 47 odst. 1 a 3, § 48 odst. 1, 2 a 4 a §§ 49, 52, 53 a 56. Rovněž platí pro ředitelství přiměřeně ustanovení jiných předpisů vztahujících se na komunální podniky, pokud vláda nestanoví nařízením odchylku.

(5) Ministr financí stanoví v dohodě s ministrem vnitra nařízením, která ustanovení zákona č. 104/1950 Sb., o financování národních a komunálních podniků, platí přiměřeně pro ředitelství komunálních podniků, a případné odchylky od ustanovení téhož zákona.

Ředitelství komunálních podniků, jež zřídí ústřední národní výbor hlavního města Prahy, může ministr vnitra pověřit některými úkoly odborného vrchního vedení (§ 37).

(1) Komunální podniky jsou podřízeny vrchnímu vedení a dozoru státu.

(2) Proti opatřením orgánů vrchního vedení a dozoru státu nemůže se komunální podnik odvolat.

Bezprostřední vrchní vedení komunálních podniků a dozor státu nad nimi vykonává vedoucí národní výbor, a to zejména tím, že je zřizuje, určuje zaměření jejich činnosti, mění jejich učlenění nebo je zrušuje; začleňuje do nich národní majetek a přenáší na ně závazky, po případě majetek a závazky z nich vyjímá; jmenuje a odvolává správce a uděluje mu pokyny, popřípadě si vyhrazuje předchozí souhlas; projednává podnikový plán a účetní závěrku; všestranně dbá o to, aby komunální podniky řádně hospodařily a plnily své poslání.

(1) Vrchní vedení komunálních podniků a dozor státu nad nimi ve vyšší stolici (instanční dohled) vykonávají národní výbory nadřízené vedoucímu národnímu výboru (bezprostředně dohlédací, po případě vyšší dohlédací národní výbor) a v nejvyšší stolici ministerstvo vnitra. Orgánům instančního dohledu také náleží dbát o to, aby vedoucí národní výbory plnily úkoly jim uložené.

(2) Dohlédací národní výbor může vedoucímu národnímu výboru udělovat pokyny a vyhradit si, že některá opatření vyžadují jeho souhlasu. Může opatření vedoucího národního výboru změnit nebo zrušit nebo může s jeho vědomím zakročit opatřením vlastním. Oprávnění, jež přísluší bezprostřednímu dohlédacímu národnímu výboru, přísluší také vyššímu dohlédacímu národnímu výboru a ministerstvu vnitra.

(3) Místní příslušnost dohlédacího národního výboru není dotčena tím, že u oblastního komunálního podniku jsou přibrány k poradní a pomocné účasti také národní výbory mimo obvod jeho působnosti.

(4) Krajské národní výbory dbají o to, aby síť komunálních podniků v kraji a jejich činnost byly v souladu s jednotným hospodářským plánem. Ministerstvo vnitra usměrňuje tyto úkoly s hlediska celostátního.

(5) Opatření vedoucího národního výboru, k jehož provedení bude třeba změnit obsah nebo rozsah úkolů svěřených komunálnímu podniku prováděcím plánem jednotného hospodářského plánu, vyžadují vždy souhlasu dohlédacího národního výboru (úřadu). Dříve než udělí tento souhlas, dohlédací národní výbor projedná věc s příslušným plánovacím místem.

(6) Usnesení vedoucího národního výboru, jímž se do komunálního podniku začleňuje majetek nebo přenáší naň závazek, nebo jímž se takový majetek nebo závazek z komunálního podniku vyjímá, vyžaduje souhlasu toho dohlédacího národního výboru (úřadu), který schvaluje plán komunálního podniku.

(7) Před každým opatřením dohlédacího národního výboru (úřadu) je třeba slyšet vedoucí národní výbor, pokud není nebezpečí v prodlení.

(1) K úkolům vrchního vedení a dozoru státu nad komunálními podniky náleží také sjednocování a usměrňování jejich podnikové činnosti, péče o jejich účelnou organisaci a odborné vedení provozu a péče o jejich hmotné zásobování (odborné vrchní vedení).

(2) Pro vykonávání odborného vrchního vedení komunálních podniků se zřizují krajské inspektoráty komunálních podniků jako orgány krajských národních výborů a dále ústřední inspektorát komunálních podniků jako orgán ministerstva vnitra a oblastní inspektorát komunálních podniků jako orgán pověřenectva vnitra. Směrnice a pokyny inspektorátů ve věcech odborného vrchního vedení komunálních podniků jsou závazné pro podřízené národní výbory a pro správce komunálních podniků.

(3) Pro obvod ústředního národního výboru hlavního města Prahy se inspektorát komunálních podniků nezřizuje.

(1) V čele inspektorátu stojí inspektor komunálních podniků. Ústředního (oblastního) inspektora jmenuje a odvolává ministr vnitra; krajského inspektora jmenuje a odvolává krajský národní výbor.

(2) O inspektoru komunálních podniků platí přiměřeně ustanovení o správci komunálních podniků s výjimkou ustanovení § 20 odst. 1.

(1) Činnost inspektorátu se řídí plánem. Částí plánu je rozpočet, podle něhož je inspektorát povinen hospodařit. Plán a účetní závěrku krajského inspektorátu projednává krajský národní výbor a schvaluje je ministerstvo vnitra; ministerstvo vnitra také schvaluje plán a účetní závěrku ústředního (oblastního) inspektorátu.

(2) Je-li to potřebné v zájmu úkolů uložených inspektorátu, může mu stát svěřit do správy též majetek.

(3) Pro inspektoráty platí přiměřeně ustanovení o komunálních podnicích obsažená v § 7 odst. 1 až 3, §§ 8 a 9, § 11 odst. 3, §§ 13 až 16, §§ 18, 21, 23, 28, 34 a 42, § 43 odst. 2 a 3 a §§ 44, 45, 52, 53 a 56. Rovněž platí pro inspektoráty přiměřeně ustanovení jiných předpisů vztahujících se na komunální podniky, pokud vláda nestanoví nařízením odchylku. Kde se v takových ustanoveních mluví o vedoucím národním výboru, použije se jich vzhledem ke krajskému inspektorátu přiměřeně o příslušném krajském národním výboru a vzhledem k ústřednímu (oblastnímu) inspektorátu o ministerstvu (pověřenectvu) vnitra.

Které úkoly náležejí k vrchnímu odbornému vedení komunálních podniků, stanoví Statut (§ 50); podrobnosti stanoví ministerstvo vnitra směrnicemi.

Zaměstnanci inspektorátu se posuzují jako zaměstnanci komunálních podniků.

(1) Vedoucí národní výbor může z komunálního podniku vyjmout majetek a učinit o něm opatření ve vlastním oboru působnosti; zejména může takový majetek začlenit do jiného svého komunálního podniku.

(2) Vedoucí národní výbor může z komunálního podniku vyjmout závazek a přenést jej na jiný svůj komunální podnik.

(3) Ministr vnitra nebo podle jeho zmocnění krajský národní výbor může obdobně podle ustanovení odstavců 1 a 2 provést změny v učlenění komunálních podniků, i když patří různým vedoucím národním výborům, po případě převést komunální podnik z jednoho vedoucího národního výboru na jiný.

(1) Ministr vnitra může vyjmout komunální podnik z organisace podle tohoto zákona a naložit s ním buď ve vlastním oboru působnosti, nebo v dohodě s příslušným ministrem jej odevzdat k opatření podle předpisů, které tomuto ministru přísluší provádět.

(2) Ministr vnitra může z komunálního podniku vyjmout majetek nebo závazky a učinit o nich opatření ve vlastním oboru působnosti nebo je v dohodě s příslušným ministrem převést do jeho pravomoci, aby o nich učinil opatření ve vlastním oboru působnosti.

(3) Ministr vnitra může v dohodě s ministrem financí přenést na komunální podnik závazky patřící k národnímu majetku.

Před každou změnou v učlenění komunálního podniku je třeba slyšet jeho správce.

(1) Přechodem závazků podle § 42 odst. 2 a 3 a § 43 odst. 2 a 3 se jich dosavadní dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není potřebí přivolení věřitele.

(2) O přechodu závazků na komunální podnik vydává potvrzení vedoucí národní výbor.

Vedoucí národní výbor může komunální podnik zrušit. Při tom také stanoví, jak má být naloženo s majetkem zrušeného podniku. Toto usnesení vyžaduje souhlasu toho dohlédacího národního výboru (úřadu), který schvaluje plán komunálního podniku.

(1) Po zrušení komunálního podniku jmenuje vedoucí národní výbor likvidátora. Jmenovaného likvidátora může též odvolat.

(2) Zrušení komunálního podniku i jmenování a odvolání likvidátora ohlásí vedoucí národní výbor k zápisu do podnikového rejstříku.

(3) Likvidátor nebude jmenován, dojde-li při zrušení komunálního podniku k přenesení všech jeho závazků na jiný subjekt.

(1) Likvidátor smí zpeněžit majetek zrušeného komunálního podniku jen, pokud o něm nebylo jinak stanoveno podle § 46.

(2) Likvidační přebytek zrušeného komunálního podniku odvede likvidátor Fondu znárodněného hospodářství.

(3) Po skončení likvidace navrhne likvidátor výmaz komunálního podniku z podnikového rejstříku.

(4) Knihy a spisy zrušeného komunálního podniku odevzdá likvidátor vedoucímu národnímu výboru.

(1) Likvidátor je podroben dozoru obdobně podle ustanovení o správci komunálního podniku.

(2) O osobní odpovědnosti likvidátorově a o vymáhání náhrady škody jím způsobené platí přiměřeně ustanovení § 21.

Vláda vyhlásí nařízením Statut komunálních podniků. Statut určí komunálním podnikům směrnice zejména o oblastních a společných komunálních podnicích, řízení, organisaci a právním postavení orgánů, kmenovém jmění, zcizování a zatěžování majetku, podnikovém plánu, práci a pracujících, péči o kádry, technice provozu, finančním hospodaření, podnikových fondech pracujících, o ředitelstvích komunálních podniků a o vrchním vedení a dozoru státu. Vycházejíce z ducha tohoto Statutu, komunální podniky postupují podle zásad do něho pojatých tak, aby splnily své poslání.

(1) Zápisy v pozemkových knihách provedené podle dosavadních předpisů pro komunální podniky mohou zůstat nezměněny, dokud zapsaný majetek zůstává ve správě téhož komunálního podniku.

(2) Změna dosavadních knihovních zápisů v pozemkových knihách pro československý stát se provede zpravidla až při příležitosti nejbližšího převodu správy tohoto majetku.

(3) Knihovní zápisy podle odstavce 2 provede knihovní soud podle příslušného správního opatření, a to na návrh komunálního podniku nebo jiného orgánu, na nějž bude správa majetku převedena.

(1) Právní jednání, písemnosti a úřední úkony potřebné k provádění tohoto zákona nebo k přípravám takového provádění jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek. To neplatí o obchodní činnosti komunálních podniků a o převodech majetku z komunálního podniku, jimiž tento majetek přestává být majetkem národním.

(2) Od nemovitostního poplatku a od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí je osvobozen převod nemovitosti, kterého je třeba při dobrovolném zapojení soukromého podniku jako celku do komunálního podniku, jakož i převod nemovitosti družstva na komunální podnik, jestliže družstvo zaniká a veškerý jeho majetek přechází na tento podnik.

Ustanovení tohoto zákona se vztahuje také na bytový majetek komunálních podniků, pokud nemá o něm odchylné ustanovení zákon č. 110/1950 Sb., o organisaci bytového majetku a o Fondu bytového hospodářství.

(1) Vedoucí národní výbory přizpůsobí organisaci dosavadních komunálních podniků tomuto zákonu nejpozději do tří měsíců ode dne počátku jeho účinnosti. Dokud nebude tato reorganisace provedena, lze přiměřeně používat dosavadních předpisů, pokud by jiný postup přivodil organisační nebo provozní nesnáze.

(2) Funkce členů představenstev komunálních podniků, zřízených podle dosavadních předpisů, zaniknou dnem, kdy vstoupí v účinnost reorganisace těchto podniků (odstavec 1).

(3) Reservní fondy komunálních podniků zřízené podle dosavadních předpisů se převádějí do kmenového jmění těchto podniků dnem 31. prosince 1950.

Podle směrnic, po případě pokynů, jež vydá ministr vnitra v dohodě s ústředním orgánem jednotné odborové organisace, stanoví krajský národní výbor v dohodě s krajským orgánem jednotné odborové organisace den, kterým se v jednotlivých komunálních podnicích zřizují podnikové fondy pracujících, jakož i plánovací období, za něž se podnikovým fondům pracujících poskytují příděly. Od prvého dne tohoto období se na příslušné komunální podniky nevztahují ustanovení §§ 24 a 32 dekretu presidenta republiky č. 104/1945 Sb., o závodních a podnikových radách, ve znění zákona č. 188/1948 Sb. Nároky jednotného fondu pracujících na podíl na čistém zisku za dobu předcházející tomuto dni zůstávají nedotčeny.

Nároky zaměstnanců, získané podle § 23 zákona č. 199/1948 Sb., o komunálních podnicích, nebo podle ustanovení § 28 odst. 4 a § 29 zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, a podle předpisů je provádějících, zůstávají nedotčeny. Podrobnosti a odchylky stanoví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvy vnitra a financí.

Ministr financí učiní v dohodě s ministrem vnitra pro obor státního rozpočtu na rok 1951 opatření, kterých bude vyžadovat provedení § 39 odst. 1.

Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto zákona přede dnem počátku jeho účinnosti a účinnosti předpisů podle něho vydaných se ode dne opatření pokládají za učiněná podle zákona.

Zrušují se s výhradou ustanovení § 54 odst. 1:

1. zákon č. 199/1948 Sb.,

2. vládní nařízení č. 10/1949 Sb., kterým se provádí zákon o komunálních podnicích a vydává jejich statut (statut komunálních podniků),

3. nařízení ministra vnitra č. 24/1950 Sb., kterým se zřizuje poradní sbor pro komunální podniky.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951; provedou jej ministři vnitra a financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Nosek v. r.

Kabeš v. r.