Jednací řád

(1) Každý okresní soud s pravomocí ve věcech občanskoprávních osvědčí na žádost skutečnost, že někdo před soudem nějakou listinu vlastnoručně podepsal nebo podpis na listině již dříve učiněný uznal za svůj vlastní [§ 13 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].

(2) Podpisy ověřuje soudce z povolání nebo správní zaměstnanec, který byl k tomu předsedou soudu určen (§ 13 odst. 2, § 677 o. s. ř.).

(1) Ověřující zaměstnanec vyslechne osobu, jejíž podpis se ověřuje (dále jen „účastník“), zda uznává podpis na listině za svůj vlastní; jde-li o listinu nepodepsanou, účastník se před ním na listinu vlastnoručně podpíše.

(2) Nezná-li ověřující zaměstnanec účastníka osobně a jménem a příjmením, musí mu být jeho totožnost prokázána občanským průkazem nebo potvrzena dvěma svědky. Svědkové totožnosti musí být ověřujícímu zaměstnanci osobně a jménem a příjmením známi, nebo mu musí být jejich totožnost prokázána občanským průkazem. Svědky totožnosti nemohou být osoby mladší 18 let a ti, kdo pro svůj tělesný nebo duševní stav nejsou schopni vydat svědectví, kdo neumějí číst a psát a kdo jsou zúčastněni na věci.

(3) Ověření podpisu se vyznačí na listině nebo na přívěsku s listinou pevně spojeném ve formě ověřovací doložky, kterou ověřující zaměstnanec podpíše. V doložce se dále uvede:

1. číslo příslušné položky ověřovací knihy, po případě místo a čas sepsání protokolu (§ 175),

2. jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště účastníka,

3. jakým způsobem byla zjištěna jeho totožnost,

4. zda listinu podepsal nebo uznal podpis za svůj vlastní,

5. místo a den ověření.

(1) Ověření podpisu se zapíše do ověřovací knihy.

(2) Provádí-li se ověřování podpisu mimo soudní budovu, sepíše se o tom protokol, jehož údaje se dodatečně přepíší do ověřovací knihy.

Pokud vedoucí prokurátor nebo předseda soudu neurčí jinak, obstarávají správní zaměstnanci pod dohledem prokurátora-aprobanta nebo předsedy senátu veškeré administrativní práce souvisící s výkonem úřadu prokurátora nebo s výkonem soudní moci samostatně, bez zvláštního příkazu.

Způsobilým správním zaměstnancům může být předsedou soudu se souhlasem ministra spravedlnosti svěřeno obstarávání jednoduchých úkonů, které jsou jinak svěřeny soudci (§§ 4 a 677 o. s. ř.)

1. ve věcech poručenských, opatrovnických a dětí v rodičovské moci,

2. ve věcech prohlášení za mrtvého a důkazu smrti,

3. ve věcech projednání dědictví,

4. ve věcech soudního umoření listin,

5. ve věcech soudní úschovy,

6. ve věcech exekučních, jde-li o exekuce na movité věci a na peněžité pohledávky a plat,

7. ve věcech knih pozemkových,

8. při vydávání soudních výpovědí a rozkazů na odevzdání nebo převzetí předmětu nájmu při nechráněných nájmech,

9. při vydávání platebních rozkazů v rozkazním řízení,

10. při sepisování soudních směnečných protestů.

Soudce, jemuž jest věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených správním zaměstnancům, a to buď vůbec, nebo případ od případu.

(1) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené pověřeným správním zaměstnancem lze odporovat stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí soudce. Opravný prostředek předloží se však nejprve soudci, který o něm sám rozhodne, má-li za to, že se mu má vyhovět, jinak předloží opravný prostředek soudu druhé stolice, aby o něm rozhodl.

(2) Rozhodne-li soudce sám o opravném prostředku podle odstavce 1, považuje se i jeho rozhodnutí za rozhodnutí soudu první stolice. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení.

Odměna správců konkursní podstaty a vyrovnacích správců (§§ 671 a 672 o. s. ř.) se stanoví podle dosavadních předpisů.

Kde se v tomto nařízení mluví o předsedovi senátu, rozumí se tím i soudce jediný (§ 54 odst. 2 tr. ř., § 4 o. s. ř.), po případě člen senátu (§ 55 tr. ř., § 95 odst. 3 o. s. ř.).

Platnosti pozbývají všechna ustanovení týkající se věcí upravených tímto nařízením.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1951.

Zápotocký v. r.

Dr. Rais v. r.