§ 22 Zákon o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových – Jedná-li Úřad v řízení jménem státu (§ 3
Zákon o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových · 201/2002 Sb. · § 22 · Správní právo
Stručně: Paragraf 22 zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových stanoví, že pokud Úřad jedná jménem státu v řízení, nemůže být stát současně zastoupen jinou osobou na základě plné moci, a Úřad sám si pro takové řízení nemůže sjednat zastoupení na základě plné moci.
§ 22
(1) Jedná-li Úřad v řízení jménem státu (§ 3, 4, 6, 7), je vyloučeno současné zastoupení na základě plné moci sjednané pro toto řízení příslušnou organizační složkou.
(2) Jedná-li Úřad v řízení jménem státu (§ 3, 4, 6, 7, 9) nebo se řízení přímo účastní anebo zastupuje obec podle § 13a a 13b, nemůže sám sjednat pro toto řízení zastoupení na základě plné moci, pokud tento zákon dále nestanoví jinak (§ 26).
Paragraf 22 zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových stanoví, že pokud Úřad jedná jménem státu v řízení, nemůže být stát současně zastoupen jinou osobou na základě plné moci, a Úřad sám si pro takové řízení nemůže sjednat zastoupení na základě plné moci.
Co to znamená v praxi
Pokud Úřad zastupuje stát v řízení, nemůže si příslušná organizační složka státu najmout jiného právníka nebo zástupce s plnou mocí pro stejné řízení.
Úřad, který jedná jménem státu nebo se přímo účastní řízení, nemůže pro toto konkrétní řízení pověřit zastupováním jinou osobu na základě plné moci.
Toto pravidlo platí i v případě, kdy Úřad zastupuje obec podle § 13a a 13b zákona.
Na co si dát pozor
Výjimka z pravidla, že Úřad nemůže sjednat zastoupení na základě plné moci, je možná pouze v případě, že to zákon výslovně stanoví jinak (§ 26).
Ustanovení se týká situací, kdy Úřad jedná jménem státu podle § 3, 4, 6, 7 nebo 9, nebo se řízení přímo účastní, nebo zastupuje obec podle § 13a a 13b.