23 Cdo 1760/2008 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1760/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 7. 2010 Spisová značka:23 Cdo 1760/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.1760.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:čl. I bod 5 předpisu č. 364/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 8. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.25.2010I.ÚS 3036/10JUDr. Vojen Güttlerodmítnuto12.15.2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1760/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště v hlavním městě Praze, Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 – Nové Město, PSČ 128 00, proti žalované Bimoset, a.s., se sídlem v Praze 5, Pod Kotlářkou 151/3, PSČ 150 00, IČ 26063328, zastoupené Mgr. Lucií Slabou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábřeží 7, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 285/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 6. prosince 2007, č. j. 60 Co 377/2006-166, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 26. května 2006, č. j. 6 C 285/2005-102, zamítl žalobu na určení, že vlastníkem parcely č. 1262 o výměře 5 999 m2 vedené jako orná půda na listu vlastnictví č. 325 pro katastrální území a obec Lutopecny u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Kroměříž, je Česká republika, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se v řízení domáhala určení, že je vlastníkem nemovitosti, která byla jako majetek bývalého Socialistického svazu mládeže zákonem č. 113/1993 Sb., o Fondu dětí a mládeže (dále jen „Fond“), svěřena Fondu poté, co ústavním zákonem č. 497/1990 Sb., o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a Slovenské Federativní Republiky, přešla do vlastnictví státu. Soud prvního stupně zjistil, že likvidátor Fondu Ing. P. Ž. vypsal v souladu s článkem I. bod 5 písmeno f) zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů, třetí kolo výběrového řízení, do kterého byla zařazena i předmětná nemovitost. Vzhledem k tomu, že o bezúplatný převod předmětné nemovitosti nebylo žádným subjektem požádáno, nabídl likvidátor tuto nemovitost k úplatnému převodu ve veřejné soutěži vyhlášené dne 30. 6. 2004 v Obchodním věstníku, avšak ani poté žádný subjekt nepožádal o převod vlastnictví. Ve druhém kole veřejné soutěže se přihlásila jako zájemce žalovaná, s níž Ing. P. Ž. jménem Fondu uzavřel dne 17. 9. 2004 kupní smlouvu o převodu vlastnictví předmětné nemovitosti; vklad vlastnického práva byl povolen rozhodnutím katastrálního orgánu s právními účinky vkladu ke dni 17. 9. 2004. Uvedené skutečnosti byly mezi účastníky nesporné, spornou byla toliko otázka, zda likvidátor Fondu v době, kdy kupní smlouvu uzavíral, mohl disponovat nemovitostí, kterou žalované prodal. Soud prvního stupně shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, neboť bez tohoto rozhodnutí by nemohla být zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně posoudil předmětnou kupní smlouvu ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), provedl výklad zákona č. 364/2000 Sb. a usnesení vlády České republiky ze dne 28. ledna 2004 č. 98, v jehož příloze č. 1 byly stanoveny podmínky pro třetí kolo výběrového řízení k bezúplatným převodům (dále jen „usnesení vlády“ nebo „podmínky“), a dospěl k závěru, že kupní smlouva není neplatná, neboť likvidátor při jejím uzavírání nepostupoval v rozporu se zákonem, zákon neobešel a kupní smlouva se ani nepříčí dobrým mravům. Při právním posouzení věci vycházel z článku I bodu 5 písmeno f) věty třetí zákona č. 364/2000 Sb., podle něhož podmínky pro výběrové řízení stanoví vláda usnesením. Podle ustanovení článku 3 písmene J) usnesení vlády nemovitosti uvedené v seznamu pro bezúplatný převod automaticky přecházejí do skupiny majetku určeného k jinému způsobu vypořádání, jestliže o ně neprojeví žádný subjekt zájem. Taková situace nastala podle závěru soudu prvního stupně v dané věci, kdy o předmětnou nemovitost žádný subjekt zájem neprojevil, likvidátor proto vypsal veřejnou soutěž, přičemž ve druhém kole této veřejné soutěže byla nemovitost prodána žalované. Systematickým výkladem článku I bodu 5 písmena f) zákona č. 364/2000 Sb. dospěl soud prvního stupně k závěru, že podmínky stanovené pro použití čtvrté věty uvedeného ustanovení nastupují až tehdy, nebylo-li možno postupovat podle věty třetí tohoto ustanovení. Podle závěru soudu prvního stupně tedy likvidátor Fondu s předmětnou nemovitostí v době uzavření kupní smlouvy s žalovanou nakládat mohl, tato smlouva je proto platná a žalovaná vlastnictví k předmětné nemovitosti nabyla ve smyslu § 133 odst. 2 obč. zák. vkladem do katastru nemovitostí. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 6. prosince 2007, č. j. 60 Co 377/2006-166, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se určuje, že vlastníkem pozemku parc. č. 1262 v katastrálním území Lutopecny je žalobkyně, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek. Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování listinnými důkazy, doplnil dokazování listinami vztahujícími se k prvnímu a druhému kolu veřejné soutěže, dospěl k právním závěrům odlišným od soudu prvního stupně, a sice že možnost úplatného převodu majetku z Fondu byla možná jen po předchozím rozhodnutí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Odvolací soud poukázal na judikatorní trend nastíněný rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3140/2006, podle něhož je dikce zákona jednoznačná potud, že úplatný převod majetku je podmíněn rozhodnutím Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o převodu bezúplatném. Toto rozhodnutí sice mířilo na skutkově odlišnou situaci, neboť se jednalo o případ, kdy nárok na bezúplatný převod majetku zájemcem uplatněn byl, nicméně ani tato skutečnost nevyvrací použitelnost výše naznačeného právního názoru v dané věci. Je totiž podle závěru odvolacího soudu zřejmé, že v obecné rovině mohou vznikat situace naznačující spornost uplatněného nároku na bezúplatný převod, jež vyžadují adekvátní posouzení, a jimž čelí právní úprava generální povinnosti rozhodnutí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky o bezúplatných převodech. Uvedené rozhodnutí tak lze posuzovat jako kontrolní mechanismus, jenž jednoznačně postaví najisto, které nemovitosti budou podléhat bezúplatnému převodu, a u kterých následně může likvidátor postupovat formou převodu úplatného. Usnesení vlády nemá povahu pramene práva a nemůže být proto poměřován jeho soulad s článkem I bodu 5 písmeno f) zákona č. 364/2000 Sb., neboť obsah usnesení vlády nevyjadřuje nic jiného, než že nemovitosti určené pro bezúplatný převod „přecházejí“ do režimu možného úplatného převodu jiným subjektům. Tento obsah však nelze podle závěru odvolacího soudu chápat tak, že by jím bylo vyloučeno obligatorní rozhodnutí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, ale deklaruje pouze skutečnost, že nemovitosti, k nimž není projeven zájem o jejich bezúplatný převod, bude možno následně převést formou převodu úplatného, nicméně po rozhodnutí Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Odvolací soud posoudil platnost předmětné kupní smlouvy také z pohledu dodržení zákonného postupu při převodu nemovitých věcí z majetku státu stanoveného zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a shledal, že předmětný pozemek nespadá pod žádnou z výluk, u kterých by podle § 22 odst. 3 zákona č. 219/2000 Sb. nebylo požadováno schválení Ministerstvem financí. Uzavřel proto, že neexistence uvedeného souhlasu Ministerstva financí v dané věci má za následek neplatnost uzavřené kupní smlouvy pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s odkazem na jeho přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napade