Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 7. 10. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
§ 6

§ 6 zákon o ochraně ovzduší – Zjišťování a vyhodnocení úrovně znečišťování

Zákon o ochraně ovzduší · 201/2012 Sb. · Životní prostředí a zemědělství

Stručně: Paragraf 6 zákona o ochraně ovzduší stanovuje, že provozovatelé zdrojů znečištění mají povinnost zjišťovat a vyhodnocovat úroveň znečišťování, a to buď měřením, nebo výpočtem, v závislosti na typu znečišťující látky a zdroje. Provozovatelé musí aktivně sledovat, kolik znečišťujících látek vypouštějí, pokud pro ně platí specifické limity, technické podmínky nebo jsou uvedeny v příloze č. 4 zákona. (§ 6 zákona č. 201/2012 Sb., zákon o ochraně ovzduší, stav k 7. 10. 2026)

Klíčová fakta

  • Předmět úpravy: Zjišťování a vyhodnocení úrovně znečišťování
  • Týká se: provozovatel, ministerstvo
  • Lhůta nebo doba (odst. 5): „Provozovatel je oprávněn nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne ohlášení výsledků ohlásit prostřednictvím informačního systému kvality…“
  • Lhůta nebo doba (odst. 6): „Údaje z měření podle věty první, obsažené v protokolu o měření, ohlásí inspekce bez zbytečného odkladu prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti…“
  • Lhůta nebo doba (odst. 7): „…povinností v oblasti životního prostředí učiněné provozovatelem nejméně 5 pracovních dní před provedením tohoto měření“
  • Odkazuje na: § 17, § 11, § 12, § 32
  • Judikatura: na § 6 odkazují 2 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
  • Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
  • Zdroj: e-Sbírka, 201/2012 Sb.

Shrnutí z výkladu níže, závazné je znění zákona.

(1) Úroveň znečišťování zjišťuje provozovatel u

a) znečišťující látky, pro kterou má stanoven specifický emisní limit nebo emisní strop,

b) znečišťující látky, pro niž má stanovenu technickou podmínku provozu, pokud je tak stanoveno v prováděcím právním předpise nebo v povolení provozu, a

c) stacionárního zdroje a znečišťujících látek uvedených v příloze č. 4 k tomuto zákonu.

(2) Provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování měřením nebo výpočtem. Výpočet se použije, pokud tak stanoví krajský úřad na základě žádosti provozovatele v povolení provozu, pokud nelze s ohledem na dostupné technické prostředky měřením zjistit skutečnou úroveň znečišťování nebo jde-li o stacionární zdroje, ze kterých jsou vnášeny do ovzduší těkavé organické látky, stanovené v prováděcím právním předpisu. V případě stacionárního zdroje, u kterého nelze s ohledem na dostupné technické prostředky odvádět znečišťující látky komínem nebo výduchem, může krajský úřad rozhodnout podle věty druhé, pouze pokud je současně v povolení provozu povolena výjimka z povinnosti uvedené v § 17 odst. 3 písm. d). Výpočet se použije také v případě záložních zdrojů energie podle odstavce 8 a v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých tak s ohledem na jejich vliv na úroveň znečištění a na možnost ovlivnění výsledných emisí stanoví prováděcí právní předpis.

(3) Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám ve složení odpadních plynů vnášených do ovzduší, nebo v jiném místě, které je přesně definováno obsahem referenčního kyslíku. Dochází-li u stacionárního zdroje ke znečišťování prostřednictvím více komínů nebo výduchů, zjišťuje se úroveň znečišťování na každém z nich, pokud není v povolení provozu podle § 11 odst. 2 písm. c) stanoveno jinak.

(4) Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním měřením emisí. V případech, kdy provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pravidelným jednorázovým měřením emisí, provádí rovněž nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanoveného v povolení provozu, a to v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých tak stanoví prováděcí právní předpis. Pokud není možné takový provozní parametr stanovit, krajský úřad namísto toho stanoví technickou podmínku provozu podle § 12 odst. 4 písm. e), která zajistí obdobnou kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí jako provozní parametr. Jednorázové měření emisí zajišťuje provozovatel prostřednictvím autorizované osoby podle § 32 odst. 1 písm. a). Kontinuální měření emisí provádí provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 4 k tomuto zákonu nebo stacionárního zdroje, u kterého tak stanoví krajský úřad v povolení provozu.

(5) Kontinuálním měřením emisí se zjišťují emise znečišťujících látek a provozní parametry uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu. Provozovatel ohlašuje výsledky kontinuálního měření prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší způsobem, v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, s výjimkou výsledků kontinuálního měření emisí prováděného na spalovacím stacionárním zdroji spalujícím výhradně zemní plyn. Provozovatel je oprávněn nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne ohlášení výsledků ohlásit prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší opravené výsledky kontinuálního měření emisí, pokud vznikl rozpor mezi skutečnými a ohlášenými údaji způsobený zejména poruchou nebo technickou chybou. Po dobu podle věty třetí se ohlášené výsledky považují za nevyhodnocené údaje podle zákona o právu na informace o životním prostředí45). Ověření správnosti výsledků kontinuálního měření zajistí provozovatel jednorázovým měřením emisí provedeným autorizovanou osobou podle § 32 odst. 1 písm. a) jednou za kalendářní rok. Každé 3 kalendářní roky provozovatel zajistí kalibraci kontinuálního měření emisí. Povinnost provést ověření správnosti výsledků kontinuálního měření je považována za splněnou provedením kalibrace kontinuálního měření emisí v souladu s určenými technickými normami.

(6) Česká inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) při výkonu kontroly provádí měření emisí za účelem ověření plnění emisních limitů a zjištění úrovně znečišťování. Údaje z měření podle věty první, obsažené v protokolu o měření, ohlásí inspekce bez zbytečného odkladu prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí11). Tímto měřením emisí prováděným inspekcí není dotčena povinnost provozovatele zjišťovat úroveň znečišťování podle odstavce 1 a ověřovat správnost výsledků podle odstavce 5.

(7) Za jednorázové měření emisí podle odstavců 4 a 5 se považuje pouze takové měření, kterému předchází ohlášení termínu měření prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí učiněné provozovatelem nejméně 5 pracovních dní před provedením tohoto měření. Pokud dojde ke změně nebo zrušení termínu plánovaného měření z předem předvídatelných důvodů, musí tuto skutečnost provozovatel ohlásit stejným způsobem nejméně 1 pracovní den před původně plánovaným termínem.

(8) Provozovatel stacionárního zdroje označeného kódem 1.1., 1.2. nebo 1.3. v příloze č. 2 k tomuto zákonu, nejde-li o stacionární zdroj o celkovém jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, zjišťuje úroveň znečišťování u tohoto zdroje výpočtem, slouží-li tento zdroj jako záložní zdroj energie a jeho provozní hodiny, stanovené způsobem podle prováděcího právního předpisu, nepřekročí 500 hodin ročně vyjádřeno jako klouzavý průměr za období 3 kalendářních let. Skutečnost, že zdroj slouží jako záložní zdroj energie, musí být uvedena v povolení provozu.

(9) Nelze-li úroveň znečišťování zjišťovat měřením a zároveň pro danou znečišťující látku nejsou k dispozici údaje pro stanovení způsobu zjišťování úrovně znečišťování výpočtem, krajský úřad na základě žádosti provozovatele stanoví v povolení provozu, že provozovatel není povinen pro danou znečišťující látku zjišťovat úroveň znečišťování.

(10) Ministerstvo vyhláškou stanoví

a) stacionární zdroje, u kterých lze s ohledem na jejich vliv na úroveň znečištění a možnost ovlivnění výsledných emisí použít výpočet namísto měření,

b) stacionární zdroje, ze kterých jsou vnášeny do ovzduší těkavé organické látky, a u kterých se zjišťování úrovně znečišťování provádí namísto měřením výpočtem,

c) stacionární zdroje, pro které se vyžaduje stanovení nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru v povolení provozu, a rozsah, způsob a podmínky stanovení provozního parametru,

d) rozsah, způsob, podmínky, intervaly a vyhodnocení zjišťování úrovně znečišťování jednorázovým měřením emisí a výpočtem a náležitosti ohlášení termínu provedení jednorázového měření emisí,

e) rozsah, způsob a podmínky provádění, zaznamenávání, ověřování, vyhodnocení, ohlašování a uchovávání výsledků zjišťování úrovně znečišťování kontinuálním měřením emisí a

f) způsob stanovení počtu provozních hodin.

Srozumitelný výklad

Co to znamená v praxi

  • Provozovatelé musí aktivně sledovat, kolik znečišťujících látek vypouštějí, pokud pro ně platí specifické limity, technické podmínky nebo jsou uvedeny v příloze č. 4 zákona.
  • Zjišťování úrovně znečišťování se provádí buď přímým měřením, nebo výpočtem, přičemž výpočet je možný jen za určitých podmínek (např. na základě povolení krajského úřadu, pokud měření není technicky možné, nebo u záložních zdrojů).
  • Měření se provádí na konkrétním místě, kde již nedochází ke změnám ve složení odpadních plynů, a pokud má zdroj více komínů, měří se na každém z nich, není-li stanoveno jinak.
  • Zjišťování může probíhat jednorázovým měřením v pravidelných intervalech nebo kontinuálním měřením; u jednorázového měření je často nutné i nepřetržité sledování provozních parametrů technologie pro snižování emisí.

Na co si dát pozor

  • Provozovatelé musí pečlivě sledovat, pro které znečišťující látky a stacionární zdroje mají povinnost zjišťovat úroveň znečišťování podle tohoto paragrafu a prováděcích právních předpisů.
  • Je důležité správně zvolit metodu zjišťování (měření vs. výpočet) a v případě výpočtu mít příslušné povolení od krajského úřadu.
  • Při měření je nutné dodržet stanovené místo a četnost měření, případně zajistit nepřetržité sledování provozních parametrů, pokud je to vyžadováno.

Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.

Judikatura k § 6

2
NS
Nejvyšší soud
20. 4. 2016
NSS
Krajský soud v Brně
26. 10. 2021

Novější rozhodnutí z každého soudu. Rozhodnutí citují § 6 zákona 201/2012 Sb. – vazby extrahované z plných textů.

Jak soudy aplikují § 6

… § 1 odst. 4 cit. zákona, např. § 76 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, § 40 zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, § 112 a násl. zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 6 odst. 6 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů], přičemž se při své činnosti neřídí jen tímto zákonem, nýbrž i zákony dalšími (sám dovolatel poukazuje na zák. č. 552/1991 Sb.), pak i s přihlédnutím k …

6 Tdo 186/2016 · Nejvyšší soud · 20. 4. 2016

Výsledkem tohoto měření bylo zjištění, že předmětný biofiltr vykazuje účinnost nad 90 %, kdy výstupní koncentrace pachových látek byly na hranici detekce...“ (pozn.: podtržení doplněno odvolacím orgánem) Později také obě AME z lisování termosetů (uskutečněná po předchozím oznámení ČIŽP, v souladu s § 6 odst. 7 zákona č. 201/2012 Sb.) vysokou účinnost biofiltru potvrdila – v protokolu o zkoušce č. E 201/2017 (TOC) je vyčíslena účinnost 89,4 % a v protokolu o zkoušce č. E 202/2017 (pachové látky) účinnost 88,8 %. K požadavku na zpracování pachové studie a …

62 A 292/2017 · Krajský soud v Brně · 26. 10. 2021

Výňatky z odůvodnění rozhodnutí, která toto ustanovení citují. Celý kontext najdete v textu rozhodnutí.

Související

§ 1 ÚVODNÍ USTANOVENÍ (Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování)§ 3 ZJIŠŤOVÁNÍ ÚROVNĚ ZNEČIŠŤOVÁNÍ A VYHODNOCENÍ (Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování)§ 4 Způsob a podmínky zjišťování úrovně znečišťov (Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování)§ 9 Vyhodnocení plnění emisních limitů při kontin (Vyhláška o přípustné úrovni znečišťování)§ 6a Nepřetržité sledování a zaznamenávání provozn (Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 415)