5 As 192/2018 — Nejvyšší správní soud

62 A 292/2017- 152 - text pokračování 19 62 A 292/2017 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D., a Mgr. Filipa Skřivana v právní věci žalobce: Z. S. bytem X zastoupený Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem sídlem Klokotská 103/13, Tábor proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha za účasti: RODOS kovo, s.r.o. sídlem Zahradní 993, Velké Meziříčí zastoupený JUDr. Igorem Velebou, advokátem sídlem Koliště 259/55, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17.7.2017, č.j. MZP/2017/560/92, ENV/2017/8794, sp. zn. ZN/MZP/2017/560/58, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17.7.2017, č.j. MZP/2017/560/92, ENV/2017/8794, sp. zn. ZN/MZP/2017/560/58, jímž bylo zčásti změněno rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina (dále jen „krajský úřad“) ze dne 13.12.2016, č.j. KUJI 94257/2016, kterým bylo k žádosti osoby zúčastněné na řízení vydáno podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon č. 201/2012 Sb.“), povolení provozu stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb. – lisování termosetů a opracování výlisků – ve výrobním areálu osoby zúčastněné na řízení, tak, že se v provozním řádu omezilo otevírání sekčních vrat a zkrátila se lhůta pro předložení žádosti o změnu povolení provozu na tři měsíce ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Ve zbytku bylo rozhodnutí krajského úřadu potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto. 2. Zdejší soud rozsudkem ze dne 25.5.2018, č.j. 62 A 292/2017-110, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19.5.2021, č.j. 5 As 192/2018-135, na základě kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení a žalovaného, uvedený rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. I. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce je vlastníkem nemovitostí – rodinného domu č.p. X a pozemků parc. č. XA, XB a XC, v k.ú. X, které se nacházejí vedle provozovny osoby zúčastněné na řízení. Vzdálenost mezi domem žalobce a provozovnou osoby zúčastněné na řízení je cca 20 metrů. Žalobce a jeho rodina jsou již několik let obtěžováni velmi intenzivním zápachem v nepravidelných, ale častých intervalech, zejména ve večerních a ranních hodinách. Dále dochází k obtěžování hlukem. V době, kdy žalobce své nemovitosti pořizoval, existovala v místě dnešní lisovny plastů zámečnická dílna, a veškeré problémy vznikly v důsledku toho, že lisovna plastů byla podle žalobce povolena v rozporu s právními předpisy. Žalovaný svým rozhodnutím umožnil provoz zdroje znečištění ovzduší, který emisemi zápachu a hluku zasahuje do vlastnického práva žalobce a do jeho práva na soukromý život a na příznivé životní prostředí. 4. Žalobce namítá, že obtěžování zápachem dokládal čestnými prohlášeními dalších osob (celkem se jednalo o čestné prohlášení 32 osob). Žalovaný měl čestná prohlášení zohlednit jako důkaz prokazující zápach za situace, kdy již byla v provozovně osoby zúčastněné na řízení přijata opatření k omezení obtěžování zápachem (úprava provozu a biofiltr). Přestože již byla učiněna všechna opatření, která měla obtěžování zabránit, žalobce byl před vydáním povolení provozu obtěžován. 5. Žalobce dále namítá, že zdroj znečištění ovzduší je v daném místě umístěn a provozován v rozporu s územním plánem, což podle žalobce vyplývá též ze zprávy Veřejného ochránce práv ze dne 15.8.2016. Žalobce v této souvislosti argumentuje tak, že otázku souladu s územním plánem je nezbytné posoudit i v řízení podle zákona č. 201/2012 Sb. Žalobce má za to, že soulad záměru s územním plánem je nezbytnou podmínkou vydání jakéhokoli správního rozhodnutí. Zahájení provozu daného záměru nikdy nebylo v územním či jiném řízení řádně posouzeno a osoba zúčastněná na řízení coby provozovatel dodnes nepožádala o vydání územního rozhodnutí ve smyslu § 81 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále jen „stavební zákon“). Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno bez toho, že by mu předcházelo vydání nezbytného územního rozhodnutí, je napadené rozhodnutí nezákonné. V této souvislosti žalobce odkazuje na zprávu Veřejného ochránce práv sp. zn. 463/2017/VOP/JCZ-5480/2017, z níž podle žalobce vyplývá, že s ohledem na množství zpracovávaných surovin se činnost v provozovně dostala mimo rámec existujících povolovacích správních aktů. 6. Žalobce v průběhu správního řízení namítal, že posuzovaný záměr nesplňuje podmínky závazného stanoviska Ministerstva životního prostředí ze dne 9.11.2015, č.j. 2216/560/15, 78117/ENV/15 (dále jen „stanovisko EIA“), konkrétně podmínky č. 1., 2., 5., 6., 7. a 11. Správní orgány obou stupňů se s těmito námitkami vypořádaly pouze tím, že odkázaly na vyjádření Ministerstva životního prostředí ze dne 17.10.2016, č.j. 2415/560/16, 70726/ENV/16. Takový způsob vypořádání se však zcela míjí s podstatou námitek žalobce. Pokud podle žalobce nebylo ve všech bodech dodrženo stanovisko EIA, má to za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí žalovaného. Žalobce přitom podrobnou argumentací dovozuje, v čem a jakým způsobem byly porušeny podmínky stanoviska EIA. 7. Žalobce rovněž v průběhu správního řízení tvrdil, že k nepřípustným únikům zápachu dochází dvěma způsoby – při otevírán oken a tím, že prostory obrobny a omílárny nejsou napojeny na jednotku nuceného odvodu vzduchu ústícího do biofiltru. Tato situace je v rozporu s podmínkou č. 5 stanoviska EIA ze dne 9.11.2015, která ukládá, aby provozní řád specifikoval, která okna a další otvory je možno otevírat, aniž by docházelo k únikům fugitivních emisí. Podmínka tedy směřuje k tomu, aby nedocházelo k žádnému úniku fugitivních emisí, nicméně krajský úřad argumentuje tak, že otevřenými okny nemůže docházet k významnému znečišťování ovzduší; argumentace krajského úřadu se tak podle žalobce s podstatou dané podmínky míjí. 8. Žalobce dále namítá, že správní orgány odmítly jeho námitku, že v provozním řádu chybí jakákoli informace týkající se způsobu a podmínek provozu centrálního odsávání z pracoviště obrobny a ručního opracování výlisků. To, že argumentace žalobce je důvodná a k úniku zápachu dochází, podle žalobce dokládají i stížnosti občanů. Na základě výše uvedeného žalobce požadoval, aby všechna okna z obrobny a omílárny byla trvale neotvíratelná a aby byly prostory obrobny a omílárny napojeny na jednotku nuceného odvodu vzduchu ústící do biofiltru; odmítnutí těchto požadavků je podle žalobce v rozporu se zákonem č. 201/2012 Sb. 9. Podle žalobce napadené rozhodnutí změnilo lhůtu k provedení pachové studie, a to z jednoho roku na tři měsíce od právní moci rozhodnutí. S ohledem na skutečnost, že podle žalobce je kompletní technologie provozována načerno minimálně od května 2016, není důvod vyčkávat provedení pachové studie až po povolení provozu. Žalobce požadoval provedení a předložení pachové studie ještě před vydáním povolení provozu. Dále požadoval, aby i na výduchu z ručního opracování výlisků bylo provedeno autorizované měření emisí TOC a pachových látek. Poukazoval přitom na to, že u tohoto výduchu dochází vlivem netěsností v konstrukcích a vzhledem k celkovému prosycení provozovny těkavými látkami k nasávání těchto látek z prostoru lisovny a k přímému vypouštění do ovzduší a obtěžování okolí. Žalovaný tyto požadavky odmítl, a tudíž své řízení zatížil vadou spočívající v tom, že nezjistil dostatečně skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti pramenící z argumentace žalobce a čestných prohlášení dalších osob. 10. Žalobce dále namítá, že nebyl seznámen se všemi podklady rozhodnutí. Dne 7.6.2017 obdržel od žalovaného informaci o stavu odvolacího řízení, v níž byl obsažen výčet všech podkladů, avšak nebyl v něm uveden souhlas provozovatele a žádost o něj, o němž hovoří výrok I. napadeného rozhodnutí. Pokud by byl žalobce o žádosti o souhlas informován, napadal by rozsah a formu změny provozního řádu; tuto možnost mu žalovaný upřel. 11. Na své argumentaci žalobce setrval i v podané replice a z výše uvedených důvodů navrhuje, aby zdejší soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 12. Žalovaný nesouhlasí se žalobou, odkazuje na argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí a dále zdůrazňuje, že látky obtěžující zápachem zákon č. 201/2012 Sb. speciálně neupravuje, ani evropská legislativa nestanoví emisní limity, emisní faktory či imisní limity pro látky obtěžující zápachem, dokonce není ani jednotně definovaná oficiální metodika pro modelování pachových látek. Pokud jde o čestn