6 Tdo 186/2016 — Nejvyšší soud

6 Tdo 186/2016 citace  Právní věta:Násilí proti úřední osobě, Úřední osoba, Skutek § 127 odst. 1, 2, § 325 odst. 1 tr. zákoníku, § 120 odst. 3 tr. ř. I. Úřední osoba požívá ochrany ve smyslu § 127 odst. 2 tr. zákoníku tehdy, pokud byl trestný čin vůči ní spáchán v souvislosti s její pravomocí. Proto je nezbytné, aby v popisu skutku, jímž byl obviněný jako pachatel uznán vinným trestným činem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku, byly vyjádřeny ty skutečnosti, které odůvodňují závěr, že úřední osoba vykonávala svoji pravomoc zákonu odpovídajícím způsobem (srov. přiměřeně č. 54/1970-II. Sb. rozh. tr.). V důsledku toho musí být součástí popisu skutku také odkaz na konkrétní právní předpis, upravující výkon pravomoci úřední osoby, jakož i popis takových skutkových okolností, z nichž je patrné, že úřední osoba vykonávala svoji pravomoc v souladu s ním (secundum et intra legem). Trestní příkaz, Opravné prostředky, Lhůty § 314g odst. 1 tr. ř. II. Odpor proti vydanému trestnímu příkazu může osoba k tomu oprávněná podat účinně i předtím, než jí byl trestní příkaz doručen. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 4. 2016 Spisová značka:6 Tdo 186/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:6.TDO.186.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lhůty Násilí proti úřední osobě Opravné prostředky Skutek Trestní příkaz Úřední osoba Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1 tr. zákoníku § 127 odst. 1 tr. zákoníku § 127 odst. 2 tr. zákoníku § 120 odst. 3 tr. ř. § 314g odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:19. 7. 2016 Publikováno ve sbírce pod číslem:2 / 2021 Anotace:Rozhodnutí se vyjadřuje ke dvěma otázkám. Pokud jde skutkové okolnosti, tak šlo o konflikt mezi správcem střelnice mysliveckého spolku a další osobou na jedné straně (obvinění) a dvěma inspektory České inspekce životního prostředí na straně druhé (poškození), kteří vykonávali v areálu střelnice v rámci kontrolní činnosti tzv. místní šetření. Obvinění měli za to, že inspektoři tuto činnost konali nad rámec svých kompetencí a snažili se inspektory z areálu vykázat a došlo ke slovnímu i mírně fyzickému konfliktu. Dovolací soud vyhověl podanému dovolání obviněných, napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Soudy prvního a druhého stupně se totiž dostatečně nezabývaly podstatnou otázkou - zda inspektoři skutečně vykonávali zákonu odpovídajícím způsobem pravomoc, která jim přísluší. Nedostatek rozsudku soudu prvního stupně, který nenapravil k odvolání obviněných ani soud odvolací, shledal dovolací soud v tom, že skutkové vyjádření obsažené v jeho výrokové části nevymezovalo podmínky, za kterých poškození „v rámci kontrolní činnosti České inspekce životního prostřední vedené pro podezření z nepovoleného ukládání odpadů“ přistoupili k vykonání „místního šetření“. Takové zjištění nebylo obsaženo ani v odůvodnění rozsudku. Absenci skutkového zjištění týkajícího se označení právního předpisu, podle něhož poškození postupovali (tedy ustanovení, na jehož podkladě realizovali svá oprávnění, tj. realizovali jim svěřenou pravomoc), je třeba dle dovolacího soudu vnímat jako závažný nedostatek rozsudku, neboť jasné vymezení těchto skutečností je podmínkou toho, aby bylo možno učinit pozitivní závěr, že v posuzované věci byly splněny podmínky ochrany úřední osoby stanovené v § 127 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož k trestní odpovědnosti a ochraně úřední osoby se podle jednotlivých ustanovení trestního zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s její pravomocí a odpovědností. Druhá otázka řešená v tomto rozhodnutí je procesního charakteru. Ve věci byl nejprve soudem prvního stupně vydán ohledně obou obviněných (kteří byli zastoupeni stejným obhájcem) trestní příkaz. Poté, kdy byl tento příkaz doručen jednomu z obviněných, nikoli však ještě obhájci a druhému obviněnému, podal obhájce proti trestnímu příkazu odpor ohledně obou obviněných. V pozdější fázi trestního řízení, v odvolacím řízení, dospěl odvolací soud k závěru, že do doby, než byl trestní příkaz doručen druhému obviněnému a obhájci, nevzniklo těmto právo odpor podat (u obhájce tedy ve vztahu k tomuto druhému obviněnému). Odpor bylo možno podat pouze ve lhůtě do osmi dní po posledním doručení (myšleno obviněnému či obhájci) a nikoli dříve ani později. Proto účinky odporu podaného dříve obhájcem ve vztahu ke druhému obviněnému nenastaly a trestní příkaz ohledně jeho osoby nabyl právní moci. Odvolací soud tudíž o odvolání tohoto druhého obviněného rozhodnul tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Dovolací soud pak tento právní závěr odvolacího soudu považoval za vadný. Trestní řád nestanoví okamžik, od něhož je možno trestní příkaz napadnout účinně odporem. Z úpravy obsažené v § 314e a násl. tr. ř. je třeba dovodit, že právní důsledky má již samotné vydání trestního příkazu samosoudcem. Účinné podání odporu proti trestnímu příkazu není vázáno na doručení jeho opisu osobě oprávněné k podání tohoto opravného prostředku. Účinky spojené s jeho podáním (§ 314g odst. 2 tr. ř.) nastávají i tehdy, pokud oprávněná osoba odpor podala v období následujícím po vydání trestního příkazu samosoudcem, avšak ještě před doručením jeho opisu této oprávněné osobě. Podal-li proto druhý obviněný prostřednictvím svého obhájce odpor, v němž jsou uvedeny skutečnosti reagující na vydaný trestní příkaz (přesné označení soudu, který ho vydal, čísla jednacího, popisu skutku, jímž byli obvinění shledáni vinnými, právní kvalifikace atd.), pak je zjevné, že takto podaný odpor přivodil právní důsledky upravené § 314g odst. 2 věta první tr. ř. nejen u prvního obviněného, ale i u druhého obviněného. Nepochybil proto soud prvního stupně, pokud hlavní líčení nařídil ve vztahu k oběma obviněným. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 186/2016-52 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. dubna 2016 o dovolání, které podali obvinění P. K . , a D. D . , rozená Š., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2015, č. j. 4 To 23/2015-286, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 92/2013, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 6. 2015, č. j. 4 To 23/2015-286, jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 9. 2013, č. j. 2 T 92/2013-237, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu v Teplicích p ř i k a z u j e , aby věc znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 9. 2013, č. j. 2 T 92/2013-237, byli obviněný P. K. a D. D. (dále jen „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými trestným činem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), c), d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a trestným činem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, přičemž této trestné činnosti se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že dne 18. 10. 2012 kolem 11.20 hodin v H., okres T., v areálu střelnice provozované Českomoravskou mysliveckou jednotou – Okresním mysliveckým spolkem Teplice, poté, kdy obžalovaný P. K. jako správce střelnice zjistil, že i přes jeho nepřítomnost bylo v prostorách areálu střelnice v rámci kontrolní činnosti České inspekce životního prostředí (dále pouze ČIZP) vedené pro podezření z nepovoleného ukládání odpadů jejími pracovníky započato místní šetření, společně přijeli vozidlem do areálu střelnice, a přestože na místě již přítomní inspektoři ČIŽP poškození E. S., a V. Z., jim jednak slovně a jednak předložením příslušného služebního průkazu prokázali svou totožnost a příslušnost k ČIŽP a sdělili jim svůj záměr v areálu střelnice pokračovat v již započatém výše zmíněném místním šetření, v úmyslu zabránit poškozeným v dalším pokračování kontrolní činnosti a její obrazové dokumentaci, nejprve oba obžalovaní začali oba poškozené vulgárním způsobem slovně napadat a vykazovat z areálu střelnice, obžalovaný P. K. přitom opakovaně vrazil rukama do těla poškozené E. S., vytrhl jí z ruky služební fotoaparát zn. Olympus, typ C-5000 ZOOM obsahující i paměťovou kartu a baterii, vše v hodnotě 5 960 Kč, a poškozeného V. Z., který se mu snažil fotoaparát odebra