§ 19 zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů – Strany se mohou dohodnout na postupu
Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů · 216/1994 Sb. · Procesní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 19 zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů upravuje, jakým způsobem se vede rozhodčí řízení, přičemž dává přednost dohodě stran, a pokud se strany nedohodnou, stanoví obecná pravidla pro postup rozhodců. Strany sporu mají možnost se dohodnout na konkrétním postupu, kterým se bude rozhodčí řízení řídit, což jim umožňuje přizpůsobit proces svým potřebám. (§ 19 zákona č. 216/1994 Sb., zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: soud
- Judikatura: na § 19 odkazuje 53 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 216/1994 Sb.
(1) Strany se mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Otázky řízení mohou být rozhodnuty předsedajícím rozhodcem, jestliže k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci.
(2) Není-li uzavřena dohoda podle odstavce 1 nebo není určen postup podle odstavce 4, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný. Vedou rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu.
(3) Nedohodnou-li se strany jinak, je řízení před rozhodci ústní. Toto řízení je vždy neveřejné.
(4) Strany mohou určit postup také v pravidlech pro rozhodčí řízení, pokud jsou k rozhodčí smlouvě tato pravidla přiložena. Použití řádu stálého rozhodčího soudu tím není dotčeno.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Strany sporu mají možnost se dohodnout na konkrétním postupu, kterým se bude rozhodčí řízení řídit, což jim umožňuje přizpůsobit proces svým potřebám.
- Pokud se strany nedohodnou na postupu, rozhodci vedou řízení způsobem, který považují za vhodný, s důrazem na neformálnost a rovné příležitosti pro všechny strany.
- Rozhodčí řízení je ze zákona ústní a vždy neveřejné, pokud se strany nedohodnou jinak.
- Strany mohou určit postup řízení odkazem na pravidla pro rozhodčí řízení, která jsou přiložena k rozhodčí smlouvě, nebo použitím řádu stálého rozhodčího soudu.
Na co si dát pozor
- Je důležité, aby se strany aktivně podílely na dohodě o postupu řízení, pokud chtějí mít vliv na jeho průběh.
- Pokud se strany nedohodnou, rozhodci mají širokou volnost v určení postupu, což může vést k průběhu, který strany neočekávaly.
- Ústní a neveřejná povaha řízení je standardní, pokud se strany výslovně nedohodnou na jiném způsobu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 19
Jak soudy aplikují § 19
Podle § 19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále též jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), vždy platilo, že se strany mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení.
Cílem rozhodčího řízení, které není tak formalistické jako občanské soudní řízení, je dosažení spravedlivého rozhodnutí sporu, což předpokládá nezávislost a nestrannost rozhodce (srov. § 1, § 19 zákona č. 216/1994 Sb.). Nemá-li ve věci rozhodovat stálý rozhodčí soud zřízený na základě zákona (§ 13 zákona č. 216/1994 Sb.), musí být osoba rozhodce jednoznačně stanovena, a to uvedením konkrétního jména nebo jednoznačným vymezením způsobu jeho určení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/10).
Podle § 19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“, vždy platilo, že se strany mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení.