6 As 282/2018 — Nejvyšší správní soud

15 A 103/2022- 51 - text 7 15 A 103/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: M. K. zastoupený advokátkou JUDr. Zuzanou Vikarskou, MJur, MPhil, Ph.D. se sídlem Brno, Purkyňova 3030/35b proti žalovanému: předsednictvo Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky se sídlem Vladislavova 1390/17, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsednictva Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky č. j. RSSpR 2022-08-15-odv. ze dne 3. 10. 2022 takto: I. Rozhodnutí předsednictva Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky č. j. RSSpR 2022-08-15-odv. ze dne 3. 10. 2022 je nicotné. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce advokátky JUDr. Zuzany Vikarské, MJur, MPhil, Ph.D. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Podáním ze dne 13. 8. 2022 žalobce požádal žalovaného podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“) o poskytnutí následujících informací: „žádám ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím o poskytnutí níže uvedených rozhodnutí Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Jde o rozhodnutí ve věci, která je před Soudním dvorem vedena pod spisovou značkou C-126/07 a název případu zní „Reisebüro Bühler“. V této věci žádám o poskytnutí dvou rozhodnutí: (A) rozhodnutí RS HKAK o položení předběžné otázky Soudnímu dvoru, které mělo být RS HKAK vydáno 14. 1. 2007, a (B) konečné rozhodnutí RS HKAK v dané věci [tj. poslední (meritorní) rozhodnutí RS HKAK v této věci]. Soudní dvůr ve věci rozhodl 8. 8. 2007, rozhodnutí RS HKAK proto muselo být vydáno po tomto datu. Více informací bohužel nemáme, přesto věříme, že se Vám obě rozhodnutí povede vyhledat. Už jen proto, že – je-li nám známo – RS HKAK předběžné otázky Soudnímu dvoru často nepodává. Připomínám, že RS HKAK je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístup k informacím (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 282/2018-46).“ (dále jen „informace“ či „žádost o informace“). 2. Rozhodnutím č. j. RSSpR 2022-08-15 ze dne 30. 8. 2022 tajemník žalovaného žádost žalobce v celém rozsahu odmítl podle § 11 odst. 2 písm. a) a odst. 3 informačního zákona a podle § 6 a § 19 odst. 3 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.“). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodlo předsednictvo žalovaného rozhodnutím č. j. RSSpR 2022-08-15-odv. ze dne 3. 10. 2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž rozhodnutí o odmítnutí žádosti potvrdilo a odvolání žalobce zamítlo. II. Žaloba 3. Žalobce v žalobě předně uvedl, že napadené rozhodnutí je nicotné, neboť o odvolání žalobce neměl rozhodnout žalovaný, nýbrž Úřad pro ochranu osobních údajů, jak plyne z § 20 odst. 5 informačního zákona. K uvedenému doplnil, že pokud nelze podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů. Svou argumentaci žalobce podpořil odkazy na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2022, č. j. 1 As 287/2021-53 a ze dne 19. 6. 2015, č. j. 5 As 66/2015-35. 4. Žalobce dále namítl, že napadené rozhodnutí je rovněž nezákonné, resp. obsahově nesprávné. Žalovaný je veřejnou institucí ve smyslu § 2 odst. 1 informačního zákona, a má tudíž povinnost výše uvedené informace žalobci poskytnout. Žalovaný omezil právo na informace v rozporu s § 11 odst. 2 a 3 citovaného zákona. III. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu odmítl, popřípadě zamítl. Nesouhlasí s tím, že je povinným subjektem podle informačního zákona, neboť není veřejnou institucí ve smyslu tohoto zákona. K závěrům rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2019, č. j. 6 As 282/2018-46, publ. pod č. 3879/2019 Sb. NSS (dále jen „rozsudek č. j. 6 As 282/2018-46“), podle něhož je žalovaný povinným subjektem podle informačního zákona, uvedl, že soud může ojedinělý názor Nejvyššího správního soudu překonat a odchýlit se od něj vlastním výkladem. Pokud by soud dospěl k závěru, že žalovaný byl povinným subjektem podle informačního zákona, pak odvolacím orgánem bylo předsednictvo žalovaného. Z pohledu pravidel pro poskytování informací podle informačního zákona považuje žalovaný žalobu za neoprávněnou. IV. Posouzení věci soudem 6. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Dále přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. 7. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující právní úpravy: 8. Podle § 76 odst. 2 s. ř. s. zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Pokud se důvody nicotnosti týkají jen části rozhodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí. 9. Podle § 77 odst. 1 správního řádu nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. 10. Podle Čl. XVI zákona č. 111/2019 Sb., účinného ode dne 24. 4. 2019, jímž byl mimo jiné novelizován i informační zákon, se do 1. ledna 2020 postupuje podle § 16, 16a, 16b a § 20 tohoto zákona ve znění dosavadních předpisů. 11. Podle § 20 odst. 5 informačního zákona ve znění do účinnosti zákona č. 111/2019 Sb., tj. do dne 23. 4. 2019, nelze-li podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti ten, kdo stojí v čele povinného subjektu. 12. Podle § 20 odst. 5 informačního zákona ve znění zákona č. 111/2019 Sb., tj. ode dne 24. 4. 2019, nelze-li podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů. 13. Podle § 19 odst. 2 zákona č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v čele stálého rozhodčího soudu (dále jen "rozhodčí soud") je předsednictvo jmenované představenstvy obou komor na dobu tří let. Předseda rozhodčího soudu má právo účastnit se jednání představenstev obou komor. Předsednictvo rozhodčího soudu je způsobilé se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina jeho členů; usnáší se nadpoloviční většinou přítomných členů. Předsednictvo rozhodčího soudu se skládá z předsedy, místopředsedů a členů. Předsednictvo volí předsedu a místopředsedy, kteří jednají jménem rozhodčího soudu. 14. Podle § 2 odst. 1 řádu rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky předsednictvo rozhodčího soudu činí úkony, které patří do pravomoci rozhodčího soudu a které nepřísluší předsedovi rozhodčího soudu, rozhodcům ani tajemníkovi. 15. Podle § 59 řádu rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky otázky neupravené v tomto řádu se řídí ustanoveními zákona. 16. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 17. Soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného, zda je povinným subjektem podle informačního zákona. V tomto směru se soud ztotožnil se závěry třetího senátu Městského soudu v Praze obsaženými v rozsudku ze dne 30. 8. 2021, č. j. 3 A 140/2020-69, které byly následně potvrzeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2022, č. j. 1 As 287/2021–53. Vzhledem k tomu, že soud neshledal žádný důvod k tomu, aby se od závěrů obsažených v těchto rozhodnutích odchýlil, pro stručnost na argumentaci v nich obsaženou odkazuje. 18. Podle § 2 odst. 1 informačního zákona je nutné vycházet z převahy znaků, které instituci charakterizují buď jako veřejnou, či jako soukromou. Převahu těchto znaků však nelze pojímat ryze aritmeticky, tj. jako výsledek prostého součtu znaků svědčících o veřejném, nebo naopak soukromém charakteru instituce. Soud v této otázce též odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu, jenž v rozsudku č. j. 6 As 282/2018-46 v bodě 23 dovodil, že „Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, není ani státním orgánem, ani územním samosprávným celkem či