§ 47 zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů – Ustanovení zákona o rozhodčím řízení se použijí…
Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů · 216/1994 Sb. · Procesní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 47 stanoví, že ustanovení zákona o rozhodčím řízení se použijí pouze tehdy, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena, nestanoví něco jiného. Pokud existuje platná a vyhlášená mezinárodní smlouva, která upravuje rozhodčí řízení odlišně od tohoto zákona, má přednost mezinárodní smlouva. (§ 47 zákona č. 216/1994 Sb., zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 47 odkazují 4 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 216/1994 Sb.
Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nebo v předcházející obdobné sbírce.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud existuje platná a vyhlášená mezinárodní smlouva, která upravuje rozhodčí řízení odlišně od tohoto zákona, má přednost mezinárodní smlouva.
- Zákon o rozhodčím řízení je tedy subsidiární k mezinárodním smlouvám v oblasti rozhodčího řízení.
- Při řešení sporů v mezinárodním kontextu je nutné ověřit, zda se na daný případ nevztahuje mezinárodní smlouva.
Na co si dát pozor
- Je důležité sledovat aktuální seznam mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které se týkají rozhodčího řízení.
- Přednost mezinárodní smlouvy platí pouze pro smlouvy, které byly řádně vyhlášeny ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nebo v předchozí obdobné sbírce.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 47
Jak soudy aplikují § 47
… existují mezinárodní smlouvy, které uznání a výkon rozhodčího nálezu upravují a kterými jsou oba státy vázány (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2983/2015); nikoli však vůbec, nýbrž jen tehdy, stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného (obdobně též do 31. 12. 2013 účinné ustanovení § 47 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2214/2009).
Otázku uznání rozhodčího nálezu přitom bylo v projednávané věci nutno posuzovat podle Úmluvy ze dne 6. listopadu 1959 o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, uveřejněné pod číslem 74/1959 Sb. (dále jen „Newyorkská úmluva“), jíž jsou Česká republika i Běloruská republika vázány (srov. i ustanovení § 47 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů).
Jak totiž plyne z článku III. Úmluvy ze dne 6. listopadu 1959 o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, uveřejněné pod číslem 74/1959 Sb., jíž jsou Česká republika i Švýcarsko vázány, jsou orgány České republiky povinny uznat rozhodčí nález vydaný rozhodčím soudem v Curychu za závazný (srov. i ustanovení § 47 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů).