§ 48 Nařízení vlády Československé socialistické republiky, kterým se provádí zákoník práce – Výdělek po pracovním úrazu
Nařízení vlády Československé socialistické republiky, kterým se provádí zákoník práce · 223/1988 Sb. · § 48 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Tento paragraf stanoví, že pokud zaměstnanec po pracovním úrazu nebo zjištění nemoci z povolání dosahuje nižšího výdělku vlastní vinou, organizace, která je povinna platit náhradu, může pro výpočet náhrady použít průměrný výdělek ostatních zaměstnanců vykonávajících stejnou nebo podobnou práci.
§ 48 Výdělek po pracovním úrazu
Jestliže organizace, která je povinna poskytovat náhradu, prokáže, že postižený dosahuje ze své viny v zaměstnání po pracovním úrazu, popřípadě po zjištění nemoci z povolání nižšího výdělku než jeho spolupracovníci vykonávající stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu, popřípadě po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní pracovníci.
Tento paragraf stanoví, že pokud zaměstnanec po pracovním úrazu nebo zjištění nemoci z povolání dosahuje nižšího výdělku vlastní vinou, organizace, která je povinna platit náhradu, může pro výpočet náhrady použít průměrný výdělek ostatních zaměstnanců vykonávajících stejnou nebo podobnou práci.
Co to znamená v praxi
Pokud zaměstnanec po úrazu nebo nemoci z povolání vydělává méně, ale je to jeho vlastní vinou (např. nedostatečnou snahou), organizace nemusí platit náhradu vypočítanou z jeho skutečně nižšího výdělku.
Místo toho se pro výpočet náhrady použije průměrný výdělek kolegů na stejné nebo podobné pozici.
Tento mechanismus chrání organizaci před povinností hradit ztrátu na výdělku, která není způsobena úrazem nebo nemocí, ale spíše postojem zaměstnance.
Na co si dát pozor
Organizace musí prokázat, že nižší výdělek je zaviněn postiženým zaměstnancem.
Je třeba mít k dispozici údaje o průměrném výdělku spolupracovníků vykonávajících stejnou práci nebo práci téhož druhu.