Stručně: Paragraf 254 zákona č. 240/2013 Sb. stanovuje, jaké právo se použije pro dohodu mezi podřízeným a řídícím fondem, a to buď české právo, pokud jsou oba fondy české, nebo právo zvolené stranami, pokud tomu tak není.
§ 254 Rozhodné právo
(1) Je-li domovským státem podřízeného fondu i řídícího fondu Česká republika, řídí se ujednání stran dohody podle § 251 odst. 1 českým právem.
(2) Nejde-li o případ podle odstavce 1, strany dohody podle § 251 odst. 1 si v této dohodě určí, zda se její ujednání řídí právem domovského státu podřízeného fondu nebo řídícího fondu.
Paragraf 254 zákona č. 240/2013 Sb. stanovuje, jaké právo se použije pro dohodu mezi podřízeným a řídícím fondem, a to buď české právo, pokud jsou oba fondy české, nebo právo zvolené stranami, pokud tomu tak není.
Co to znamená v praxi
Pokud jsou jak podřízený, tak řídící fond registrovány v České republice, jejich vzájemná dohoda se vždy řídí českým právem.
Jestliže alespoň jeden z fondů není český (například je registrován v jiném státě), strany dohody si mohou samy vybrat, zda se dohoda bude řídit právem domovského státu podřízeného fondu, nebo právem domovského státu řídícího fondu.
Volba rozhodného práva je důležitá pro řešení případných sporů a pro výklad práv a povinností vyplývajících z dohody.
Tento paragraf se týká dohody podle § 251 odst. 1, která upravuje vztahy mezi podřízeným a řídícím fondem.
Na co si dát pozor
Při uzavírání dohody mezi fondy, z nichž alespoň jeden není český, je klíčové jasně a jednoznačně uvést v dohodě, jaké právo bylo zvoleno jako rozhodné.
Výběr rozhodného práva může mít dopad na interpretaci dalších ujednání dohody, jako jsou například srážky, přirážky nebo poplatky (§ 255 písm. b)).