Nařízení vlády Československé socialistické republiky o závodním stravování

(1) Organizace stanoví v dohodě se závodním výborem pro přípravu jídel průměrný roční finanční limit spotřeby surovin na jedno hlavní jídlo a materiálové spotřební receptury; přitom vychází z receptur jídel vyhlášených ministerstvy obchodu a zdravotnictví.

(2) Při dodávkách polotovarů, hotových jídel a opracovaných surovin v čerstvém stavu z výroben k tomu určených (dále jen „polotovary“) se do spotřeby surovin pro přípravu jídel započítává pouze pořizovací cena surovin spotřebovaných na výrobu polotovarů. Ostatní náklady spojené s výrobou polotovarů u dodavatele (včetně jeho zisku) hradí odběratelská organizace na vrub nákladů své činnosti jako věcné náklady. Dodavatel fakturuje cenu spotřebovaných surovin odděleně od ostatních položek.

(1) Cena jídla v závodní jídelně se tvoří z pořizovací ceny surovin, z věcných nákladů a z osobních nákladů.

(2) Pracovníci organizace, důchodci, kteří do odchodu do důchodu pracovali v organizaci, a pracovníci vyslaní na pracovní cesty, jestliže jim nenáleží za příslušný den stravné nebo paušalované stravné podle předpisů o náhradě cestovních výdajů (§ 13 odst. 4), platí z ceny hlavního jídla utvořené podle odstavce 1 částku, kterou stanoví organizace v dohodě se závodním výborem v souladu s ostatními ustanoveními této části o financování závodního stravování. Ostatní strávníci uvedení v § 7 odst. 2 platí za jídlo cenu utvořenou podle odstavce 1.

(3) Doplňková jídla poskytovaná strávníkům v zařízení závodního stravování prodává organizace za pořizovací cenu surovin, nebo pokud nepřispívá z fondu kulturních a sociálních potřeb na osobní náklady, za pořizovací cenu surovin a poměrnou část těchto nákladů. Na pořizovací cenu surovin spotřebovaných na přípravu těchto jídel organizace nepřispívá.

(4) Nakupované potravinářské zboží prodávané v závodní kantýně v nezměněném stavu a tabákové výrobky se prodávají za maloobchodní ceny; připravované nápoje se prodávají za maloobchodní ceny použitých surovin.

(5) Pracovníci zaměstnaní v zařízeních závodního stravování, kteří se v nich stravují, platí za hlavní jídlo pouze částku odpovídající pořizovací ceně surovin. Přispívá-li však organizace na tuto pořizovací cenu surovin z fondu kulturních a sociálních potřeb, platí tito strávníci za hlavní jídlo stejnou částku jako ostatní pracovníci organizace.

(1) Organizace může požadovat od jiné organizace, jejíž pracovníci se stravují v jejím zařízení závodního stravování, za stravenky pro tyto strávníky cenu utvořenou podle § 15 odst. 1; přitom ve faktuře za prodané stravenky uvede odděleně finanční limit spotřeby surovin, poměrnou část věcných nákladů a poměrnou část osobních nákladů na jedno hlavní jídlo. Rozpočtové organizace však nepožadují úhradu věcných nákladů od jiných rozpočtových organizací.

(2) Organizace, jejíž pracovníci se stravují v zařízení závodního stravování jiné organizace, postupuje při úhradě věcných nákladů podle § 11 odst. 1 a při poskytování příspěvku z fondu kulturních a sociálních potřeb podle § 13 odst. 1 a 2.

(1) V zájmu rozvoje závodního stravování mohou organizace sdružovat prostředky ke společné výstavbě a provozování zařízení závodního stravování na základě smlouvy o sdružení prostředků.11)

(2) Při zřízení sdruženého zařízení závodního stravování, jeho zrušení nebo podstatném omezení jeho provozu postupují organizace v součinnosti s okresní odborovou radou.

(1) Nemůže-li organizace z vážných důvodů zajistit stravování (hlavní jídlo) pracovníků uvedených v § 7 odst. 1 ve vlastním zařízení závodního stravování nebo v zařízení závodního stravování jiné organizace, popřípadě dovozem jídel, zejména brání-li tomu povaha nebo místo výkonu práce, může výjimečně zajistit jejich stravování v průběhu pracovní směny v zařízeních organizací restauračního stravování na základě písemné smlouvy uzavřené s těmito organizacemi. Toto náhradní stravování lze provádět jen na poukázky. Organizace je povinna náhradní stravování postupně omezovat s cílem nahradit je závodním stravováním ve vlastním nebo sdruženém zařízení závodního stravování nebo aspoň dovozem jídel na pracoviště, popřípadě za podmínek stanovených v § 6 v zařízení závodního stravování jiné organizace.

(2) Organizace, jejíž pracovníci užívají náhradního stravování, a organizace restauračního stravování jsou povinny provádět důslednou kontrolu plnění smlouvy o tomto stravování. Zejména jsou povinny zabezpečit, aby poukázek na toto stravování nebylo používáno jinak než k odebrání teplého hlavního jídla v určeném závodě organizace restauračního stravování.

(3) Není-li možno náhradní stravování pracovníků uvedených v odstavci 1 vázat na určitý závod restauračního stravování vzhledem k časté změně místa výkonu práce, lze jim poskytovat teplé hlavní jídlo na poukázku bez označení závodu organizace restauračního stravování; na tuto poukázku mohou pracovníci odebrat takové jídlo v kterémkoliv závodě organizace restauračního stravování, s níž byla uzavřena písemná smlouva o náhradním stravování.

(4) Poukázky nakupuje organizace hromadně. Poukázka musí znít na dohodnutou průměrnou cenu teplého hlavního jídla, do níž je zahrnut i podíl z ceny, který uhrazuje strávník. Svým pracovníkům prodává organizace poukázky za částku sníženou proti dohodnuté ceně nejvýše o 2 Kčs na jednu poukázku (§ 19). Výjimečně si může pracovník se souhlasem své organizace sám zakoupit poukázky pro náhradní stravování, a to především pro stravování dietní. V tomto případě mu může organizace přispět na úhradu ceny poukázky nejvýše částkou 2 Kčs na jednu poukázku po předložení písemného dokladu o zakoupení poukázek. Je-li cena teplého hlavního jídla vyšší než cena uvedená na poukázce, platí rozdíl strávník. K úhradě jednoho hlavního jídla smí strávník použít jen jedné poukázky.

(5) S organizací restauračního stravování nelze dohodnout výdej jídla za hotové. Při prodeji jídla za hotové nelze také na základě potvrzení o odběru jídla a výši účtované částky přispívat strávníkovi podle § 19.

Při stravování pracovníků uvedených v § 7 odst. 1 v zařízeních organizací restauračního stravování přispívají rozpočtové organizace na jedno hlavní jídlo denně částkou 1 Kčs ze svého rozpočtu; příspěvkové a ostatní organizace přispívají touto částkou na vrub nákladů své činnosti. Kromě toho může organizace přispívat podle kolektivní smlouvy z fondu kulturních a sociálních potřeb až do výše 1 Kčs na jedno hlavní jídlo denně.

Orgány Revolučního odborového hnutí působí iniciativně k rozvoji závodního stravování, organizují a vyhodnocují v součinnosti s organizacemi socialistické soutěžení kolektivů pracovníků zařízení závodního stravování a jsou oprávněny provádět společenskou kontrolu závodního stravování podle zásad stanovených Ústřední radou odborů. Právo kontroly náležející podle zvláštních předpisů jiným orgánům tím není dotčeno.

(1) Ústřední orgány řídí provádění závodního stravování v organizacích a zabezpečují jeho rozvoj v souladu s metodickými pokyny vydávanými ministerstvem obchodu České socialistické republiky v dohodě s Českou odborovou radou a ministerstvem obchodu Slovenské socialistické republiky v dohodě se Slovenskou odborovou radou.

(2) Ústřední orgány řídící organizace, na něž se podle § 2 odst. 2 toto nařízení nevztahuje, mohou při zabezpečování závodního stravování v těchto organizacích stanovit, dohodnou-li se na podmínkách tohoto stravování s ústředním výborem příslušného odborového svazu a s příslušným ministerstvem financí, že organizace jimi řízené postupují obdobně podle částí I až V.

(1) Kde toto nařízení mluví o pracovním poměru a pracovníku, rozumí se tím ve výrobních družstvech též členský poměr a člen družstva.

(2) Kde toto nařízení svěřuje úpravu práv a povinností kolektivní smlouvě, lze ve výrobních družstvech provést tuto úpravu usnesením členské schůze.

(3) Ustanovení tohoto nařízení o spolurozhodování, popřípadě o součinnosti odborových orgánů, se nevztahují na výrobní družstva; pokud se u některých opatření vyžaduje účast vyšších odborových orgánů, vykonává tuto působnost při opatřeních vztahujících se na výrobní družstva Český svaz výrobních družstev a Slovenský svaz výrobních družstev.

(1) Finanční limit spotřeby surovin na jedno hlavní jídlo (§ 14 odst. 1) používaný v organizaci podle dosavadních předpisů nesmí být snižován a hradí jej vždy strávník.

(2) Organizace jsou povinny uvést dosavadní smlouvy o stravování pracovníků do souladu s tímto nařízením do 30. června 1974. V téže lhůtě provedou organizace v dohodě se závodními výbory případné změny nebo doplnění kolektivních smluv.

(3) Rozpočtové organizace postupují při vzájemných úhradách věcných nákladů (§ 16 odst. 1) do konce roku 1974 podle dosavadních předpisů.

Zrušují se:

1. ustanovení § 7 vyhlášky č. 48/1967 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb a financování některých činností státních hospodářských organizací;12)

2. směrnice ministerstva financí ze dne 31. března 1964 čj. 117/14 072/1964 o financování závodního stravování, uveřejněné ve Věstníku ministerstva financí č. 5/1964 (reg. v částce 29/1964 Sb.);

3. směrnice ministerstva financí ze dne 27. března 1964 čj. 164/17 576/64 o úhradě nákladů za poskytnutou stravu vlastním pracovníkům v kuchyňských zařízeních pro společné stravování, uveřejněné ve Věstníku ministerstva financí č. 5/1964 (reg. v částce 31/1966 Sb.).

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1974.

Dr. Štrougal v. r.

1) Viz zejména zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, a předpisy vydané k jeho provedení.

2) § 129 a 129a hospodářského zákoníku.

3) Výnos ministerstva vnitřního obchodu č. 2/1967 Ú. v., kterým se stanoví obchodní srážky z maloobchodních cen zboží platné od 1. ledna 1967,

vyhláška č. 95/1967 Sb., kterou se provádí zákon č. 73/1952 Sb., o dani z obratu.

4) Viz zejména zákon č. 120/1962 Sb., o boji proti alkoholismu.

5) Maloobchodní cena snížená o obchodní srážku.

6) § 176 a 177 zákoníku práce.

7) Vyhláška č. 162/1971 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb.

8) Tj. ze zisku po provedení odvodů (odvodu daně) do státního rozpočtu (rozpočtu národního výboru) a po splnění ostatních povinností.

9) § 2 až 4 vyhlášky č. 162/1971 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb.

10) § 7 a 27 odst. 1 vyhlášky č. 96/1967 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů.

11) § 360a hospodářského zákoníku a vyhláška č. 119/1972 Sb., o sdružování prostředků socialistických organizací a o poskytování příspěvků na investiční výstavbu a provoz některých zařízení.

12) Ostatní ustanovení této vyhlášky byla již zrušena vyhláškou č. 145/1968 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb a o pobídkovém fondu, a vyhláškou č. 90/1972 Sb., o financování některých zařízení podnikové společenské spotřeby a některých činností státních hospodářských organizací a organizací zahraničního obchodu.